Babička Boženy Němcové a její operní zpracování

  1. 1
  2. 2
  3. 3

I podle dobových recenzí se Kovařovic nechal ovlivnit „měkkou francouzskou melodikou“ a v orchestraci „barvami moderní školy francouzské“. „V novém svém díle ukázal se skladatel ze zcela jiné stránky nežli ve svých Psohlavcích, kde převaha dramatického živlu vedla jej na dráhu velkých rysů a velké erupce hudebních jeho sil tvůrčích – v tichý ševel idylického zákoutí českého zabral se s celou vášnivostí látkového kontrastu. Ačkoli vždy zůstane nám jistá pochybnost o oprávnění obrazů, pouhých výstřihů života slabou nití osob a nikoli dějem spojených na jevišti, přece s daleko větší sympatií hledíme na novou operu, nežli na předchůdkyni její, Horákovu Babičku.“

Josef Vymětal napsal později, u příležitosti Kovařovicových padesátin: „Pravda, svéráz Kovařovicův není tak ostře vysloven jako u Smetany nebo u Dvořáka, ale to ještě není důvodem, že by Kovařovic svérázným vůbec nebyl. […] Nejednou se už stalo, že v tom kterém díle některého z mladších skladatelů zaslechli jsme notu, při které bylo jasno: to je Kovařovic! A to by bylo bez svérázu Kovařovicova nemyslitelno. Ani s těmi pověstnými vlivy francouzskými, zejména massenetovskými, ve Starém bělidle není to tak zlé, jak se kdysi proneslo a pak bylo bezmyšlenkovitě dále opakováno. Co má Kovařovic s Francouzi společného, je elegance a ušlechtilost výrazu, uhlazenost faktury, průzračnost a hybnost byť i nejsložitější polyfonie, tedy samé jen vnější vlastnosti. Obsahem zůstává však vždy a ve všem svým a českým.“

K. Kovařovic: Na Starém bělidle, ND 1949 (zdroj archiv ND / foto Josef Heinrich)

I přes všechnu kritiku Kovařovicova verze Babičky zcela zastínila operu Horákovu, ačkoli ta se knižní předlohy drží věrněji. Opera Na Starém bělidle se v Národním divadle dočkala dalších pěti inscenací: 1907–1908 (hrála se osmkrát, režie Robert Polák, dirigent František Picka, babička opět Marie Klánová a paní kněžna opět Růžena Maturová), 1916–1924 (hrála se jednapadesátkrát, režie Robert Polák, dirigenti Karel Kovařovic, Rudolf Zamrzla a Josef Winkler, babička Věra Pivoňková, paní kněžna Marja Bogucká a Gabriela Horvátová), 1930–1931 (hrála se desetkrát, režie Ferdinand Pujman, dirigenti Otakar Ostrčil a Josef Vinkler, babička Marie Šlechtová, paní kněžna Marta Krásová), 1935–1936 (hrála se dvanáctkrát, režie Ferdinand Pujman, dirigent Vincenc Maixner, babička Marie Šlechtová, paní kněžna Marta Krásová), 1949–1951 (hrála se sedmatřicetkrát, režie Jiří Fiedler, dirigenti Jindřich Bubeníček a Josef Čech, scéna Josef Svoboda, babička Marta Krásová a Věra Krilová, paní kněžna Zdenka Hrnčířová a Jaroslava Procházková). Dosud poslední inscenace opery připravily Divadlo F. X. Šaldy v Liberci roku 1964 a Státní divadlo Ostrava roku 1971. Dnes už jsou obě opery, jak Kovařovicova, tak zvláště Horákova, prakticky zapomenuté.

Dosud nevydanou nahrávku Kovařovicovy opery pořídil Československý rozhlas v roce 1948. Babičku zpívá Marta Krásová a paní kněžnu Milada Jirásková; Pražský rozhlasový orchestr řídí František Dyk. Vedle této kompletní nahrávky pořídil Československý rozhlas také nahrávku samotné předehry (1974, Orchestr Národního divadla řídí František Vajnar) a několik nahrávek nejpopulárnějšího čísla, písně mlynáře z prvního dějství (Karel Kalaš, Jaroslav Horáček, Karel Průša). Její podání od Karla Kalaše z roku 1952 vydal Radioservis v roce 2015 na CD Česká romantická opera.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments