Balet Gala 2021 v Plzni přineslo výborné výkony, klasiku i modernu

  1. 1
  2. 2

Richard Ševčík postavil své číslo Death Is Just One Moment jako duet dvou tanečníků. Setkání se smrtí, zápolení s ní a snahu o únik ztvárnil spolu s Michalem Lennerem působivě. Šeď s pruhem bílého světla, dva muži v tmavých kalhotách a bundách, jejich bílé obličeje a náhlé zmizení jednoho z nich – okamžik osudového zlomu či strachu z neznáma byl vyjádřen velmi sugestivně. Zcela přirozeně navazovala na tento výstup premiérová rozsáhlá choreografie Jiřího Pokorného Cesta ven na 3. větu ze 4. symfonie Gustava Mahlera (1860–1911), jehož 160. výročí narození připadlo na loňský rok a 110. výročí úmrtí na ten letošní. Vystoupili v ní Afroditi Vasilakopoulou, Karel Audy, Sara Aurora Antikainen, Abigail Baker, Lydia Baker, Mami Hagihara, Kristina Kodedová, Kristýna Miškolciová, Victoria Roemer, Holly Saw, Justin Rimke, Joshua Lee, Máthyás Sántha. Tanečníci i tanečnice byli oděni pouze v tělových trikotech, část dívek navíc i v jednoduchých černých šifonových sukních. Všichni tančili v působivých formacích na ostře nasvíceném pozadí, vytvářeli zvláštní obrazce z lidských těl vyjadřující hledání, tápání, nejistotu, snad smrt – ale jen zdánlivou. Dívka schoulená na forbíně, zprvu přehlížená, v závěru ožívá po doteku partnera, zvolna vstává, jako by ti dva byli opět prvními lidmi na Zemi. Ale neodcházejí spolu, neboří hradby, rozcházejí se opačnými směry. Každý potřebujeme někdy pomoci, ale je pouze na jednotlivci, jak si vybojuje svůj boj. Jak během večera Jiří Pokorný podotkl, Cesta ven není o útěku, ale o hledání nových cest. A právě pro toto vyznění velmi souzní s náladami dnešní doby.

Ke klasice upřela pozornost následná variace Esmeraldy ze stejnojmenného baletu Cesare Pugniho (chor. M. Petipa) ve zdařilém podání Shiari Nirasawy. Další sólo bylo však ze zcela jiného soudku – choreografie Petry Parvoničové Body Love. Ačkoliv Andronika Tarkošová provedla výstup precizně, tato choreografie s celkovou koncepcí večera nekorespondovala hudebně ani typově. Číslo samotné je navíc problematické – anglický text k hudbě elektronického charakteru odvádí pozornost od vlastního tance.

Finále celého večera patřilo opět Korzárovi. Pas de deux Medory a Aliho (chor. M. Petipa) v působivém provedení Sary Aurory Antikainen a Justina Rimkeho, jejichž výkony oceňovali diváci potleskem během celého náročného výstupu, který díky technické jistotě tanečníků v sobě sloučil eleganci a krásu pohybu. Závěrečná sborová scéna z 2. jednání Korzára (chor. J. Pokorný) se sólovými výstupy Richarda Ševčíka v roli Birbanta a Kristiny Kodedové jako jeho přítelkyně měla švih, šarm a potřebnou živelnost. Ševčík dodal navíc svými vysokými skoky celému výstupu i potřebnou dramatičnost.

Publikum ocenilo výkony všech tanečníků závěrečným dlouhotrvajícím a nadšeným aplausem. Byl to působivý večer na závěr této neobvyklé sezony. Viděli jsme ryzí klasiku a originální modernu. Členové plzeňského baletu se představili ve vynikající formě, celý soubor pak potvrdil vyrovnanost svých výkonů. Teď je třeba jen doufat, že se o příští sezonu už nebudeme muset strachovat.

 

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments