Balet ND: Timeless – čas mistrovství i tápání

  1. 1
  2. 2
  3. 3


Duet mezi monumenty

Choreograf Emanuel Gat vytvořil pro premiéru Baletu Národního divadla duet Separate Knots. V premiéře jej tančili Morgane Lanoue a Federico Ievoli, ale stejně tak jej mohou tančit i dvě dívky nebo dva chlapci. Tento kus byl ale sázkou, která nevyšla. Duet tanečníků, který je z větší části nekontaktní a pracuje jen s tenzí v těle a gesty, nemá šanci získat si publikum velkého kamenného divadla, i když by možná zaujal třeba v Ponci. Mezi dvěma interprety pohybujícími se v záři několika bočních světel téměř u forbíny (ani relativní blízkost divákům příliš nepomáhá) nevzniká vztah, ačkoli právě to asi bylo záměrem. Je zvláštní, že tento výjev jaksi postrádá obvyklou zemitost a živočišnost, kterou mají díla izraelských choreografů. Snad autor přistoupil k tanečníkům baletního tělesa jako k jakési nedotknutelné entitě, ale jistě ví, že Národní divadlo má na repertoáru Naharina a jeho tanečníci se dokáží pohybovat i v moderním tvarosloví, byť současný tanec, více práce se zemí nebo kontaktní improvizaci by zřejmě sami od sebe nevyhledávali.

Ať je to opatrností nebo nevyhovujícím prostorem, choreografie působí sterilně. Je plná gest, jež ale nedávají smysl, což nemusí být překážka, když je jim divák blízko a může alespoň vnímat jejich dech a energii, ale je to problém v prostoru dimenzovaném na velký balet (ano, téma prostoru neopouštím). Takže nemáme žádné rozklíčovatelné poselství, ani nejde o choreografii postavenou na virtuózním výkonu, kterou by si publikum vychutnalo jako estetickou podívanou. Spojení tanečníků se zemí je naznačeno tím, že se interpreti často pohybují v hlubokém podřepu, tanečník také intenzivně pracuje s pánví, ale tyto pohyby nepůsobí dráždivě, spíš bezradně. Ani ve chvíli, kdy se oba objímají a jejich ruce dál kreslí v prostoru, nepůsobí jako fyzicky propojená dvojice. Vzniká spíš jakýsi dojem parodie. Sonáty Fryderyka Chopina prováděné živě na klavír přímo na scéně (hraje Martin Levický) přinášejí posluchačské potěšení, zvuk se divadlem příjemně nese a procítěná hra rozechvívá divákovo srdce mnohem víc než to, co vidí na jevišti. Nevzniklo tu bohužel vůbec nic nadčasového, co by se mohlo postavit naroveň opusům, které tuto pohybovou hříčku rámují (je umístěna vprostřed).

Stavět hledající mládí vedle starého mistrovství je riziko a bohužel se často stane, že se obrátí v neprospěch onoho hledajícího. A odvážná dramaturgie nemusí vždy vyjít. V duchu koncepce „timeless“ by se v trojici lépe zaskvělo jméno třetího známého choreografa. Nemuselo by být ani finančně nedosažitelné, mohlo se sáhnout do české taneční historie. Například si v těchto dnech připomínáme nedožité devadesátiny Pavla Šmoka. Jestli je někdo, kdo svým přístupem k tanci mohl vytvořit spojovací článek mezi Balanchinem a Tetleym, tak je to právě Šmok. Například jeho Sinfonietta jako oslava probuzeného mládí by byla skvělým protipólem ke Svěcení jara a zároveň by se s ním mohla formálně i tematicky stýkat, ve vztahu muže a ženy, rituálním kruhu a tak dále, a hudební zážitek z Janáčka by byl jistě skvělý. Byly by tu samozřejmě i další kusy vhodné pro větší jeviště – a nemusely by být jistě přehnaně nákladné. Takto se mezi dva skvostné kusy vklínil podivný tvar, který nutí spíše k tomu prodloužit si přestávku na celou hodinu a užít si jen okouzlení první a omráčení třetí částí složeného večera.

Hodnocení autorky recenze:
Serenade – 95%
Separate Knots – 60%
Svěcení jara – 100%


Timeless
Balet Národní divadla
Orchestr Státní opery
Premiéry 20. a 21. října 2017 Národní divadlo Praha
(psáno z první premiéry 20. 10. 2017)

Serenade
Choreografie: George Balanchine
Nastudování: Nanette Glushak
Hudba: Petr Iljič Čajkovskij
Hudební nastudování: David Švec
Dirigent: David Švec (alt. Václav Zahradník)
Kostýmy: Roman Šolc
Světelný design: Daniel Tesař

Dívka valčík – Aya Watanabe (alt. Sophie Benoit)
Ruská dívka – Alina Nanu (alt. Anna Kramešová)
Temný anděl – Miho Ogimoto (alt. Nikola Márová)
Chlapec valčík – Dmytro Tenytskyy (alt. Michal Štípa)
Chlapec elegie – Giovanni Rotolo (alt. Adam Zvonař)
Ruské dívky – Magdaléna Matějková, Marta Drastíková, Irina Burduja, Morgane Lanoue (alt. Pauline Puicercus, Daria Lazucová, Radka Slatinská, Karin Fouz Johansson)

***

Separate Knots
Choreografie: Emanuel Gat
Hudba: Fryderyk Chopin
Klavír: Martin Levický (alt. Marcel Javorček / David Švec)
Kostýmy a světelný design: Emanuel Gat
Asistenti choreografa: Fiona Jopp, Thomas Bradley

Tančí – Morgane Lanoue, Federico Ievoli (alt. Štěpán Pechar, Ondřej Vinklát / Kristina Kornová, Kristýna Němečková)
***

Svěcení jara
Choreografie: Glen Tetley
Nastudování: Bronwen Curry, Alexander Zaitsev
Hudba: Igor Stravinskij
Hudební nastudování: David Švec
Dirigent: David Švec (alt. Václav Zahradník)
Scéna a kostýmy: Nadine Baylis
Světelný design: John B Read

Vyvolený – Ondřej Vinklát (alt. Younsik Kim / Francesco Scarpato)
Matka – Nikola Márová (alt. Radka Příhodová)
Otec – Michal Štípa (alt. Marek Svobodník)
Dívky sólo – Kristýna Němečková, Alexandra Pera (alt. Marta Drastíková, Olga Bogoliubskaia)
Chlapci sólo – Adam Zvonař, Guido Sarno (alt. Matěj Šust, Jonáš Dolník)

www.narodni-divadlo.cz

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Balanchine: Serenade (ND Praha 2017)

[Celkem: 28    Průměr: 4.8/5]

Vaše hodnocení - Tetley: Svěcení jara (ND Praha 2017)

[Celkem: 33    Průměr: 4.8/5]

Vaše hodnocení - Gat: Separate Knots (ND Praha 2017)

[Celkem: 36    Průměr: 3.1/5]

Související články


Napsat komentář