Baletní panorama Pavla Juráše (100)

Tentoraz:
* Jubilejný stý diel  – odpovedajú Alexandre Katsapov, Daria Klimentová, Peter Brenkus, Jiří Horák, Adam Zvonař, Martin Dvořák, Alena Pešková, Milan Odstrčil, Jaroslav Slavický, Václav Lamparter
***

Dnes bez dlhých úvodov. Zdá sa mi to neuveriteľné, ale je to už dva roky, čo som začal písať Baletnú panorámu a dnes je tu stý diel. Chcel som to osláviť s umelcami a ľuďmi pohybujúcimi sa v balete a tanci a tak som ich niekoľko desiatok kontaktoval s mojim dotazníkom piatich otázok. Niektorí mlčali, iní sa ozvali. Takáto spätná väzba, je myslím zaujímavá nielen pre mňa ako autora, ale snáď aj pre vás, verných čitateľov. Nakoniec som musel odpovede rozdeliť do dvoch dielov, pretože by jubilejná panoráma bola najdlhšia v svojich krátkych dejinách. Takéto dva diely mi navyše ponúknu čas na prípravu nových tém, lebo verte či nie, ale nie som grafoman a každý týždeň dodať zmysluplný text si vyžaduje hodiny práce. Ďakujem všetkým spolupracovníkom a zúčastneným na tomto úžasnom dobrodružstve, vďaka ktorému sme sa opäť zišli, zhovárali sa, diskutovali.

Čítate Baletnú panorámu?

Alexandre Katsapov (prvý sólista Baletu Národného divadla, Praha): Vaši panoramu pravidelně nesleduji, ale občas si něco přečtu.

Daria Klimentová (emeritná primabalerína English National Ballet, pedagóg): Nečtu.

Peter Brenkus (fotograf): Baletnú panorámu čítam pravidelne odkedy som objavil operaplus.cz a keďže fotím tridsať rokov nielen tanec ale aj hudbu, tak si rád prečítam všetko zaujímavé na čo u vás naďabím.

Jiří Horák (choreograf, baletný pedagóg): Portál Opera Plus jsem zaznamenal téměř od jeho počátků a jsem jeho občasným čtenářem. Líbí se mi, že je dán prostor recenzentům a diskuzím, který ve standardních denících nebývá. Je zajímavé, jak rozdílné jsou reakce, názory a vkus jednotlivých diváků a milovníků opery a baletu. Rovněž vítám rozšíření plochy, která je poskytována tanci a umožňuje dozvědět se aktuality z domácích i zahraničních baletních scén.

Adam Zvonař (demisólista Bayerische Staatsballett, Mníchov): Ano, čtu a velice rád. Vždy v pondělí ráno cestou na trénink do mnichovské Opery.

Martin Dvořák (choreograf, pedagóg, zakladateľ ProART): Ano, čtu. Ale nepravidelně. Téma od tématu.

Alena Pešková (choreografka, šéfka baletu Divadla F. X. Šaldy, Liberec): Přiznám se, že pouze nárazově, ale to pak náruživě. (smiech)

Milan Odstrčil (riaditeľ Unie tanečníků a performerů): Čtu, jen si vybírám jaké články, tudíž ne vše.

Jaroslav Slavický (riaditeľ Taneční konzervatoře hl. m. Prahy, choreograf): Ano, čtu.

Václav Lamparter (člen baletu Semperoper, Drážďany, finalista Youth America Grand Prix ballet competition, 2013): Ano, čtu.

Čo by ste v nej zmenili. Napríklad, akým témam či udalostiam by sa mala venovať?

Alexandre Katsapov: Na moje gusto je až příliš dlouhá a rozsáhlá, a nemusí v ní být tolik negativních “odkazů” na pražské Národní divadlo.

Peter Brenkus: Asi by prospelo, keby nebola len “baletná”, keby sa viac zameriavala aj na iné druhy tanca. Mňa osobne šokovalo, aké publikum pritiahlo hip hopové predstavenie Julio a Romea do Slovenského národného divadla. Viem, že je to totálny extrém, ale títo mládežníci boli v divadle prvýkrát krát v živote a možno že nie posledný.

Jiří Horák: Baletní panorama zahrnuje široký úhel informací, líbí se mi rozhovory s osobnostmi současného baletu, velký prostor je věnován světovým baletním scénám včetně slovenských. Stejnou pozornost by si zasloužily oblastní baletní soubory, kde se často za nelehkých provozních a finančních podmínek tvoří zajímavá představení. Myslím, že by prospělo, kdyby články byly publikovány v češtině, což by uvítala zejména mladá generace tanečníků, která nezažila federální televizní vysílání a slovenština pro ně není samozřejmostí. Rovněž bych se rád dozvěděl víc informací z dříve tak populárních mezinárodních baletních soutěží, kde se profilovaly nové hvězdy baletního nebe. Mnozí čtenáři by uvítali rozhovory s legendami českého baletu a dozvěděli se jejich názor na současný vývoj tanečního umění.

Adam Zvonař: Myslím si, že je velmi, někdy až přespříliš nabitá zajímavými tématy a informacemi. Proto bych jí klidně rozdělil do více dnů v týdnu. Pak by měl čtenář více času na detailní vstřebání a těšil by se častěji na zprávy o baletu.

Martin Dvořák: Směřuje spíše do klasického baletu. To není kritika, jen konstatování. Velký záběr nemusí být vždy výhodou. Více bych možná upřednostnil domácí tematiku či všeobecné informace o tanci v zahraničí, ne však rozbory představení. Ty jsou vhodné při tuzemských uvedeních, ale při zahraničních produkcích jde vždy o výkop stejným směrem a příliš zahlcuje. Recenze z Vídně, Paříže a Londýna jsou naddimenzované pro tuzemské čtenáře. Navíc jde o pohled zpět ne o pohled dopředu. Nechci nikomu radit, jak má věci dělat. Nicméně bych možná obsahové množství zestručnil, ale naopak přidal více tematických bodů v jednotlivých dílech či jasnou periodicitu témat, kdy budu vědět, že dostanu informace “o všem, co se děje” ve světě tance tehdy a tam, a nejen, že někdo končí kariéru 🙂 a tři týdny nic – stojí vlak. Já osobně mívám občas problém se slovenštinou, která je ve vašem podání nádherně košatá a barvitá, ale má generace a mladší už ji v psané formě zvládá méně. To opět není kritika.

Alena Pešková: Vzhledem k výše napsanému nemám dostatečný přehled … Ze střípků co mi ulpělo… Velmi, velmi oceňuji široký rozlet – od dění v baletu v Tokiu až po hmmm Liberec (úsmev) … Náměty?… Sama ráda čtu odlehčené fejetony z toho kterého oboru … Jestli se tomuto oboru v baletu vůbec ještě někdo věnuje?… Teoretické srovnávání s jinými obory (jak působí akcelerace v hudbě, v tanci, ve fyzice, v myšlení a prožívání, režii), rozhovory s osobnostmi z úplně jiných „disciplín“ na téma balet. … Trochu je zaskočit a „přitáhnout“ jejich pozornost k baletu…

Milan Odstrčil: Z mého pohledu a profesního konání bych dal více prostoru tanečníkům a osobnostem v tématech profesního postavení a profese všeobecně. Rozhovory bych specifikoval pro profesi a potřeby tanečníků, které jsou nezbytné k tvorbě.

Jaroslav Slavický: Myslím, že záběr je široký a uvádí aktuální dění ve světě baletu.

Václav Lamparter: Tematicky je velmi zajímavá, i když zahrnout vše, co se v baletním světě děje (či dělo, nebo dít bude) je prakticky nemožné. Ne vždy s kritickým názorem redaktora souhlasím, ale to je problematika baletního umění. Každému se líbí něco jiného a každý divák se dívá jinýma očima.

Má taký pravidelný stĺpik nejaký zmysel v dnešnej internetovej dobe zahltenej správami?

Alexandre Katsapov: Myslím si, ze zajímavé články a postřehy stojí vždy za pozornost, i v dnešní době je málo článků o tanci a baletu v České republice.

Daria Klimentová: Určitě, je důležité, aby se o baletu psalo, diskutovalo, je to bohužel malý svět, tak se musíme snažit, aby nezahynul.

Peter Brenkus: Správ o tanci je stále málo (z môjho pohľadu).

Jiří Horák: Informací není nikdy dost, zvláště, když jsou soustředěny na jednom místě. Každý si pohodlně najde, co ho zajímá.

Adam Zvonař: Já si myslím, že zpráv o baletu není nikdy dost, kór v tomto přeinformované čase. (úsmev)

Martin Dvořák: Má. Musí mít. Ale musí najít správnou formu.

Alena Pešková: Nepodléhejte malomyslnosti, má!!!… I když se přiznávám, že tištěnou podobu bych ocenila mnohem více… Víte, já odebírala Dance Europe, v pravěku také ještě Taneční listy… Uvařila si kafe a těšila se, až mi ten papír zašustí pod rukama… A já si přečtu přesně jen to, na co mám chuť… Dnes, abych si vychutnala Baletní panoramu… Musím otevřít „přístroj“, ve kterém mám spousty nevyřízených mailů… A musím „vychutnat“ také spousty „skvělých“ reklam… Žádná omluvenka – je to samozřejmě pouze má mentální zaostalost, že si nedokáži udělat pořádek v hlavě a v mailech… A, a, a „odstřihnout se“… ale co když nás je více?… Kteří by byli ochotni dát opravdické peníze za ročenku „The best of Baletní panorama“?!?!… Již právě kvůli celosvětovému přehledu, dle mého názoru – erudovaným kritikám a názorům – se kterými tedy často nesouhlasím… Rozhovorům… Bych Panoramu preferovala před vším ostatním tištěným, co se mi dostává do rukou… Teď hovořím o tanci, o baletu jako takovém pokud vím, neexistuje nic… Tedy odpovídám otázkou – neuvažuje někdo tímto směrem?

Milan Odstrčil: Podle mě ano.

Jaroslav Slavický: Samozřejmě. Pravidelná informace o tanci a baletu je velmi důležitá.

Václav Lamparter: Ano Panorama má význam, neboť kromě mála dalších (menších) uměleckých portálů se v Česku nikdo internetové publicistice o světovém baletu nevěnuje a nikdo v takovém rozsahu.

Stý diel, je to už nejaké výročie?

Alexandre Katsapov: Blahopřeji!

Daria Klimentová: Samozřejmě, že je.

Peter Brenkus: Sto je pekné číslo, ale ja si za tým neviem predstaviť časový rozmer. Je to päť ročné jubileum, desať rokov jubileum. A ešte jeden postreh, bolo by skvelé, keby tu po vás zostali nielen 1 a 0 (jednotky a nuly). Nerozmýšľali ste o printovej verzii, taká pekne zalomená knižka s peknými fotkami?

Jiří Horák: Sté vydání je vážné kulaté výročí, za kterým je schována spousta vysoce fundované práce, výsledek který je poskytnut veřejnosti. Naše profese se také díky tomu stává přístupnější a populárnější.

Adam Zvonař: Určitě je to výročí a ocenění pro vás Pavle. (úsmev) Děkujeme za dva roky informací, které v podstatě nikdo, v takové míře a v této době na českém internetu nepublikoval!

Martin Dvořák: Ano je, ale výročími je dnešní svět přesycen 🙁 Zkuste tisíc. To už budete skoro jak “Wetten das?” v německé televizi.

Alena Pešková: Je. A já gratuluji a děkuji.

Milan Odstrčil: To bych nechal posoudit čtenáře (ať si zvolí způsob oslavy – dát jim pár možností).

Jaroslav Slavický: Už je to stý díl? Neuvěřitelné!!!

Václav Lamparter: Ano, je to výročí.

Čo je podľa vás v balete a tanci najdôležitejšie?

Alexandre Katsapov: Myslím si, že těch aspektů je mnoho. Nejdůležitější je tím žít!

Daria Klimentová: Aby to tanečníky bavilo a aby se na to diváci rádi chodili dívat. Je to živé umění, umění jednoho momentu, stejný moment se už nikdy nevrátí. Pokud diváci jdou domů a nesou si sebou nezapomenutelný zážitek, tak si můžeme říci “ano, stojí to za to“.

Peter Brenkus: Financie, bohužiaľ strašne veľa dobrých iniciatív, nápadov, projektov zahynulo na nedostatok podpory.

Jiří Horák: Aby v mladé generaci byla pěstována láska k tanečnímu umění, aby si budoucí adepti tohoto oboru osvojili co nejlépe techniku a mohli si užívat ty vzácné chvíle na jevišti. Aby repertoár myslel na všechny diváky a těch aby bylo stále víc.

Adam Zvonař: Nejdůležitější je, aby se tanečník snažil předat co nejvíce své energie divákovi. Bez toho by tanec, nebo balet neměl smysl.

Martin Dvořák: Autenticita. Opravdovost. Upřímnost. Nápad. Myšlenka. Forma. Obsah. Estetika. Vášeň a pokora… Stačí?

Alena Pešková: Jak jsem již výše naznačila, a platí to v současné době pro všechny obory lidské činnosti a umění speciálně …Neuzavírat se do vlastních „kultovních společností“… Navštěvovat se mezioborově… Aby „civilové“ neměli pocit, že „k nám“ nepatří, že tomu nerozumí… “Učit učitele učit“, že balet je součást vzdělání, způsob vyjadřování, že neexistuje pouze Labutí jezero, ale i současný balet… Že stejně jako životu baletu nemusíme rozumět, musíme ho prožívat… A pak pochopíme všechno. Děkuji!

Milan Odstrčil: Možnost a podmínky k tvorbě.

Jaroslav Slavický: Co je v tanci a baletu nejdůležitější? Možná pro každého něco jiného. Pro mě je to myšlenka, schopnost choreografa a tanečníka onu myšlenku vyjádřit a tím mě jako diváka oslovit.

Václav Lamparter: Nejdůležitější je si uvědomit, že i přes zpestřující atletismus se jedná o umění, které má reflektovat příběhy, emoce, nálady nebo myšlenky, s cílem zapůsobit na člověka.
***

Aby nebola ochudobnená aj obrazová časť, na záver fotogaléria z jesenných repríz Onegina Johna Cranka z Fínskeho národného baletu, kde českú vlajku vysoko drží nielen Michal Krčmář. V jednom obsadení poteší on, v druhom Edita Raušerová. Fotografie Mirka Kleemola a Sakari Vika. Takže to bol dnešný, stý diel Baletnej panorámy.

Foto Mirka Kleemola, Sakari Vika