Baletní panorama Pavla Juráše (12)

Tentoraz: 
– Kráľovná českého baletu Daria Klimentová prvýkrát v Baletnej panoráme
– 100 predstavení Klimentovej a Vadima Muntagirova
– Lucia Skálová a jej pocity z Thálie
– Týždeň od Thálie 2012 – Ondřej Vinklát
– Adam Zvonař ako webmaster
– Mladá generácia tanečníkov priviezla z Francúzska ocenenia
– Spackaná premiéra v Olomouci
***

Dnešnú sviatočnú panorámu otvorí neformálny rozhovor s kráľovnou českého baletu Dariou Klimentovou. Daria Klimentová, o ktorej vyšla práve nádherná výpravná publikácia (ani nepremýšľam, či by niektoré z domácich vydavateľstiev podobne ambiciózny projekt zaujímal), by mohla smelo patriť k českým korunovačným klenotom.
Klimentová na začiatku roka so svojim tanečným partnerom Vadimom Muntagirovom oslávila jubilejné sté spoločné predstavenie. K tejto udalosti vznikol i odľahčený rozhovor na tému spoločnej práce. Absolvent Permskej baletnej školy a Royal Ballet Upper School, člen súboru English National Ballet od roku 2009, ktorý každú sezónu postupoval vyššie, 2010 – prvý sólista, 2011 – Principal, 2012 – vedúci principal. Jeho repertoár zahŕňa roly v baletoch ako Basil v Don Quijote, Albert v Giselle, Princ v Popoluške, Siegfried v Labuťom jazere, básnik v Les Sylphides, Princ v Luskáčikovi, Romeo, Spartakus, Plamene Paríža. Z mnohých hosťovaní je jedno z najvýznamnejších pozvanie do American Ballet Theatre s rolou Solora do Bajadéry (2012).

Aký je podľa vás ideálny partner?

Vadim: To je taký, keď to nie je s ním ako predstavenie pre divákov, keď si môžete vychutnať pohľad na svojho partnera, tanec s ňou, keď sa tešíte na zdieľanie javiska s ňou a budete mať neuveriteľne šťastný pocit po predstavení.

Daria: Pro mne je důležité, abych si s partnerem rozuměla i mimo jeviště. Je to pro mne tanečník, který mě emocionálně inspiruje, který je na vysoké technické úrovni, tanečník, kterému mohu stoprocentně důvěřovat, který ze mne dokáže udělat Julii, Manon…

V dejinách baletu je snáď iba jeden pár svorne označovaný ako ideálny – Nurejev a Margot Fonteyn. Myslite, že boli dokonalí?

Vadim: Ťažko povedať, pretože baletný svet je veľký a vládnu v ňom veľmi individuálne názory na partnerstvo. Pre niektorých to bude ideálne partnerstvo, pre niektorých nie. Samozrejme duo Nurejev a Fonteyn je veľmi špeciálne a už nikto nikdy nebude rovnaký ako oni.

Daria: Nikdo není dokonalý. Učíme se celý život. Každý tanečník je jiný, každý přináší divákovi něco jiného. Oni mezi sebou měli velké emocionální pouto a dokonalou souhru těl.

Sto predstavení, to je minimálne štyristo hodín a to nepočítame skúšky. A spoločné cestovanie. Čo sa dá všetko prežiť za ten čas, okrem baletných príbehov?

Vadim: Je tu veľa vecí, ktoré môžete urobiť medzi skúškami a predstaveniami. A opäť je to veľmi individuálne, každý je iný. Rád sa pozerám na filmy, čítam, hovorím s rodinou na Skype, niekedy varím (smiech) – ak nemám moc ťažký deň.

Daria: My jsme s Vadimem procestovali během tří let skoro celý svět. Pokud nám zbývá čas, tak se s Vadimem vždy snažíme najít něco krásného v té zemi, v které zrovna jsme.

Pamätáte si na nejaký najvtipnejší moment?

Vadim: Mám veľa zábavy s Dariou, zvlášť keď sme hosťovali v rôznych krajinách. Mám sa veľmi dobre a cítim sa s ňou veľmi dobre i mimo baletného života.

Daria: S Vadimem je pořád něco vtipného, máme stejný humor, smějeme se pořád. Je to on, kdo mě rozesmívá.

Pamätáte si, čo vás napadlo, keď ste sa prvý raz videli?

Vadim: Keď som prvýkrát videl Dariu, aj napriek tomu, že ona bola najlepšia v súbore, top balerína, bola veľmi zvláštna oproti ostatným, zvierací chrbát, dlhý krk, dlhé nohy a krásne oči. Keď som zistil, že budem s ňou tancovať, bol som šťastný, ale svojím spôsobom rovnako i veľmi vydesený. Aj ona musela zaťať zuby, nechcela so mnou tancovať, pretože v tej dobe som ešte nemal toľko skúseností. Ale ona bola veľmi milá na mňa od prvej skúšky. A odvtedy spolu tancujeme a teší nás to hodne.

Daria: Pamatuji si, že seděl na zemi, čekal na zkoušku se mnou a hrál počítačovou hru. Já s ním nechtěla tančit. Kluk, který přisel ze školy, nevěděla jsem, kdo je. Velmi rychle mi ukázal kdo je, dlouhý, neobyčejně nadaný tanečník, který neskáče, ale létá vzduchem, který se točí tak, že se nemůže zastavit, ale ze všeho nejvíc – dává ze sebe ohromné emoce. Po pár představeních s ním jsem zjistila, už s nikým jiným tančit nechci.

Viete aké jedlo má kto najradšej?

Vadim: Viem, že má rada melón, má rada cream a veľa sladkostí.

Daria: Vadim má rád ruskou kuchyň, boršč, zimní salát, oříšky, všechno ovoce, maso a ke všemu přikusuje chleba.

Daria, povzbudzuješ Vadima z portálu, keď má variáciu alebo kódu?

Daria: Ano, my se vzájemně povzbuzujem, máme to rádi.

Tancovali ste nespočetné množstvo rolí, milencov, tragické osudy, ktorá rola bola najkrajšia?

Vadim: Najlepší balet pre mňa s Dariou je Romeo a Júlia. Nikdy som si toľko neužil. Je to veľmi ťažká choreografia Nurejeva, ale nechcel som trpieť, pretože som bol tak zamilovaný na javisku so svojou Júliou. A samozrejme ten smutný koniec baletu, keď som mal slzy na tvári. A čo je najlepšie na tom, že som nemusel nič konať, všetko to bolo prirodzené. Všetky moje pocity vychádzali z môjho tela, nemusel som nič hrať.

Daria: Romeo a Julie… Když jsem to tančila s Vadimem, poprvé v životě jsem se cítila jako Julie.

Vadim, kedy ťa Daria najviac prekvapila?

Vadim: Daria ma prekvapila, keď ma pozvala prísť na jej gala, začať hosťovať s ňou a na prvé hosťovanie ma pozvala do Prahy. Myslel som, že ona by radšej tancovala s inými partnermi. Tiež ma prekvapila nedávno v Londýne, keď sme mali 100. predstavenie spoločne na javisku. Keď sme sa ukláňali, priniesla mi balóniky a tam bolo napísané 100. Myslím si, nie je veľa tanečníkov čo mali také prekvapenie, pre mňa to bolo veľké prekvapenie.

Daria, kedy ťa Vadim najviac prekvapil? 

Daria: Nejvíc mě překvapil, když odmítnul tančit s jinými a chtěl tančit se mnou.

Daria, nosí ti Vadím kvety? Aký najlepší darček si dostal od Darie, Vadim?

Vadim: Najlepší darček je, keď s ňou môžem tancovať.

Daria: Mám od něj mnoho dárků, ale nejlepší je, když mi fandí jako můj nejlepší kamarád.

V balete je u partnerov dôležitá dôvera a pocit istoty. Daria, sadla by si si s Vadimom na motorku alebo keby bol pilot do lietadla?

Daria: Tančila bych s ním cokoliv, ale do letadla bych si s ním nesedla.

Vadim, Daria, máte každý svoju vysnenú rolu, čo by ste chceli spolu tancovať?

Vadim: Chcel by som  s Dariou tancovať ďalšie balety s príbehom, ako je Dáma s kaméliami, Manon a ďalšie.

Daria: Manon, Oněgin, Anna Karenina, Dáma s kaméliemi, dramatické a milostní příběhy.

***

Po slávnostnom úvode sa presunieme k slávnostným udalostiam doma. S Luciou Skálovou som robil krátky rozhovor po oznámení jej nominácie na Cenu Thálie. Pred týždňom Tháliu získala. Ako sa cíti?Keď sme spolu robili krátky rozhovor k nominácii, boli ste prekvapená a dojatá. Dnes, keď ste cenu získali, aké sú vaše pocity?

Myslím, že jsem stále v šoku, nestačila jsem si to uvědomit. Na předávání cen Thálie jsem šla s tím, že s cenou rozhodně neodejdu. Měla jsem velmi silnou konkurenci a proto mě to možná tak překvapilo.

Všimol som si na rôznych weboch a blogoch, že v niektorých divákoch či čitateľoch vzbudilo rozhorčenie to, že ste cenu získali. Čítate takéto blogy?

Bohužel někdy mi to nedá a podívám se, nebo mi to někdo sám pošle. Jsem zvědavá, co se píše, ale neměla bych se na to dívat, nedělá mi to dobře na žaludek. :-). Víte, většinou ti lidé, co o mně píší, mě vůbec neznají, ale rádi hodnotí, to mě asi nejvíce rozčiluje. Chápu, že je štve, že cenu nezískala opět Praha a určitě výborná tanečnice Alina Nanu, ale já za to nemůžu, nestála jsem nad každým z porotců, nedržela jim pistoli u hlavy, aby tam napsali moje jméno. Každopádně všem, kteří přispívají na takové blogy podobnými typy komentářů, bych chtěla popřát, ať se v životě mají dobře a najdou vnitřní klid. 🙂 Protože ho zřejmě ještě nenašli.

Mňa to inšpirovalo, k mnohými škandalizovanému článku (zde), kde sa podsúva i to, čo tam nie je myslené. Cenu ste si sama nedali. Môžete mať vôbec radosť v takej situácii, keď mnoho kolegov sa chová dosť nekolegiálne?

Právě možná kvůli tomu se stále nedokážu nějak radovat. Mrzí mě hodně, že lidí jsou nepřející a musí se pořád v něčem šťourat. Stejně to už situaci nezmění a já cenu rozhodně nevrátím.:-) Jednou mi to dojde a konečně to pořádně zapiju.

Negatívnych myšlienok už bolo dosť. Ktoré pozitívne postrehy z večera, zo stretnutí s kolegami i doma v súbore, vás povzbudili?

Už vůbec to, že jsem se mohla posadit do Národního divadla, byl krásný pocit. Sedět společně s tolika významnými osobnostmi naši české kultury… V ten večer mě drželo to, že tam se mnou byl můj bývalý kolega z Národního divadla moravskoslezského Robert Skujenieks, s kterým jsme se navzájem podporovali. Po příjezdu do Ostravy mě potěšili moji kolegové, kteří měli ze mě obrovskou radost, ne všichni určitě, ale většina z nich ano a to mě až skoro dojalo. 🙂 🙂

Znamená cena niečo konkrétne pre vás?

Myslím si, že je to určitý posun v kariéře. Tu cenu zřejmě nezíská jen tak někdo a já si toho velmi vážím, je to pro mě splnění snu.

Ako budete tráviť Veľkú noc? Dodržujete nejaké zvyky?

Nedodržuji vůbec. Zrovna jsem na zájezdě v Marseille a zítra jedu na Korsiku, kde budu mít jedno představení v rámci taneční soutěže škol, budu tam jako taková vsuvka.:-) Tudíž svátky jdou teď trochu mimo mě, ale třeba tu taky někdo vytáhne pomlázku.

Čo vidíte ako svoje ďalšie úlohy v práci, kariére, seba zdokonaľovaní?

Čeká nás v květnu premiéra Labutího jezera, ale více se možná těším na premiéru Balad, které budou příští sezónu v září. Tam mě nejspíš čeká velmi zajímavá role, na kterou se moc těším. Doufám, že přijde mnoho dalších tanečních výzev a já se budu moci zdokonalovat. 🙂

Balady bola kritikou veľmi cenená inscenácia, ktorá zároveň otvára novú éru vášho súboru pod vedením šéfky Lenky Dřímalovej. Takže sa tešíte na choreografku Hanu Litterovů, taktiež držiteľku Thálie a novú životnú etapu?

Moc se těším na spolupráci s oběma dámami. Přinese to zase něco nového a myslím si, že je to občas potřeba, změna je život. Je to výzva a já mám výzvy ráda, uvidíme jak si v další éře povedu. 🙂
***

Druhým z tohtoročných umelcov nominovaných na Tháliu bol Ondřej Vinklát. Komisia o jeho výkone v Donovi Quijotovi napísala: „S jemným humorem tanečník vytvořil tuto postavu velmi zdařile, včetně čistě a lehce prováděné techniky klasického tance, harmonie s partnerkou a také skvělým vyjádřením hudby samotné svým pohybem. Tím se stal natolik výrazným tanečníkem v tomto představení, že jeho výkon lze označit za mimořádný.“ Vinklát cenu za túto obťažnú rolu síce nezískal, ale je umelcom, o ktorom rozhodne budeme ešte mnoho počuť.

S niektorými vašimi kolegami som hovoril, keď boli nominovaní o tom, čo pre nich znamená rola, za ktorú boli nominovaní. Ako sa zmenil váš vzťah k Basiliovi od premiéry po dnešok?

S každým dalším představením se role trochu mění. Žádné představení nikdy není stejné jako to předchozí. Premiéra je pro tanečníky slavnostní dovršení procesu zkoušení a zároveň začátek práce na roli. Já se snažím v roli hledat vždy něco nového. Jsou to třeba nepatrné změny ale i ty jsou důležité.

Teraz keď je už po a všetky stresy a napätie opadli, ste radi, že ste boli medzi nominovanými?

Své nominace na cenu Thálie si vážím, ale ještě více než té nominace si vážím příležitosti, která mi byla dána Jaroslavem Slavickým. Umožnila mně dále profesně růst.

V hierarchii súboru ste „len“ demisólista. Je to pre vás zaiste veľká výzva tancovať hlavnú rolu v jednom z najklasickejších baletov. Nie je to priveľká zodpovednosť?

Snažím se ze sebe na jevišti dostat to nejlepší. Samozřejmě velká zodpovědnost to je. Jsem v mnoha chvílích zodpovědný nejen za sebe, ale také za svou partnerku. A to je také to, co je nejen na baletu, ale na divadle vůbec to krásné. Nikdy nevíte, co se vám na jevišti může přihodit.

Don Quijote je veľmi známy balet, hlavne variácie, ktoré sú obľúbenými číslami na baletných gala. Je to inšpirujúce, čo všetko je v rámci choreografie možné? Alebo je to skôr stresujúce?

Je neuvěřitelné, čeho všeho jsou tanečníci schopni. Je úžasné, že pomocí pár kliknutí máte možnost se podívat na nejlepší tanečníky světa. Je to určitě inspirující. Do variací jsem si vybral prvky, které mi byly výzvou, ale zároveň jsem nechtěl, aby mě stresovaly.

Rola nie je len variácia či pas de deux. Ale celková výstavba vytvoriť zaujímavú a živú javiskovú figúru. Čo sa vám osobne páči na postave Basilia?

Na Basilovi se mi líbí, že to není šlechtic ani princ. Prostý lazebník, co nemá peníze ani vybrané chování. Je ale velmi důvtipný a díky tomu dosáhne toho, po čem touží.

Čo pre vás znamená takýto klasický balet?

Jsem rád, že na repertoáru baletu Národního divadla je Don Quijote a doufám, že se tam dlouho udrží. Mám rád jeho pozitivní atmosféru a energii.

***

Druhým umelcom z Národního divadla Praha v nomináciách bol Adam Zvonař. Nielen Thália je však dôvodom na otázky pre tohto tanečníka.

Dnes 1. apríla štartuje váš nový web? Ako ste na tento nápad prišli?

Nápad vzešel již když jsem byl na škole, kde jsem vytvářel stránky pro konzervatoř – www.tkpraha.cz – a neoficiální stránky s informacemi nejen pro studenty ze světa baletu doma i ze zahraničí www.studentitkp.estranky.cz. V předminulém roce jsem vytvořil www.facedance.cz, které měly charakter sociální sítě, ale světový web www.networkdance.com byl obsahově zajímavější, tak jsem se rozhodnul tyto stránky ukončit. Od 1. dubna startuje v demo verzi nový web www.world-ballet.com, který bude mít za úkol nashromáždit většinu informací o baletu z celého světa. Uvidíme, jestli se to povede. Zatím mohou zájemci zanechat svůj e-mail, na který jim budou chodit průběžné informace o dění na webu.

Tanečníci si dnes hlavne robia vlastný web, aby boli slávni, aby fanúšikovia mohli sledovať čo majú nového a vy robíte web o českom balete…

Myslím si, že tato doba prezentaci na internetu vyžaduje. I já mám své vlastní stránky – www.adamzvonar.cz . Web o českém baletu již nevytvářím, ale dá se říct, že po svých zkušenostech z výše uvedených projektů jsem se rozhodl o světovou prezentaci baletu. A samozřejmě mě těší, že budu moci český balet více propagovat. Zaslouží si to!Na aký obsah sa môžu návštevníci tešiť?

Již nyní se mohou návštěvníci na webu zorientovat. Nastavené menu odhaluje, o co se bude jednat. Na své si přijde jak profesionální tanečník, tak i běžný divák.

Máte veľký zmysel pre design a výtvarné umenie. Bude mať i web nejaký pozoruhodný výtvarný rukopis?

Děkuji za hezký názor. Ale myslím si, že balet, jako takový je pozoruhodný a proto bych se více na webu soustředil na informace. A tudíž budou stránky spíše v designu jednodušší a přehlednější. Návštěvníci se ale mohou těšit na krásné fotografie z celého světa.

Budete to stíhať? Nebude to na úkor vášho už i tak malého voľného času?

Je pravda, že volného času nemám moc nazbyt. Ale co se týče času, důležité je si ho správně rozvrhnout a vytvořit ten správný tým lidí. Takže to nebude jen moje zásluha, ale především lidí z týmu. A tímto bych chtěl nabídnout všem nadšencům, kteří by se chtěli na tomto projektu podílet, pište mi na [email protected].

Ako sa pre vás ako tanečníka umelecky vyvíja tohtoročná sezóna?

Sezona je v plném proudu. Ale přeci jen, když se ohlédnu na začátek, který mi začal premiérou Amerikany III, dále zájezdy v Barceloně, Cagliari a Oviedu, premiéra Čarodějova učně, nominace na Thálii 2012, baletní soutěž Praha 2012, příprava na zájezd do Spojených států – musím říct, že je hodně pracovní a jsem za to moc rád, že mohu divákům dělat radost tedy doufám, že jí dělám.

Nedá mi, nezabrúsiť do aktuálnej témy: Thálie. Pripravujete web, máte pozoruhodné názory… Môže tanečník vo vašom postavení povedať pravdu o tom, čo si o cenách mysli?

Pravda je, že Ceny Thálie jsou velmi důležité, je to ohodnocení všech umělců v naší zemi, zaslouží si to. Tím spíš nominace v oboru balet, protože je to v podstatě jediná prezentace baletního umění před širší veřejností v České republice. Důležité je tedy objektivně tyto ceny udělit.Uznávate baletné súťaže či rôzne ocenenia? Čo je najlepšie ocenenie za vašu prácu?

Ano, ocenění v baletu uznávám, je to velmi důležité. Několik soutěží mám za sebou a jsem za ně moc rád. A to i když jsem v některých nevyhrál – možná to zní, jako klišé ale zúčastnil jsem se jich a mohl jsem na sobě pracovat a podívat se na opravdu výborné tanečníky z celého světa. Ocenění za mou práci je pochvala od všech, komu jsem se líbil. A nejvíc pak od diváků, když mně napíší a přijdou se na mě znovu podívat.

A čo vás poteší súkromne?

Když můžu být veselý – to jsem skoro pořád. Tak jsem vlastně pořád šťastný.

Čo by ste priali českému baletnému umeniu?

Přál bych mu víc věrných diváků, protože ty jsou nejdůležitější! A samozřejmě lepší finanční ohodnocení, které je opravdu tragické!
***

V kategórii dnešných hviezdnych rozhovorov musím spomenúť úspech možných budúcich významných tanečníkov – poslucháčov Taneční konzervatoře hlavního města Prahy na 33. ročníku medzinárodnej baletnej súťaže Prix Carpeaux vo francúzskom Valenciennes. Študenti 7. ročníka Laura Balogová a Patrik Holeček sa zúčastnili v dňoch 16. a 17.3. 2013 tejto medzinárodnej baletnej súťaže. Medzinárodná porota za predsedníctva prof. Cyrilla Atanassoffa, danseur étoile Parížskej opery, udelila Laure Balogovej 1. cenu v kategórii Excellence (17-18 rokov) a Patrikovi Holečkovi Grand Prix Carpeaux International, určenú pre absolútneho víťaza súťaže. Po Rollandovi Havlicovi v roku 1999 a Janovi Váňovi a Matějovi Urbanovi v roku 2005 je to už štvrté najvyššie ocenenie pre študenta Taneční konzervatoře hl. m. Prahy na tejto súťaži.+++

===Požiadal som laureátov o krátky rozhovor a priblíženie súťaže, ako inšpiráciu pre ostatných poslucháčov tanečných škôl. Patrik Holeček z osobných dôvodov odmietol a tak odpovedala len Laura Balogová.

S akými pocitmi odchádza študent školy na súťaž do zahraničia?

Určitě s pocitem nejistoty, zda-li to, co už umíme, bude stačit k úspěchu, ale také s pocitem odhodlání dát do toho vše.

S akými tanečnými číslami ste sa na súťaži predstavili?

Do prvního kola jsem měla připravené dvouminutové adagio na špičkách od paní profesorky Vláčilové, která mě připravovala na tuto soutěž. Adagio bylo na motivy árie Giuseppe Verdiho La traviata. Do druhého kola jsem měla připravenou variaci z pas de trois baletu Korzár.

Môžete popisať ako táto súťaž Prix Carpeaux vo francúzskom Valenciennes prebieha? Čo je potrebné splniť, aké má kolá?

Tato soutěž je dvoukolová, první eliminační kolo probíhá v prostorech komplexu sportovního areálu, ve kterém působí i zdejší taneční škola. Postupující do druhého kola soutěží na scéně divadla Le Phenix, kde si mohou soutěžící zvolit klasickou či moderní variaci. Oproti ostatním jsem do druhého kola zvolila klasickou variaci, čímž jsem se odlišila od ostatních.

S koľkými finalistami ste v závere súťaže súperili?

Do druhého kola kategorie Excellence postoupily čtyři dívky z Belgie a Francie.

Čo konkrétne znamená vaša cena?

Tato cena pro mě znamená především motivaci do další práce. Je to ocenění pedagogů, kteří mě připravovali na tuto soutěž a kteří se mi ve škole věnují.

Máte svoj baletný vzor?

Vyhraněný vzor nemám, ale obdivuji více tanečnic jako například Světlana Zakharová, Daria Klimentová, Sofiane Sylva a Alina Cojocaru.

Čo vás čaká do konca školského roku?

Čeká mě především příprava na náročné závěrečné zkoušky a také příprava na Taneční mládí 2013.
***

Ku konci tohto týždňa vyšiel článok o chudobnom, podfinancovanom libereckom divadle (nájdete tu). Bohužiaľ tento problém prežitia umelcov nie je len problémom Liberca. Platy spomínané v článku sú vlastné aj ostatným súborom v republike. A neustále s tanečníkmi, ktorých poznám premýšľame, z akých to platov sa počíta priemerná výplata v republike, ktorá už je skoro o sto percent vyššia než tá ich. Prajem všetkým čitateľom Opery Plus príjemné Veľkonočné sviatky, nielen v kruhu rodiny či priateľov, ale aj napríklad s niektorými z nesmrteľných sakrálnych baletov významných svetových tvorcov. Pretože možno práve viera, nielen v Boha, ale v pozitívne ľudské konanie, dobro, úctu, mravný étos nám pomôže prekonať neblahý súčasný stav, ktorý sa valí na všetkých už dosť dlho. Po tom, čo rozčarovanie spôsobila Cena Thálie, ku ktorej som napísal krátku glosu, ktorá vyvolala nebývalý ohlas a dokonca som okrem rôznych anonymov, dostal len pozitívne reakcie zo strany tanečníkov nielen u nás ale aj zo zahraničia, rozčarovanie tanečníkom, ktorí tri mesiace na titule pracovali spôsobila neuskutočnená premiéra baletu Jesus Christ Superstar v Olomouci. Kto je zodpovedný, že týždeň pred premiérou sa manažment divadla prebudí a zistí, že práva k uvedeniu hudby nie sú a žiadna zmluva neexistuje? Teraz sa už v kuloároch šušká, že v júni nebude ani posledná baletná premiéra v Plzni.

Miesto premiéry divadlo nasadilo novú inscenáciu Labutieho jazera s hviezdnymi hosťami: ako Odetta/Odilia absolvovala svoj osobný debut v tejto role sólistka Národného divadla Praha Miho Ogimoto, vlaňajšia držiteľka Thálie za Giselle a jej partner z Národného divadla prvý sólista  Michal Štípa ako Siegfried. Sviatočné predstavenia v piatok a sobotu bohužiaľ nezaujali premiéry chtivé obecenstvo a tak sa rady v hľadisku preriedili. Škoda! Ak Štípa Labutie jazero tancuje už nejakých štrnásť rokov vie, čo Siegfried potrebuje v inscenácii v historickej budove Národného divadla, v Štátnej opere, v Národnom divadle Brno. Tak vytvoril i osobitého Princa pre malé, komorné prostredie v Olomouci. Užíva si bezstarostného Princa v prvom dejstve, v druhom je fascinovaný labutím zjavením, v treťom je nepríjemným spoločníkom na plese, kde dlho márne hľadá svoju Odettu a preto tak ľahko podľahne kúzlu čarodeja, keď vidí Odíliu. Romantický záver baletu je logickým vyústením rozprávkovej inscenácie, ktorá nestavia na prehnanej psychológii, ale Štípa v nej dominuje ako technicky i výrazovo zvrchovaný umelec, ktorý si zasluhuje svoj post v Národnom divadle Praha a svoje ocenenia.

Miho Ogimoto je nevyspytateľná interpretka, ktorá rovnako dobre nachádza mieru pre moderný repertoár a dokáže sa osobitým vnútorným procesom umelkyne vysporiadať s klasickým repertoárom, o čom svedčí aj jej Thália za Gisellu. V Odette nestavia do popredia technické schopnosti seba ako baleríny, ale stavia na prepracovanej meditatívnej polohe rozprávkovej princeznej. Hypnotickými dokonalými port de bras, výrazom, plastickým telom, ktoré dýcha a hlbokou muzikálnosťou vytvára mnohoraký obraz tejto nesmrteľnej roly. Nachádza jedinečnú a osobitú interpretáciu práve svojou hlbokou kontemplatívnosťou bez afektu. Odília je naopak úplne iná. Vláčne ruky Odetty sú preč, miesto nich je tu ostrá a vášnivá, krutá a zmyselná čarodejka, ktorá má moc a dokáže si ju užívať. A vychutnať. Posledné dejstvo je úplne iná Odetta. Jej ruky sú ťažšie, viac lomené, skoro by sa dalo povedať umierajúce.

Praha sa môže tešiť na Miho Ogimoto na scéne Štátnej opery, kde v Labuťom jazere čoskoro vystúpi. Možno preto, že to boli dva predstavenia za sebou, možno hosťujúcimi sólistami sa aj domáci súbor vzopäl k vzácne vyrovnanému výkonu. Orchester i corps de ballet. Hlavne orchester predviedol, že vie hrať zvukovo pôsobivo a tentokrát i husľové sóla zneli brilantne. Škoda, že marketing divadla nevytrieskal viac z toho ojedinelého, skutočne možno povedať premiérového predstavenia. Vo vitrínach nebolo o Ogimoto ani slovo a vedľa rukou písaného textu, že v „´čele´ představení se představí Michal Štípa“ sa skveli hrozné domáce fotografie. S webom a facebookom to nebolo o nič lepšie. Škoda. Možno mohlo byť divadlo plné a vychutnalo by si tento veľkonočný zážitok. A baletný majster si mohol všimnúť, že Ogimoto má tmavé vlasy a dublujúcu baletku v role bielej labute nenechať tancovať blondínku. Možno preto – na vysvetlenie pre niektorých nespokojných čitateľov – často používam slovo provinčné.

Foto Pat Bromilow-Downing, ČTK Michal Krumphanzl