Baletní panorama Pavla Juráše (25)

Pavol Juráš, 01.07.2013 0:01

Tentoraz:
– Nina Poláková, Rebecca King, Ivona Jeličová, Nataša Novotná, Lucie Skálová, Lucia Martináková – Hloužková, Jarmila Dycková, Maria Gornalova, Veronika Šlapanská, Barbora Kubátová o uplynulej sezóne, lete i sezóne budúcej
– Kam kráča Taneční konzervatoř Brno?
– Crème a la crème baletných hviezd na festivale St. Petersburg – Savonlinna Ballet Days
***

Sezóna končí a umelcov čaká leto, ktoré je zaslúženým obdobím pre načerpanie nových síl, plánovanie i odpočinok, stretávanie s rodinou, priateľmi a na všetko to, na čo v sezóne, keď šesť dní v týždni pracujú nemajú čas a siedmy deň, keď aj Hospodin po stvorení sveta odpočíval, oni majú väčšinou predstavenie a niekedy aj „dvoják“. Celý jún som otravoval desiatky umelcov a šéfov s anketou ku končiacej sezóne. Keďže sa hovorí, že dámy majú prednosť a baleríny sú veľké dámy, začneme dnes dámami.Chcel som, aby z každého divadla bola respondentka. Niektoré sa neozvali, niektoré nemali chuť odpovedať, niektoré ani nereagovali, ale i tak si myslím, že vznikla zaujímavá mozaika, ktorá čitateľov naladí na letný režim.

Čo bolo na uplynulej sezóne najkrajšie? Nielen umelecky ale aj ľudsky?

Nina Poláková (prvá sólistka Viedenského štátneho baletu): Sezóna sa už blíži ku koncu a spomínam, že mi opäť veľa priniesla. Splnilo sa mi hneď viacero prianí. Zatancovať si vysnívanú Júliu v Crankovom Romeo a Júlia a Manon od Kennetha MacMillana, ktoré som si naplno užila a kde sa mi vždy tlačia slzy do očí. Rada spomínam aj na hosťovanie na Opernom plese v Prahe, Bratislave a Viedni. Okrem toho sme mali viacero premiér a hosťovala som na Gala v Tokiu, Belehrade a Verone.Rebecca King (sólistka baletu, Národné divadlo Praha): Je to těžké pro mně si vybrat jen jeden, v této sezoně bylo tolik příležitostí. Byl to skvělý zážitek, že jsme mohli pracovat s baletními mistry z celého světa na naší nové premiéře Amerikana III. Byla to pro mne možnost rozšířit své hranice a mě se líbilo studovat nové styly. Také byl pro mne zážitek na celý život pracovat se Svetlanou Zakharovou a Friedemannem Vogelem na Giselle. Bylo to úžasné, že jsem měla možnost nejen se seznámit, ale i pracovat s těmito neskutečnými umělci a lidmi. Budu na to vzpomínat vždy a budu za to vděčná.

Ivona Jeličová (sólistka baletu, Národní divadlo Brno): Určitě premiéra baletu Lucidor a Arabella a nominace na Thálii za tuto roli i když jsem ji nedostala a práce s Ralfem Dornerem (Zjasněná noc) mě moc bavila.

Nataša Novotná (420PEOPLE): V této části odpovědi možná nebudu mluvit jen za sebe – pro šéfa nezávislého souboru se sídlem v České republice, prakticky ve kterékoli umělecké disciplíně, je na sezoně nejkrásnější to, že se vlastně vůbec koná. Ty ostatní krásy – pracovití a kreativní kolegové a upřímní otevření diváci, pak už přicházejí skoro sami. Z těch úplně osobních prožitků bych vybrala nejspíše jarní sérii představení v Sydney Opera House a po mnoha letech shledání se s bývalými kolegy Australany. Barbora Kubátová (sólistka baletu, Slovenské národné divadlo Bratislava): Ťažko vybrať jednu najkrajšiu spomienku. Bolo veľa pekných momentov, ale aj ťažších. Najkrajší je pre mňa pocit, keď stojím na javisku, opona sa zdvihne a ja mám príležitosť prežívať príbeh. Dať divákom časť zo mňa, z mojej duše, tak ako to ja cítim. Odviesť ich od uponáhľanej doby, v ktorej žijeme a vtiahnuť do príbehu, ktorý so mnou môžu prežiť.

Lucie Skálová (demi sólistka, Balet Národní divadlo moravskoslezské Ostrava): Nejkrásnější bylo, když jsem zjistila, že jsem nominovaná na Thálii a samotné získání Thálie. A v osobním životě to bylo získání nového vztahu, tato sezona pro mě byla velkým překvapením, trošku utrpením, ale jsem ráda, že mám kolem sebe samé dobré lidi, kteří mě podpoří.

Lucie Martináková-Hloužková (sólistka baletu, Moravské divadlo Olomouc): Uplynulá sezona nebyla pro mě ničím výjimečná. Mimo mou první spolupráci s paní Vláčilovou a panem Kadlecem, při pas de trois v Labutím jezeře, na které ráda vzpomínám. Nemůžu vynechat mé hostování v Mahenově činohře Národního divadla v Brně a velmi příjemným zpestřením bylo účinkování na Plese v Opeře, ve Státní opeře Praha, kde jsem i zavzpomínala na mé minulé angažmá v ní. Musím říct, že všude se potkávám s milými lidmi a jednoduše řečeno, má práce mě baví.Maria Gornalová (Baletní soubor Divadla F. X. Šaldy Liberec): Nejkrásnější určitě dvě nové role: Klárka v Louskáčkovi a Andělové v Tančírně, hostování v divadle Hybernie s Labutím a vernisáž s Janem Kunovským. Také si užívám svého tříletého syna Jaromíra, je to láska na celý život.

Jarmila Dycková (sólistka baletu, Divadlo J. K. Tyla Plzeň): Uplynulá sezona mi přinesla spoustu krásných zážitků. V uměleckém životě bych chtěla určitě vyzdvihnout příjemnou spolupráci s panem Liborem Vaculíkem při nastudování role Kitty v baletu Anna Karenina a s Alenkou Peškovou roli Nevěsty v Lorcově Krvavé svatbě. V osobním životě sem šťastná déle než tuto sezonu a těch nádherných zážitků bylo tolik, že bych to raději už dále nerozebírala.

Veronika Šlapanská (Baletní soubor Divadla F. X. Šaldy Liberec): Nejkrásnější zážitek byl pro mě až teď na konci sezony, kdy jsme měli premiéru baletu Café Reichenberg. Představení se skládá ze čtyř “drsných” příběhů z historie Liberce a autorkami těchto hororových příběhů jsou mé kolegyně Marika Hanousková a Veronika Fišerová. Právě v tomto představení jsem měla šanci ztvárnit tragický osud Anny Worm, podle skutečných událostí. Nacvičování s Veronikou Fišerovou (choreografkou mého příběhu) bylo pro mě velkým zážitkem a já byla hrozně nadšená z toho, jak se mnou pracovala a pomáhala mi. Její nasazení bylo opravdu strhující!! (smích) I když je to vlastně má kolegyně a kamarádka, měla jsem před ní velký respekt a zároveň obavy, abych to zvládla podle jejích představ a ona nelitovala, že mě do této role obsadila… zde v Liberci je to mé první angažmá od školy a jsem ráda, že postupem času díky šéfce baletu, máme zajímavé premiéry a hodně titulů. Tanec miluji a naplňuje mě… a protože nejsem žádný klasický typ baletky, jsem ráda, že náš repertoár je tak zajímavý. Lidsky jsem šťastná, že nemám osud jako Anna Worm, která prožila pro ženu děsivé chvíle. Mám přátele, skvělou rodinu, kolegy, a až se zamiluju tak budu mít úplně všechno. Zatím to mám jen na jevišti (smích).Aké máte plány na leto?

Nina Poláková (prvá sólistka Viedenského štátneho baletu): Vo Viedni sa síce sezóna končí, ale náš súbor ide na júlové mesačné hosťovanie do Paríža, kde si zatancujem Gala s Before Nightfall (Christe), Rubies (Balanchine), Million Kisses (Dawson), Eventide a Kitri v celovečernom balete Don Quixote (Nurejev). Ešte v lete mám jedno hosťovanie vo Švajčiarsku. Plány na dovolenku zatiaľ nemám. Rada by som strávila pár dni na horách a potom oddych pri mori. Uvidíme.

Rebecca King (sólistka baletu, Národní divadlo Praha): Přes léto ja pojedu domů do Ameriky na většinu času. Mám neskutečnou možnost pracovat s Irinou Dvorovenko, první sólistkou v American Ballet Theater, v New Yorku. Ale jinak, se budu snažit udržovat ve formě a trošku odpočívat před další sezonou!Ivona Jeličová (sólistka baletu, Národní divadlo Brno): Svatba a svatební cesta. (smích)

Nataša Novotná (420PEOPLE): Pracovní – nejprve nastuduji duet Jiřího Kyliána pro Scottish balet v Glasgow, dále odehraji představení se svým souborem 420PEOPLE ve Stockholmu, Poznaňi, Rovertu a než začne podzim ještě v mexickém Chihuahua. Během těchto výjezdů se budu také intenzivně teoreticky připravovat na svou podzimní práci v Národním divadle moravskoslezském, kde se souborem baletu začínám tvořit Škrtiče Bohuslava Martinů.

Barbora Kubátová (sólistka baletu, Slovenské národné divadlo Bratislava): Začiatok júla by som rada strávila so svojimi najbližšími, rodinou a priateľmi. Koncom mesiaca máme zájazd do Talianska s predstavením Romeo a Júlia, takže dovtedy by som chcela spojiť relax s tréningom, pretože potrebujem udržať telo v kondícii. A druhú polovicu leta strávim prevažne v zahraničí, no ešte nemám presné plány kedy a kam, takže tomu nechávam voľný priebeh.Lucie Skálová (demi sólistka, Balet Národní divadlo moravskoslezské Ostrava): Moje plány na léto jsou vždy skoro stejné (smích). Každý rok jezdím do Řecka, beru to jako svůj druhý domov, jezdím tam od svých asi osmi let, miluji to tam. Věřím, že v minulém životě jsem žila určitě ve starověkém Řecku (smích) a pak se uvidí, možná pojedeme s přítelem na chalupu nebo do Gdaňska, to vše je zatím ve hvězdách.

Lucie Martináková-Hloužková (sólistka baletu, Moravské divadlo Olomouc): Po dlouhé době mám dovolenou víceméně naplánovanou od začátku do konce. Chata, moře,… Moc se těším, snad vše vyjde. A poslední týden se chystám “rozhýbat” na tanečním soustředění, kde se krom dobrých pedagogů sejde skvělá parta lidí a celý den se tancuje, přes klasiku, jazz, modernu. A to mám ráda 🙂

Maria Gornalová (Baletní soubor Divadla F. X. Šaldy Liberec): Plány na léto určitě máme: dovolená u moře, hostování v Německu a také návštěva rodičů v Rusku.Jarmila Dycková (sólistka baletu, Divadlo J. K. Tyla Plzeň): V létě plánuji rozšířit svoji “sbírku“ krásných zážitků.

Veronika Šlapanská (Baletní soubor Divadla F. X. Šaldy Liberec): Na léto se strašně těším! Myslím, že většina tanečníků z nás ho tráví stejně, bez ohledu na to kde tančíme. Divadelní prázdniny jsou v podstatě naší jedinou dovolenou v roce, kdy můžu odjet domů do Brna za rodinou a přáteli. Protože kvůli zkouškám, představením a velké vzdálenosti se mi to během sezony moc často nepoštěstí… a taky doufám, že se mi podaří vycestovat i někam k moři, nejlépe do Itálie, mé nejoblíbenější země (smích). Zároveň je to možnost zúčastnit se různých tanečních workshopů a rozvíjet se dál v naší profesi… a protože mě zajímají i jiné styly tance, vyhlídla jsem si workshopy v Brně a Praze, které bych ráda navštívila.

S akými pocitmi sa dívate na novú sezónu, ktorá je tu čo nevidieť? Viete už konkrétne úlohy a roly?

Nina Poláková (prvá sólistka Viedenského štátneho baletu): Ohľadom novej sezóny.. Spolu s Romanom otvárame Viedenskú sezónu baletom Manon. Neskôr máme viacero premiér. Cez Forsytha až po Nurejevovo Labutie jazero. Obsadenie ale zatiaľ nie je oficiálne.. 😉 Ale myslím, že sa mi niečo ujde. Hi hi (smiech)

Rebecca King (sólistka baletu, Národné divadlo Praha): Já se těším na příští sezonu, je to vždycky těžké pro mne mít volno, skoro hned se mi stýská po jevišti. V příští sezoně budeme mít premiéru Romea a Julie v choreografii Petra Zusku. To je poprvé, co můžu pracovat na tvorbě baletu od počátku a je to úplný nový zážitek pro mne. Mám roli paní Montekové a užiju si ten tvůrčí proces na sále s Petrem Zuskou. Jinak se těším, že budu zpátky na sále a budu moci pracovat na všech baletech, které máme na repertoáru, a uvidím, kam se v nich mohu posunout dál. Mám ráda, že hrajeme naše tituly celý rok, a tak můžu pořád na nich pracovat a najít něco nového, pokaždé když jdu na jeviště!

Ivona Jeličová (sólistka baletu, Národní divadlo Brno): Nedívá se mi zrovna lehce, v situaci v jaké se právě nacházíme. Pořád čekáme na zvolení ředitele a tím pádem i na nového šéfa baletu. Role sice máme přidělené, ale i to se s nástupem šéfa může změnit.Nataša Novotná (420PEOPLE): Hlavními úkoly do další sezony budou udržení zdraví a dobré nálady, abych si mohla plně užít nové role v plánovaných premiérách 420PEOPLE (Václav Kuneš – Mirage a Ann Van den Broek – N.N.) a také udržení chladné hlavy nad děním kolem řízení státu, kde se dnes často odvolávají na “tyjátr”, což je ale pro ty, kteří rozpoznají rozdíl mezi tahem a propadlem fakticky urážka.

Barbora Kubátová (sólistka baletu, Slovenské národné divadlo Bratislava): každý rok sa neviem dočkať prázdnin, o to viac sa však teším keď začína nová sezóna. Som typ, ktorý doma nevydrží obsedieť a veľmi sa teším na kolegov, javisko a divákov.
Na prichádzajúcu sezónu sa pozerám optimisticky, po dvoch rokoch budeme mať opäť Luskáčika, čo mi každé Vianoce nesmierne chýbalo.
To aké roly ma čakajú budúcu sezónu vám teraz neviem povedať, každopádne do konca sezóny mám pred sebou ešte Júliu, čo je pre mňa veľká výzva.

Lucie Skálová (demi sólistka, Balet Národní divadlo moravskoslezské Ostrava): Trošku obavy, ale zároveň se těším. Bude to něco nového a já ráda zkouším nové věci. Nechám se překvapit. Na příští sezonu se chystá spousty nových věci, například Balady, Po zarostlém chodníčku nebo Sylphida a zatím vím jen to, že mám hlavní úlohu v Baladách (Juliána), které mají premiéru hned v září. Jsem z toho nadšená a je to pro mě velká výzva, je to hodně náročná role, hlavně po herecké stránce a něčemu novému se určitě přiučím. Musím říct, že s paní Litterovou se moc příjemně spolupracuje.Lucie Martináková-Hloužková (sólistka baletu, Moravské divadlo Olomouc): Chystáme balety Romeo a Julie, Esmeralda. Co přesně mě čeká, nevím. Ale měl by se vrátit taneční muzikál Edith Piaf, vrabčák z předměstí, který jsem si jako Edith opravdu užívala od zaznění prvního tónu až do spadnutí poslední opony. Tak snad se zadaří. Krásné léto všem, Lucie.

Jarmila Dycková (sólistka baletu, Divadlo J. K. Tyla Plzeň): Vždy do nové sezony vcházím se smíšenými pocity. Plná očekávání, nového elánu, ale i nervozity jaké překážky a úkoly mě čekají. Těším se na připravovanou Popelku, kterou bude choreografovat náš šéf Jiří Pokorný. Sice ještě nevím, co budu přesně tančit, ale vůbec bych se nezlobila za roli zlé sestry. Tak uvidíme. (smích)Maria Gornalová (Baletní soubor Divadla F. X. Šaldy Liberec): Na novou sezonu se docela těším, i když ta stará ještě neskončila (smích). Budeme mít premiéru Gustav Klimt a budu jedna z jeho múz… Ta druhá je pohádka pro děti a vůbec netuším, co tam budu dělat…

Veronika Šlapanská (Baletní soubor Divadla F. X. Šaldy Liberec): Myslím, že začátek naší nové sezony bude docela náročný a to proto, že už na konci září chystáme premiéru baletu Gustav Klimt v režii a choreografii naši paní šéfové Aleny Peškové, na kterou se těším, protože její koncept vypadá zajímavě. A další obava je kvůli změně tanečníků v souboru. Tuto sezonu nás hodně lidi opouští, tudíž i hodně lidí přijde, a jelikož doučování bývá vždy náročné nejen pro nově příchozí, ale i pro celý soubor, máme se na co těšit. Samozřejmě tyto situace jsou v každém divadle úplně běžné, takže i my si s ní určitě poradíme… a mimo Klimta bude další premiérou Pohádka o Raškovi – libereckém skokanovi na lyžích v choreografii Martina Dvořáka a ke konci sezony Dům Bernardy Alby, který bude opět choreografovat naše osvědčená a talentovaná kolegyně Marika Hanousková… takže práce je dost. Doufám, že to ocení i náš zřizovatel a budeme se mít líp, protože všichni zde se snažíme odvést co nejlepší práci pro libereckého diváka.

Dámam prajem krásne leto a nech sa im splnia ich priania, tak ako vám, vážení čitatelia. V minulom diele som spomenul matiné školy Viedenskej štátnej opery. Medzitým sa uskutočnil absolventský koncert Taneční konzervatoře Brno.
***

Tohtoroční absolventi Taneční konzervatoře Brno sú asi najslabším ročníkom školy za poslednú dobu. Len jediný zo sedemnástich poslucháčov bude pracovať v tanečnom odbore. Je to slabý ročník? Alebo je vina aj na strane vedenia školy, ktoré nekráča s dobou a nevyhľadáva talentované deti, nepodniká vhodné marketingové kroky ako predstaviť školu verejnosti, nadchnúť deti pre tanečné umenie? Alebo je to osobným prístupom poslucháčov, ktorí školu študujú zo zámerom získať maturitu, pretože na tejto škole nie je matematika a fyzika? A užiť si školské výlety, voľno, keď sú výchovné koncerty alebo keď časť talentovaných spolužiakov vystupuje v divadle? Len tí, čo hlboko vidia do problematiky a ústrojenstva školy, môžu rozriešiť tento problém. Jedno je však isté, talentované dieťa do prvého ročníka nepríde samo od seba, preto je potrebné niečo urobiť.

Zázraky sa dejú na javisku, nie v živote. Tak aj tohtoročný Absolventský koncert (23. júna) priniesol zaujímavý fakt, že prvýkrát prebila sekcia študijného zamerania moderný tanec klasikárov. Hoci tí mali na dreň zosekanú Coppéliu, i tak sólisti nezatočili poriadne ani dvojitú piruetu. Predstaviteľka Swanildy nemá žiadny nárt, o línii jej nôh je povážlivé hovoriť v prípade absolventky. Najlepšie vyšlo päť priateliek Swanildy, ktoré dokázali, že „v jednote je sila“. Svadobné pas de deux bez variácií, pokus o fouettée, akýsi polotvar kódy, dej oklieštený o zásadný moment, keď Swanilda chce vyskúšať vernosť svojho priateľa Franza a v dome sa Coppelia prezlečie do jej šiat a predstiera bábku, chýbal. Škoda, že sa tím pedagógov nevyhral aspoň s pantomímou, ktorá zostala vďaka nechápavosti interpretov pod úrovňou akademickosti. Komické momenty, rozohratie situácií, by vedľa ilustrovania rozhodne pomohlo a možno by interpretov aj uvoľnilo a pomohlo im dostať sa do rolí. Jitka Šafaříková svojimi tentokrát len štyrmi ľudovými tancami potvrdila svoj zmysel pre dramaturgiu, genetiku ľudového tanca a vtisla interpretom ľudský rozmer. Je na pováženie, že na školskom koncerte publikum najviac oceňuje práve jej ľudovky. Poslucháči v nich vyzerajú príjemne, nie sú v kŕči, choreografie, ktorú sú fyzicky i kompozične náročné si užívajú a sú na rozdiel od klasických variácií aj muzikálni. Markéta Habalová pripravila s už spomenutou sekciou modernistiek tridsaťminútový balet. V tomto prípade je nutné povedať slovo balet. Bolo to skutočne dejovo vystavané, dramaturgicky logické, hudobne skvele vypointované dielo. A čo viac, pochopila, s akým materiálom pracuje a nesnažila sa o predvádzanie svojich „geniálnych“ nápadov, ale chcela, aby si jej poslucháčky večer užili a tancovali s radosťou. S ohľadom na vek interpretov príbeh možno desivý, o chvíli klinickej smrti, keď človek zažíva kadečo, však vďaka hudobnej dramaturgii a pohybovému slovníku dostal tichý meditatívny charakter s nenútenou komikou. Celý balet tanečne i herecky niesol Martin Burda. Predviedol veľmi zrelú javiskovú interpretáciu, nielen v miestach tanečných, ale aj v miestach výrazových. Jeho devízou je vášeň pre step, ktorú choreografka využila a vytvorila pôsobivú variáciu, kde interpret prekonal hranice svojich síl. Variácia by sa uživila aj ako samostatné číslo napríklad na súťaže. Popritom zaujalo pôsobivé milostné dueto s lyrickým, skutočne lyrickým tancovaním, ktoré malo obsah, formu a štýl. Druhou vecou bol zaujímavý chór anjelov, ktorí príbeh sprevádzali. Tie Habalová obdarovala priam kontrapunktickým rozvíjaním jednotlivých hlasov, ako individualít v zbore a vymyslela pôsobivé krokové väzby. Celému dielu nechýbal štýl, zmysel pre design javiska a minimalistickej výpravy, fantastická práca so svetlom, až filmové strihy, aby sme sa vyhli únavnej banalite či zbytočnému vysvetľovaniu. Pôsobivosť záverečnej gradácie zborového čísla anjelov otvorila miesto pre tichý meditatívny záver. Vedľa Burdu zaujala najmä v roli Anjela Tereza Buťáková, ktorá veľmi koncentrovane pracuje so svojim telom a veľmi zvnútornene nestavia na obdiv svoju fyzickú ženskú krásu alebo tancovanie, ale ponorí sa do roly zvnútra. Škoda, že podobný pocit nedocielila v sebe hlavná ženská postava Kristýna Milošová. Vedľa Habalovej zaujal síce v miniatúre, pedagóg školy a sólista baletu Národného divadla Brno Jan Fousek. Je opäť paradox, že číslo netancovali absolventi, ale talentovaní mladší žiaci Michaela Krajčová a Václav Lamparter. Fousek veľmi sofistikovane využil dispozície tanečníkov, hlavne rozsah ich spodných končatín. Okrem štylizovaného pohybu staval na partnerskom tanci, kde veľmi umne staval za seba jednotlivé figúry a vyhol sa banálnym prechodom, či rôznym zbytočným medzikrokom a tak vytvoril sýte, zdanlivo jednoduché a elegantné päťminútové adagio. Po minuloročných cigánskych tancoch Hany Litterovej, mladí opäť potvrdili svoje miesto v pedagogickom zbore, svoje znalosti a široký rozhľad o tanečnom svete.

Je škoda, že škola lístky nepredáva verejne (napríklad ako pražská škola) a tak verejnosť nemôže (okrem rodinných príslušníkov, ktorí s nadšením svojim ratolestiam zatlieskajú za čokoľvek), dať inú spätnú väzbu škole, poslucháčom a pedagógom.
***

Ak máte záujem o umelecké počiny určite nezabudnite na záver festivalu Tanec Praha 3. a 4. júla v Štátnej opere v Prahe Desh s Akramom Khanom. 10. júla môžete navštíviť Baletné gala ku koncu sezóny v Semperoper v blízkych Drážďanoch. Pokiaľ nemáte ešte vybratú dovolenku, môžete využiť zaujímavú možnosť. Vo fínskej Savonlinne (známej predovšetkým letným operným festivalom v ruinách hradu) sa koná 9. až 14. júla projekt Petrohradského festivalu Dance Open, o ktorom som podrobne referoval zde. Vo Fínsku sa bude konať letné pokračovanie tohto úžasného festivalu so skutočnými baletnými hviezdami St. Petersburg – Savonlinna Ballet Days s galakoncertom Summer Night Stars Gala. Môžete tak spojiť poznávanie Fínska s nevšedným kultúrnym zážitkom. A cez Fínsky záliv sa napríklad presunúť až do Petrohradu a vychutnať si pamiatky cárskeho Ruska. Festival je určený nielen pre divákov, ale aj pre mladých tanečníkov, ktorí sa môžu zúčastniť majstrovských kurzov pod vedením pedagógov z legendárnej Baletnej akadémie A. J. Vaganovej z Petrohradu. Milovníci baletu sa môžu na galavečere 14. júla tešiť na crème a la crème baletných umelcov z celého sveta, ktorých pozvala riaditeľka festivalu Eketerina Galanova: bývalý šéf baletu Ukrajinskej opery Denis Matvienko so svojou manželkou Anastasiou, Anton Korsakov a Anastasia Kolegova z Mariinskeho divadla, Irina Perren, Leonid Sarafanov, Sabina Yapparova a Marat Shemiunov z Michajlovského divadla, Jonah Acosta z English National Ballet, Dinu Tamazlacaru a Iana Salenko zo Staatsballett Berlin, legenda Lucia Lacarra a Marlon Dino z Bavorského štátneho baletu v Mníchove, hviezda Dutch National Baletu Anna Tsygankova a šarmantný Matthew Golding. Takže je sa na čo tešiť a aj letná sezóna môže byť vskutku pôsobivá.