Baletní panorama Pavla Juráše (29)

Lukáš Slavický (první sólista Bavorského státního baletu v Mnichově): V uplynulé sezoně, trvá ještě týden, bylo mnoho zajímavých momentů. Za všechny bych chtěl připomenout práci na baletu Choreartium od Leonida Mjassina. To byla velmi zajímavá zkušenost. Pracovali jsme se synem Mjassina Lorcou, což byla velmi pěkná zkušenost i lidsky. (poznámka redakcie: Lukáš Slavický odpovedal 8. júla)Michal Krčmář (první sólista Národního baletu v Helsinkách): Začneme z profesní stránky. Umělecky musím rozhodně vzpomenout na připravování obnovené premiéry Manon od Kenetha MacMillana, musím vyzvednout jméno skvělé partnerky Petii Ilievy. To byl pro mne umělecký zážitek s ní pracovat. Bohužel na premiéru pak nedošlo, kvůli mému zranění, ale i tak to byl můj největší umělecký zážitek. Bohužel neměl jsem moc času ani příležitostí vidět nějaká představení, takže abych řekl, co mě zaujalo: byla to Verdiho La traviata ve Finské národní opeře, skvělé představení. A taky bych rád vzpomenul pozvání do rakouského Grazu, kde sem tančil s partnerkou Lucií Rákosníkovou, pas de deux ze Šeherezády v choreografii Kennetha Greve, kde mi bylo ctí se podílet na takovém krásném gala se spoustou skvělých lidí. A z toho lidského hlediska byl pro mne největší zážitek pomoc mých přátel a kolegů po operaci a jejich časté návštěvy u mne doma.

Jan Fousek (sólista baletu Národního divadla v Brně): Abych pravdu řekl, nic, co bych mohl označit za nejhezčí, mě nenapadá. Vytvořil jsem dvě nové role – Vladimíra v baletu Lucidor a Arabela a Sólo ve Zjasněné noci, což ale za nějaký výrazný počin své kariéry nepovažuji (přestože mám obě rád). Využil bych ale této příležitosti, abych poděkoval svému publiku za stálou přízeň. Je hezké vědět, že si lidé kupují lístky nejen podle titulu, ale také podle obsazení. A když si vás pak zvolí po osmé v řadě svým nejoblíbenějším sólistou… Řekněte sami, komu by to radost neudělalo?!Ondřej Vinklát (demi sólista Baletu Národního divadla v Praze): Mně v podstatě sezona 2012/13 začala již červnu na konci sezony 2011/12, kdy jsem začal zkoušet s Liborem Vaculíkem krásný balet Anna Karenina (hudba: Dmitrij Šostakovič, premiéra v Divadle Josefa Kajetána Tyla listopad 2012), ve kterém jsem společně se Zuzanou Pokornou ztvárnil hlavní zamilovanou dvojici Anny Kareniny a Alexeje Vronského. Libor obsadil do baletu také Petra Zusku jako Alexeje Karenina. Bylo velmi obohacující být u kreace s tak zkušenými lidmi. Libor je choreograf, který umí pracovat s tanečníky jako s herci. Vše je podloženo pocitem a tím role dostává život a smysl. Tento způsob práce mě velmi posunul vpřed. Mimo velké dřiny jsme si užili také spoustu legrace!

O prázdninách jsem si užil volna a zároveň jsem měl spoustu krásných zážitků spojených s tancem. S Bohemia Baletem jsem letěl na v pořadí šestý festival Festival Internacional de Ballet do kolumbijského Cali, kde jsme vystupovali před zrakem 3500 nadšených lidí! Tam jsem pochopil, co opravdu znamená vážit si tance. Dále jsem byl s Bohemia Baletem na festivalu The World Festival of Children Performing Arts v japonské Toyamě, kde jsme společně s Kasai Dancing Company vystupovali v představení Děvčátko se sirkami. Bylo ohromně inspirující vidět Japonce při práci. Jsou nesmírně disciplinovaní a neexistuje, že by něco nešlo…

Po příletu z Japonska jsem nastoupil do angažmá Baletu Národního divadla. Zpočátku to pro mne bylo hodně náročné, protože jsem musel dostoupit do repertoáru a zároveň jsem zkoušel Annu Kareninu a novou premiéru Amerikana III, kterou tvoří díla světoznámých choreografů George Balanchina, Williama Forsytha a Jeroma Robbinse. Byl jsem šťastný, že jsem byl vybrán do všech tří kusů a mohl tudíž pracovat na třech odlišných stylech. Musím také říci, že mě velmi posunula práce na tréninku. Na sále je vždy úžasná energie! Myslím si, že sloučením souborů Státní opery a Národního divadla se krůček po krůčku dosahuje zlepšování kvality celého ansámblu.

Další krásná spolupráce byla na přípravě baletu Čarodějův učeň, kde jsem ztvárnil titulní roli sirotka Krabata. Sešel se výborný tým lidí – choreograf Jan Kodet, který nám dal na zkouškách prostor pro tvorbu, což mě velmi bavilo. Zbyněk Matějů, který napsal impresivní hudbu. Režijní dvojice SKUTR, která působila jako takové oko shůry co sleduje, jestli vše sedí po dramaturgické stránce. A vše dotvořila scéna Jakuba Kopeckého a krásné kostýmy Saši Gruskové. Zpočátku tomuto představení většina souboru a to včetně mě moc nevěřila, ale na generálkách jsme všichni změnili názor.

To co mě v sezoně 2012/13 potěšilo opravdu nejvíc, byla tvorba choreografie Přesně včas s mým kamarádem a kolegou Štěpánem Pecharem. Samozřejmě nebylo jednoduché najít společný čas, protože Štěpán je na volné noze, ale vše jsme dotáhli do zdárného konce! Chtěl bych velmi poděkovat tanečníkům Aye Watanabe, Kristýně Němečkové, Giovannimu Rotolo a Kryštofu Šimkovi za jejich čas, který nám věnovali. Byli skvělí!

Chtěl bych ještě poděkovat své rodině, přátelům a kolegům za jejich úžasnou podporu, se kterou to bylo vše o padesát procent snazší. Díky!Jiří Pokorný (Freelance Dancer, emeritní člen Nederlands Dans Theater 2, Holandsko): Na uplynulé sezoně byla nejzajímavější její různorodost. V počátku působeni v souboru Kidd Pivot, pod vedením Crystal Pite. Poté v druhé polovině přišla zdravá změna, kdy jsem přešel na volnou nohu jako choreograf a pedagog. Vytvořeni dvou děl pro NDT2 a DekkaDancers v Praze mi bylo velkým přínosem a bohatou zkušeností. Dále se věnuji i pedagogice, vedeni workshopu contemporary dance v různých částech Evropy. Kombinace těchto tří disciplín je ideální, jedna motivuje druhou, ta druhá zas tu třetí, a tak můžeme pokračovat s velmi příjemnou setrvačností, která se neustále mění a nenabírá na fádnosti.

Matěj Šust (demi sólista Baletu Národního divadla v Praze): Na minulé sezoně to byl pro mou maličkost zcela jistě zájezd do Barcelony, kde jsme hráli Louskáčka. Tehdy už jsem totiž věděl, že až se vrátíme zpět do Čech, budu v něm tančit Ďábla což je jedna z mých vysněných rolí a to pochopitelně radost z celého zájezdu umocnilo.