Baletní panorama Pavla Juráše (49)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Nové obsadenie môžete vidieť 16. decembra v prenose do kín. Takže bude možné zaujímavo porovnať legendárne posledné obsadenie Manuela Legrisa a Auréliu Dopont, ktoré je dostupné i na DVD. Riaditeľka baletu Brigitte Lefèvre podobne ako pred rokom, keď vrátila Dona Quijota nesklamala. Vsadila na novú generáciu tanečníkov a zo zboru vytiahla Françoisa Alu a Pierra-Arthura Raveaua na Basila. Ako som písal prednedávnom, dnes sú z nich prví sólisti. V obsadení Aurory sa vedľa hviezdnej Eleonory Abbagnato, ktorá tancuje snímané predstavenie, objavuje aj Héloïse Bourdon, Amandine Albisson, Aurélia Bellet. Ako princ Désiré sa vedľa inej hviezdy Mathieua Gania objavuje Christophe Duquenne, Florian Magnenet či Vincent Chaillet.

Mimoriadnym bonusom pre Parížanov je udalosť pre Paríž často nevídaná – ako jeden z mála svetových tanečníkov bol tak poctený Jiří Bubeníček – a to hosťovanie v repertoárovom predstavení. 29. decembra a 2. januára sa v ústredných rolách predstavia Svetlana Zakharova a David Hallberg, ktorí spolu v Spiacej krásavici tancujú v Boľšoj divadle v Moskve potom, čo Hallberg vymenil New York za Moskvu.

Brigitte Lefèvre k premiére zavzpomínala na Rudolfa Nurejeva, ktorý ju menoval do funkcie riaditeľky, ktorú ukončí budúci rok: „Rudolf Nurejev bol mimoriadna osobnosť. Jeho život je ako román: človek nebývalého talentu, nespútanej krásy, ktorý si vybral slobodu, pretože ju bytostne potreboval. Po tom všetkom čo prežil, už mu nič nenaháňalo strach. Tá jeho fenomenálna drzost, jeho zvedavosť, jeho bezbrehá túžba a nakoniec osudová choroba, ktorá ho viedla k tomu, aby čo najrýchlejšie maximum zo svojho umenia predal ďalej. Bol to skutočne výnimočný osud. Superstar? Nie, tak by som ho nenazvala, to by ho takmer znižovalo. Bol niekým omnoho väčším.
***

U Čajkovského ešte chvíľu zostaneme. Režijné duo SKUTR, ktoré nemalou mierou prispelo k veľkému úspechu autorského predstavenia Čarodějův učeň na jar tohto roku v Národnom divadle, v tomto roku pri baletných témach ešte zostalo. 14. decembra sa v Klicperovom divadle v Hradci Králové konala premiéra činohernej adaptácie Labutieho jazera. U Lukáša Trpišovského a Martina Kukučku sme si zvykli mazať hranice medzi žánrami, ich chameleónsky režijný rukopis v každej z ich inscenácií mätie odbornú kritiku. „Pokud bys mi chtěl pomoci, musel bys zlomit kouzlo Rudovouse. A jeho kouzla, jeho sílu, zlomí jen láska. Ale tu já ti rád dám, řekl princ. Celou svou duší se ti oddám, hvězdo moje utěšená. Přísahej mi tedy čistou a věrnou lásku. Lásku, která nikdy nezapochybuje a která nikdy nezradí. Stačí ale, abys jen jednou zapo­chyboval, na malou chvilku na mne zapomněl, pomyslel na jinou dívku nebo ji políbil a já se navždy proměním v labuť bez hlasu a paměti. Stihne mne stejný osud, jako stihl osud mých družek zde, ukáže Odetta na hejno labutí a prince pohled na ty krásné ptáky až zamrazí…“

Aké je to Labutie jazero v činohernom divadle, vyplatí sa zájsť do Hradca? „Voda jako křišťál, co visí nad hlavami tanečníků v zámeckém sále. Rudá rtěnka, labutí pírko, kořeny vzpomínek. Odlesk zrcadla. Hlína. Černá a bílá. Bezesná noc. Minulost podobající se potopené katedrále. Princ Siegfried, přítel Beno, Královna matka, Rudovous, Odetta, Odilie a zakleté labutě, které se pod paprsky měsíce mění v přeludy dívek. To všechno jsou atributy velkého mýtu známého především díky baletu Labutí jezero Petra Iljiče Čajkovského. Daleko blíže než k pohádce má ale tento mýtus k našim zasutým vzpomínkám, které se otevřou jak pandořina skřínka zvednutím opony…“ Možno vás niečím Lukáš Trpišovský v interview pre panorámu presvedčí k návšteve predstavenia.

Labutie jazero v balete je chef d´ œvre vďaka spojeniu hudby, choreografie a nepochybne aj magickej témy. Čo je možné čakať od vášho Labutieho jazera?

Romantický příběh odehrávající se v zajímavé archetypální krajině.

Libreto Labutieho jazera je rezultátom kolektívneho autorstva Bergičeva, Geľcera a choreografa Václava Reisingera. Čo je kostrou vášho predstavenia?

Protože připravujeme inscenaci s činoherním souborem, nestačilo jen vyjít z baletního libreta. Inspirovali jsme se i původní pohádkou Labutí proud ze sbírky Německých pohádek. Také jsme se hodně inspirovali Čtyřmi kvartety Thomase Stearnse Eliota a vůbec celou jeho poetikou takového toho věčně se valícího proudu slovních asociací, které se dotýkají prostoru a času. Přijde nám to velmi blízké způsobu jak se dostat do krajiny Labutího jezera. Představení vzniká jako společný autorský projekt a inspirací jsou především samotní herci. Už teď víme, že tam bude docela dost textu, který je více poezií než dialogem. Něco mezi vyprávěním příběhu a přímou řečí.

Vaša inscenácia sa veľmi umne hrá nielen s textami hier, ale aj so sekundárnymi zdrojmi. Napríklad v Brne ste Lišku Bystroušku ako činohru inscenovali na pôdoryse fragmentov libreta Janáčkovej opery. Je pre vás Labutie jazero rozprávkou, metaforou?

Jde hlavně o fakt, že každá pohádka je něco víc než čtení pro děti. Je to mýtus, ve kterém je zakódovaná moudrost našich předků, ať už se budeme dotýkat tématu dospívání či neoddělitelnosti tělesné a duševní lásky či sexuality. Ten, v dobrém slova smyslu, étos vzkazu našich předků nás na tomto tématu nejvíce láká a také romantika. Myslím, že naše Labutí jezero bude velmi romantické. Sturm und Drank. Také si můžeme dovolit v rámci takovéhoto námětu vybočit z reality a podívat se do jakési mentální krajiny. Ať už naší nebo divákovy. Bude to hodně poetická inscenace.

Akú rolu hrá pohyb vo vašej hradeckej inscenácii?

Neděláme inscenaci s tanečníky, ale s herci, a tomu bude odpovídat i zvolený slovník inscenace. Takže bych se ji neodvážil označit ani za taneční ani za fyzické divadlo. Musím ale říct, že celé herecké obsazení je výjimečné a že jsme herci nadšeni. Jsou skvělí, pohotoví a mají s námi nesmírnou trpělivost.

Vaše inscenácie sú pôsobivé po vizuálnej stránke. Chystáte nejaké pôsobivé javiskové obrazy aj pre svet labutí?

Scénografii vytvořil Jakub Kopecký a kostýmy Simona Rybáková. To je myslím dostatečná záruka vizuálního zážitku. Po delší době pracujeme v komornějším prostoru, takže nebude mnoho přestavbových změn. A tentokrát díky slovu bude vizuálně více naznačováno než ilustrováno.V balete sa skupiny choreografov prú o koniec. Jedna vyznáva šťastný koniec, lebo čarodej musí byť silou lásky porazený. Druhá zdôrazňuje, že princ prísahu vernosti Odette porušil keď bol omámený Odíliou a to sa vrátiť späť nedá. Aký by bol váš ideálny koniec keby ste robili balet, ku ktorému máte blízko nielen vašou spoluprácou s Janem Kodetem?

Konec se mi nechce prozrazovat. Ale když jsem v úvodu sliboval, že to bude hodně romantické, jsem si jist, že už se čtenář domyslí. Každopádně díky slovu můžeme jít více do hloubky vztahových rovin. nejzásadněji jdeme asi v interpretaci Odilie a celé plesové scény, kde Odilie svede prince a je jím sama svedena.

A Labutím jazerom naposledy i mimo baletný svet zarezonoval film Black Swan. Mnoho tanečníkov ho ako zavádzajúci neprijalo. Podľa mňa bol film skôr symbolický, o presahu umenia cez interpreta, ktorý hľadá svoju postavu… zaujal vás?

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat