Barocco sempre giovane s Igorem Františákem, pestrost a plnost

Děčínské programové zastavení festivalu Lípa Musica pro své diváky připravilo program s podtitulem Clarinettissimo, ve kterém ne přímo barokní repertoár uvedl soubor Barocco sempre giovane opřený o klarinetistu Igora Františáka.
Clarinettissimo – Igor Františák, Barocco sempre giovane – Lípa Musica 11. 10. 2017 (zdroj Lípa Musica / foto Lukáš Pelech Atelier)

Úvodní Mozartovo Divertimento D dur se však odehrálo ještě bez něj. Pětičlenný soubor ve skladbě předvedl velmi příjemný zvuk, Divertimento, věrné svému zadání, bylo obveselujícím lehkým kusem. V Allegru smyčce velmi jemně a mile zpívaly. Pochválit lze bezchybnou synchronizaci smyčců a celkově bezstarostný projev. Z kvintetu v úvodu koncertu vyčnívaly hlavně postavy obou houslistek.

Jakkoliv bylo Divertimento lehkým kusem, nebo snad právě proto, na diváky mělo absolutní účinek. Jeho provedení bylo silně aplaudováno a publikum jím bylo dosti nalákáno na pokračování. V něm, již s Igorem Františákem v popředí, bylo uvedeno Canzone Sergeje Tanějeva. V celé řadě zásadních rysů odlišné dílo vyvolalo impresionisticky a emotivně laděný obraz, jenž velmi slušel podzimu, lemujícímu cestu na děčínský zámek. Ve skladbě bylo vidět či cítit barvy a jejich odrazy, jako by v ní bylo slyšet i Labe a jeho zurčení při obtékání skály s děčínským zámkem, jehož knihovní sál s velmi slušnou akustikou koncert hostil. Byla to skutečně zajímavá skladba, na níž bylo smutné jen to, že záhy skončila, takový kousek by se dal věru poslouchat i déle.

Divotvorné, dramatické a jaksi se v atmosféře večera chvějící však bylo i následné Capriccio e moll Felixe Mendelssohna Bartholdyho. Skladba ve svém úvodu působila moderněji, než by se mohlo zdát. Přinejmenším úvodní andante con moto, jež v podstatě navazovalo na předcházející Tanějevovo Canzone a mimo jiné nabízelo velmi pěkné a zajímavé pasáže pro violoncello, bylo prostě strhující. Vskutku hutné smyčcové exposé, pokud bych měl citovat z tištěného programu koncertu.

Předpřestávkovou část programu uzavřel Koncert B dur pro klarinet a smyčce Wenzela Kallicka, který dal svým klasicistním espritem vzpomenout na úvodní Divertimento. Za nejzajímavější moment koncertantně působící skladby lze považovat závěr Allegra, v němž Igor Františák skvěle rozehrál svůj klarinet. Příjemný i precizní výkon potvrdil i v závěrečném svižném allegrettu. Přestávky samotné jsou vhodné ke kuloárním rozhovorům. V jednom z nich jsem periferně zaslechl pochvalné reakce na Kallickovo dílo a mimo jiné též jednu poznámku: prý kdyby někdo divákům řekl, že soubor nehraje Kallicka, ale Haydna, tak by to bylo lehce uvěřitelné. S tím nešlo než souhlasit, přesně takový esprit jeho skladba měla.

Druhou část koncertu otevřela Brittenova Simple Symphony. Ta je po všech stránkách originálním dílem, jež vzniklo na základě prvních dětských Brittenových notových črt. Skladba naivního optimismu ale rozhodně není přes slovo jednoduchý v jejím názvu dílem primitivním. Ona „dětskost“ práce je nejvíce patrná ve druhé větě, provedené kompletně v pizzicatu. Snad pro nekonečnost dětské fantazie lze pestrou skladbu jen složitě žánrově či stylově zařadit. Dětský skladatel, jenž se z nostalgie ve dvaceti letech k materiálu vrátil, zkrátka zkoušel, co je možné. Hrál si s výrazy a jejich protiklady. Ony protiklady potvrzovala po rozverném pizzicatu i následující sentimentální sarabanda, jež byla skvěle a hutně zahraná, náležitě a komfortně probasovaná cellem a kontrabasem. Z jiného světa či o jiném světě vyprávějící bylo frolicsome finale čili dovádivé finále v závěru skladby. To v hutnosti navázalo na předchozí sarabandu, zároveň však bylo roztržitě působícím chaosem plným barev (a kdyby se jednalo o dílo o nějakých pár desítek let starší, nebál bych se napsat též psychedelie).

Skutečně se jednalo o vrchol jinak velmi plného a pestrého večera. Onu pestrost v závěru podtrhl opětovný úklon ke starší hudbě, kdy byl uveden Stamicův Koncert B dur, jež je údajně nejstarším pro klarinet napsaným koncertem. Přes unikátnost skladby už ale byla moje mysl poměrně unavená a nechtěla se k další cestě časem nechat přemluvit. Kdyby koncert skončil Brittenem, asi by mi to vůbec nevadilo, jakkoliv bych tím křivdil jinak velmi přesvědčivému výkonu Igora Františáka, jenž Stamicův koncert provedl excelentně.

Soubor Barocco sempre giovane prokázal, že mu navzdory jeho názvu velmi svědčí i modernější komorní díla, která byla v jeho provedení velmi esteticky účinná. Soubor překypoval příjemnou energií a večer v jeho společnosti byl velmi konejšivým. Hrál se zanícením i pobavením a výsledkem byla lehkost a finesa ve všech repertoárových polohách. Jeho výkon byl po právu odměněn dlouhým potleskem a publikum bylo po právu odměněno přídavkem, kterým byla adaptace argentinské lidové písně přepracované Carlosem Guastavinem. Skutečně velmi povedený večer.

Hodnocení autora recenze: 95%


Lípa Musica 2017
Clarinettissimo
Igor Františák (klarinet)
Barocco sempre giovane
11. října 2017 Knihovní sál zámku Děčín

program:
Wenzel Kallick: Koncert B dur pro klarinet a smyčce
Wolfgang Amadeus Mozart: Divertimento D dur
Sergej Tanějev: Canzona f moll pro klarinet a smyčce
Felix Mendelssohn-Bartholdy: Capriccio e moll, op. 81 č. 3
=přestávka=
Benjamin Britten: Simple Symphony
Jan Václav Stamic: Koncert B dur pro klarinet a smyčce

www.lipamusica.cz

Hodnocení

Vaše hodnocení - Clarinettissimo -Barroco sempre giovane & I. Františák (Lípa Musica 11.10.2017)

[Celkem: 2    Průměr: 4.5/5]

Související články


Napsat komentář

Reklama