Barokní podvečery nabídly renesanční polyfonii a představily osobnost Johannese Tourouta

Význam střední Evropy a její navázanost na dobová kulturní centra a vlivy se snažil představit program Cappelly Mariany sestavený pro úvodní koncert Barokních podvečerů. Pod názvem „Praga Rosa Bohemiae“ spojil vlastně dva nahrávací projekty souboru – stejnojmenný počin z roku 2019 a nejnovější, u příležitosti tohoto koncertu pokřtěné CD věnované vynikajícímu, ale doposud spíše opomíjenému skladateli Johannesi Tourotovi. V šedesátých letech 15. století (podobně jako patrně o dvě desetiletí později slavný Josquin Desprez) pobýval Tourout ve střední Evropě, a to konkrétně na dvoře Fridricha III. Habsburského. Ať již sem sám zavítal či nikoli, písemné památky z Českých zemí pocházející a zde dochované jsou významným pramenem pro muzikologické bádání a oživení jeho díla. Jde o Kodex Strahov vzniklý zřejmě někdy na konci šedesátých let 15. století v katolickém prostředí, v němž je jeho tvorbě vyhrazen dokonce celý oddíl, popřípadě o utrakvistický Kodex Speciálník sepsaný v Praze zřejmě po roce 1485.

V první polovině koncertu zazněly od Tourouta tři části (Kyrie, Gloria a Agnus Dei) jeho čtyřhlasé mše nazvané podle nedochovaného chansonu Mon oeil. Právě úvodní Kyrie a Gloria v podání Hany Blažíkové, Vojtěcha Semeráda, Ondřeje Holuba a Jaromíra Noska patřily k tomu nejpozoruhodnějšímu, čeho se posluchačům dostalo. V uhlazeném zvuku souboru působily obě části až meditativně. Posléze zařazené Agnus Dei, pro pěvce svou neúprosně transparentní strukturou a výraznou rytmizací v některých pasážích velmi náročné, bylo poznamenáno nejistotou a po interpretační stránce nedopadlo zcela přesvědčivě. Od téhož autora pocházela moteta O florens rosa a O gloriosa regina mundi, opakované ve verzi pro sólový hlas (Vojtěch Semerád) s nástroji (flétna Jakub Kydlíček, renesanční viola da gamba Mélusine de Pas). S nástroji zazněl i chanson Mai que ce fut secretement (zpěv Hana Blažíková a Barbora Kabátková).

Od Touroutova mladšího a známějšího krajana Josquina Despreze zaznělo Stabat mater v šestihlasé verzi dochované z prostředí rokycanského literátského bratrstva. Interpreti zaujali plným zvukem, který se v inspirativním a akusticky příhodném prostředí kostela sv. Salvátora v Anežském klášteře dobře nesl. Zajímavým řešením bylo obsazení cantu firmu zároveň tenoristou a altistkou (Tomáš Lajtkep a Daniela Čermáková). Jistým kazem byl intonačně nejistý začátek skladby.

Druhá část programu přinesla posun v čase asi o jedno století. Na dvousborové moteto Praecinite Domino od Pierra de Bonhomme se k výše jmenovaným pěvcům připojil též barytonista Petr Svoboda. Hned dvě významné hudební osobnosti působící v habsburských službách připomenulo sedmihlasé Defunctorum charites Vaetem, které Jacob Regnart zkomponoval jako žalozpěv za Jacoba Vaeta. Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic jako nejvýznamnějšího čistě domácího skladatele druhé poloviny 16. století pak připomenulo moteto Qui confidunt in Domino.

Jako ne zcela šťastná volba na závěr programu se ukázalo Te Deum Jana Sixta z Lerchenfelsu. Sixt byl v osmdesátých letech 16. století chlapeckým zpěvákem na dvoře Rudolfa II. Přišel tak do styku s vynikajícími hudebními osobnostmi té doby a dostalo se mu také základního školení v komponování. Jeho skladatelský odkaz je velmi skromný, do kulturních dějin se nicméně Sixt zapsal i jako významný klerik (aktivně zastával mimo jiné funkci probošta litoměřického), překladatel a vydavatel. V Te Deum Sixt využil alternace chorálu a čtyřhlasu (polyfonního i homofonního) po jednotlivých verších. Této v základu poměrně prosté kompozici se interpreti pokusili dodat účinku neustálým střídáním jednotlivých chorálních kantorů, dvou ansámblů a tutti s nástroji, ovšem ani tak se o kvalitativně vyrovnané završení koncertu nejednalo. Ve vhodnějším kontextu (například v programu úžeji zaměřeném na hudbu rudolfinské Prahy a stylové proměny na přelomu renesance a baroka) by zařazení této skladby dávalo větší smysl.

Celkově nelze asi považovat koncert, jenž kladl na interprety značné nároky, za úplně vydařený. Soubor sice předvedl své obvyklé (vysoké) kvality, mezi něž patří krása a vyrovnanost zvuku a výborná sezpívanost, postřehnutelné bylo ale bylo též ne zcela zanedbatelné množství chyb či nedokonalostí, což nebývá na koncertech Cappelly Mariany zvykem. Na výkonech zpěváků se mohla projevit únava, nedostatek času na přípravu (soubor absolvoval o uplynulém víkendu festivalové vystoupení v německém Weißenfelsu, tentokrát s raně barokním repertoárem), u někoho i mírná indispozice. Problematická však byla též jistá roztříštěnost programu. Hudba druhé poloviny 15. století a hudba konce 16. století není prostě jenom, zjednodušeně řečeno, starší a novější renesanční polyfonie – obojí si žádá v nuancích jiné výrazové prostředky a snad i trochu jiné soustředění. Bylo možné trochu litovat, že se dramaturgie více nezaměřila právě na starší jmenované období, především tvorbu Johannese Tourouta.

Barokní podvečery: Praga Rosa Bohemiae
10. října 2022, 19:30 hodin
Praha, Anežský klášter

Program:
Johannes Tourout: Missa mon oeil – Kyrie, Gloria
Johannes Tourout: O florens rosa
Johannes Tourout: O gloriosa regina mundi
Johannes Tourout: O gloriosa regina mundi in varia prolationes species
Josquin Desprez: Stabat Mater
Johannes Tourout: Mais que ce fut secretement
Johannes Tourout: Missa Mon oeil – Agnus Dei
Pierre de Bonhomme: Praecinite Domino
Jacobus Regnart: Defunctum charites Vaetem
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic: Qui confidunt in Domino
Jan Sixt z Lerchenfelsu: Te Deum

Účinkující:
Hana Blažíková, Barbora Kabátková – soprán
Daniela Čermáková – alt
Vojtěch Semerád – tenor, umělecký vedoucí
Tomáš Lajtkep, Ondřej Holub – tenor
Petr Svoboda – baryton
Jaromír Nosek – bas
Jakub Kydlíček – zobcové flétny
Mélusine de Pas – renesanční viola da gamba

Hodnocení autora recenze: 60%