Festival Baroko 2019 pokračuje, tentokrát v rekonstruované “olomoucké Sixtinské kapli”

Olomoucký hudební festival představil v pondělí 19. srpna 2019 unikátní program. Pozůstalost skladatele českého klasicismu Josefa Antonína Štěpána je ukryta v kroměřížském archivu. Sám skladatel, který pocházel z Kopidlna, působil ve Vídni v císařských službách jako učitel dcer Marie Terezie a je také autorem mnoha koncertů, oper, mší i oratorií. Vše je v archivu v Kroměříži snad proto, že dílo zakoupil někdo z císařské rodiny (spekuluje se o arcivévodovi Rudolfovi) a zde uložil. V každém případě je to ráj pro badatele a následně bonbónek pro posluchače.
Veronika Manová, Libor Mašek a Petra Matějová, Baroko Olomouc 2019 (foto Radomír Surma)

Interpretace klavírních trií se ujali houslistka Veronika Manová, violoncellista Libor Mašek a Petra Matějová na kladívkový klavír. V jejich interpretaci zazněla Sonata in C, Divertimento in G a po přestávce Sonata in A a Concertino in D. Vše v sonátové formě a vše v nadlehčeném klasicistním stylu, s poučenou dobovou interpretací. Nejvíce lahodil sluchu kladívkový klavír v podání Petry Matějové vylehčeným úhozem a perlivým zvukem, i když poněkud monotónním. Violoncello Libora Maška zaujalo kulatým a měkkým tónem a citlivým hudebním výrazem. Housle Veroniky Manové se bohužel nespojovaly zvukově s violoncellem ani s klavírem, málo nosná piána a naopak ve forte ostré řezavé tóny s nedotaženou intonační špičkou nezapadaly do barvy tria. Celek komplikovala ještě akustika vysokého rozlehlého sálu s dlouhým a cirkulujícím dozvukem.

Sál byl ovšem zážitkem sám o sobě. Obrovská, dvě patra vysoká prostora v základní škole působí jako zjevení. Školu, která byla postavena v roce 1875 jako chlapecká, navštívil v roce 1890 císař a prostor ho uchvátil. Přál si, aby byl zcela vymalován a již v roce 1892 bylo možné obdivovat perlu, kterou někteří nazývají „malou olomouckou Sixtinskou kaplí“.

Veronika Manová, Libor Mašek a Petra Matějová, Baroko Olomouc 2019 (foto Radomír Surma)

Autorem je dolnorakouský malíř José Hilber, který žil v Olomouci. Zvolil neorenesanční styl, korespondující s architekturou budovy, doplněný barokním iluzionismem, který však svými vedutami a rostlinnými motivy a rozevlátými postavami předjímá secesi. Na stěnách není jediné místo, které by bylo prázdné. A také je to jediný prostor v Olomouci, který nemá duchovní obsah. Je tu samozřejmě císařský znak a erby jednotlivých zemí, ale jsou tu především alegorie mnoha lidských činností z oblastí průmyslu, řemesel, vědy či umění. To proto, aby se žáci mohli inspirovat pro život a vybrat si obor, který by jim byl blízký. Za zmínku stojí bohyně Elektra, která drží v ruce žárovku a ztělesňuje tak tehdy objevenou elektřinu, nebo iluze vlaku, který byl tehdy novým módním dopravním prostředkem. V rozích stropu tu jsou i portréty čtyř osobností, které tehdy byly považovány za největší velikány – Isaac Newton, Alexander Humboldt, Friedrich Schiller a Michelangelo Buonarotti.

Osud tohoto výjimečného prostoru byl neradostný. Protože jde o budovu školy, dnes tu sídlí FZŠ Komenium, byl využíván jako tělocvična a stav maleb postupně upadal. Až do dvou metrů byla malba okopána a zničena, ostatní plochy požírala špína. Rekonstrukce započala v roce 2016 a sál byl uveden do provozu začátkem října 2018. Tři roky na malbách pracoval tým akademického malíře a restaurátora Radomíra Surmy, který dostal za realizaci Cenu za počin roku. Ten byl koncertu přítomen a o přestávce podal zvědavým posluchačům odborný a poutavý výklad: „Malby byly ve strašném stavu. Pracovali jsme v týmu 16 lidí po tři roky, malíři, štukatéři a další profese. Museli jsme trpělivě odstranit špínu, abychom rozpoznali, co na malbách je. Neměli jsme žádnou dobovou ani jinou dokumentaci a ve spodních částech jsme museli domýšlet. To co vypadá jako kámen, není kámen, všechno je tu namalované. Je tu celkem přes 250 postav a 130 z nich jsou děti. Postavy učitelů mají podobu tehdejších vědeckých osobností. Kovový lustr je původní a zajímavé je, že byl zpočátku na plyn, “ prozrazoval restaurátor.

Veronika Manová, Libor Mašek a Petra Matějová, Baroko Olomouc 2019 (foto Radomír Surma)

Vznikl tak unikátní prostor, který slouží škole jen edukativně a pro slavnostní příležitosti, ale především slouží jako reprezentační prostor města. Koncert, který se zde v pondělí konal, byl první akcí tohoto druhu a nezůstane samozřejmě jen u toho jednoho. Jen o úpravě akustiky by stálo za to popřemýšlet. Jedná se o prostor, který nemá obdoby a je unikátní jistě i v kontextu Evropy. Olomouci takový sál velmi sluší.

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na