Beethoven a Čechy. Skladatelovy návštěvy Prahy a Teplic či památné setkání s Goethem

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Beethovenova další návštěva Prahy se váže až ke konci června roku 1812, to ale městem jen projížděl při cestě do Teplic, kam se jel léčit. V Praze se zdržel jen krátce a odvážel si 60 dukátů, které mu vyplatil nedlouho před svou smrtí kníže Kinský „na konto pravidelné podpory, o niž musil Beethoven za pomoci Kaňkovy zdlouhavě a obtížně bojovat,“ jak píše Jan Wenig. Začátkem října 1812 se Beethoven vracel z Teplic přes Prahu do Lince; Prahu pak již znovu nikdy neviděl. Jan Wenig končí svoji kapitolu o Beethovenovi v knize Byli v Praze takto:

„V naší vlasti byl několikrát. Z Teplic navštívil Karlovy Vary, Bílinu i Františkovy Lázně, pobýval v zámku knížete Lichnovského v Hradci u Opavy, o němž se kdysi tvrdilo, že prý je tam uschována jeho neznámá Desátá symfonie. Zajížděl i na Slovensko do Dolní Krupé za Terezou Brunsvikovou… ale Praha měla jen hrstku jeho návštěv, ještě jen chudě doložených. Dodnes se však ctí a provozuje v tomto městě dílo skladatele, který věřil, že je povolán, aby svým dílem působil ,für die künftige Menschheit‘, pro budoucí lidstvo.“

Dům Zlaté slunce v Teplicích, kde Ludwig van Beethoven v roce 1812 bydlel (zdroj commons.wikimedia.org/foto ŠJů)

Beethoven v Teplicích: Setkání s Goethem
Od června do září 1812 pobýval Beethoven v Teplicích, kde se léčil, stýkal se s rodinou Brentanových a pracoval; navštívil i další západočeské lázně. Podle Jana Weniga se zde jeho zdravotní stav zlepšil a mohl tu napsat svou Sedmou a Osmou symfonii a setkat se s básníkem, dramatikem a spisovatelem Johannem Wolfgangem Goethem (1749–1832), „který ho zklamal svou servilností vůči mocným tohoto světa“. Beethoven se v Teplicích léčil už v roce 1811 a byl zde spokojen natolik, že se za rok vrátil. To už byla ale atmosféra trochu jiná, neboť napětí napoleonských válek zneklidňovalo jak místní obyvatele, tak i lázeňské hosty, kterých tu bylo méně než jindy. První dvě noci bydlel skladatel v hotelu U dubu na nároží Dlouhé a Papírové ulice a v dalších dnech se přestěhoval ke Zlatému slunci v Lázeňské ulici. Tam si také postěžoval, že mezi návštěvníky Teplic není nikdo vynikající, takže raději zůstává sám. V polovině července ale dorazil do Teplic slavný Goethe a oba velikáni se mohli konečně setkat. Poprvé k tomu došlo 19. července. Beethoven četl Goethovy knihy a na sklonku života plánoval zhudebnění jeho Fausta, k čemuž však nikdy nedošlo. V mládí zhudebnil několik Goethových veršů (mimo jiné v písni Maigesang, op. 52, č. 4, a v písni Wonne der Wehmut, op. 83, č. 1).

Takto píše o setkání Beethovena s Goethem Peter Boerner v Goethově životopisu (česky 1996 v překladu Lucy Topoľské): „…setkání s Beethovenem v létě roku 1812 ukázalo, jak se Goethe uzavřel jakoby do pevného brnění před silami, které by mohly ohrozit jeho obtížně získanou duševní rovnováhu. Poté, co Beethoven ohlásil, že pracuje na ,hudbě k Egmontovi‘, vyjádřil sice Goethe naději, že se bude moci jednou bezprostředně potěšit jeho mimořádným talentem, a třebaže Beethoven pak v Karlových Varech a Teplicích před ním skutečně skvěle hrál, nedokázal opětovat uctivou náklonnost: Jeho talent mne přiváděl v úžas: bohužel je to však naprosto nezkrotná osobnost, která sice nemá nepravdu, tvrdí-li, že svět je odporný, nicméně tím jej ani sobě, ani jiným nezpříjemňuje. Dodejme, že ke Goethovu dramatu Egmont napsal Beethoven scénickou hudbu, z níž se dnes hraje hlavně známá předehra.

Na Goetha setkání mocně zapůsobilo, v dopise své ženě referoval o svých prvních dojmech („Neviděl jsem ještě nikdy umělce soustředěnějšího, energičtějšího, vroucnějšího. Chápu velmi dobře, jak podivně si ten člověk musí stát se světem.“) a jistý obdiv choval i ke skladatelovu odmítání některých tehdejších zásad společenského chování. Setkávali se pak i v dalších dnech, Beethoven hrál Goethovi své skladby na klavír a oba se procházeli zámeckým parkem. V dopise z 9. srpna Beethoven napsal: „Goethovi hoví dvorský vzduch přespříliš, víc, než se sluší na básníka.“ Tato ironická poznámka se váže ke známé příhodě, která se odehrála na promenádě za teplickým Zahradním a plesovým domem a která dobře charakterizuje propastnou odlišnost obou velikánů. Když potkali císařovnu Marii Ludoviku, choť císaře Františka I., s níž Goethe prožil v Teplicích malou idylku, „uhlazený, galantně se dvořící Goethe tehdy ustoupil v uctivém úklonu smekaje klobouk, zatímco Beethoven, vědom si své ceny, rozrazil špalír a bez zastavení jako vítr pokračoval bez jakéhokoliv pozdravení svým směrem dále. Pak vyčkal na Goetha, vytkl mu přílišnou servilnost a připomenul mu, že oni dva znamenají mnohem více než nějaká Veličenstva. Právě toto proslulé setkání zachytil malíř Carl Röhling, žijící v letech 1849 až 1922. Obraz vyšel též jako světlotisk na pohlednici roku 1930. Na ní však došlo k nesprávně uvedenému datu setkání 1811, zatímco ve skutečnosti se tito dva velcí němečtí umělci setkali až o rok později.“ (citováno z článku Historické setkání Goetha s Beethovenem v Teplicích na webu iteplice.cz s opravou chybně uvedeného data narození Carla Röhlinga)

Dodejme ještě, že právě v Teplicích napsal Beethoven dopis nejmenované ženě později nazvaný „Nesmrtelné milence“; tou byla pravděpodobně Antonie Brentanová. A v Teplicích je po Beethovenovi pojmenován největší a neznámější lázeňský dům, komplex dvanácti propojených historických budov a jedné soudobé.

Carl Rohling: Setkání Beethovena a Goetha s císařovnou (1887)

Alfred Brendel o Beethovenovi
Na závěr ještě ocitujme, co výstižného píše o Beethovenovi proslulý rakousko-britský klavírista Alfred Brendel, rodák z Loučné nad Desnou, jeden z nejvýznamnějších interpretů jeho díla, ve své knize Abeceda klavíristy, která právě vyšla podruhé v češtině (v překladu Martina Lauera):

„Velký mistr komorní hudby, sonáty, variací a symfonie.

Jakému jinému skladateli se podařilo během svého života pokrýt tak rozsáhlá hudební teritoria? My klavíristé máme to štěstí, že můžeme kráčet v jeho stopách po cestě jeho třiceti dvou klavírních sonát až k jeho pozdním kvartetům, doplněným celým kosmem Diabelliho variací a Bagatel op. 126. Pět sonát pro klavír a violoncello podává jeho hudební vývoj ve vydestilované podobě.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat