Berlínská Staatsoper otevřena, Trojané v Drážďanech a Václav Luks v Hamburku

Scény z Goethova Fausta – otevírací představení berlínské Staatsoper Unter den Linden
Po mnoha nekonečných průtazích, obtížích a finančních a dodavatelských skandálech byla otevřena původní budova berlínské Staatsoper Unter den Linden. Na úvodní představení byl vybrán z historických důvodů hudebně-dramatický titul, nikoliv ovšem opera, ale rozsáhlá kompozice Roberta Schumanna Szenen aus Goethes Faust (Scény z Goethova Fausta) na pomezí světského oratoria, církevní hudby a opery, původně však naplánované jako rozsáhlá scénická hudba pro základní dílo německé literatury, pro Fausta Johanna Wolfganga Goetha.

Třídílná kompozice, vznikající v letech 1844 až 1853, se těší velké úctě odborníků i dirigentů, ale zpravidla je její uvádění omezeno spíše na německy mluvící jeviště. Dílo bylo vedle koncertních provedení vícekrát upraveno i pro jeviště, ale zvláštní tvar i poměr slova a hudby, včetně nutnosti řešit dvojité obsazení zpěváků a recitátorů, klade při scénickém provedení vysoké nároky. Navíc partitura předepisuje vedle malého smíšeného a dětského sboru osmnáct sólových úkolů různého rozsahu, přičemž některé lze sdružit pro jednoho interpreta.

Zum Augenblicke Sagen: Verweile Doch! „Szenen aus Goethes Faust“, tak zní název slavnostního představení, kdy titul bychom mohli přeložit úplným původním Goethovým veršem „Okamžiku, jsi tolik krásný, neprchej!“ Inscenace se ujaly dvě světové osobnosti, spojené vedoucími funkcemi v právě otevřené berlínské Staatsoper. Slavnostní premiéru dirigoval místní Generalmusikdirektor Daniel Barenboim a režie se ujal Jürgen Flimm, intendant v závěru svého pověření u Staatsoper Berlin. Flimmova režie, často pracující se symbolikou, se zde propojila s pestrým scénografickým pojetím předního německého výtvarníka Markuse Lüpertze (tradičně s jeho oblíbenými kašírovanými hlavami, protože Lüpertz je cítěním především sochař-figuralista) i částečně biedermeierem ovlivněnými kostýmy (Ursula Kudrna).

Jürgen Flimm jako převážně činoherní režisér samozřejmě preferuje v inscenaci mluvené slovo a recitace se neujal nikdo menší než legendární sopranistka Anna Tomowa-Sintow, která přednesla Goethův Prolog k dramatu Faust. Většina rolí byla zdvojena mezi činoherce (jako alter ega) a operní zpěváky. Gretchen (Markétkou) se tak stala německá herečka Meike Droste z Deutschen Theater a francouzsko-dánská sopranistka Elsa Dreissig, která okouzlila krásou a barvou hlasového fondu. Německý režisér (také úspěšný na poli opery) a herec Sven-Eric Bechtolf vytvořil postavu cynického Mefista. Méně podle kritiků zaujal lucemburský herec André Jung, činný na švýcarských a německých jevištích, v roli Fausta. Ale jako operní Faust byl velmi přesvědčivý německý barytonista Roman Trekel, a to i v hereckém projevu. Legendární německý basista René Pape se ujal pěveckého Mefista.

Kritiky chválí, byť ne bezvýhradně, Barenboimovo hudební nastudování a většina kritiků se pozastavuje nad lehce ironickým a výtvarně bohatým Flimmovým inscenačním pojetím (režisér slyšel i nějaká ta zabučení při závěrečné premiérové děrovačce), které se zdá v konečném efektu poněkud dlouhé. Lüpertzova scénografie sklízí rozdílné hodnocení (výběr z prvních ohlasů na znovuotevření divadla a zahajovací večer jsme přinesli zde a zde).

Inscenace bude znovu ke zhlédnutí až na začátku prosince, ale byl pořízen obrazově-zvukový záznam. Představení 7. října bylo vysíláno i živě na velkoplošnou obrazovku na nedaleký Bebelplatz. U představení, jako je toto, je opravdu obtížné rozhodnout pouze na základě záznamu, zda se jedná o úspěšnou inscenaci či nikoliv. Kritiky vytýkaná nadměrná délka představení poněkud zaráží v kontextu širšího divadelního hodnocení německé klasiky, vždyť běžná činoherní představení Goethova Fausta trvají často i mnohem déle než tříapůlhodinové hudební představení Schumanna a Goetha. Uvidíme, jak úspěšné budou další operní premiéry naplánované pro Staatsoper Berlin na sezonu 2017/2018.

8. prosince 2017 zde zazní německá operní klasika pro děti – Humperdinckova opera Hänsel und Gretel (česky častěji pod názvem Perníková chaloupka) v režii Achima Freyera (který také mívá poněkud problémy s pochopením kritiků při svých spíše abstrahujících inscenacích) a v hudebním nastudování Sebastiana Weigleho. V ní se mimochodem Elsa Dressig, v těchto dnech Schumannova Gretchen, promění v Gretel (tedy Mařenku).

Diego Fasolis pak nastuduje premiéru Monteverdiho Korunovace Poppey s hvězdným párem sólistů – Annou Prohaskou (Poppea) a Maxem Emanuelem Cencicem (Nerone). Premiéra se koná 9. prosince 2017, již den po premiéře Humperdinckovy opery.

Na začátku února 2018 obohatí berlínský repertoár nová inscenace Wagnerova Tristana a Isoldy v hudebním nastudování Daniela Barenboima a v režii jiného občas kontroverzního operního režiséra Dmitriho Tcherniakova (též jako scénograf inscenace). Titulní pár by měli zpívat Anja Kampe a Andreas Schager.

Na začátku března příštího roku zazní také tóny nové inscenace Straussovy Salome, kterou připraví dirigent Zubin Mehta a režisér Hans Neuenfels. V titulní roli se objeví litevská dramatická sopranistka Ausrine Stundyte, na evropských scénách dosud velmi žádaná jako Renata v Prokofjevově Ohnivém andělovi a Leonore v Beethovenově Fideliovi.

Verdiho Falstaff v podání Michaela Volleho pak vstoupí do Staatsoper 25. března 2018. V hudebním nastudování Daniela Barenboima vedle skvělé Marie Agresty (Alice Ford) a Danielly Barcelony (Mrs. Quickly) najdeme i českého basistu Jana Martiníka, který je od sezony 2012/2013 členem ansámblu Staatsoper, jako Falstaffova sluhu Pistolu.