Berlínská Staatsoper otevřena, Trojané v Drážďanech a Václav Luks v Hamburku

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Verdiho Falstaff v podání Michaela Volleho pak vstoupí do Staatsoper 25. března 2018. V hudebním nastudování Daniela Barenboima vedle skvělé Marie Agresty (Alice Ford) a Danielly Barcelony (Mrs. Quickly) najdeme i českého basistu Jana Martiníka, který je od sezony 2012/2013 členem ansámblu Staatsoper, jako Falstaffova sluhu Pistolu.

Senzačním obsazením vyniká i červnová premiéra Verdiho Macbetha s Plácidem Domingem jako Macbethem a Annou Netrebko jako jeho Lady. I tentokráte dílo bude dirigovat Daniel Barenboim a inscenace se také ujme legendární operní tvůrce Harry Kupfer.

Malá scéna Neue Werkstatt pak nabídne několik děl současných skladatelů v žánru klasické opery až k experimentálnímu music-theateru, z nichž některá vznikla na přímou objednávku vedení Staatsoper (například komorní opera Rivale italského skladatele Lucii Ronchettiho).

 

Berliozovi Trojané v Drážďanech
Semperova opera v Drážďanech nabídla 3. října 2017 premiéru jednoho z nejmonumentálnějších operních děl – Berliozových Trojanů, původně skladatelem plánovaných jako operní dvojvečer. Představení o délce čtyř a tři čtvrtě hodiny (se dvěma pauzami) vykazuje určité kratší škrty oproti původní Berliozově partituře. Dílo je nastudováno ve francouzském originále, doplněném německými a anglickými titulky.

K první režii na scéně Semperoper byla přizvána americká operní režisérka (ovšem s německými rodinnými kořeny) Lydia Steier, která v roce 2002 přešla díky Fulbrightovu stipendiu do Evropy a zde se od roku 2009 uplatnila jako operní režisérka převážně na německých a švýcarských operních scénách. Z jejích posledních režijních prací je třeba zaznamenat inscenaci Händelovy opery Giulio Cesare in Egitto v Komische Oper Berlin (2015) a vysoce hodnocenou režii Stockhausenova operního díla Donnnerstag aus Licht v Theater Basel (2016), která získala ocenění představení roku v anketě oborového časopisu Opernwelt.

Jak v současnosti bývá pravidlem, předlohy z antické mytologie budí u režisérů rozpaky a zpravidla jsou přenášeny do zcela jiné historické epochy, nejčastěji do naší současnosti anebo do doby vzniku díla. Nejinak je tomu i u této drážďanské inscenace, kterou režisérka pojala podle vlastních slov s „estetickým odstupem“ k původní antické látce. Zvolila lokální přístup a dominantou scény tohoto epického díla se pak v některých obrazech stávají místní architektonické prvky, kandelábry, zábradlí, lavičky historické části města Drážďan a zejména obrovská kresba samotné Semperoper. A z osudného trojského koně se stala proslulá jezdecká socha saského krále Jana (Johanna) z roku 1883, která je umístěna přímo před operním domem.

Tomuto časovému vřazení odpovídá i estetika kostýmů, orientovaných na třetí čtvrtinu devatenáctého století (dílo bylo komponováno v padesátých letech devatenáctého století), byť s občasnými výpůjčkami dnešních oděvů. Tvůrce kostýmů se ale neorientuje pouze na dobovou německou nebo francouzskou módu, ale máme pocit pohledu na publikum některé ze světových výstav, včetně integrace jednotlivých krojových oděvů pro sboristy v davu. Obdobný přístup zvolil například také Patrick Kinmonth v režii Samsona a Dalily od Camilla Saint-Saënse pro Deutsche Oper Berlin v roce 2011.

Trojané Hectora Berlioze – Semperova opera Drážďany 2017 (zdroj semperoper.de)

Bezesporu působivé jsou drážďanské operní stavby navržené německým scénografem Stefanem Heynem. Kostýmy italského výtvarníka Gianlucy Falaschiho vynikají barevností, tvarovou pestrostí a také orientací na dobovou saskou uniformu u pánské části souboru. Jen u hlavních hrdinek (Cassandre, Didone) nabývá kostým abstraktnější podoby, aniž by ale většinou opouštěl základní historické střihy. Tvůrčí tým se pokouší nalézt historickou paralelu k původnímu námětu v dějinách devatenáctého století, a to místy i za použití operetních nebo revuálních postupů.

Trojané Hectora Berlioze – Semperova opera Drážďany 2017 (zdroj semperoper.de)

Představení, v němž je v některých scénách skoro sto dvacet zpěváků, sólistů i sboristů na jevišti, si žádá především tři výrazné pěvecké individuality pro role Cassandry, Aenea a kartaginské královny Didony. Americká mezzosopranistka Jennifer Holloway, která v loňské sezoně překvapila kreací v titulní roli (!) Straussovy Salome, zpívá Cassandru s jistotou a přesvědčivým výrazem. Původně obsazeného představitele Aenea, tedy role s mimořádnými pěveckými nároky na specifický typ francouzského hrdinného tenora s řadou vysokých tónů, Erica Cutlera nahradil během zkoušek americký tenorista Bryan Register v místním debutu. Ten na jaře tohoto roku zpíval Aenea ve frankfurtské inscenaci pod taktovkou Johna Nelsona. Jinak interpretuje takřka pouze wagnerovské hrdinské party Siegmunda, Tristana, Lohengrina a také Florestana v Beethovenově Fideliovi. Namáhavý part zvládl dobře a bez známek únavy, byť část kritiků mu vyčítá nepříliš krásný zvuk tónů a také několik nucených tónů v nejvyšší poloze.

Trojané Hectora Berlioze – Semperova opera Drážďany 2017 (zdroj semperoper.de)

Královnou příběhu i večera se podle všech recenzí stala místní členka souboru, altistka Christa Mayer, která zůstává Drážďanům věrná již od roku 2001. Na scéně Semperoper vytvořila celou řadu středních a velkých rolí, v posledních letech zejména wagnerovských partů (Brangäne, Erda, Fricka). Významná je její spolupráce s Christianem Thielemannem na wagnerovských inscenacích i mimo drážďanskou scénu. A právě Christu Mayer známe zejména z wagnerovských rolí vytvořených na bayreuthském festivalu (od roku 2008 například Waltraute, v posledních ročnících především Brangäne a Mary v Bludném Holanďanovi). Pěvkyně dává postavě Didony monumentální osudovost a tragiku, strhující vášeň a ženskou oběť. Vokálně umělkyně podle většiny kritiků zastiňuje ostatní obsazení a zřejmě nalezla v postavě kartaginské vládkyně jednu ze svých životních rolí.

Trojané Hectora Berlioze – Semperova opera Drážďany 2017 (zdroj semperoper.de)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář