Bertramka národní kulturní památkou: Dopis z Mozartovy obce

  1. 1
  2. 2

Raději tento velkolepý tvůrčí čin nejstaršího českého uměleckého spolku nechal náš stát, nikdy nepostrádající vlastní ministerské a magistrátní „znalce“, z p u s t o š i t. Od doby tohoto rozhodnutí už ho to v posledních letech stálo nějakých 150 miliónů, ale život mu schopen vrátit není. Stateční Mánesáci se nevzdávají, pronajímají si malé výstavní prostory jinde, proti ouřadům však stále nedostávají šanci. Moje matka bývala členkou Mánesa a po válce jsem i já v jeho prostorách zažil leccos zajímavého (jednou vinou bolševiků i potupného), teď však má většina jeho prostor blízko tak nejspíš k márnici… Péčí našich úřadů… Příkladné řešení…

Ale nepropadejme beznaději, je tu přeci paní mgr. Hradecká, která vidí budoucnost Bertramky v jiné perspektivě: „Máme úřady, které zatím postupují v souladu se selským rozumem.“ Selský rozum, žel že nepoučený, promlouvá i z dalších vět paní Hradecké o Bertramce: „Zahraniční turisté o její existenci nemají tušení.“

Jak to tahle zvláštní fabulantka dokáže, psát a přitom nevidět? Na stránkách Mozartovy obce jsou k vidění např. fotografie representanta salcburské mozartovské nadace, jak jejím jménem zahajuje v roce 2010 náš provoz na vrácené Bertramce, na jiných fotografiích jsou skupiny jejích návštěvníků z Německa a z Rakouska, ale byli také z Francie, z Itálie, z Japonska, z USA, z Argentiny (se skvělou překladatelkou) atd.

Dále Hradecká o Bertramce fabuluje: „Majitel, Mozartova obec, přecenil své síly a nemá prostředky na základní provoz a údržbu, natož na rekonstrukci a vybudování moderní expozice.“

K tématu údržba: Mozartova obec opravila v rozmezí od května 2017 do prosince 2018 (ve třech etapách) představené dvouramenné schodiště, což i obrazově doložila na svých stránkách www.bertramka.eu v rubrice „Opravujeme“. Oprava probíhala pod vedením mistra štukatéra Filipa Trunečky, který je garantem kursů památkové obnovy pod Ministerstvem školství a nám byl doporučen Klubem za starou Prahu. Jeho oprava schodiště byla schválena na tzv. kontrolním dnu památkáři magistrátu hl. m. Prahy dne 7. prosince 2018. Dokončení celé této akce během letošního jara specifikoval pan Trunečka ve svém emailu z 27. 11. 2018: „Nejlépe by bylo dokončit opravy zbylých defektů na tělese schodiště, včetně klenby pod schodištěm. Také bude nejspíše potřeba poopravit místa poškozená vlivem zimních mrazů. Poté bych doporučoval provést sjednocující nátěr barvou.“

Leč pracovitá Hradecká dále svou si přede: „…všichni, ministerstvem kultury počínaje, přes magistrát, Prahu 5 až po soukromé donátory, by peníze a know-how Bertramce rádi věnovali. Musel by o ně však někdo alespoň formálně požádat.“  Rádi by věnovali…“ Už jsme zase v pohádce anebo Hradecká jakožto laik ve všem všudy se nikdy sama vůbec neinformuje, což je základní profesionální povinností novináře, a pak blafuje naprosto záměrně. Samozřejmě, že se Mozartova obec už vícekrát o granty ucházela, ale bez úspěchu. Přitom její grantové žádosti byly vypracovávány s pomocí odborníků z NPÚ a z Klubu zastarou Prahu. Projekt opravy schodiště vypracoval ing. arch. Jan Veselý a k tomu znalecký posudek ing. arch. Jan Bárta.

Malá bilance v Česku podaných žádostí Mozartovy obce o přidělení grantu:

1) na opravu Bertramky:

– Ministerstvo kultury, podáno 2017: o 1 mil. Kč na opravu schodiště žádáno v dotačním okruhu „zařazení akce obnovy nemovité (národní) kulturní památky do Programu záchrany architektonického dědictví na rok 2018“ – z formálních důvodů grant neudělen,
– Nadace Občanského fóra, podáno 2017: žádost o 60 000,- Kč – bez uvedení důvodu neuděleno,
– Nadace barokního divadla v Českém Krumlově, podáno 2017: žádost o 50 000,- Kč,- příspěvek na opravu topného systému – dotace udělena,

2) na kulturní aktivity:

– Magistrát hl. m. Prahy, podáno 2010: cyklus koncertů na Bertramce – grant neudělen,
– Ministerstvo kultury, podáno 2017: na 38. ročník Duškovy soutěže – dotace 25 000,- Kč udělena,
– Ministerstvo kultury, podáno 2018: na 39. ročník Duškovy soutěže – dle předběžných výsledků nebude dotace udělena.

Vedle toho se Mozartova obec pokusila – po zprostředkování zahraničními kolegy – získat grant na opravy v Bertramce i v USA, tj. u The Packard Humanities Institute. Od roku 2014 jsme s nimi, tj. s jednou z jejich „Program Officers“, pilně korespondovali, načež v roce 2015 jsme jim – ve spolupráci s jednou českou specializovanou stavební firmou – zaslali Description of the process of reconstruction work. K projektu se vyslovili pozitivně, avšak dle statut jejich nadace musí být 1/3 výdajů na takový projekt sehnána z domácích veřejných či soukromých prostředků – a vzhledem k tomu, že jsme žádali o částku na celkovou rekonstrukci historické vily, pohybující se v miliónových hodnotách – se nám nepodařilo sehnat příslib takové částky z českých zdrojů. Jaká škoda, že nám Dita Hradecká tehdy neřekla, kdo by nám „rád věnoval“…!

  1. 1
  2. 2

3
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
3 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
3 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Mgr. Dita Hradecka

Pan docent a jeho fámulus jsou pravděpodobně jediní, koho mé nedokončené doktorské studium natolik fascinuje, že jej neopomenou uvést při každé příležitosti. Čtenáře tohoto portálu by ale možná spíše zajímalo, co podniká jediný člen Mozartovy obce (viz https://or.justice.cz/ias/ui/rejstrik-firma.vysledky?subjektId=738375&typ=PLATNY) s nemovitostí jemu svěřenou. To jsme se bohužel zase nedozvěděli.

miron

Když po 1. světové válce Mozartova obec vznikla, sešla se řada schopných lidí s manažerskými a ekonomickými schopnostmi, kteří dokázali Bertramku vykoupit. Zarážející duch příspěvku plného ublíženého nářku a nedůstojných invektiv, zato beze stop sebereflexe, ukazuje, proč je dnes situace Mozartovy obce tak tristní. Škoda, že autoři považují své muzikologické znalosti a desetiletí strávená ve výboru za dostačující k tomu, aby na činnost zakladatelů navázali. Výsledky ukazují, že tomu tak není.

Tomislav Volek

Milá paní Hradecká, jak je vidět, každý z nás vyhledává jinou literaturu. Já jsem profesí hudební vědec, který má to štěstí, že i ve vysokém věku může dále pracovat v tak krásném vědním oboru a denně se v jeho rámci dovídat něco zajímavého. Mimochodem, nedávno mi vědecká pracovnice ÚDU Akademie věd dr. Milada Jonášová, která je ve Vaší nomenklatuře „můj fámulus“, přivezla z Itálie od prof. Bianconiho úžasnou hudebně ikonografickou publikaci: „I ritratti del Museo della musica di Bologna da padre Martini al Liceo musicale“. To je zážitek! Ale odpusťte, Vás takováto tématika zajímá ještě méně než kdysi na fakultě… Číst vice »