Bez niterného prožitku a souznění s rolí to jednoduše nefunguje

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Každá další role mi dávala příležitost na sobě pracovat, a to nejen pěvecky, ale také herecky. Zvláště na Lízu Doolitlovou mám krásné vzpomínky. Dlouho jsem přemýšlela, jak „uchopit“ roli Elízy, provázenou širokým spektrem výrazových poloh. Na tomto místě musím připomenout svou kolegyni z činohry Lídu Štědrou (paní Higginsovou), která pro mě byla ztělesněnou zkušeností a oporou. Na jejím příkladu chci zdůraznit, jak je pro mě důležité mít kolem sebe tým lidí, kteří vás motivují svou profesionalitou, na které se můžete spolehnout na jevišti i mimo něj. Lidí, jejichž „pokopání“ před premiérou je upřímné.

Z rolí, které se mě výrazně dotkly, musím jmenovat ještě Mariken z Nimegue (Hry o Marii), Madelaine (Postilion), Musettu (Bohéma) a Marfu (Carská nevěsta). A samozřejmě za tu největší srdcovku považuji Jenůfu (Její pastorkyňa).

Nelehká otázka, ale prosím zkuste to: Jak byste sama popsala svůj hlas? Jaký typ rolí se vám zpívá nejlépe? A jaké pěvecké sny máte?

Svůj hlas vnímám jako lyrický soprán s možností koloratury. V lyrickém oboru se cítím nejvíc doma, a to nejen z pohledu hlasového zařazení, ale celou svou podstatou. Tomu odpovídá i typ rolí, který se mi zpívá nejlépe – Terinka, Adina, Marfa, Musetta, Mařenka (Perníková chaloupka). Ale jedna věc je, jaké role se mi nejlépe zpívají, a druhá, v jakých rolích se nejlépe cítím. Zde mám jednoznačného favorita – Jenůfu. Paradoxně mladodramatická role, která víc než všechny ostatní vyžaduje citlivé propojení pěvecké a herecké roviny. V mém případě musím dramatickou polohu více uhrát. Zkrátka, Jenůfu nezpívám, Jenůfou se snažím být. Jestli se mi to daří, musí posoudit divák. V internetové diskusi, reagující na uvedení Její pastorkyně ve Stavovském divadle, se jeden nadšený divák vyjádřil: „To nebyla hra na život, to byl život sám.“ Taková slova jsou pro mě obrovskou satisfakcí, a věřím, že nejen pro mě, ale i pro celý opavský ansámbl.

A mé pěvecké sny? Některé jsem si splnila, aniž bych si je vůbec kdy vysnila. Přišly tak nějak přirozeně. Mým snem byla Mimi, ale přišla Musetta, za kterou jsem byla oceněna Opavskou Thálií. Jako ve snu jsem si připadala po představení Její pastorkyně ve Stavovském divadle, kde nás publikum odměnilo dlouhotrvajícím potleskem ve stoje a následně cenou diváků za nejlepší inscenaci – Libuškou. A na co bych nepomyslela ani v těch nejtajnějších snech, je to, že bych se mohla objevit v nominaci třinácti operních pěvkyň na nejlepší výkon uplynulé divadelní sezony. Touto cestou bych ráda poděkovala všem, kdo mě svým hlasem podpořili.

U oblastního souboru toho zpěvák musí zastat hodně – role mimo svůj obor, zpívání nejen opery, ale i operety a muzikálů, zájezdy… Co všechno děláte pro to, aby se ta „všehochuť“ nepodepsala na vaší hlasové kondici?

Najít cestu, jak současně zpívat muzikál, operetu a operu, je velmi náročné. Muzikálové zpívání na mikroport je z hlediska pěvecké techniky a dynamiky naprosto odlišné od toho operního. Mám to tak, že po delším tahu operetních a muzikálových rolí přichází období dřiny a potu, kdy hlasovou kondici potřebnou pro operu v sobě znovu probouzím. S dnešními zkušenostmi jsem schopna čelit těmto „nástrahám“ v podobě náhlých změn žánrů. Ostatně, co mi taky zbývá. Ideálem je, když se těžká operní role takzvaně usadí, přechod do muzikálu a zpět je pak snazší. Ale perné chvíle zažívám v čase zkoušení nové inscenace. Například když se mi v jeden den potká zkouška na Adinu, večerní představení Jenůfy a druhý den dopolední představení Mrazíka pro školy, nezbývá mi než strategicky rozvrhnout síly. Naučila jsem se na zkouškách markýrovat, abych náročné večerní představení zvládla s plným nasazením. Diváka totiž vůbec nezajímá, že se zrovna nacházím v čase intenzivního zkoušení Adiny a mám jí plnou hlavu. Představení má pro mě vždy nejvyšší prioritu, ať už jde o pěvecky lehčí muzikál, nebo náročnou operu.

V této době se nemohu nezeptat na váš názor na momentální situaci v opavském divadle, rozbouřeném po odchodu ředitele, už druhém v krátké době… Jaké pocity z toho všeho máte?

Ze současného dění v opavském divadle je mi smutno. Dvojí změna vedení v tak krátké době nepřináší nic příznivého. Nerada bych tímto rozhovorem přispívala k další medializaci nastalé situace. Domnívám se, že v době sociálních sítí už jí bylo více než dost. Možná spíš než abych hodnotila sled událostí posledních týdnů, raději bych subjektivně pohlédla na situaci v Opavě z hlediska dlouhodobého. Operní soubor dnes čítá šest sólistů a v takovém počtu se opera, opereta a muzikál v potřebné kvalitě dělat nedají. Jsme doslova závislí na hostujících umělcích. Delší dobu vnímám absenci mladých zpěváků, kterým je třeba dát příležitost a takříkajíc si je vychovat. Práce na jevišti je velmi náročná, nelze si ji osvojit jinak než praxí. Opavské divadlo bylo v minulosti vnímáno jako oblastní divadlo, které dávalo příležitost mladým zpěvákům i hercům. Ti pak podle možností a nabídek odcházeli do větších divadel, někteří zůstali. Možná by se tato tradice mohla vzkřísit.

Nikdy jste nezatoužila po změně angažmá? Pokud by přišla nabídka, jaká by musela být, abyste na ni kývla?

Tereza Kavecká (foto archiv Terezy Kavecké)Lhala bych, kdybych řekla, že jsem po změně angažmá nikdy nezatoužila. Zatoužila, ale mé zaječí úmysly vždy převýšilo uvědomění, že mám dvě malé děti, které mě potřebují. Navíc představa každodenního dojíždění je pro mě zatím nepřípustná. Cestování jsem se doslova „přejedla“ v období před nástupem do trvalého angažmá.

Svou občasnou touhu po jiném jevišti si kompenzuji hostováním. V minulosti jsem měla možnost zahrát si na obou scénách Národního divadla moravskoslezského, došlo i na záskok v Olomouci a s opavským divadlem pravidelně hostujeme ve městech, která nemají trvalou operní scénu. Přidanou hodnotou těchto zájezdů je, že publikum je vždy velice přívětivé. Ráda se vracím do Nového Jičína, Zlína, Krnova, Prostějova, Bruntálu a Šumperku.

A zda bych kývla na případnou nabídku? Pokud by se jednalo o nabídku na hostování, té bych se určitě nebránila. Samozřejmě by záleželo na mnoha dalších okolnostech, ale v zásadě to mám tak, že každá nová zkušenost je přínosná. I ta, která je zároveň první i poslední. Pokud by šlo o trvalou změnu angažmá, použiji ono otřelé „nikdy neříkej nikdy“… Jsem věrná Opavě. „Investici“, kterou do mě opavské divadlo vložilo, jsem ještě dostatečně nesplatila.

Vypadá to, že rodina je u vás na prvním místě, že teprve až po ní následuje vaše profesní kariéra. Je to tak? Pokud ano, nikdy jste toho nezalitovala? Vždyť nejedna z operních pěvkyň dala před soukromým životem kariéře přednost…

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Zbynek Brabec

Moc hezký rozhovor, upřímný, pravdivý. Rád vzpomínám na spolupráci s Terezkou, když jsem v Opavě režíroval Vídeňskou krev, kde výborně zpívala a hrála tanečnici Cagliari. Pak jsem měl možnost těšit se z její niterné Jenůfky při hostování opavské opery v Praze a naposledy jsem byl doslova nadšen jejím výkonem v roli Adiny v krásné inscenaci Nápoje lásky na opavském jevišti. Milá Terezko, ať Vás potká ještě hodně krásných rolí a máte v nich jen samé úspěchy!