Bohumil Hrdlička. Jméno, které mělo být na věčné časy vymazáno

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Problémy a skandály provázely Bohumila Hrdličku i v Německu. V roce 1961 uvedl v Düsseldorfu Weberova Čarostřelce. Inspiroval se literárními kořeny díla situovaného do doby třicetileté války a zcela pozměnil konec opery. Dílo nekončilo, jak jej známe, happyendem a centrální postavou se stal Samiel. V politické atmosféře, v níž se Spolková republika v té době leckdy obtížně vyrovnávala s dědictvím nacismu, vzbudilo Hrdličkovo řešení ostrý nesouhlas a režisérovi hrozil Berufsverbot (zákaz práce), ke kterému nakonec naštěstí nedošlo. Nicméně provokativní byl Hrdlička i v řadě dalších inscenací. Režíroval desítky oper a bylo by dobré, kdyby někdo z českých badatelů věnoval péči shromáždění údajů o Hrdličkových inscenacích po jeho emigraci. Dovolím si vyjmenovat jen pár zajímavých titulů, na něž jsem narazil při svém pátrání. Byly to například Bizetova Carmen ve Frankfurtu, Don Giovanni v Mnichově, opera Franze Schrekera Der ferne Klang (Vzdálený tón) a Musorgského Boris Godunov v Kasselu či Meyerbeerův Prorok v Deutsche Oper Berlin.

Toto operní divadlo, jediné v tehdejší západní části rozděleného hlavního města, bylo Hrdličkovým častým působištěm. Zde mimo jiné také nastudoval velice úspěšnou Prodanou nevěstu, v níž titulní roli zpívala španělská operní hvězda Pilar Lorengar. Na této scéně ztvárnila i titulní roli v Hrdličkově inscenaci Janáčkovy Její pastorkyně.

Tím se dostáváme k pro nás nejdůležitější části Hrdličkovy německé umělecké biografie. Pravidelně se věnoval uvádění české operní tvorby. Prodanou nevěstu nastudoval v roce 1958 i v milánské Scale. Dirigentem představení byl Lovro von Matačić (s jeho jménem se setkáme u řady dalších Hrdličkových úspěšných premiér), Mařenku zpívala Cesy Broggini a Jeníka Giuseppe di Stefano. Hrdličkovým oblíbeným titulem byla Rusalka a režíroval rovněž Řecké pašije Bohuslava Martinů.

Jeho nejoblíbenějším autorem byl Leoš Janáček a do dějin německé opery se zapsal jako neúnavný propagátor Janáčkova díla. Pokud se mi podařilo zjistit, s Janáčkem se poprvé setkal v Německu v roce 1962 v Essenu při inscenaci Káti Kabanové. V Düsseldorfu v letech 1969-1976 postupně nastudoval všech šest Mistrových základních děl, jež pak kompletně uvedl v cyklu přestavení v roce 1977. Dirigentem byl Peter Schneider. V roce 1986 nastudoval na scéně v Duisburgu i jeho Osud. Dirigentem tohoto představení byl Jiří Kout.

V roce 1989 u příležitosti režisérových sedmdesátin uspořádalo düsseldorfské divadlo k jeho poctě velkou výstavu a vydalo publikaci pod názvem Ein Magier der Bühne. U příležitosti tohoto výročí se v dubnu 1989 objevila v českém tisku první zmínka o něm. Autorkou byla Jarmila Brožovská. O jeho inscenaci Kouzelné flétny napsala, že „otevřela novou kapitolu dějin opery Národního divadla“. Režijní tvorbě Bohumila Hrdličky se věnovala svým článkem Talent pod tlakem doby v Divadelní revui 1/2004 Lenka Šaldová.

Ein Magier der Bühne - Der Regisseur Bohumil Herlischka (přebal) (zdroj amazon.com)
Ein Magier der Bühne – Der Regisseur Bohumil Herlischka (přebal) (zdroj amazon.com)

Bohumil Hrdlička zůstal i po roce 1990 v Německu. V Düsseldorfu také 24. února 2006 zemřel. Bylo by velice žádoucí, aby mlha zapomnění, do níž bylo jeho jméno v minulosti záměrně zahaleno, definitivně zmizela a dostalo se mu pozornosti a úcty, kterou si svým celoživotním dílem zasloužil.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat