Boj o duši. Tři malé opery na Festivalu Opera 2017

  1. 1
  2. 2

ECHO – METAMORPHOSES II, České muzeum hudby Praha
V překrásné dvoraně Českého muzea hudby vystoupila Opera Povera s projektem Víta Zouhara a Rocca nazvaným „Echo – Metamorphoses II. Opera ambient. Vše, co propojuje zvuk a prostor, se může stát operou.“ U vchodu jsem byla obdařena černou maskou. Prostor obklíčen reproduktory, uprostřed trojice židlí zády k sobě, na každé z nich plakátek s upozorněním, že máte mít oči zakryté tou neprůsvitnou černou maskou a pouze poslouchat. Proč nepřiznat, že nejsem správný posluchač takového projektu. Vnímám hudbu soustředěně i s otevřenýma očima a chci vidět, jak celá ta produkce funguje. Rocc a Vít Zouhar u stolečků proti sobě s notebooky před sebou, na delší straně sálu mistr zvuku Miroslav Horký, za sloupem skryta zpěvačka Natalia Ushakova v dlouhém šedém kostýmu s kapucí na hlavě. Začátek – relaxační hudba, zpěv ptáků. Autoři za neustálé spolupráce přidávají k již hotovému podkladu své momentální dodatky a změny, Rocc také živě promlouvá. Báj o nymfě Echo a krásném Narcisovi. Zpěvačka vstupuje do prostoru, začíná názvukem na oblíbenou árii z Lucie z Lammermooru, autoři převádějí do echa. Stoupá po nádherném schodišti výš a výš, na nejvyšším ochozu mává rukama, zpívá, hystericky se směje a kvílí. Sestupuje a její vokální projev ústí do zpěvu Jenůfky z Její pastorkyně. Prochází mezi diváky a propadá šílenství. Viktorka. Pro některé, kteří nevidí, jistě nepříjemný zvukový šok. Vrací se melodie z Lucie z Lammermooru. Po více než hodině konec.

Přeji autorům jakoukoli možnost experimentování se zvukem. Ale proč takto krotce a pouze pro „nevidoucí“ se škraboškami na očích? Proč měla zpěvačka na sobě kostým, když ji posluchači směli vidět až při děkovačce? Proč být nevidoucí právě ve dvoraně Českého muzea hudby, která má tak fascinující podobu? Pro mne zkrátka neplatí Roccova teze: „Vše, co propojuje zvuk a prostor, se může stát operou.“ Může, ale v tom případě je režisér Rocc tak trochu sám proti sobě. Opera je divadlo a záměrné odpreparování divadelnosti považuji za pouhý experiment pro experiment. Navíc nepříliš originální a málo přesvědčivý. Promiňte, sympatičtí pánové…

Zob, zob, Zoban!!!, Divadlo D21 Praha
Původní název Schiffauerovy a Binarovy operky pro děti byl Vrať nám, ptáku, hastrmana. Pod tímto názvem ji uvedli manželé Fleglovi se svým Dismanovým rozhlasovým dětským souborem v Minoru před devíti lety. Změna názvu není dobrá, byť má své racionální důvody. Půvabné a vtipné dílko vznikalo za kuriózních okolností po okupaci Československa „spřátelenými“ socialistickými armádami. Oba autoři se potkali ve vězení v Plzni na Borech, odsouzeni „natvrdo“. Muzikant Edvard Schiffauer na devět měsíců a autor textu Ivan Binar na dvanáct. Za „pobuřování“, paragraf ten a ten. Edvard Schiffauer za muzikál Syn pluku, oba spolu s dalšími divadelníky za působení v ostravském divadélku Waterloo. Když se ti dva potkávali jednou týdně na dvoře věznice, mohli si na pár vteřin i něco říct. Setkání s Edvardem Schiffauerem a Ivanem Binarem po představení opery patří k mimořádným zážitkům. Oba pánové, kteří vězení vzdorovali hravostí a psaním opery pro děti, jsou bezprostřední a přátelští. To všechno už je za nimi. Pan Schiffauer zůstal v Ostravě, skládal hudbu, působil v činohře tehdejšího Státního divadla, učil kompozici na konzervatoři, Ivan Binar emigroval, pracoval v rádiu Svobodná Evropa a s ním přešel roku 1995 do Prahy.

Původní podoba opery měla tehdy v Minoru svého nepřátelského ptáka Zobana, jemuž se musely vytrhnout kovové zuby. Režisér Václav Klemens, u něhož v ostravském Divadle loutek současná inscenace vznikla, zvolil jinou inscenační koncepci – děti odehnal od mobilů a proměnil nepřátelského Zobana v notebook, který bylo třeba zneškodnit, aby začal létat jako Zobánek. No, proč ne. Děti z Operního studia Národního divadla moravskoslezského vedené Lenkou Živockou byly muzikální, milé a hravé, muzikanti vedení Adamem Sedlickým dobří, obecenstvo vděčné. Ale stejně: viděla jsem dětskou operu Vrať nám, ptáku, hastrmana. A jsem ráda.

Když Festival Opera před čtyřiadvaceti lety vznikl, neexistovaly malé operní soubory, při druhém a třetím bienále (1995 a 1997) doplňovaly inscenace kamenných operních souborů „alternativní“ inscenace inspirované operou. Teď jsme dál, tak ať se nám daří.

Hodnocení autorky recenze:
Čaroděj a jeho sluha – 90%
Echo – Metamorphoses II – 70%
Zob, zob, Zoban!!! – 80%

 

Festival Opera 2017

Ondřej Kyas, Pavel Drábek:
Čaroděj a jeho sluha
Dirigentka: Gabriela Tardonová
Režie: Kristiana Belcredi
Scéna: Sylva Marková
Choreografie: Petr Vytopil
Kouzla: Luboš Matula
Iveta Krulová (příčná flétna), Pavel Horák (fagot), Emil Machain (bicí nástroje), Jan Bělohlávek (housle), Iva Kalusová (violoncello), Žaneta Vítová (akordeon), Jitka Houfová (klavír)
Ensemble Opera Diversa
Premiéra 29. října 2016 bývalá tovární hala MEZ Židenice Brno
(psáno z reprízy 2. 11. 2017 Venuše ve Švehlovce Praha)

Matka / Žena / Duše / Stařec – Lucie Kašpárková
Efflam – Ondřej Koplík
Čaroděj – Jan Šťáva
Vypravěči – Pavla Radostová, Jakub Tuček, Aleš Janiga

www.operadiversa.cz
***

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Kyas, Drábek: Čaroděj a jeho sluha (Ensemble Opera Diversa 2016)

[yasr_visitor_votes postid="275544" size="small"]

Vaše hodnocení - Zouhar, Rocc: ECHO – METAMORPHOSES II (Opera Povera 2017)

[yasr_visitor_votes postid="275545" size="small"]

Vaše hodnocení - Schiffauer: Zob, zob, Zoban!!! (NDM Ostrava 2017)

[yasr_visitor_votes postid="275546" size="small"]

Mohlo by vás zajímat