Boj o duši. Tři malé opery na Festivalu Opera 2017

Na Festivalu Opera 2017 proběhly tři poslední dny 2.–4. listopadu a během nich hostovaly v Praze tři malé soubory, které se věnují opeře a prezentují svůj originální pohled na ni.

Čaroděj a jeho sluha, divadlo Venuše ve Švehlovce Praha
Brněnská Opera Diversa – přesněji Ensemble Opera Diversa – existuje už od roku 1999. Sama sebe definuje jako „soubor profesionálních hudebníků, kteří tvoří a provádějí živou hudební kulturu. Jádrem činnosti je hudební a hudebně-dramatická tvorba z dílny Ondřeje Kyase a Pavla Drábka, zakladatelů souboru.” Tyto dva spřátelené tvůrce odchovala táž brněnská alma mater. První z nich je autorem libret, druhý skladatelem pěti celovečerních oper a mnoha hravých minioper. Opera Diversa je divadlo autorské, a o to je cennější. Jeho komorní orchestr vznikl roku 2005 a věnuje se také koncertnímu repertoáru spolu se sborem Versus. Dirigentka Gabriela Tardonová spolupracuje se souborem Ensemble Opera Diversa už jedenáct let. Postupně se tu zformoval malý soubor, o kterém se dá říci, že má svou vlastní poetiku.

Čaroděj a jeho sluha autorů Pavla Drábka a Ondřeje Kyase vznikl podle bretaňské pohádky, ale jak sám Pavel Drábek píše v programu, najdeme v tomto příběhu názvuky na pohádky několika zemí včetně Čertova švagra Boženy Němcové. Tři hlavní postavy – Čert, Efflam a jeho Máma – provází tříčlenný chór, Vypravěči, skvěle sezpívaní Pavla Radostová, Jakub Tuček a Aleš Janiga. Hraje sedmičlenný orchestr – příčná flétna, fagot, housle, violoncello, akordeon a klavír rozezvučený skladatelem Ondřejem Kyasem. Opera je hudebně nápaditá, výborně instrumentovaná, její hudba skvěle souvisí s baladickým dějem, který doprovází a spoluvytváří. Je jasně patrné, že nejen oba autoři, ale také celý soubor kvalitativně roste a dozrává. Nemá zapotřebí bourat hradby, přináší čistotu, prostotu a sdělnost divadelního vyjádření. Spolutvůrkyněmi inscenace jsou stálé spolupracovnice souboru režisérka Kristiana Belcredi a autorka scény i kostýmů Sylva Marková.

Velmi působivé je umístění herců na ploše mezi dvěma obdélníkovými stupňovitými hledišti pro diváky. Hlasy pěvců i orchestrální part jsou v blízké symbióze s nimi, propojují své akce naprosto přirozeně a vtahují obecenstvo do téhož prostředí, do týchž myšlenek plných otázek a nezodpovězených tajemství. Čaroděj je výrazně a stylizovaně ďábelsky nalíčen a také tak trochu kouzlí s ohněm a s holubicí. Při veškerém jevištním dění asistují Vypravěči, kteří zároveň pomáhají přeskupovat dřevěný scénografický objekt, kvádr se dvojími dveřmi, který nápaditě zastupuje veškeré prostorové situační proměny. Ostatně opera se jmenuje Čaroděj a jeho sluha. Opera pro tři figury a dveře do pekla a zpět.

Matka, Žena, Duše a Stařec v podání Lucie Kašpárkové prochází dějem s jemnými proměnami kostýmu a s určitým emocionálním odstupem od všech akcí, tak trochu v náznaku brechtovského zcizovacího efektu, který je u jejího syna Efflama, ztělesněného Ondřejem Koplíkem, poněkud mírnější a u Šťávova Čerta je dále odstupňován ve prospěch určité tajemnosti a ďábelskosti postavy. Děj je stálým bojem mezi člověkem, který se dostává do svízelných situací a snaží se z nich vyváznout, černou magii sám užívá, a peklem, které nezná slitování. Dochází i k fyzickému zápasu mezi Efflamem a Čertem (velmi dobře uděláno, divák v první řadě téměř ohrožen). Zdá se, že Efflam, který má vůči svému ďábelskému pánovi neustálé dluhy, nemůže svůj boj se zlem nikdy vyhrát. Ale nevzdává se a nastává chvíle, kdy Čert musí prohlásit závěrečné: „Dluh je splacen, účty pominuly.“ A Efflam a jeho znovuoživená žena stojí na prahu dalšího života a samozřejmě i dalších zápasů s vyvažováním dobra a zla.

Inscenace mne doslova vtáhla svou jednoduchostí, čistotou vyjádření, poctivostí práce, neagresivností, moudrostí a vyrovnaností. Všichni táhli za jeden provaz a nesnažili se diváka manipulovat. Alespoň ne v tom smyslu, že by mu předváděli efektní frajkumšty. Respektovali jeho přítomnost a učili jej soustředěně vnímat a přemýšlet. Dík. Kromě mimořádného zážitku jsem si odnesla jeden divadelní penízek, který Matka nesebrala. Přinese mi štěstí…

ECHO – METAMORPHOSES II, České muzeum hudby Praha
V překrásné dvoraně Českého muzea hudby vystoupila Opera Povera s projektem Víta Zouhara a Rocca nazvaným „Echo – Metamorphoses II. Opera ambient. Vše, co propojuje zvuk a prostor, se může stát operou.“ U vchodu jsem byla obdařena černou maskou. Prostor obklíčen reproduktory, uprostřed trojice židlí zády k sobě, na každé z nich plakátek s upozorněním, že máte mít oči zakryté tou neprůsvitnou černou maskou a pouze poslouchat. Proč nepřiznat, že nejsem správný posluchač takového projektu. Vnímám hudbu soustředěně i s otevřenýma očima a chci vidět, jak celá ta produkce funguje. Rocc a Vít Zouhar u stolečků proti sobě s notebooky před sebou, na delší straně sálu mistr zvuku Miroslav Horký, za sloupem skryta zpěvačka Natalia Ushakova v dlouhém šedém kostýmu s kapucí na hlavě. Začátek – relaxační hudba, zpěv ptáků. Autoři za neustálé spolupráce přidávají k již hotovému podkladu své momentální dodatky a změny, Rocc také živě promlouvá. Báj o nymfě Echo a krásném Narcisovi. Zpěvačka vstupuje do prostoru, začíná názvukem na oblíbenou árii z Lucie z Lammermooru, autoři převádějí do echa. Stoupá po nádherném schodišti výš a výš, na nejvyšším ochozu mává rukama, zpívá, hystericky se směje a kvílí. Sestupuje a její vokální projev ústí do zpěvu Jenůfky z Její pastorkyně. Prochází mezi diváky a propadá šílenství. Viktorka. Pro některé, kteří nevidí, jistě nepříjemný zvukový šok. Vrací se melodie z Lucie z Lammermooru. Po více než hodině konec.

Přeji autorům jakoukoli možnost experimentování se zvukem. Ale proč takto krotce a pouze pro „nevidoucí“ se škraboškami na očích? Proč měla zpěvačka na sobě kostým, když ji posluchači směli vidět až při děkovačce? Proč být nevidoucí právě ve dvoraně Českého muzea hudby, která má tak fascinující podobu? Pro mne zkrátka neplatí Roccova teze: „Vše, co propojuje zvuk a prostor, se může stát operou.“ Může, ale v tom případě je režisér Rocc tak trochu sám proti sobě. Opera je divadlo a záměrné odpreparování divadelnosti považuji za pouhý experiment pro experiment. Navíc nepříliš originální a málo přesvědčivý. Promiňte, sympatičtí pánové…

Zob, zob, Zoban!!!, Divadlo D21 Praha
Původní název Schiffauerovy a Binarovy operky pro děti byl Vrať nám, ptáku, hastrmana. Pod tímto názvem ji uvedli manželé Fleglovi se svým Dismanovým rozhlasovým dětským souborem v Minoru před devíti lety. Změna názvu není dobrá, byť má své racionální důvody. Půvabné a vtipné dílko vznikalo za kuriózních okolností po okupaci Československa „spřátelenými“ socialistickými armádami. Oba autoři se potkali ve vězení v Plzni na Borech, odsouzeni „natvrdo“. Muzikant Edvard Schiffauer na devět měsíců a autor textu Ivan Binar na dvanáct. Za „pobuřování“, paragraf ten a ten. Edvard Schiffauer za muzikál Syn pluku, oba spolu s dalšími divadelníky za působení v ostravském divadélku Waterloo. Když se ti dva potkávali jednou týdně na dvoře věznice, mohli si na pár vteřin i něco říct. Setkání s Edvardem Schiffauerem a Ivanem Binarem po představení opery patří k mimořádným zážitkům. Oba pánové, kteří vězení vzdorovali hravostí a psaním opery pro děti, jsou bezprostřední a přátelští. To všechno už je za nimi. Pan Schiffauer zůstal v Ostravě, skládal hudbu, působil v činohře tehdejšího Státního divadla, učil kompozici na konzervatoři, Ivan Binar emigroval, pracoval v rádiu Svobodná Evropa a s ním přešel roku 1995 do Prahy.

Původní podoba opery měla tehdy v Minoru svého nepřátelského ptáka Zobana, jemuž se musely vytrhnout kovové zuby. Režisér Václav Klemens, u něhož v ostravském Divadle loutek současná inscenace vznikla, zvolil jinou inscenační koncepci – děti odehnal od mobilů a proměnil nepřátelského Zobana v notebook, který bylo třeba zneškodnit, aby začal létat jako Zobánek. No, proč ne. Děti z Operního studia Národního divadla moravskoslezského vedené Lenkou Živockou byly muzikální, milé a hravé, muzikanti vedení Adamem Sedlickým dobří, obecenstvo vděčné. Ale stejně: viděla jsem dětskou operu Vrať nám, ptáku, hastrmana. A jsem ráda.

Když Festival Opera před čtyřiadvaceti lety vznikl, neexistovaly malé operní soubory, při druhém a třetím bienále (1995 a 1997) doplňovaly inscenace kamenných operních souborů „alternativní“ inscenace inspirované operou. Teď jsme dál, tak ať se nám daří.

Hodnocení autorky recenze:
Čaroděj a jeho sluha – 90%
Echo – Metamorphoses II – 70%
Zob, zob, Zoban!!! – 80%

 

Festival Opera 2017

Ondřej Kyas, Pavel Drábek:
Čaroděj a jeho sluha
Dirigentka: Gabriela Tardonová
Režie: Kristiana Belcredi
Scéna: Sylva Marková
Choreografie: Petr Vytopil
Kouzla: Luboš Matula
Iveta Krulová (příčná flétna), Pavel Horák (fagot), Emil Machain (bicí nástroje), Jan Bělohlávek (housle), Iva Kalusová (violoncello), Žaneta Vítová (akordeon), Jitka Houfová (klavír)
Ensemble Opera Diversa
Premiéra 29. října 2016 bývalá tovární hala MEZ Židenice Brno
(psáno z reprízy 2. 11. 2017 Venuše ve Švehlovce Praha)

Matka / Žena / Duše / Stařec – Lucie Kašpárková
Efflam – Ondřej Koplík
Čaroděj – Jan Šťáva
Vypravěči – Pavla Radostová, Jakub Tuček, Aleš Janiga

www.operadiversa.cz
***

Vít Zouhar, Rocc:
ECHO – METAMORPHOSES II
Koncept, hudba, zvuk, live performance: Vít Zouhar
Koncept, scénář, live performance: Rocc
Mistr zvuku: Miroslav Horký
Produkce: Gabriela Vojtičková
Manažer projektu: Tomáš Cafourek
Dramaturgie: Pavel Petráněk
Opera Povera
Premiéra 2. listopadu 2017 Atrium Fakulty sociálních studií Masarykovy Univerzity Brno
(psáno z reprízy 3. 11. 2017 České muzeum hudby Praha)

Echo – Natalia Ushakova

www.operapovera.eu
***

Edvard Schiffauer:
Zob, zob, Zoban!!!
Hudební nastudování a dirigent: Adam Sedlický
Režie: Václav Klemens
Scéna a kostýmy: David Janošek
Sbormistr: Lenka Živocká
Dramaturgie: Eva Mikulášková
část orchestru opery Národního divadla moravskoslezského Ostrava
Operní studio Národního divadla Moravskoslezského Ostrava
Premiéra 24. září 2017 foyer Divadla Antonína Dvořáka Ostrava
(psáno z reprízy 4. 11. 2017 14 hod., Divadlo D21 Praha)

Hastrman Lucián – Rastislav Širila
Pohádka – Hana Paskudová
Vašek – Matyáš Walder
Viktorka – Timea Kuchařová
Markétka – Lucie Diehelová

www.ndm.cz
www.festival-opera.cz