Bonsoir, monsieur Belcanto! Juan Diego Flórez představil v Praze francouzský repertoár

Aktualizováno 

L’amour! Kratší a výstižnější název si peruánský tenorista Juan Diego Flórez pro svůj nový nahrávací projekt a následné turné snad ani zvolit nemohl. Tématem většiny árií francouzského operního repertoáru, pro který se pěvec tentokrát rozhodl, jsou samozřejmě milostné radosti i strasti hrdinů z děl od Boieldieuovy Bílé paní až po Massenetova Werthera. Ona titulní láska se však zřejmě týká hlavně samotného Flóreze a jeho vztahu k hudbě autorů této jazykové oblasti. Současný rossiniovský pěvec číslo jedna, ale také nepřekonatelný interpret Belliniho a Donizettiho lyrických tenorových úloh totiž nepochybně cílevědomě směřuje k rozšíření svého pole působnosti.

S francouzštinou jako takovou se koneckonců úzce přátelí už delší dobu. Jeho erbovní role, jakými jsou Tonio z Donizettiho Dcery pluku nebo titulní Hrabě Ory z Rossiniho komedie, byly psány přímo pro pařížské publikum. O poznání dramatičtějším a pěvecky i představitelsky závažnějším charakterem je ovšem Fernand z Donizettiho Favoritky, v jejíž koncertní verzi debutoval Flórez v prosinci 2013 v Opéra de Monte-Carlo, a posléze part se senzačním úspěchem předvedl na letošním Salcburském festivalu (recenzi jsme přinesli zde). Hned po salcburském vystoupení začalo tenorovo velké „francouzské“ turné, které přerušil jen v průběhu listopadu. A čemu se v té době věnoval? Nastudování role titulního milovníka z Gounodova Romea a Julie, s níž vystoupil opět s velkým ohlasem v peruánské Limě. Poté se opět vrátil ke koncertní propagaci alba L’Amour a 22. prosince 2014 se Praze díky agentuře Nachtigall Artists dostalo té cti, že právě zde na pódiu Smetanovy síně Obecního domu Juan Diego Flórez své turné ukončil.Na rozdíl od některých jiných špičkových interpretů je u nás sympatický Jihoameričan stále ještě zřídka vídaným, a proto velmi vzácným hostem. Poprvé jsme se s ním mohli setkat v roce 2009 v rámci Pražského jara na recitálu v Rudolfinu. Z dnešního pohledu jistě zaujme, že už tenkrát nechyběla mezi jeho četnými přídavky árie L’amour! z Romea a Julie… Znovu se v Praze Flórez objevil krátce před Vánoci roku 2012 na koncertě s klavírním doprovodem. Jeho aktuální návrat v témže období mu tedy dává auru jakéhosi živého vánočního dárku pro hudbymilovné pražské publikum. Spolu s pěvcem, PKF – Praque Philharmonia a dirigentem Christopherem Franklinem zdobily pódium v tomto případě hned dva vánoční stromky (jeden by byl zřejmě v případě umělce Flórezova formátu málo). A co pod ně protagonisté večera nadělili?Po bouřlivém přivítání diváky se zjevně dobře naladěný Flórez pustil do prvního čísla programu, Géraldově árie Prendre le dessin d’un bijou z prvního dějství Delibésovy Lakmé. A pro začátek to byl skvělý výběr. Slyšet tenorův charakteristicky zářivě jasný hlas s bezvadným technickým zázemím v této sentimentální a melodicky půvabné miniatuře nemohlo nechat nikoho na pochybách, že vokálně je pěvec pro hudbu tohoto typu ideálním interpretem. Flórez si nejen doslova pohrál se všemi hudebními nuancemi, ale dal monologu zamilovaného britského důstojníka i velkou míru vnitřního prožitku, takže prakticky neznámou árii představil jako malý operní šperk s evidentními „hitovými“ aspiracemi. Proč vlastně neslýcháme tak rafinované a elegantní číslo na koncertech častěji? Inu, patrně proto, že ne vždy je k jeho provedení po ruce Juan Diego Flórez…Hned po tomto lyrickém úvodu se ovšem publikum octlo v dobře známých vodách. Orchestr svižně, byť poněkud hřmotně zahrál předehru k Bizetově Carmen. Těžko říci, zda to bylo to správné entrée k dalšímu Flórezovu vstupu – serenádě À la voix d’un amant fidèle z rovněž Bizetovy Krásky z Perthu. Křehká píseň zůstala v pěvcově introvertním provedení tentokrát jen písní – nejen bez dramatického přesahu, ale i bez hudebně zajímavé druhé části, která sice nechybí na nahrávce, na koncertu však nezazněla. Přesto však árie poskytla Flórezovi dostatek prostoru pro hlasovou virtuozitu, s níž mistrovsky střídal jisté výšky se ztišenými pasážemi. Škoda, že i pak bylo třeba se vrátit k dalšímu populárnímu Bizetovu šlágru, Farandole ze druhé orchestrální svity k Arlézance. Christopher Franklin ji ale s Pražskými komorními filharmoniky provedl v rychlém tempu a s patřičným leskem, takže ji svátečně naladěné osazenstvo hlediště přijalo velmi vřele.Před přestávkou zazpíval Flórez dvě patrně nejdiskutovanější čísla ze své nahrávky, árie Ô nature, plaine de grâce z prvního a slavnou Porquoi me réveiller? ze třetího dějství Massenetova Werthera. Nemálo kritiků usoudilo, že v tomto případě se tenorista ocitl nikoli na hraně svých možností, ale spíše za nimi. Je vůbec možné, aby majitel tak světlého hlasu věrohodně postihl charakter, vnitřní duševní pochody a tragický osud nešťastného básníka? Myslím, že na pražském koncertě dal Flórez na tyto otázky poměrně jasnou odpověď. Podle mého názoru neusiluje (přinejmenším v nejbližší budoucnosti) o ztvárnění celé postavy Massenetova hrdiny na jevišti či na audiozáznamu, ale obě árie jsou pro něj vítanou možností prezentovat je dohromady jako jakýsi emocionální oblouk. První óda na přírodu je v jeho pojetí blyštivě vzletná a plná naděje, zatímco následující ohlas Ossianovy básně je tím temnější a naplněný beznadějí. Obojí se pěvci věrohodně podařilo vyjádřit, a není třeba připomínat, že především za Porquoi me réveiller? coby první obecně známé vokální číslo programu se mu dostalo frenetických ovací.Zatímco úvodní polovina se dramaturgicky zaměřila na generačně příbuzné komponisty, aktivní zejména ve druhé polovině devatenáctého století, byla ta další v tomto směru mnohem pestřejší. Juan Diego Flórez ji navíc zahájil nečekaně rozverně, když si nejprve mobilním telefonem udělal selfie s posluchači a hned odeslal na Facebook.Pak ale následoval návrat k jeho doméně, jíž je předverdiovské belcanto. Kavatinu Une ange, une femme inconnue z Donizettiho Favoritky zazpíval se svým vzorovým důrazem na krásu tónu, mistrovské frázování a legato. V italském kompozičním stylu je zkrátka Flórez doma jako málokdo… Otázkou je, zda bylo nutné, aby se dalším instrumentálním číslem stala předehra k téže opeře, jakkoli opět podaná v atraktivním tempu i dynamickém odstínění. Možná by se lépe uplatnil například Rákócziho pochod z Faustova prokletí, protože další árií na programu byla O blonde Cérès z Berliozových Trójanů. Tu pěvec – opět pro mnohé překvapivě – pojal jako další serenádu s výrazně taneční melodikou a projevil se znovu spíše jako hlasový kouzelník než nositel specifického příběhu či charakteru. Na lehkost tohoto Iopasova milostného vyznání však znamenitě navázala poslední instrumentální pasáž večera. Byla jí stylově příbuzná baletní hudba opět z Trójanů, která pod taktovkou Christophera Franklina vyzněla jako posluchačsky velmi vděčná a atraktivní skladba.Oficiální část koncertu skončila dvěma populárními áriemi, jejichž interpretaci si Flórez užíval s téměř fyzickou rozkoší. Nejprve znovu přesvědčil o závratnosti svých výšek, schopnosti držet tón takřka nekonečně dlouho a umění přesvědčivě se vžít do role v titulní skladbě svého projektu L’amour! z Romea a Julie. Poté už naprosto uvolněnému pěvci nic nebránilo projevit své – jindy spíše skryté – komediální nadání, a to ve známé valčíkové baladě Au mont Ida z Offenbachovy Krásné Heleny. A pak už následoval jen jásot a standing ovations, jak už je v Praze při podobných příležitostech zvykem…

Vstřícně naladěné publikum ovšem vyprovokovalo tenoristu k dalším čtyřem přídavkům, a to nikterak všedním. Nejdříve zazněla árie Je veux encore entendre z Verdiho Jérusalemu, francouzské verze autorových ranných Lombarďanů. Opět se projevila Flórezova vzácná schopnost dokonale souznít s italským kompozičním stylem – ztvárnění celého partu křižáka Gastona peruánským pěvcem si dovedu docela dobře představit. Následovalo legendární Ah! mes amis, quel jour de fete! z Donizettiho Dcery pluku: nutno kvitovat, že pozorní posluchači odměnili Flórezovo slavné číslo aplausem už po jeho prvních taktech. Právem. Smršt vysokých C přišla i tentokrát, a opět jako cosi naprosto samozřejmého… Poté se neúnavný pěvec vrátil s dalším „vojenským“ číslem, rozverně komickou pochodovou árií  Ah! quel plaisir d´etre soldat z Boieldieuovy Bílé paní, aby se nakonec – bohužel toho večera už definitivně – rozloučil s diváky vděčným šlágrem La donna e mobile z Verdiho Rigoletta.Jaký dárek že tedy Juan Diego Flórez nadělil pražskému publiku krátce před Štědrým dnem? Především osobní ujištění, že je v současné době zralým umělcem na vrcholu svých sil. Je schopen stále udivovat interpretačními výkony v repertoáru, který si buduje už řadu let (Rossini, Donizetti, Bellini), ale zároveň dokazuje, že od něj můžeme očekávat i pozoruhodné výlety do žánrů i stylů značně odlišných. Mimochodem, už za několik dní ho čeká debut v roli Edwina Ronalda von und zu Lippert-Weylersheim, hlavního mužského hrdiny Kálmánovy Čardášové princezny. Stane se tak v rámci Silvestrovského koncertu drážďanské Staatskapelle a Flóréz zde vystoupí po boku dalších hvězd, jakými jsou Anna Netrebko nebo Pavol Breslik. Poprvé v operetě a poprvé v roli, zpívané v němčině. Něco mi říká, že Juan Diego Flórez je muž, který nás v budoucnu překvapí ještě mnohokrát…
Hodnocení autora recenze: 90 %

Juan Diego Flórez – 2014 Tour L’Amour
Dirigent: Christopher Franklin
Juan Diego Flórez (tenor)
PKF – Prague Philharmonia
22. prosince 2014 Smetanova síň Obecní dům Praha

program:
Léo Delibes:
Prendre le dessin d’un bijou (Gérald)
Lakmé, 1. dějství

Georges Bizet:
– Předehra (Overture)
Carmen
– À la voix d’un amant fidèle (Henry Smith)
Kráska z Perthu, 2. dějství (La jolie fille de Perth)
– Farandole
Orchestrální suita č. 2 Arlézanka, 4. část (Orchestral suite No. 2 L’Arlésienne)

Jules Massenet:
– Ô nature, plaine de grâce (Werther)
Werther, 1. dějství
– Porquoi me réveiller? (Werther)
Werther, 3. dějství

=přestávka=

Gaetano Donizetti:
– Un ange, une femme inconnue (Fernand)
Favoritka, 1. dějství (La Favorite)
– Předehra (Overture)
Favoritka (La favorite)

Hector Berlioz:
– O blonde Cérès (Iopas)
Trójané, 4. dějství (Les Troyens)
– Baletní hudba (Ballet music)
Trójané, 2. dějství (Les Troyens)

Charles Gounod:
L’amour! L’amour!… Ah! Lève-toi, soleil! (Roméo)
Romeo a Julie, 2. dějství (Roméo et Juliette)

Jacques Offenbach:
Au mont Ida (Pâris)
Krásná Helena, 1. dějství (La belle Hélène)

přídavky:
Giuseppe Verdi:
L´Émir auprés de lui m´appelle / Je veux encore entendre (Gaston)
Jérusalem, 2. dějství

Gaetano Donizetti:
Ah! mes amis, quel jour de fete! (Tonio)
Dcera pluku, 1. dějství  (Le Fille du Régiment)

Adrien Boieldieu:
Ah! quel plaisir d´etre soldat (Georges Brown)
Bílá paní, 1. dějství (La Dame blanche)

Giuseppe Verdi:
La donna e mobile (Vévoda)
Rigoletto, 3. dějství

www.obecni-dum.cz

Foto Petr Dyrc, FB J.D.Flóreze