Bravo! S Litomyšlí na návštěvě Vídně, i s Adamem Plachetkou

  1. 1
  2. 2
Druhým večerním koncertem v Litomyšli 2017 v prostředí druhého zámeckého nádvoří byl galakoncert, na němž se představili Adam Plachetka, Valentina Naforniță a Rachel Frenkel. Tři sólisté Wiener Staatsoper, spolu s PKF - Prague Philharmonia, řízenou dirigentem Guillermem Garciem Calvou. Trio sólistů přední světové operní scény, navíc v nejlepším možném věku rozkvětu uměleckých kariér. To je zajisté lákavá příležitost spatřit a slyšet přední pěvce mladé generace, kteří při svém startu měli nejen zřetelné pěvecké dispozice, ale také vůli, vytrvalost, cílevědomost, píli, odolnost, ale i štěstí na smysluplné hlasové školení (což v oboru zpěvu zrovna nebývá tak samozřejmou skutečností), aby se povznesli slovy Smetanova Dalibora k oněm "nebes výšinám". Aby stanuli tam, kde by si přály být stovky adeptů operního dorostu.
Návštěva ve Vídeňské státní opeře – Adam Plachetka, Rachel Frenkel a Valentina Naforniță – Smetanova Litomyšl 2017 (zdroj Smetanova Litomyšl / foto František Renza)

Večer byl svojí úrovní obdobně výtečný jako vstupní koncert České filharmonie (recenzi jsme přinesli zde), ale již dramaturgicky vzato byl jeho jistým protipólem. Velké symfonické formy vystřídaly převážně malé formy řady árií, duetů, ansámblů, předeher tvorby předromantické, postavené na Mozartovi, Rossinim, Donizettim. Leč dospělo se také k romantismu jediné slavné Offenbachovy opery a k dílu Léo Delibese, program vyvrcholil v závěru ukázkami z typické velké vídeňské klasické operety Franze Lehára. Plánovanými přídavky se program již cele přesunul do oblastí populární hudby.

Samozřejmě, že magnetem večera byl Adam Plachetka, jehož hvězdná kariéra na jedné ze čtyř nejprestižnějších scén světa – Wiener Staatsoper – je úžasná. V podobně mladém věku získal angažmá ve Vídni tenorista Ivo Žídek v letech 1956-1964, což se zapomíná, do Volksoper jezdil pravidelně Zdeněk Švehla a Libuše Domanínská, sedmdesátá léta byla obrovským průrazem talentů ze Slovenska – Peter Dvorský a brzy též Gabriela Beňačková hostovali ve Vídni a právě díky Vídni stanuli až Met v New Yorku. Ano, slavná Met, Covent Garden Londýn, Vídeň, La Scala a Mnichov platí za pětici nejprestižnějších operních scén světa.

Adama Plachetku jsem recenzoval několikrát, dokonce i jeho vydařené CD s převahou barytonových árií, kde pěvec zařadil i polohově vypjatou árii Petra Voka z Pauerovy Zuzany Vojířové, což jsem obzvláště ocenil (recenze zde). Psal jsem několikrát, že se mi vývoj jeho basbarytonu (v árii Rossiniho Basilia jde o bas serioso, v originální tónině D dur vysoko posazený po vrcholová Fis!), jinak řečeno vysokého basu, jeví vývojově zřetelně inklinující k barytonovému, nikoliv k basovému oboru. Pokud byl srovnáván jedním naším kritikem s Karlem Bermanem či dokonce s profundním basistou Jaroslavem Veverkou, rodákem z Vídně, s dodatkem, že jsme měli lepší basisty, šlo o určitý omyl. Mozartova Figara (nikoliv Rossiniho!) mohou zpívat jak basisté, tak barytonisté, Basiliovu slavnou árii o pomluvě zpívají ale mnozí basisté v transpozici do C dur. Plachetkův vývoj jde zřetelně k oboru barytonovému, vždyť v závěru si dokonce „střihnul“ tenorovou píseň z operety. Leč nebudu předbíhat a vrátím se na počátek souřadnice.

Koncert v Litomyšli zahájil Adam Plachetka velkou árií hraběte Almavivy o vyhraném procesu ze 3. dějství Mozartovy Figarovy svatby. Její poloha je vyšší než u Figara, jde o klasický lyrický baryton pohyblivého charakteru se sextovým skokem na Fis v závěru, budící u barytonistů po tahu celé árie respekt. Plachetka zazpíval árii technicky zcela suverénně, hlasu dominuje voluminóznost, pevné posazení do masky, jednota barvy v celém rozpětí hlasového rozsahu. Zdůraznil bych přesvědčivost výrazu, která upoutá, oslovuje značně posluchačský svět, aniž si to příliš uvědomuje. Rozsah partů všech zvolených árií byl zcela suverénně zvládán. Plachetkův pódiový koncertní projev se zjevně výrazově uvolnil a tím i prohloubil, nemá sebemenší problém použít jevištní mimiku pro řadu komických situací, ale v míře úměrné koncertnímu projevu.

Jeho kolegyní se stala pro Litomyšl sopranistka Valentina Naforniță z Moldávie, kterou katapultovala k úspěchu velká soutěž BBC Cardiff Singer. Je dnes ve Vídni ceněnou představitelkou virtuózní Adiny v Donizettiho Nápoji lásky, Zerlinou v Donu Giovannim je i v Salcburku. Její lehký, velmi příjemně se poslouchající kulatý soprán subretního, ale potažmo až lyrického charakteru, altově barevně zajímavých hloubek, se pojí s neobyčejným pódiovým šarmem, půvabem, pěveckou elegancí a výsostnou kultivovaností projevu. Působivá mezza voce a piana, jimiž ve večeru věru neskrblila, nejsou pro tuto báječnou, zjevně charismatickou sopranistku nejmenším technickým problémem.

Ve známé árii Zuzanky ze čtvrtého dějství Mozartovy Figarovy svatby předvedla neobyčejně nadlehčený vokální projev v recitativech a instrumentálně vystavěnou legatovou linii F dur árie. Valentina Naforniță si se Zuzankou doslova pěvecky pohrávala, poloha v horním kvartsextakordu F dur je pro ni naprosto přirozená, až jsem měl pocit, zda snad árie Zuzanky není transponována, jak samozřejmým polohovým nadhledem působila. Včetně malého áčka v hloubce, jisté pasti Mozarta na lyrické laděné Zuzanky… Snad jen trochu opatrnosti s piany by mohlo být v pohodlných hlubších polohách recitativů, kdy ubírat na dynamice znamená být již na hraně prostorové nosnosti. Zejména, je-li orchestr na pódiu. Tóny pohodlných poloh se obecněji vzato nevyplácí jakkoliv dynamicky pro velký prostor ubírat, sám tón v hloubce je vždy slabší než ve střední a vyšší poloze, kde naopak dobře zacílené piano je působivé.

Spolu s Adamem Plachetkou okouzlila Valentina Naforniță v plastice frází i výrazu slavného duetu Giovanniho se Zerlinou, aby poté interpretovali v půvabném mezza voce kouzelné trio z Mozartovy opery Così fan tutteSoave sia il vento – kde se do komorně laděného ansámblu zapojila mezzosopranistka Rachel Frenkel. Zpívali tercet jemně, s grácií osobitého kouzla Mozartových ansámblů této komické opery. Ve Vídni je Rachel Frankel žádána pro role typu Cherubína, Siebela, účinkovala i ve Straussově Ženě beze stínu. Její sice nevelký, leč v masce výtečně posazený mezzosoprán zní v prostoru neobyčejně kultivovaně, kulatě, vyrovnaně, s citem pro dokonalost instrumentálně vedených frází. Nejen ve stylu klasicismu – její pravá chvíle přišla s volbou ariosa Offenbachova Niklase z Hoffmannových povídek, kdy právě dokonalé frázování ve večeru jako by „doobjevilo“ nesporné kvality sympatické mezzosopranistky. Nemohla zůstat nevyužita melodická invence Barkaroly z 2. dějství téže opery, s elegancí přednesená. Jistě, že se přímo nabízel slavný duet ze zásuvky vyššího populáru operní tvorby – Lakmé a Malliky z Delibesovy opery Lakmé.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Návštěva ve Vídeňské státní opeře - A.Plachetka, V.Naforniță, R.Frenkel & PKF–Prague Philharmonia –G.G.Calvo (Smetanova Litomyšl 2017)

[Total: 14    Average: 4.4/5]

Související články


Napsat komentář