Brněnská Gioconda bodovala na Smetanově Litomyšli

  1. 1
  2. 2

Hudební nastudování bylo v rukou dirigenta Jaroslava Kyzlinka, který vedl představení v promyšlených tempech, agogice, umí v gestu exaktně vyjádřit fermaty, změny temp v avízech, zřetelně dbá na dynamiku, orchestr nikde nekryl hlasy pěvců. Jeho gesto má až Neumannovu typickou eleganci, je líbivě pružné, ohebné, přesný přehled nástupů se mi jevil během tříhodinového večera samozřejmostí. Orchestr Janáčkovy opery zněl kompaktně, kultivovaně ve smyčcových nástrojích i v sólech hráčů na dřevěné dechové nástroje. Až na intonační drobnosti se ve fortissimech zaskvěly v plném lesku zvuku rovněž žestě.

Gioconda je sborová opera, sbor je v ní hojně využit. Pod vedením sbormistra Pavla Koňárka zněl zvukově vyrovnaně, harmonie středních hlasů se i v pohybu na jevišti nikde nevytrácela, forte sboru byla plná, vyvážená a opřená efektivně o harmonii spodních hlasů.

Režie plzeňského operního šéfa Tomáše Pilaře podtrhuje především atmosféru monumentality velké opery, estetickou terminologií její vnitřní realitu. Ponechává časově vývoj poněkud spletitého děje tak, jak byl autory díla koncipován, tedy kolem roku 1600. Byl jsem vlastně vděčen, že zase nemusím být svědkem jakýchsi módních aktualizací. Snad měl pravdu Jiří Bělohlávek ve středu na stanici Vltava v retro pořadu, že tato éra režijních posunů kamsi a nikam již končí a bude nahrazena čapkovskou službou umění. Pan Pilař je zde zároveň i scénografem, scénu tvoří šedé kašírované panely, které se funkčně prakticky a jednoduše otáčejí a dynamicky tak pružně proměňují scénu.

V Litomyšli došlo dokonce kvůli realizaci Giocondy k prohloubení jeviště na plných dvanáct metrů. Lví tlamy jsou – dle sdělení pana Pilaře na velmi pěkné ouvertuře před představením – účelně zdvojeny. Každá postava je v nich údajně výrazově obsažena. Rovněž důležitou ideou byly panu Pilařovi Benátky dané doby, jejich dynamismus, tep života, při zachování priority stylové monumentality díla.

Výrazně se na nesporném úspěchu dané inscenace podílel vysoce nápaditý světelný design Daniela Tesaře a výrazně i zároveň líbivě koncipované kostýmy Sylvy Zimuly Hanákové. Choreografie byla naopak v pojetí Ladislavy Košíkové střízlivě nenápadná nebo pro jiné podmínky Litomyšle upravená. Offenbachovský Tanec hodin jsem stejně více sledoval v gestech pana dirigenta Kyzlinka a poslechem dynamicky hrajícího orchestru, takže mi nikterak nevadilo, že baletní scény nejsou v dané koncepci pompézněji vystavěny.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Ponchielli: La Gioconda (ND Brno 2017)

[yasr_visitor_votes postid="240797" size="small"]

Mohlo by vás zajímat