Brno Contemporary Orchestra a Kagel s Schulhoffem v cirkuse

Brno Contemporary Orchestra je mladý soubor, který se snaží hledat stále něco nového. Novou hudbu, nové styly, nová prostředí i nové souvislosti. Dirigent a umělecký vedoucí Pavel Šnajdr je neúnavnou duší souboru a tato sezóna je již osmá, kterou láká brněnské hudební fanoušky na zajímavé večery. Takový by například úterní večer 29. ledna 2019.
Brno Contemporary Orchestra, Cirkus Le Grando (foto Petr Francán)

Netradiční bylo především místo, kde se akce konala. V objektu Centra volného času Lužánky s hudebním jménem LEGATO v Kohoutovicích na Stamicově ulici. Protože ještě netradičnější bylo spojení se zajímavým souborem Cirkus Le Grando, který pod CVČ patří a kde se profesionálové věnují výuce mladých akrobatů. Jde o tzv. Nový cirkus, bez zvířat, založený jen na představení artistů.

Reklama

Zajímalo mne, jak se stalo, že došlo k tomuto spojení. A jako většinou nešlo o žádnou pikantnost, ale praktický fakt. Dirigent Pavel Šnajdr měl k dispozici skladbu Mauricia Kagela s názvem Varieté a hledal v Praze, kdo by byl schopen spolupracovat. Dověděl se ke svému údivu, že pražský soubor je sice dlouhodobě v zahraničí, ale podobný soubor, schopný takový úkol splnit, je přímo v Brně.

Cirkus Le Grando založil absolvent dramatické výchovy JAMU Marek Jovan Jovanovski,  jehož zájmem bylo cirkusové umění a po studiích založil skupinu s lidmi společných zájmů. S mladými, které učí, soubor rozšířili a vytvořili tak zajímavou směsici profesionálů i amatérů. Projekt s orchestrem vytvořil spolu se scénografem Matějem Sýkorou, který s orchestrem už má zkušenosti na předchozích projektech.

Brno Contemporary Orchestra (foto Petr Francán)

A to je přesně to, co potřeboval Pavel Šnajdr k realizaci svého projektu s názvem Karneval. Mauricio Kagel z Buenos Aires (1931 – 2008)  napsal svoji skladbu Varieté v roce 1976. Je to hra, spojuje všechno, co si lze představit, modernu, tradicionálnost, experiment, spojuje pasáže různých stylů spolu s etnickou hudbou Latinské Ameriky a používá klišé i triviální postupy. Jde o taneční suitu pro malý orchestr (akordeon či klarinet se střídají s anglickým rohem, trubkou, violoncellem, kytarou, klavírem a perkusemi) a především pro artisty. A to jak profesionály, amatéry, nadšence nebo všechny dohromady: „instrumentální divadlo pro artisty“.

Hudba je velmi zvukomalebná a příjemná na poslech. Akce artistů na ni logicky navazují a vytvářejí kompaktní celek. Vyšlo z toho půvabné představení plné úsměvných a neotřelých nápadů a v rychlém sledu na sebe navazujících pestrých čísel, takže divákovi devadesát minut nepřetržitých akcí bez konkrétního děje nepřipadne ani dlouhých ani nudných. Jednotlivá čísla střídala dvě sympatické mladé akrobatky, přesně synchronizované a udivující odvahou zejména na zavěšených šálách, či žongléry s jednoduchými artefakty, jako koule, gymnastické míče, cylindry či jednokola. Nechyběl ani klaun, oproti zvyklostem velmi tichý napodobitel a obdivovatel profesionálů. S dětskou dychtivostí napodoboval své idoly a vždy jim provedl s omluvným úsměvem nějaký špílec. Milá byla i jeho partnerka, dívčí klaun a jejich duo nutilo k úsměvu. Místo dryáčnického vynucování si pozornosti tu panovala dobrá nálada, poezie, půvab a jemný humor. Prostě Nový cirkus.

Brno Contemporary Orchestra, Cirkus Le Grando (foto Petr Francán)

Je potřeba se také zmínit o první polovině večera. Zazněla skladba Wolkenpumpe (Mračná pumpa) pro baryton, čtyři dechové nástroje a bicí, kterou napsat v roce 1922 Erwin Schulhoff, pražský německy mluvící skladatel židovského původu. V době mezi dvěma válkami žil v Německu a souzněl se vším, co se tehdy rodilo v hudebním myšlení a cítění nového. Prosazoval druhou vídeňskou školu, dadaismus, jazz, expresionismus, spolupracoval s Aloisem Hábou i s Jaroslavem Ježkem. Nechal se ovlivnit i komunismem a chtěl emigrovat do Sovětského svazu, ale nacisté byli rychlejší.

Skladba Wolkenpumpe patří k dadaistickým dílům, je plná provokujících i jen tak osamocených prvků, které společně tvoří barevný zvukový soubor. Čtyři části jsou charakterově rozmanité: pochodová, pomalá, taneční i závěrečná smutná, ale půvabná. Všechny jsou provázeny artistickými výkony, ne příliš náročnými, ale souznícími s jejich náladou. Ve skladbě je zpívaný text pro baryton, který působí velmi expresivně, někdy až tragicky. V podání brněnského barytonisty Tomáše Krejčího byl hlasový projev pojatý spíše jako součást orchestru a jako vyjádření pocitu. V tomto případě to působilo dobře, neboť německý text nebyl příliš srozumitelný a pro mladší publikum zjevně zcela nepochopitelný.

Přesto bylo různorodé publikum náležitě spokojeno, a to ve všech věkových kategoriích od seniorů až po děti i batolata, která se občas dala slyšet a doplnila tak atmosféru akce. Škoda, že se akce konala v tělocvičně CVČ, prostředí sice autentické, ale zájem návštěvníků daleko přesáhl možnosti kapacity. Snad se podaří někdy příště akci zopakovat, měla vynikající uměleckou úroveň a neobvyklost provedení by si jistě zasloužila větší pozornosti jak publika, tak médií.

Brno Contemporary Orchestra, Cirkus Le Grando (foto Petr Francán)

 

Hodnocení autorky recenze:    95%   

 

Představení v prostoru Legato – pracoviště SVČ Lužánky, Stamicova 7
Dne 29. ledna 2019
v 19:30 hodin

PROGRAM:

Erwin Schulhoff: Die Wolkenpumpe, dadaistický cyklus na text Hanse Arpa
Mauricio Kagel: Varieté
Cirkus LeGrando, principál Jovan Jovanovski
režie Matěj Sýkora
BCO
dirigent Pavel Šnajdr

Reklama

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na