Brno Contemporary Orchestra: Jen blázni (ne)přišli na Blázna

  1. 1
  2. 2

Exponovaná sólová flétna využívá moderních technik hry, jako jsou například multifoniky či profukování nástroje. Zcela ohromující byl souzvuk sólové flétny a flétny v orchestru, kdy oba nástroje vskutku zněly jako jeden a posluchač se nejdříve podivoval nad tím, jaké dokáže sólista zahrát rychlé pasáže, aniž by hýbal prsty, a do toho hrát jeden vysoký tón, načež si až po chvíli uvědomil, že se dosažení tohoto účinu účastnily dva nástroje. Klidná prostřední část byla založena zejména na akordech v celém orchestru, které byly při každém novém impulzu podpořeny úderem do gongu. Sólista pak nad těmito drženými akordy hrál v jakémsi kvazikadenčním stylu.

Zatímco si Havel důvtipně pohrával s frázemi, zvukem a na určitých místech i s jemnými drobnostmi čtvrttónovými, ansámbl ho zvukově přiměřeně doprovázel. Tato část pak skončila velkou kadencí sólisty. Na toto flétnové interludium navázala pak část poslední, povětšinou vyhrazená magnetofonovému pásu, jehož zvuk je vpravdě hrůzostrašný; divák slyší jakýsi ženský sbor, který je však často utlumen temným hučením. Když se po chvíli přidaly nástroje orchestru, objevil se náznak tonality, velmi milý souzvuk, který se však záhy zahustil téměř do clustru.

Daniel Havel, Pavel Šnajdr, Brno Contemporary Orchestra – Brno 7. 3. 2017 (foto © Petr Francán)

Úsek, ve kterém nástroje orchestru utichly a převládl opět magnetofonový pás, zněl téměř jako pozdně romantické rozvedení disonance Richarda Strausse nebo Gustava Mahlera. Poté se ještě jednou, ve stejném duchu přidají k pásu instrumenty, jejichž rozvod do magnetofonového pásu zní ještě překvapivěji a zpočátku durově, než sál opět zalije hrůza z pásu. Proč hrůza? Patrně proto, že ony zvuky obsahovaly zcela běžný základ, který byl však přehlušen oním nejasný hučením. Znělo to, jako bychom byli pod vodou, nad hladinou hrál rozladěný klavír ragtime, do toho zpíval ženský sbor a kolem hlavy nám právě projížděl Titanic. Pak i to málo z našeho světa ,jako klavír a zpěv, zaniklo a nám zbyl pouze temný zvuk moře, my se propadli hlouběji do temnoty, jako bychom se ocitli v nejkrutější noční můře.

Koncert ukončila naprosto báječná kompozice slovenského skladatele Martina Burlase Záznam sedmého dne pro libovolné obsazení – Brno Contemporary Orchestra zanechalo obsazení z předešlé skladby. V této skladbě se musí zmínit zejména obdivuhodný výkon hráčů na perkuse; ti se po celých osm minut nesměli zastavit se svými exaktními osminovými ranami. Po celou duratu díla tedy nad celým orchestrem dominovaly ony údery, které zněly jako rány kladiva do kovadliny, pod nimi hrál orchestr tutti různě rytmizované akordy, které, zejména pak rytmicky, podporovaly údery do velkého bubnu. Vše bylo naprosto nemilosrdné, zejména pak ony zmíněné osminové údery do kovadliny, které od začátku do konce nekompromisně udávaly tempo. Ačkoliv rytmus v jednotlivých taktech nebyl nijak komplikovaný, pomocí osminových pomlk a střídání třídobého a čtyřdobého metra docílil Burlas neustále zintenzivňovaného neklidu. Ke konci se rytmus společně s chromaticky stoupajícími notami orchestru obměnil.

Brno Contemporary Orchestra – Brno 7. 3. 2017 (foto © Petr Francán)

Posluchač od začátku čekal na cokoliv, na katarzi, vrchol, na katastrofu. Při každém zvukovém a chromatickém nárůstu očekával tragédii, rozklad kompozice, ten ale nepřišel. Čekání a vědomí toho, že nevíte, zdali přijde nějaký zásadní zvrat, byly mučivé, ale perfektní. Namísto toho skladba dále nabírá na síle, až zkrátka pouze skončí. Jen tak, bez žádného zlomu. Zprvu by se to dalo přirovnat ke koitu, který se vám pouze zdál ve snu, a vy jste se v tom nejlepším probudili, nicméně není to tak. Burlas znamenitě udržuje v této osmiminutové kompozici pozornost posluchače dotaženou do maxima, kdy hltá každý další tón, každý úder do kovadliny. Nutno podotknout, že navzdory svému redukcionismu nepůsobí dílo fádně a nudně, spíše naopak!

Dirigent Šnajdr a jeho orchestr patří zcela nepochybně mezi republikové špičky v provádění soudobých skladeb, které naštěstí stále ještě zůstávají skryty široké mase posluchačů. A tak jsou koncerty Brno Contemporary Orchestra vždy takovým milým happeningem, na kterém se shromáždí hrstka lidí, jež tato hudba dokáže oslovit a kteří si nestěžují na to, že je příliš disonantní nebo že by to dokázali složit taky.

Hodnocení autora recenze: 95%

 

Blázen
(dvojkoncert)
Dirigent: Pavel Šnajdr
Daniel Havel (flétna)
Irena Troupová (soprán)
Brno Contemporary Orchestra
7. března 2017 Besední dům Brno

program:
Hans Zender: “Denn wiederkommen”: Hölderlin lesen III
Georg Friedrich Haas: “…Einklang freier Wesen…”
=přestávka=
Heinz Holliger: Turm Musik
Martin Burlas: Záznam sedmého dne

www.bcorchestra.cz

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - BCO -P.Šnajdr & I. Troupová, D. Havel (Brno 7.3.2017)

[Celkem: 11    Průměr: 4.5/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na