Brno: Powder Her Face Thomase Adèse v české premiéře

Slíbilo-li vedení operního souboru Národního divadla Brno v čele s šéfem opery Jiřím Heřmanem a šéfdirigentem Markem Ivanovičem, že uvede v každé divadelní sezoně alespoň jednu soudobou operu, pak může být spokojeno. Poprvé v naší republice inscenovali Powder Her Face známého a cenami ověnčeného pětačtyřicetiletého britského skladatele a dirigenta Thomase Adèse, s jehož operou Bouře, kterou sám dirigoval, jsme se mohli seznámit při přímých přenosech z newyorské Metropolitní opery do kin v listopadu 2012.

Opera Powder Her Face vznikla na objednávku britského letního festivalu Almeida Opera (International Festival of Contemporary Music and Performance) jako jedno z děl jím oslovovaných mladých skladatelů. Podmínkou bylo komorní nástrojové i sólistické obsazení. Thomas Adès požádal o libreto k opeře svého přítele, spisovatele a novináře Philipa Henshera, s nímž společně studovali a bezmezně obdivovali Bergovu Lulu a Stravinského Život prostopášníka. Jako námět své opery vybrali příběh Margaret Campbellové, vévodkyně z Argyllu, obdivované krasavice z nejvyšší kasty britské společnosti, jejíž rozvod, poskytující mnohá pikantní sdělení, na sebe v šedesátých letech poutal zájem tamějších bulvárních novinářů a veřejnosti. Opera měla premiéru v Cheltenhamu a v Londýně v červenci roku 1995, dva roky po smrti lady Campbell. Tomu, že Powder Her Face nezapadla jako ostatní opery inscenované na festivalu a opakovaně se hraje po celém světě, napomohla patrně vtipná scéna orálního sexu, kvůli níž se o dílo zajímali mnozí potencionální inscenátoři. Nejspíš i je samotné vzápětí překvapilo, že nenašli pouhé skandální dílko, ale pravý poklad. Adèsova opera získala i svou filmovou podobu a je zaznamenána na CD a DVD.

Spolupráce Thomase Adèse a Philipa Henshera byla příkladná, vzácně se doplňovali. Oba mají neobyčejný smysl pro operní a divadelní jazyk a nechybí jim smysl pro humor. Jejich opera je sledem osmi uzavřených obrazů, výjevů ze života Vévodkyně s vročením 1990, 1934, 1936, 1954, 1953, 1955, 1970, 1990. Skladatel s pomocí libretisty vytvořil kompaktní dílo kolážovitého typu, provázané variacemi i citacemi dobové hudby, charakteristické pro milié toho času. Nelze přehlédnout sugestivní inspiraci dílem Benjamina Brittena, Albana Berga, Igora Stravinského, swing, jazz, píseň Cola Portera, názvuky na hudbu Richarda Strausse, Kurta Weilla a dalších.

Ústřední postavou opery je Vévodkyně, jejíž životní příběh připomíná osud zmíněné britské šlechtičny Margarety Campbellové, vévodkyně z Argyllu. Kvalitní libreto, plné narážek na britské společenské poměry, je v dokonalém souladu s jeho hudebním vyjádřením a hned na začátku obsahuje (snad aby zájemci o inscenování opery nemuseli dlouho hledat?) super-realistickou scénu zhudebněného orálního sexu, kterou provází zpěv ústící do mimoslovních zvuků.

Adèsova instrumentace je neuvěřitelně pestrá, zábavná a vtipná. Jádrem komorního orchestru je malinko rozšířený základní smyčcový kvintet doplněný o klarinety, kontrafagot, saxofony, lesní rohy, trombony, harfu, akordeon, klavír a o řadu bicích nástrojů, skladatel nápaditě užívá také celého arsenálu znějících předmětů, mezi něž patří například rybářské vlasce, elektrický zvonek, brzdové kotouče, injekční stříkačky. Adèsova hudba mluví, vzdychá, škrčí, zpívá, bouří – vytváří dramatický prostor, modeluje situace i charaktery postav. Nedivím se, že šéfdirigentovi Marku Ivanovičovi učarovala natolik, že zatoužil uvést Powder Her Face v Brně.

Opera vybízela k provedení v komorním prostoru a byl pro ni vybrán Mozartův sál Divadla Reduta, údajně proto, že se orchestr nevešel do orchestřiště jeho divadelního sálu. Jistě to zkomplikovalo inscenátorům práci. Zatímco dirigent Marko Ivanović a vybraní hráči operního orchestru se snažili o co nejadekvátnější tlumočení náročné skladatelovy hudby a pěvci nastudovali své obtížné pěvecké party na obdivuhodné úrovni, výtvarná a režijní podoba (Zuzana Přidalová a Tomáš Studený) udělala opeře medvědí službu. Adèsova opera Powder Her Face vyžaduje podobně bohatý rejstřík divadelních prostředků, jaký nabízí její partitura. Středem zájmu je Vévodkyně (Lucie Hájková), další tři účinkující na sebe postupně berou podobu ostatních postav.

Josef Škarka jako Ředitel hotelu hraje Vévodu, Pracovníka prádelny, Dalšího hosta a Soudce, Marek Olbrzymek je Elektrikářem, Lvem salonů, Číšníkem, Knězem, Poslíčkem i Čumilem, Martina Masaryková pak Komornou, Důvěrnicí, Milenkou a Novinářkou. Všichni odvádějí velmi kvalitní výkon.

Má-li osmidílná svěží opera vyznít jak ve své proměnlivosti, tak ve svém dramatickém „tahu na branku“, potřebuje nadhled inscenátorů, přesnost a pružnost temporytmu inscenace, rozhodně ne málo dynamickou inscenaci s mnoha bezděčnými prodlevami, „palmami“. Tato opera vyžaduje velký smysl pro humor, schopnost pointovat jednotlivé scény a završit večer závěrem, při němž diváky mrazí. Místo toho jsme viděli těžkopádnou quasi-realistickou komedii, která popisným způsobem ilustrovala pouze to, co je v textu výslovně napsáno.

Scénografii Zuzany Přidalové tvoří bílé pódium, před ním je orchestr, obecenstvo je umístěno na dvou protějších elevacích. Červené masivní peřiny, plexisklové průhledné křeslo a kulatý stolek, na něm v závěru toaletní zrcadlo s líčidly. Retro rekvizity spíš drobnějších rozměrů (budík, lampička, čajová konvice a šálek) mají pouze popisnou platnost. Problematické jsou také kostýmy téže výtvarnice – především jsou nefunkční, obtížně se oblékají (Elektrikář má pod svou těsnou kombinézou kalhoty a košili – proč není uzpůsobena pro bleskový převlek?). Scénografie a kostýmy nepomáhají k ozvláštnění situací, k jejich vypointování, ani k charakteristice postav (černý utahaný kabát a kožešinová čepice pro Elektrikářův převlek za Vévodkyni, lesklý červený oblek Ředitele hotelu). Domnívám se, že by se Powder Her Face takto inscenovat neměla. Opera má několik významových rovin – jedna z nich obsahuje quasi-dokumentární rysy v dokonalé symbióze s hudbou, která nápaditě obohacuje slovní sdělení. I ta výše zmíněná neobvyklá scénka je pouze jednou ze součástí několika obrazů ze života Vévodkyně. Jejich podstatným sdělením je postupující rozpad „pohádky“, v níž díky svým penězům a postavení žije. Její svět se postupně hroutí podobně jako svět jejích soukmenovců. Konec starých časů. Vévodkyně zůstává sama na vyklizeném pódiu tváří v tvář svému obrazu v zrcadle a líčí si rty až do jejich klaunské podoby. Příliš málo výrazná tragikomická akce, která jen velmi krotce vyjadřuje nekonečný smutek z rozpadlého světa ženy, dočasně chráněné financemi a společenským postavením, jež v životě, který jí byl dán, našla trošku svého vlastního svobodného potěšení v soukromí…

V Mozartově sále brněnské Reduty se odehrála skutečná dramaturgická událost, ale také, trošku drsně vyjádřeno, mdlá inscenace na úrovni jedné z ročníkových prací v zastaralém studentském operním studiu. Škoda!

Hodnocení autorky recenze: 70%

Thomas Adès:
Powder Her Face
Hudební nastudování: Marko Ivanović
Dirigent: Marko Ivanović (alt. Pavel Šnajdr)
Režie: Tomáš Studený
Scéna a kostýmy: Zuzana Přidalová
Světelný design: Kristiana Belcredi
Videoprojekce: Tomáš Hrůza
Orchestr Národního divadla v Brně
Premiéra 29. ledna 2016 Mozartův sál, Divadlo Reduta Brno

Vévodkyně – Lucie Hájková (alt. Hana Škarková)
Ředitel hotelu / Vévoda / Pracovník prádelny / Další host – Josef Škarka (alt. Adam Leftwitch)
Elektrikář / Lev salónů / Číšník / Kněz / Poslíček – Marek Olbrzymek (alt. Tomáš Kořínek)
Komorná / Důvěrnice / Číšnice / Milenka / Novinářka – Martina Masaryková (alt. Marta Reichelová)

www.ndbrno.cz