Bubeníčci tančili pro radost

Pavol Juráš, 19.07.2012 16:15

Jako jeden z mála (možná si to ale pouze domýšlím) již desetiletí detailně sleduji taneční umění a renesanční talent Jiřího a Otty Bubeníčkových. Nikdy nezapomenu na jejich výkony v baletech Johna Neumeiera, jako jsou Matoušovy pašije, Louskáček, Sen noci svatojanské, Iluze jako Labutí jezero, Spící krasavice, Peer Gynt, Dáma s kaméliemi, Bernstein dances, Prelùdes CV, Nižinsky, 3. symfonie, Romeo a Julie, Sylvie, Odysseus a také další tituly, které byly na repertoáru Hamburského baletu Johna Neumeiera: Marná opatrnost, Bajadéra, Giselle a mnohé další, o nichž jsem napsal cyklus recenzí pro dnes již neexistující kulturní server.O to víc potěšila zpráva, že 17. července vystoupí ve Šternberku s komponovaným večerem pod názvem Bubeníček Ballet World, na akci, která měla po delší době být jedinou tuzemskou možností slavné bratry vidět tančit. Dnes již víme, že Bubeníčkovi vystoupí na gala v Brně 14. října v rámci projektu Taneční most – Tanzbrűcke, který již několik let pořádá Rudolf Kubičko ve spolupráci s Národním divadlem Brno. Duchovním patronem celé šternberské akce, podobně jako tomu bylo loni na zámku v Losinách, je náměstkyně ředitele olomouckého pracoviště Národního památkového ústavu, Marcela Tomášková. V umělecké terminologii je možné říct, že je takovým Ďagilevem, propagátorkou, organizátorkou, zapáleným nadšencem, a mohli bychom použít řadu dalších přívlastků. Je podivné, že žádná významná kulturní příspěvková organizace kraje, města či státu s podobnou ideou nepřišla. Nejspíš bude pořád pravdivé tvrzení, že doma není nikdo prorokem. A tak proč se trápit, hledat termíny, sjednávat smlouvy, organizovat laxní sponzory, propagovat, když si každý nejraději sám hraje na svém písečku? Marně jsem mezi partnery večera hledal Ministerstvo kultury, Český rozhlas nebo významný celorepublikový deník.

Program večera sestával výlučně z choreografií Jiřího Bubeníčka. Ten se spolu s bratrem Ottou představil ve dvou stěžejních částech, v jednoaktových baletech Le Souffle de l ´Esprit a Dorian Gray. Otto připravuje pro bratrovy choreografie působivou hudbu, jejíž mnohovrstevnatost potvrzuje nejen jeho talent a invenci, ale i obsáhlé vědomosti o kompozici a hudebních stylech. Zároveň se tvořivě projevuje jako vynikající návrhář divadelních kostýmů, které nepostrádají elegantní design, smysl pro výběr materiálu, střih a rafinované oděvní detaily. Bubeníčkovi si přizvali své přátele a vzácné kolegy z významných divadel, mezi kterými zářila Yekaterina Kondaurova, první sólistka Marinského divadla v Peterburku. Přiznám se, že cestou jsem přemýšlel, jaké logistické problémy musí organizátoři překonat a kolik nemalých finančních prostředků vynaložit, aby do Šternberka pouze dopravili umělce z Ruska, Německa, Švédska a zajistili pro ně přiměřený standard, na který jsou zvyklí.

Večer otevřela již vzpomenutá choreografie Le Souffle de l ´Esprit, kterou Jiří Bubeníček vytvořil pro baletní soubor Curyšské opery a v uplynulé sezoně ji zařadil na repertoár taktéž balet Vídeňské státní opery. Jde o stylově vyhraněnou, neoklasickou choreografii ozvláštněnou jedinečným rukopisem choreografa se silně slovanským vnitřním nábojem, balet věnovaný Olze a Marii, babičkám tanečníků. Díky nepopisnému a abstraktnímu tanci si každý divák může sám vytvořit příběh procházející baletem. Mimořádně sugestivní je pánské pas de six a závěrečný kánon. Celé dílo je protknuté neutuchajícím životním elánem a touhou po lásce. Téma vztahové a téma lásky jsou sjednocujícím motivem choreografické tvorby Jiřího Bubeníčka. Vztah mezi ženou a mužem v jeho různých podobách, láska k lidem, k přírodě, sebeláska, ztráta lásky… Bubeníček neupadá do odcizeného postmoderního schizmatu jevištního díla, ale zůstává věrný sám sobě, svému přesvědčení, své osobní filozofii. V Gentles memories (evropská premiéra) odkazuje k filmové grotesce a pitoresknímu nadbíhaní trojice pánů krásné femme fatale Yekaterine Kondaurové. Ne však prvoplánově, ale v rafinované, sofistikovaně komponované atmosféře a detailně propracované choreografii, plné rafinovaných fines. I tato láska je možná, každý miluje jinak a lásku si představuje. Ženská a výrazově strhující Kondaurová dokáže naplnit každý, i ten nejnepatrnější pohyb. Duet in C přinesl naopak zcela jinou náladu, vášnivé a allegrové finále v minimalistické stylizaci. Naopak Intimate Distance byl postavený na sugestivních repeticích, koláži a defragmentaci pohybových vazeb v agresivní dramatické náladě, oscilující mezi hádkou, nenávistí a potlačovanou touhou. První půlka večera by si byla dramaturgicky zasloužila ještě jedno stěžejní číslo, což je škoda.
Druhá část večera, Dorian Gray, byla velkým monologem, poprvé užiji neoblíbeného spojení „baletních dvojčat“. Otto ztvárnil Doriana Graye, Jiří ostatní postavy. Dramatický třicetiminutový duet doplnila možná zbytečná epizodní postava Sibyly. Pokud Jiří a Otto předvedli v prvním baletu svou vrcholnou taneční formu, celý slovník klasického baletu, ve druhé části zašli za samou hranici fyzického divadla, herecké sugestivnosti, až po smyslnou balanc mezi realitou a divadelní fikcí. Ať už můžeme polemizovat s výpravou, ničím neobjevnými, zcela nedivadelními kostýmy módní návrhářky Denisy Nové, způsobem ztvárnění obrazu Graye na scéně, poučený divák si to vše může odmyslet, a to, co zůstane, jsou Jiří o Otto. Choreografie a výkon obou je výsledkem tvrdé celoživotní práce na baletním sále, penzem zkušeností a vědomostí, projevem mimořádného talentu a píle a zcela jedinečnou extrakcí nejen Wildeovy předlohy, ale i obrazem jejich tajemného vnitřního světa. Je nemožné popsat tuto mimořádnou energii, kterou oba vyzařují. Možná to lze připodobnit Walteru Paterovi a jeho citátu z Maria Epikurejce, jenž souvisí i se samotným Wildeovým dílem: „Nic nedokáže občerstvit duši líp než smysly.“

Jestliže jsem vzpomenul motiv lásky, v tomto homogenním celku je tento motiv ještě silnější. Nekonečný duet, silné pouto, spojení, které může přerušit pouze smrt. O to sugestivnější, že ho tančí vizuálně dva stejní muži, vnitřně však každý jiný. V tom všem jsou oběma tanečníky vyřčené emoce. Nejenže zvládají obtížnou choreografii, kterou by u nás stěží někdo jiný mohl interpretovat, ale jdou až na samé dno ztotožnění interpreta s postavou. Smyslová, taktéž smyslná, smysluplná, oduševnělá choreografie, dechberoucí uragán naprosté krásy, dokonalé formy i obsahu. Velká láska a nenávist i jejich věčná ambivalentnost.

Je škoda, že v domovině tanečníků diváci nemohli vidět postupný přerod tanečníka Jiřího v choreografa od jeho mimořádného debutu na scéně hamburské státní opery nádherným dílem Unerreichbare Orte (2005) až po jeho poslední premiéru Fauna v rámci baletního večeru Les Ballets Russes – Reloaded před pár dny na prknech Semperovy opery v Drážďanech. Snad české divadla brzy toto manko splatí. Jiří Bubeníček sice interpretuje díla mnoha předních světových choreografů, ale v choreografii se nestal žádným epigonem. Jeho choreografický rukopis je vyzrálý a vytříbený. Rád využívá a transfiguruje klasický baletní slovník, ozvláštněný o působivé mezikroky, brilantní práci nohou, expresivní, ale zároveň přirozené port de bras. Nic tu není ornament, zbytečnost, bezradnost, vše do sebe logicky zapadá a každý pohyb jakoby plynul ze samotného života. To je vrcholné mistrovství. O stupeň výše choreografii rovněž posouvá dokonalá interpretace předních tanečníků se smyslem pro plastičnost těla, virtuozitu technicky koncipovaných pasáží, bohatý vnitřní prožitek a rozvinutí, pod vedením choreografa se silným jevištním charismatem. Důkazem choreografovy taktéž metodické práce s tanečníky je výkon Jóna Vallejeho, s kterým oba bratři již několik let spolupracují.

Bratři Bubeníčkovi by si zasloužili prostor na velkém jevišti „se vším všudy“, nejen formu letního open air gala. Minimálně je škoda, že se k pořadatelům tohoto galavečera nepřipojilo se svým zázemím a týmem spolupracovníků některé z významných divadel v okolí. Mohlo se tím vylepšit umístění pódia na hradě Šternberk, který vlastně neposkytl žádnou působivou kulisu, protože nebyl nasvícený, horizont jeviště tvořily dva „nudné stromy“, projekt nemusel doprovázet amatérsky připravený tištěný program s chybami, tanečníci by si zasloužili seriózní light design, a ne pouhé osvětlení, a zejména diváci by dostali patřičnou elevaci pro cca 900 míst. Je vlastně tragédií pro diváky, protože s výjimkou první a druhé řady viděli účinkující pouze od půli těla. To může obstát jako hlediště pro koncert kapely Horkýže Slíže, který se na hradě bude konat, pro takto excelentní akci je to však nepřípustné. Nejspíš to vypovídá mnohé o stavu kultury u nás. Díky obětavosti Marcely Tomáškové máme krásný projekt, díky velkorysosti bratří Bubeníčků a jejich přátel mimořádné umělce, kteří přijedou a tančí pro radost. A první scéna státu uvádí monumentální gala cyklus šéfa vlastního baletního souboru. Nebylo by vhodnější uspořádat gala týden českých světových tanečních hvězd, zajistit jejich hostování v klasických titulech a uskutečnit slavnostní gala na závěr sezony? Jmen by bylo dostatek: od těch nejvěhlasnějších, jako jsou Bubeníčci, Jiří Jelínek, Zdeněk Konvalina, Lukáš Slavický, Barbora Kohoutková, Daria Klimentová, k těm mladším, jako Michal Krčmář, Jan Váňa, Matěj Urban, nebo avantgardnějším, jako Tomáš Ottych či Martin Svobodník. Díky lásce k vlasti a velkorysosti umělců a pochopení a kulturnosti českých diváků tak ne úplně platí rčení: „Láska znamená dávat něco tomu, kdo o to vůbec nestojí.“

Bubeníček Ballet World
17. července 2012 Hrad Šternberk

Le Souffle de l’Esprit
Premiéra 1. září 2007 – Zurich Ballet
„Pro Olgu a Marii“
Choreografie: Jiří Bubeníček
Hudba: Otto Bubeníček “Angeles Arriver”, “Silence” and Angel´s Departure”, J. S. Bach “Air”-Nr.3 D-Dur BWV 1068, Roman Hoffstetter “Streichquartett F-Dur, op.3 Nr.5 Johann Pachelbel ”Canon In D Major”
Kostýmy: Otto Bubeníček
Tanečníci:
Jiří Bubeníček, Otto Bubeníček, Jón Vallejo, Ketevan Papava, Duosi Zhu
K. Markowskaja, R. Martínez, A. Merkulova , A. Mehrabyan, C.Cangialosi, F. P. Ricci

Gentle memories
Premiéra 27. dubna 2012 – David H. Koch Theater, Lincoln Center
Choreografie: Jiří Bubeníček
Hudba: Karel LeFrak
Kostýmy: Otto Bubeníček
Tanečníci: E. Kondaurova, A. Mehrabyan, Jón Vallejo, I. Baimuradov

Duet in C – duet z baletu Toccata
Choreografie: Jiří Bubeníček
Hudba: Otto Bubeníček
Tanečníci: Katherina Markovskaja a Claudio Cangialosi

Intimate Distance
Choreografie: Jiří Bubeníček
Hudba: Otto Bubeníček
Tanečníci: Anna Merkulová a Jón Vallejo

Dorian Gray
Premiéra 16. července 2011 – Zámek Velké Losiny
„Pro Ottu Bertise“
Choreografie: Jiří Bubeníček a Otto Bubeníček
Scénografie a projekce: Otto Bubeníček
Hudba: Keith Jarrett a Bruno Moretti
Kostýmy: Denisa Nová
Tanečníci:
Dorian Gray – Otto Bubeníček
Basil Hallward, Lord Henry Wotton a obraz Doriana Graye – Jiří Bubeníček
Sibyla Vane – Raquél Martínez