Budou varhany v katedrále „dost hlasité“?

  1. 1
  2. 2
Teprve se značným zpožděním jsem se začetl do článku, o kterém se v poslední době dost mluví. Pojednává o varhanách pro katedrálu v Praze. Objevil se zhruba před měsícem, primárním zdrojem byla zpráva ČTK. Obsah mě velmi zaskočil, některá konkrétní vyjádření v něm uvedená jsou totiž značně znepokojující.
Katedrála sv. Víta (zdroj publicdomainpictures.net)

Po všech stránkách velmi problematický je už úvodní odstavec onoho článku, proto jej doslovně cituji:

Pan Grenzing má ideu, jak varhany postavit. Ze zkušenosti ví, že když postavil dostatečně silné varhany, byly příliš hlasité v prostoru varhaníka,“ řekl odborník na akustiku Pavel Srb. Aby nebyla přílišná hlasitost pro hráče obtěžující, v některých katedrálách hrají zároveň dvoje varhany. „My jsme dospěli k řešení sejmout zvuk varhan a dál v katedrále ho zopakovat reproduktorem. Jde nám o to, abychom po co největší ploše katedrály dosáhli stejné hlasitosti při jednom zdroji,uvedl.
(poznámka redakce: Opera Plus převzala dotyčnou zprávu ČTK zde)

Že varhany bývají příliš silné v místě, kde na ně varhaník hraje, ví samozřejmě každý, kdo se okolo nějakých byť i jen mihnul. První dvě věty jsou tedy jen jakýmsi neobratným úvodem. Věta následující mě ale šokovala, je samozřejmě zcela nepravdivá. Dvoje varhany nejsou v jedné katedrále nikdy umístěny proto, „aby nebyla přílišná hlasitost pro hráče obtěžující“.

Konkrétně v Praze je cílem, aby nové, vzadu umístěné varhany naplnily celý prostor dostatečným zvukem, umožnily interpretaci veškeré varhanní literatury, a to zejména symfonického varhanního stylu, čímž obohatí jak koncertní možnosti katedrály, tak liturgickou výjimečnost nedělí a hlavních svátků. Stávající varhany, umístěné poblíž vlastního liturgického prostoru, budou i nadále sloužit obvyklým každodenním způsobem.

Katedrála sv. Víta (zdroj commons.wikimedia.org / foto Maggie Hammond)

Dvoje varhany ovšem těžko mohou hrát současně, a to kvůli velké vzdálenosti svého umístění. I když je na světě spousta míst, kde lze vícero varhan obsluhovat pomocí společného elektrického a často zároveň mobilního hracího stolu, současné znění obou strojů je pouze zvláštním a výjimečně užívaným efektem, za běžné situace varhaník jednotlivé varhany při hře spíše střídá. (Naposledy jsem tohoto možného principu využíval letos v létě v Düsseldorfu při interpretaci Ebenovy Nedělní hudby, předtím ovšem i mnohde jinde – například v Pasově, Mnichově, v Columbusu v Ohiu).

Věta o dvojích varhanách a o zvukem obtěžovaném varhaníkovi ale mohla vzniknout jakousi novinářskou „zkratkou“. Co si ovšem počít s tím, co dále údajně uvedl odborník na akustiku pan Pavel Srb? Jednak by mě zajímalo, kdo jsme „my“, jednak považuji „navrhované řešení“ za nesmyslné. A o to, aby „bylo dosaženo na co největší ploše katedrály stejné hlasitosti při jednom zdroji“ přece v žádném případě nejde. Je to podobný nonsens, jako by někdo žádal, aby varhany hrály stále jen nahlas.

Navrženým primitivním způsobem nikdo rozumný šíření zvuku varhan neřeší, pamatuji si pouze na jeden naprosto bezradný a neumělý pokus z osmdesátých let minulého století, a to konkrétně v tehdejším Paláci kultury v Praze. Po mnohých protestech publika i varhaníků byly ovšem tamější varhanní koncerty vbrzku ponechávány opět bez dodatečného ozvučení, i když pak varhany zněly relativně slabě. Příčinou zmaru tam ovšem nebyl jen samotný nástroj, nýbrž především strašidelně utlumená akustika onoho velkého sálu, jehož hlavním smyslem bylo v první řadě konání komunistických sjezdů. Že někdo dostane nápad po několika desetiletích uvažovat obdobně, a to dokonce v akusticky krásně a přirozeně vyznívající katedrále, to považuji za nevědomost způsobenou nulovými zkušenostmi a také nedostatkem vzdělání v daném oboru.

V Čechách se ale bohužel často snaží někdo po svém řešit něco, co je ve světě dávno jasné. Je tomu tak i tentokrát. Nesmyslnost navrhovaného ozvučování varhan v katedrále přitom může snadno pochopit každý laik:

Zvuk se šíří poměrně pomalu. Konkrétní rychlost zvuku ve vzduchu při nule stupňů Celsia je cca 332 m/s, s rostoucí teplotou vzduchu pak o něco málo roste i rychlost zvukových vln. Délka katedrály je okolo 120 metrů. Budou-li varhany vyluzovat zvuk úplně vzadu, v kněžišti jej uslyšíme zhruba o třetinu sekundy později. Měl-li by být zvuk v reproduktorech vpředu zpožďován, protože při okamžitém souznění by se se zvukem reálných varhan zezadu „třískal“, vznikne pak problém zase vzadu, jelikož reproduktorový zvuk zepředu „přiletí“ dozadu už o dvě třetiny sekundy později. To je ovšem velmi zjednodušené, protože ve skutečnosti budou na lidské uši v prostoru celé katedrály působit také neuvěřitelně bohaté odrazy od všech dalších odrazných ploch. Přidané reproduktorování zvuku je jistojistě naprosto nadbytečné a způsobilo by pouze naprostý zvukový chaos. Podotýkám, že toto vše se týká hudby, problém ozvučování sakrálních prostor mluveným slovem má zcela odlišné parametry, zpoždění zvuku hraje v tomto případě daleko menší roli.

Katedrála sv. Víta (zdroj commons.wikimedia.org / foto Michal Bjalek)

Decibelový úbytek zvuku v katedrále je naprosto normálním jevem, nebylo ani nutné jej měřit. Varhany musí samozřejmě v tak rozlehlém prostoru znít co nesilněji, čehož se dá dosáhnout správnou intonací rejstříků, zejména principálového sboru a rejstříků jazykových. Asi nebudou chybět vysokotlaké rejstříky postavené na zvláštních vzdušnicích. Celkový počet rejstříků je druhořadou záležitostí. Pro dobrou rezonanci a nosnost zvuku varhan je naprosto zásadní podmínkou zbudování klasické varhanní skříně ze dřeva, o jejíž trestuhodné absenci v případě katedrály v Magdeburgu (na nátlak památkářů) jsem referoval už ve svém prvním článku o plánovaných varhanách v katedrále v Praze (poznámka redakce: článek najdete zde). Prosím, neopakujme chyby, které se staly jinde, a hlavně neposlouchejme nesmysly, jaké občas někdy někdo vypustí z úst, možná i v dobré víře.

  1. 1
  2. 2

Související články


Komentáře “Budou varhany v katedrále „dost hlasité“?

Napsat komentář