Budu trapnej: Nejraději mám přece operu! Ptali jste se Romana Hozy

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Roman Hoza (zdroj ND Brno / foto Marek Olbrzymek)


Sólista Janáčkovy opery Národního divadla Brno odpovídá na dotazy čtenářů Opery Plus

 

Rád bych se zeptal, jaké to bylo v operním studiu v Düsseldorfu, kde jste podle vašich dostupných životopisů pracoval. Můžete o tom prozradit něco podrobnějšího? V čem konkrétně práce tam spočívala, jak jste tam byl dlouho a jaké příležitosti a jak často jste tam dostával? Neměl jste chuť zůstat venku? Je tam přece jen daleko větší šance k soustředěné práci na potřebné úrovni a v případě talentu a poctivé práce naděje na atraktivní angažmá. (Zbyněk)

Milý Zbyňku, v operním studiu düsseldorfské opery jsem byl rok a půl, od ledna 2015. Konkrétní náplň práce se v jednotlivých operních studiích liší, v tom našem spočívala především ve zpívání menších, až středních rolí v produkcích Deutsche Oper am Rhein, což v mém případě znamenalo cca čtyřicet až padesát představení do roka. Zároveň jsme měli pravidelné jazykové kurzy a pěvecké masterclass většinou zakončené koncertem. Musím ale říct, že právě možnost stát na jevišti přímo s kolegy se zkušenostmi z těch nejlepších světových jevišť – pozorovat je a poslouchat, nechat si poradit – bylo to nejcennější, co mi angažmá v operním studiu dalo. A proč jsem nezůstal venku? Prostě se mi stýskalo – hlavně po rodině, kterou jsem tady musel nechat, ale taky po jazyku, lidech, krajině… Navíc z nabídek, které jsem v té době měl na stole, byla ta z brněnské opery nejkonkrétnější a nejserióznější. A po první sezoně v Brně svého rozhodnutí rozhodně nelituji. Máte pravdu, že v mnoha ohledech je pro mladého zpěváka zahraničí lákavé. Kontakty stále mám, občas se podaří nějaké to hostování a do budoucna návrat za hranice nevylučuji.

Dobrý den, pane Hozo, není to škoda, že nemáte osobní webové stránky? Nebo jsem hledal špatně? Myslím, že v dnešní době to patří k naprosto základní výbavě každého umělce. Přeji vám hodně úspěchů! (Václav Z.)

Milý Václave, děkuji za dotaz a červenám se až za ušima. Máte pravdu a na základě vašeho apelu urychlím kroky, které povedou k nápravě. Díky za přání a snad se do konce léta webových stránek dočkáte!

Milý Romane, srdečně zdravím a moc ráda vzpomínám na naše první setkání na soutěži a festivalu Ad honorem Mozart v srpnu 2013 v Praze, kde jste jednoznačně zvítězil. Od té doby sleduji vaši uměleckou kariéru a ráda bych vám poděkovala při této příležitosti za všechny ty krásné operní role, ve kterých jste zaujal nejen po stránce pěvecké, ale i herecké, a to i ve zcela odlišných žánrech. A stálo to za to – Gugliemo v Così fan tutte (Slezské divadlo), titulní role v Hamletovi (Národní divadlo moravskoslezské Ostrava), Figaro ve Figarově svatbě a jedinečná Máma Agáta v Poprasku v opeře (Národní divadlo Praha), titulní role v Donu Giovannim a Marbuel v Čertovi a Káče (Národní divadlo Brno). Ráda bych vám popřála krásné léto, hodně pohody v osobním životě a radosti z malého Jindřicha. Do nové divadelní sezony pak hodně zdaru, stále zlato v hrdle a mnoho krásných rolí na scénách našich i zahraničních. Zdravím a držím palce. (Ing. Karla Hajšmanová)

Nejmilejší paní Hajšmanová, na naše seznámení se velmi dobře pamatuji – na dvoře Deylovy konzervatoře. Také vzpomínám na četná příjemná setkání a diskuze o opeře a jevištním umění vůbec, které jsme od té doby vedli. Moc děkuji za vaše milá slova a už se těším na novou sezonu, protože jsem si jist, že se opět mnohokrát uvidíme. Krásné léto i vám, pevné zdraví a vše dobré! Roman

Jak se jako mladý zpěvák díváte na momentální nadvládu režisérů v opeře a na aktualizace, které jsou často za hranicí akceptovatelnosti? (Jiří K., Praha)

Milý Jiří, to je jistě otázka k delší diskuzi, nicméně se pokusím v pár větách shrnout svůj pohled. Nejsem příznivcem „klasické“ režie v dobových kostýmech, v realistických kulisách a s dokonalými rekvizitami. Samozřejmě bezúčelně modernizovat, skandalizovat, aktualizovat za každou cenu taky nemá smysl. Vždyť přece drtivá většina uměleckých děl (včetně oper) přežila do dnešních dnů právě proto, že i dnes jsou aktuální a mají nám co říct právě v té podobě, v jaké byla napsána. Každá opera má, podle mého názoru, určité ústřední sdělení, esenci, která musí zůstat zachována. Toto sdělení může být skryto a různě chápáno.

Na druhou stranu zde existují lidé, nezřídka jsou jimi operní kritici, kteří si uzurpují moudrost tuto esenci vždy odhalit a pojmenovat a jakoukoliv odlišnou interpretaci automaticky označí za paskvil, čímž vlastně shodí celou produkci jenom proto, že jim se nelíbila. Vy sám ve své otázce mluvíte o „hranici akceptovatelnosti“. Já tuto hranici neumím pojmenovat, vždy jde o subjektivní vkus, námět k dialogu. Proto se snažím být otevřený. Pokud se režisérovi podaří, že si nesu domů aspoň kousek toho, řekněme, poselství daného díla (třeba jen se od plic zasmát při komedii nebo jednu myšlenku, pocit…), pak si myslím, že na formě (scéně, kostýmech a podobně) nezáleží. Předpokladem pro to je ale jistá řemeslná zručnost, erudice a pokora. Vlastnosti, které bohužel dnes nejsou samozřejmostí. Škoda, že se na toto téma nemůžeme pobavit obsáhleji. Snad k tomu někdy bude příležitost. Hezké léto!

Dobrý den, uslyšíme vás v Praze také v novém nastudování Figarovy svatby, které se v příští sezoně chystá? A v nějaké další roli? (Hanka S., Praha)

Milá Hanko, bohužel se zřejmě v novém nastudování Figarovy svatby neobjevím, ale únor je ještě daleko a divadlo věc nevyzpytatelná. Každopádně vás mohu v té době (konec ledna) pozvat na premiéru v Plzni, kde mě čeká Hamlet Ambroise Thomase. V Praze bude pokračovat Poprask v opeře a tedy opět Mamma Agata a nově vstoupím do inscenace Rossiniho Popelky jako Dandini, na což se moc těším!

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář