Budu trapnej: Nejraději mám přece operu! Ptali jste se Romana Hozy

Sólista Janáčkovy opery Národního divadla Brno odpovídá na dotazy čtenářů Opery Plus

 

Rád bych se zeptal, jaké to bylo v operním studiu v Düsseldorfu, kde jste podle vašich dostupných životopisů pracoval. Můžete o tom prozradit něco podrobnějšího? V čem konkrétně práce tam spočívala, jak jste tam byl dlouho a jaké příležitosti a jak často jste tam dostával? Neměl jste chuť zůstat venku? Je tam přece jen daleko větší šance k soustředěné práci na potřebné úrovni a v případě talentu a poctivé práce naděje na atraktivní angažmá. (Zbyněk)

Milý Zbyňku, v operním studiu düsseldorfské opery jsem byl rok a půl, od ledna 2015. Konkrétní náplň práce se v jednotlivých operních studiích liší, v tom našem spočívala především ve zpívání menších, až středních rolí v produkcích Deutsche Oper am Rhein, což v mém případě znamenalo cca čtyřicet až padesát představení do roka. Zároveň jsme měli pravidelné jazykové kurzy a pěvecké masterclass většinou zakončené koncertem. Musím ale říct, že právě možnost stát na jevišti přímo s kolegy se zkušenostmi z těch nejlepších světových jevišť – pozorovat je a poslouchat, nechat si poradit – bylo to nejcennější, co mi angažmá v operním studiu dalo. A proč jsem nezůstal venku? Prostě se mi stýskalo – hlavně po rodině, kterou jsem tady musel nechat, ale taky po jazyku, lidech, krajině… Navíc z nabídek, které jsem v té době měl na stole, byla ta z brněnské opery nejkonkrétnější a nejserióznější. A po první sezoně v Brně svého rozhodnutí rozhodně nelituji. Máte pravdu, že v mnoha ohledech je pro mladého zpěváka zahraničí lákavé. Kontakty stále mám, občas se podaří nějaké to hostování a do budoucna návrat za hranice nevylučuji.

Dobrý den, pane Hozo, není to škoda, že nemáte osobní webové stránky? Nebo jsem hledal špatně? Myslím, že v dnešní době to patří k naprosto základní výbavě každého umělce. Přeji vám hodně úspěchů! (Václav Z.)

Milý Václave, děkuji za dotaz a červenám se až za ušima. Máte pravdu a na základě vašeho apelu urychlím kroky, které povedou k nápravě. Díky za přání a snad se do konce léta webových stránek dočkáte!

Milý Romane, srdečně zdravím a moc ráda vzpomínám na naše první setkání na soutěži a festivalu Ad honorem Mozart v srpnu 2013 v Praze, kde jste jednoznačně zvítězil. Od té doby sleduji vaši uměleckou kariéru a ráda bych vám poděkovala při této příležitosti za všechny ty krásné operní role, ve kterých jste zaujal nejen po stránce pěvecké, ale i herecké, a to i ve zcela odlišných žánrech. A stálo to za to – Gugliemo v Così fan tutte (Slezské divadlo), titulní role v Hamletovi (Národní divadlo moravskoslezské Ostrava), Figaro ve Figarově svatbě a jedinečná Máma Agáta v Poprasku v opeře (Národní divadlo Praha), titulní role v Donu Giovannim a Marbuel v Čertovi a Káče (Národní divadlo Brno). Ráda bych vám popřála krásné léto, hodně pohody v osobním životě a radosti z malého Jindřicha. Do nové divadelní sezony pak hodně zdaru, stále zlato v hrdle a mnoho krásných rolí na scénách našich i zahraničních. Zdravím a držím palce. (Ing. Karla Hajšmanová)

Nejmilejší paní Hajšmanová, na naše seznámení se velmi dobře pamatuji – na dvoře Deylovy konzervatoře. Také vzpomínám na četná příjemná setkání a diskuze o opeře a jevištním umění vůbec, které jsme od té doby vedli. Moc děkuji za vaše milá slova a už se těším na novou sezonu, protože jsem si jist, že se opět mnohokrát uvidíme. Krásné léto i vám, pevné zdraví a vše dobré! Roman

Jak se jako mladý zpěvák díváte na momentální nadvládu režisérů v opeře a na aktualizace, které jsou často za hranicí akceptovatelnosti? (Jiří K., Praha)

Milý Jiří, to je jistě otázka k delší diskuzi, nicméně se pokusím v pár větách shrnout svůj pohled. Nejsem příznivcem „klasické“ režie v dobových kostýmech, v realistických kulisách a s dokonalými rekvizitami. Samozřejmě bezúčelně modernizovat, skandalizovat, aktualizovat za každou cenu taky nemá smysl. Vždyť přece drtivá většina uměleckých děl (včetně oper) přežila do dnešních dnů právě proto, že i dnes jsou aktuální a mají nám co říct právě v té podobě, v jaké byla napsána. Každá opera má, podle mého názoru, určité ústřední sdělení, esenci, která musí zůstat zachována. Toto sdělení může být skryto a různě chápáno.

Na druhou stranu zde existují lidé, nezřídka jsou jimi operní kritici, kteří si uzurpují moudrost tuto esenci vždy odhalit a pojmenovat a jakoukoliv odlišnou interpretaci automaticky označí za paskvil, čímž vlastně shodí celou produkci jenom proto, že jim se nelíbila. Vy sám ve své otázce mluvíte o „hranici akceptovatelnosti“. Já tuto hranici neumím pojmenovat, vždy jde o subjektivní vkus, námět k dialogu. Proto se snažím být otevřený. Pokud se režisérovi podaří, že si nesu domů aspoň kousek toho, řekněme, poselství daného díla (třeba jen se od plic zasmát při komedii nebo jednu myšlenku, pocit…), pak si myslím, že na formě (scéně, kostýmech a podobně) nezáleží. Předpokladem pro to je ale jistá řemeslná zručnost, erudice a pokora. Vlastnosti, které bohužel dnes nejsou samozřejmostí. Škoda, že se na toto téma nemůžeme pobavit obsáhleji. Snad k tomu někdy bude příležitost. Hezké léto!

Dobrý den, uslyšíme vás v Praze také v novém nastudování Figarovy svatby, které se v příští sezoně chystá? A v nějaké další roli? (Hanka S., Praha)

Milá Hanko, bohužel se zřejmě v novém nastudování Figarovy svatby neobjevím, ale únor je ještě daleko a divadlo věc nevyzpytatelná. Každopádně vás mohu v té době (konec ledna) pozvat na premiéru v Plzni, kde mě čeká Hamlet Ambroise Thomase. V Praze bude pokračovat Poprask v opeře a tedy opět Mamma Agata a nově vstoupím do inscenace Rossiniho Popelky jako Dandini, na což se moc těším!

Dobrý den, obdivovali jsme vás v Poprasku v opeře v roli Matky Agáty, zvládl jste ji pěvecky i v rámci možností herecky skvěle! Jak se vám tato role zpívala a jak náročná pro vás je? Co říkáte nejednoznačným recenzím režie? Chápu, že komedie, zvlášť v opeře, je úkol těžký, nicméně i já jsem měl občas pocit, že sedím spíš na představení ochotníků… Neberte to prosím ve zlém… Ať se vám daří, držím palce. (Bartoníček)

Milý pane Bartoníčku, děkuji za pochvalu i za upřímnost! Role Agaty je opravdu specifická. Vždycky mě trochu mrzí, že se musím oholit… Part je to náročný pěvecky velmi a herecky ještě víc. Naštěstí se po vyčerpávajícím zkoušení dostavila ta finální fáze, kdy si každé představení užívám. Pokaždé kapku rozdílně a v tom je právě ta role ohromně zábavná. Máte pravdu, že komedie je žánr nesmírně těžký. Vyžaduje stoprocentní přípravu každého zúčastněného, ale zároveň lehkost a samozřejmost. Vašemu pocitu ochotnického souboru na jevišti rozumím (ono je to vlastně trochu i v libretu předepsáno…) a přičítám jej částečně nedorozumění mezi režisérem, který celé dílko bral jako sled krátkých skečů bez dramatických paralel, a námi sólisty, kteří (navyklí z běžných operních produkcí) jsme se ve všem snažili hledat logiku a smysl. Divák má zřejmě podobný problém. Řešením je, podle mého názoru, už přistoupit na to, že jediným cílem v tomto případě poněkud povrchní hudby, libreta a s tím tedy korespondující režie a povrchní komiky je vykouzlit na rtech diváka úsměv, byť třeba jen jednou za celé představení. Tím se ovšem nechci zbavovat odpovědnosti za vtipy a gagy, které se někdy prostě nepovedou. Možná i z důvodu podcenění té přípravy, o které se zmiňuji výše. Mějte se!

Dobrý den, budete zpívat Hamleta při hostování ostravské opery v Praze na festivalu Opera? Jak se vám zpívá? Je to doposud vaše nejobtížnější role? Děkuji za odpověď. (Věra S.)

Milá Věro, moc mě to mrzí, ale z důvodu termínové kolize Hamleta v Praze zpívat nebudu. O to víc se ale těším na svá dvě představení v Ostravě a především na nové nastudování tohoto kusu v plzeňské opeře v lednu 2018. Hamlet je jistě jedna z nejtěžších rolí, co jsem měl zatím možnost zpívat. Herecky možná ta úplně nejtěžší. Měl jsem štěstí na trpělivého pana režiséra Radovana Lipuse, který mě celou rolí provedl a pomohl mi, doufám aspoň trochu, najít její charakter. Zpívat Hamleta je pro mě jedním z vrcholů mé dosavadní kariéry a moc si vážím té příležitosti i důvěry, kterou jsem dostal. Doufám, že se mi poštěstí se k této roli vracet i v budoucnu.

Jaké role a další příležitosti vás v nejbližší době čekají? Neměl byste zájem přejít do angažmá v Praze? (Anna V.)

Milá Anno, do konce tohoto kalendářního roku mě čeká třeba Belcore v brněnské premiéře Nápoje lásky, Hamlet v Ostravě nebo Dandini v Rossiniho Popelce v Praze. Hned v lednu se potom v Brně vrací Don Giovanni a už v jiných odpovědích zmiňovaná premiéra Hamleta v Plzni. Ale taky se moc těším na bachovský festival a naše vystoupení s paní profesorkou Barbarou Willi hned v září a taky na písňový recitál v Brně 7. listopadu.

Angažmá v Praze momentálně není aktuální. V Brně jsem moc spokojený umělecky i lidsky. Ale to víte, že někde v koutku duše to pražské Národní divadlo vždycky bude určitá meta. Už kvůli mamince.

Dobrý den, pane Hozo, jaký byl pro vás návrat do Brna po zkušenostech v zahraničí? Viděl jste pak brněnský operní provoz v jiném světle? A jaké byly a jsou začátky v angažmá v Janáčkově opeře? Nepocítil jste již nechvalně známou rivalitu? Jinak obdivuji vaši profesionalitu a výbornou připravenost, se kterou vstupujete na jeviště. Přeji hodně úspěchů a šťastný a spokojený život, srdečně Veronika, fanynka 🙂

Milá Veroniko, děkuji za otázky! Do Brna jsem se vlastně moc těšil – zase zpátky domů. Věděl jsem, že mě čekají krásné role a milý kolektiv, spousta známých. Samozřejmě jsou věci, které v zahraničí fungují trochu lépe, ale stejně to platí i naopak. Mám radost, že jsem svoji první sezonu zvládl, a už vyhlížím ty další. Samozřejmě asi každý chce zpívat dobře, zdokonalovat se, prosadit se nebo dostat první premiéru, ale já mám obrovské štěstí na skvělé kolegy, se kterými si spíš pomáháme a snažíme se vzájemně si vyjít vstříc, než že bychom si házeli klacky pod nohy. Díky jim za to! A taky díky vám za milá slova! Mějte se krásně!

Dobrý den, máte nějaký předem definovaný cíl vaší kariéry nebo vysněné angažmá? Jaké role byste si rád zazpíval? Kdo je vaším vzorem a koho nejvíc obdivujete? Se kterými dirigenty se vám doposud nejlépe pracovalo? Jakou hudbu máte nejraději? Přeji vám hodně dalších úspěchů! (Kristýna F., Brno)

Milá Kristýno, mým cílem je zpívat zajímavé role pro lidi, které opera bude zajímat. Je celkem jedno kde, hlavně když to bude poctivě a s nasazením. Jsem přesvědčen, že pak to bude bavit obě strany – nás na jevišti i diváky. Spoustu svých dříve vysněných rolí jsem měl tu úžasnou možnost už zažít – Don Giovanni nebo Oněgin – ale rád bych si někdy zazpíval třeba Wolframa v Tannhäuserovi. Nemůžu říct, že bych měl jedno jméno jako vzor, kterému bych se chtěl přiblížit. Obdivuji třeba Luciana Pavarottiho, Franca Corelliho, Lea Nucciho, George Londona nebo Nicolaie Geddu, z našich napřílad Karla Bermana nebo Beno Blachuta. Rád bych zde jmenoval také Adama Plachetku, který mi v mnohém otevřel oči. Je to skvělý kolega a vynikající zpěvák.

Dobře se mi zpívalo pod taktovkou Azize Shokhakimova nebo Axela Kobera v Düsseldorfu a při svém debutu ve Figarově svatbě jsem měl štěstí na úžasného, vždy usměvavého Roberta Jindru. A jakou hudbu mám nejraději? No, tak já budu „trapnej“ a řeknu operu přece! Hodně úspěchů i vám a díky!

Za čtenáře Opery Plus děkujeme za odpovědi!

VIZITKA
Roman Hoza (1990) je sólistou Janáčkovy opery Národního divadla Brno od sezony 2016/2017. Absolvoval brněnskou JAMU a roční stáž na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni. Byl členem operního studia Deutsche Oper am Rhein v Düsseldorfu, kde hostuje také během sezony 2016/2017.

Zúčastnil se pěveckých kurzů u řady předních osobností, ke kterým patří H. Deutsch, Christa Ludwig, Cynthia Makris, Adam Plachetka, David Syrus nebo Lillian Watson. Měl možnost se zdokonalit v programu pro mladé pěvce Young Singers Project při prestižním mezinárodním hudebním festivalu Salzburger Festspiele 2014, v rámci kterého se představil jako Dandini v dětské úpravě Rossiniho Popelky.

Je laureátem řady soutěží: Mezinárodní pěvecké soutěže A. Dvořáka v Karlových Varech, Ad honorem Mozart, Mezinárodní soutěže komorní a duchovní hudby a dalších.

V operním studiu Deutsche Oper am Rhein Düsseldorf/Duisburg nastudoval řadu menších i větších repertoárových rolí (Marullo, Silvano, Morales, Papageno pro děti a další).

Jako host se Roman Hoza již představil opernímu publiku ve Vídni, Lyonu, Salcburku, Düsseldorfu, Duisburgu, Kolíně na Rýnem, Kaiserslauternu, Praze, Ostravě a dalších městech. Klíčovými v jeho repertoáru jsou role z oper Wolfganga Amadea Mozarta – Don Giovanni, Leporello, Figaro, Guglielmo, Papageno – a Gioachina Rossiniho – Dandini (La Cenerentola), Rimbaud (Le comte Ory), Bartolo (Il barbiere di Siviglia), Signor Mill (La cambiale di matrimonio), Don Parmenione (L’occasione fa il ladro).

Spolupracoval s režiséry jako například Dmitry Bertman, Stefan Herheim, Radovan Lipus, U. Peter, Tomáš Pilař a pod taktovkou Tomáše Braunera, Olivera Dohnányiho, Roberta Jindry, Axela Kobera, C. Meiera, Marca Piolleta, Azize Shokhakimova a dalších.

Pravidelně vystupuje s nejvýraznějšími českými ansámbly specializujícími se na poučenou interpretaci staré hudby. Z posledních projektů jmenujme například Händelova Mesiáše s Czech Ensemble Baroque nebo Fuxovu operu Costanza e Fortezza s Musicou Floreou Marka Štryncla.

Má za sebou úspěšná vystoupení na významných mezinárodních hudebních festivalech (například Mezinárodní hudební festival Pražské jaro, Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha, Mezinárodní hudební festival Petera Dvorského, Mezinárodní hudební festival Špilberk a další).
(zdroj: ndbrno.cz)

www.ndbrno.cz