Bůh je v detailu. Rýnské zlato v Drážďanech

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Jen na vysvětlenou: slogan z názvu tohoto článku nemá s libretem opery Rýnské zlato ani jakékoliv další části tetralogie Prsten Niebelungův Richarda Wagnera nic společného. Je připisován německému architektovi Ludwigu Mies van der Rohe (1886-1969), mimo jiné tvůrci proslulé vily Tugendhat v Brně. Po zhlédnutí reprízy Rheingoldu v Drážďanech mi však toto lapidární sdělení přišlo na mysl téměř okamžitě. Patnáct let stará inscenace režiséra Willyho Deckera je totiž stále aktuální nejen díky své ústřední koncepci, ale i kvůli důmyslné práci s jejími dílčími detaily. Do detailu přesní byli v charakteristice postav hudebního dramatu i pečlivě vybraní protagonisté a co se týče nastudování dirigenta Christiana Thielemanna, zde už dostává slovo „detail“ řadu zcela jiných významů, než na jaké jsme obyčejně zvyklí. Kromě těchto konotací mě pak mezi příběhem niebelungovského „předvečera“ a jednoduchou filosofií významného architekta napadá ještě jedna drobná a docela zábavná souvislost: většina dějových peripetií v Rýnském zlatu se totiž týká právě výstavby domu, sporu mezi zadavateli zakázky a jejími realizátory o formu a výši honoráře, a také způsobu, jakým zadavatelé potřebné prostředky nakonec seženou...

Ve své recenzi Drážďany: Valkýra plná hvězd i lidských citů z konce letošního února (najdete ji zde) jsem obnovenou premiéru Die Walküre považoval jen za příležitostný podnik bez zjevného plánu realizovat tetralogii ve složení Rýnské zlato – Valkýra – Siegfried – Soumrak bohů kompletně. Jen o několik týdnů později zveřejněný program sezony 2016-2017 v Semperově opeře mě však z tohoto omylu rychle vyvedl. Trojí uvedení Rheingoldu v průběhu října a stejné množství repríz Siegfrieda v lednu dávají tušit, že nejpozději v roce 2018 dojde i na část závěrečnou. Je tedy rozhodně nač se těšit, protože právě dokončená první polovina projektu – byť z nějakého důvodu chronologicky prohozená – jednoznačně potvrdila výjimečné postavení dráždanského operního domu ve světě interpretace Wagnerova operního díla.

V už zmíněném textu o inscenaci Valkýry jsem základní režijní myšlenku Willyho Deckera popsal tak, že „režisér spolu se scénografem a tvůrcem kostýmů Wolfgangem Gussmannem zasadili protagonisty Wagnerovy opery do stylizovaného divadelního sálu, v němž na jevišti probíhá aktivní děj, zatímco v hledišti propadají hrdinové pochybnostem, do jaké míry ho mohou a smějí ovlivňovat.“ Osobně jsem se letos s tímto Deckerovým pojetím setkal poprvé právě ve Valkýře, a proto jsem byl upřímně zvědav, co mu za pomoci týchž myšlenkových a výtvarných komponentů předchází v úvodním Rýnském zlatu (které mělo v této režii svou drážďanskou premiéru 30. září 2001). Rád přiznávám, že zvědavost vystřídalo nadšení z faktu, že v Rheingoldu zachází Willy Decker se svou ústřední „divadelní“ myšlenkou snad ještě nápaditěji.

Willy Decker (foto codalario.com)
Willy Decker (foto codalario.com)

Po tom, co představitelka bohyně Erdy osobně odhrne z jeviště průsvitnou černou oponu, vidíme na scéně dlouhé řady divadelních sedadel, které – obrácené k hledišti opěradly – zabírají prakticky celou její plochu. Řady jsou různě zvlněné a zkroucené, takže evokace vodní hladiny je velmi přesvědčivá… Spolu s trojicí bíle oděných a bezvlasých dcer Rýna se nad sedadly objevuje i obří koule, symbol onoho titulního „rýnského zlata“. Do bezstarostného vílího skotačení přivede trochu vzrušení až příchod Niebelunga Albericha, který nekonečný svět divadelního hlediště rozbije tím, že sem se svými kumpány přivleče obří divadelní jeviště. Na něm se svůdné dívčí trio předvede jako skupina obstojných kabaretních tanečnic, zatímco plebejský a ošuntělý Alberich coby „herec“ zcela zklame. Když mu pak rýnské děvy nabídnou, že pokud se vzdá lásky, může být všechno zlato s nedozírnou mocí jeho majetkem, chamtivý ochotník si na něj doslova vyskočí. A co že si v tomto podobenství Alberich vlastně koupil? Možná, že za zlato si lze tentokrát dosadit třeba úspěch, slávu a uznání.

R. Wagner: Das Rheingold - Semperoper Drážďany (foto Semperoper Drážďany)
R. Wagner: Das Rheingold – Semperoper Drážďany (foto Semperoper Drážďany)

Ve druhém dějství nacházíme v témže scénickém rámci sestavu bohů v čele s Wotanem, která se v hledišti bezmocně snaží najít řešení v zapeklité svízeli. Jevišti totiž kralují groteskně vycpaní pořízci Fafner a Fasolt (jacísi cementem obalení architekti a zedníci zároveň), požadující svůj honorář za stavbu hradu Walhalla. Aby nemuseli vydat obrům jako odměnu bohyni mládí Freiu, povolávají bohové coby „řešitele problémů“ boha ohně Logeho. Ten se snese na scénu na obřím blesku (na identických blescích se mimochodem spouštějí k padlým bojovníkům i Valkýry v další části Deckerova Prstenu). Poznáváme ho jako obrýleného intelektuála s červenou šálou a rudým pruhem na jinak stejně plavé kštici, jakou mají i bohové Freia, Donner a Froh. Loge je zde čímsi mezi divadelním intendantem, producentem a režisérem – bez něj se zkrátka tahle fraška dál nepohne… S jeho návrhem zaplatit obrům niebelungovským zlatem Wotan souhlasí, a tak mu nezbývá, než se spolu s Logem vydat na jeho cestovním blesku za Alberichem do podzemí.

R. Wagner: Das Rheingold - Semperoper Drážďany (foto Semperoper Drážďany)
R. Wagner: Das Rheingold – Semperoper Drážďany (foto Semperoper Drážďany)

Podsvětní Niebelheim se od světa nahoře liší vlastně jen jedním detailem: i zde je mezi sedadly vklíněno jeviště, ale podivně deformované. Není ostatně divu, když je jeho jedinou „rekvizitou“ obří trezor, do nějž zotročení skřeti skládají rýnské zlato, přetavené do cihel. Božská návštěva zde shlédne Alberichovo aktuální představení, a musí konstatovat, že díky mocnému prstenu a přilbě (neboli pozlacené buřince), což jsou propriety, vyrobené ustrašeným kovářem Mimem, je už z bohatého Niebelunga přece jen lepší showman. Přesto však tato nová divadelní hvězda neprohlédne léčku zkušenějších kolegů, a je – spoutána Logeho režisérskou šálou – dopravena i se svým zlatem opět na povrch.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Milan V.

Mohu jen potvrdit, že stejně jako v případě Valkýry bylo i Zlato Rýna zážitkem po všech stránkách: skvělý orchestr, dirigent Thielemann, pěvci i inscenace. Už se těším na Siegfrieda v lednu 2017 a pak někdy na Soumrak bohů. Na Prsten se zkrátka do Drážďan vyplatí zajet! (Viděl jsem představení 22.10.2016) – Mimochodem, Christian Thielemann napsal o Wagnerovi a o svém vztahu k němu pozoruhodnou knihu, v níž se podrobně zabývá i všemi Wagnerovými operami a komentuje i některé jejich nahrávky…