Byla šťastná

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Spolupráce s Toscaninim nastartovala v životě Jarmily Novotné novou etapu. Po anšlusu Rakouska opouští Jarmila Novotná Vídeň. Toscanini ji pozve do Spojených států. 15. březen 1939 stráví na lodi do Ameriky. Ve Spojených státech se poprvé divákům představí v San Franciscu jako Madame Butterfly. Na krátký čas se ještě vrací do Evropy, ale pak už definitivně zakotví ve Spojených státech. Arturo Toscanini si ji obsadil do titulní role v La traviatě a do postavy Alice Fordové ve Falstaffovi pro představení v rámci světové výstavy v New Yorku. Poněvadž provoz blízkého letiště Maestra rušil při zkouškách, ze záměru sešlo a Toscaninimu patří zásluha o to, že Jarmilu Novotnou vyzval ke spolupráci tehdejší ředitel Metropolitní opery Edward Johnson.Prvním představením, v němž Jarmila Novotná v Met vystoupila, byla Pucciniho Bohéma dne 5. ledna 1949. Kritik Olin Downes přivítal její Mimi s nadšením. V New York Times napsal: „Paní Novotná předvedla postavu s okouzlující prostotou, citem a vysokou uměleckou inteligencí.“ Ocenil hlasovou brilanci a citový vývoj v pojetí role. Následovala titulní ženská role v Gluckově Orfeovi a Eurydice. Velmi pozitivně se vyjádřil kritik New York Times i o její následující postavě, kterou byla titulní role v La traviatě: „Chápe hudbu od první noty po poslední v její dramatičnosti a vykresluje charakter s aristokratickou citovostí a přitom velkou prostotou.“ 26. února poprvé vystoupila v jedné ze svých nejslavnějších postav, v Cherubínovi a i když kritika měla především proti režii, ale i k hudebnímu pojetí Bruno Waltera určité výhrady, výkon Jarmily Novotné přijala beze zbytku.

Přesně rok po Figarově svatbě následovala Prodaná nevěsta. Zpívalo se v angličtině, za pultem stál Bruno Walter. Představitelka Mařenky si více než svého osobního úspěchu cenila velkého ohlasu, který Smetanova opera vzbudila. Následovaly další role, opět mimořádně úspěšný Oktavián ve Straussově Růžovém kavalíru. Titulní role v Massenetově Manon, Antonia v Hoffmannových povídkách, Freia ve Wagnerově Zlatě Rýna a Donna Elvíra v Donu Giovannim. Zazpívala si i titulní ženskou roli v Pelléovi a Mélisandě a v posledních letech svého působení zejména Prince Orlovského ve Straussově Netopýru, v němž dokonale zúročila symbiózu svých hereckých a pěveckých schopností a smysl pro jemnou komediálnost. V této postavě se také s Met, v jejímž svazku odehrála za šestnáct let celkem dvě stě devět představení, 15. ledna 1956 rozloučila. V té době také úspěšně koncertovala (bývalo to i několik desítek koncertů ročně), absolvovala zájezdy po Spojených státech i jižní Americe. V New Yorku účinkovala i v několika činoherních inscenacích. Její poslední operní vystoupení bylo v červenci 1956 ve městě Cincinatti v roli Cherubína.Vždy vystupovala jako hrdá vlastenka. Po jejím vystoupení v texaském Dallasu napsaly místní noviny: „Nezapomenutelný byl závěr večera, kdy štíhlá kráska, stojící zpříma se vztyčenou hlavou, zpívala národní hymnu své zpustošené země a celé publikum s bouřlivým potleskem povstalo.“

V době války se velmi aktivně zapojila do činnosti Červeného kříže, působila rovněž jako hlasatelka Hlasu Ameriky. Vrcholem jejich aktivit v té době byly koncerty, při nichž za klavírního doprovodu Jana Masaryka zpívala pod názvem Lidické písně české a moravské lidové písně. New York Times o jejím koncertu 4. dubna 1944 napsaly: „Nestává se často, abychom slyšeli Jana Masaryka, viceprezidenta důležité země na koncertním podiu se sólistkou Jarmilou Novotnou. Oba jsou uprchlíci před Hitlerovou násilnou zvůlí.“

Po válce se znovu objevila ve filmu. V roce 1948 hrála ve filmu režiséra Freda Zinnemanna Search (Poznamenaní) o osudu malého chlapce, který přežil Osvětim. Hlavního dětského hrdinu hrál český chlapec Ivan Jandl, jenž za tuto roli dostal Oskara. Jarmila Novotná se s velkým úspěchem zhostila role jeho matky, za hlavní mužskou roli byl na Oskara nominován Montgomery Clift.

V roce 1951 účinkovala v roli Marie Selky ve filmu režiséra Richarda Thorpeho Velký Caruso, v němž postavu slavného tenoristy ztělesnil Mario Lanza.

Poté hrála ještě v řadě televizních seriálů a inscenací, z nichž se zmiňme o Velkém valčíku z roku 1955, jehož scénář na téma osudů Johanna Strausse napsal slavný dramatik Neil Simon.

V roce 1953 ji přijal prezident Dwight D. Eisenhower, v roce 1986 byla u příležitosti stého výročí odhalení Sochy svobody spolu s dalšími osmdesáti pěti newyorskými občany vyznamenána starostou New Yorku.

V roce 1958 se Jarmila Novotná s manželem přestěhovala do Vídně, kde žila až do manželovy smrti v roce 1981, poté se vrátila do USA. Komunistický režim jí nedovolil přijet na pohřeb matky. Teprve v roce 1983 dostala povolení k návštěvě sestry v Praze. Při představení v Divadle hudby, jež se sestrou navštívily, ji diváci poznali a připravili jí bezprostřední ovace.

Do vlasti se vracela po roce 1990. Byla zahrnuta mnohými poctami. Prezident Václav Havel jí udělil Řád Tomáše Garrigue Masaryka, bylo jí uděleno čestné členství ve Státní opeře Praha a čestné občanství Prahy. Její jméno nese planetka číslo 5897 objevená prof. Antonínem Mrkosem.Významnou pasáž jí věnuje ve své knize The Last Prima Donnas (Poslední primadony), která vyšla v roce 1982, Lanfranco Rasponi, kde mimo jiné píše „… její krása brala každému dech a způsob, kterým odcházela v závěru druhého dějství Traviaty ze scény s pohledem na Alfréda, dojal každého.“

V roce 1988 proslulý americký novinář Bruce Duffie, autor stovek rozhovorů s významnými osobnostmi, vysoce hodnotí patriotismus Jarmily Novotné (zde). Je až dojemné číst, jak v tomto rozhovoru zdůrazňuje Jarmila Novotná české kořeny Christopha Vlibalda Glucka a jeho vztah k naší zemi. Ve zmíněném rozhovoru rovněž projevila zpěvačka vzácnou sebekritičnost, když na otázku, zda někdy odmítla nějakou roli, odpověděla: „Ano, Clemensu Krausovi, když mě nabízel roli Carmen. Velmi by mně vyhovovala herecky, ale nikoli pěvecky.“ Když nepřistoupila na nabídku Richarda Strausse, aby zpívala titulní roli jeho Arabelly, protože ji nepovažovala za vhodnou pro svůj hlas, slavný skladatel jí odpověděl: „Nemějte strach. Instrumentace bude taková, že váš hlas přejde přes orchestr.“ A mladým zpěvákům doporučila píli, důkladnost a cílevědomost.

Jarmila Novotná, velká umělkyně, vzácný člověk, žena s velmi moderními názory a přístupem k životu celým svým životem a dílem prokázala, že obrozenecké Tylovo heslo: „Všechny naše kroky musí vmísti láska k národu a jeho štěstí.“ nemusí být ani v dnešní době jenom zapomenutým historickým citátem.Zemřela 9. února 1994 v New Yorku. Pohřbena je v rodinné hrobce Daubkových v Litni.

Autor je bývalým dlouholetým ředitelem Divadla J. K. Tyla v Plzni a Národního divadla v Brně.
Foto archiv, archiv ND Praha, archiv rodiny Jarmily Novotné

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat