Být na volné noze je dnes nejistota, říká nový koncertní mistr FOK

  1. 1
  2. 2

Myslíte si, že housle současného houslaře se mohou zvukem rovnat těm starým? Např. Pavel Šporcl si nechal postavit slavné modré housle v roce 2006 u houslaře pana Špidlena – dá se srovnat jejich zvuk s těmi starými nástroji? Jak se vy na to díváte jako zkušený sólový houslista?
Otázka zvuku je velmi složitá. Myslím si, že lze postavit nástroj, který bude moderní a bude hrát jako starý. Bohužel je každé dřevo jiné a nikdy nejste schopen zajistit absolutně vždy geniálně stejně znějící nástroj. Ani ty staré, a mnohdy jsou to velmi znělá jména italských houslařů, nejsou zárukou úžasného zvuku. V roce 2008 jsem byl absolutně v šoku, když mi Sergey Krylov po jeho vystoupení v Římě v sále pro 2000 lidí řekl, že hraje na housle svého otce, který je vyrobil před pár lety. Během koncertu jsem si byl jist, že musí hrát na Stradivariho, či Guarneriho del Gesù. U nových povedených nástrojů většinou není problém hlasitost, ale barva zvuku, která se podílí na tom, jak se nástroj pojí s jinými nástroji, např. ve smyčcovém kvartetu, nebo jak se nese přes orchestr. Jan Špidlen je bezesporu jedním z houslařů, kterým se daří stavět výjimečné nástroje a je to jen otázka vkusu a chuti houslisty, zda je to ten nástroj, který lahodí jeho uchu a na nějž chce koncertovat.

Jaké používáte smyčce?
Ke hře používám převážně francouzský smyčec z dílny Josepha Arthura Vignerona ze začátku minulého století.

A do třetice – jakou značku strun?
Stále hledám ideální struny na tento nástroj, ale osciluji mezi Dominantami a „π“ Peter Infeld od Thomastiku.

Na začátku května vás čeká koncert s FOK, na kterém vystoupíte jako sólista – podílel jste se na jeho dramaturgii? Budete tam hrát Koncert pro housle a orchestr a moll op. 53.
Záleží na úhlu pohledu. Přímo na dramaturgii koncertu jsem se nepodílel, ale panu dramaturgovi se velmi líbil můj výkon během konkurzu, kde jsem hrál právě tento Dvořákův houslový koncert, a tak padla volba na toto dílo.

Jaký máte vztah k soudobé hudbě?
Řekl bych, že komplikovaný. Soudobá hudba má mnoho podob. Nejsem úplně šťastný, když otevřu noty a tam je více značek a vysvětlivek na hluky a údery do nástroje než not samotných. Osvojení partu mi zabere mnoho hodin přípravy. Myslím si, že hudba by měla posluchače naplňovat a navozovat pocity radosti nebo smutku, ale rozhodně ne agrese, což se občas stává. Pokud skladatel najde opravdu zajímavé a nové zvuky, ať napíše skladbu, kde je všechny představí v intervalu maximálně do deseti minut, ale ne v celé skladbě trvající minut čtyřicet. To pak opravdu trpím i za posluchače.

Zahajovací koncert – Roman Patočka – MFKH 4. 6. 2017 (foto © Jan Šmok)

Mohl byste uvést příklad soudobé skladby pro housle, kterou si vždy zahrajete s chutí a rád, případně, pokud vám to někde neuškodí, uvést i skladbu, kterou jste prezentoval, ale víckrát byste ji hrát nechtěl?
Úžasné kompozice psal nedávno zesnulý Krzysztof Penderecki, všechny skladby Adama Skoumala hraji velmi rád. Skladby, se kterými jsem nejčastěji bojoval, byli většinou povinné skladby na houslových soutěžích. Je několik děl, které jsem po provedení ani nevezl zpět domů. Ze slušnosti však nebudu zveřejňovat autory.

V rámci květnového koncertu uvedete světovou premiéru skladby Petra Wajsara – znáte se s autorem? Už jste začal tuto skladbu studovat? Jak dlouho vám to trvá?
Pana Wajsara znám ještě z dob mých studií na konzervatoři, je to jeden z těch současných skladatelů, které obdivuji. Neznám všechna jeho díla, ale ta co jsem slyšel, se mi moc líbila. Na učení ještě nebyl čas, musím nastudovat díla, která tomuto koncertu předcházejí. Určitě se touto skladbou začnu zabývat alespoň měsíc před jejím provedením.

Kdybyste měl neomezené možnosti, kde, s kým a co byste si chtěl zahrát?
To je krásná otázka! Z dob mého působení u Deutsches Symphonie-Orchester Berlin mi přirostli k srdci oba krásné sály berlínské filharmonie. Tudíž snem by bylo sólové vystoupení v obou těchto sálech. V komorním sále bych zahrál Beethovenovy a Brahmsovy sonáty s klavíristkou Mariou João Pires a ve velkém sále Beethovenův houslový koncert právě se zmíněným orchestrem DSO.

Kterou skladbu hrajete nejraději?
Taková úplně „nej“ skladba u mě v podstatě neexistuje. Velmi rád hraji koncerty s orchestrem. Beethovenův, oba Prokofjevovy koncerty, Bachovy, Mozartovy, Dvořákův či Korngoldův. Jak vidíte, těch skladeb je mnoho.

A která se vám jeví jako nejobtížnější?
Jeden z nejobtížnějších kusů byl Brittenův houslový koncert. Toto čtyřicetiminutové dílo je místy téměř nehratelné a vyžaduje dokonalou koncentraci a absolutní vklad sólisty pro udržení napětí po celou dobu, aby se vám v sále nezačali posluchači ošívat či kašlat.

Na pozici koncertního mistra jste poprvé měl vystoupit na zahajovacích koncertech s FOK 16. a 17. září, to se však nepovedlo…
Nakazil jsem se koronavirem. Průběh byl celkem ukázkový, přesně takový, jak se píše na internetu, včetně vysokých horeček, kašle, ztráty chuti i čichu a obrovské bolesti celého člověka. Moje vystoupení se budou vyvíjet od výsledků negativních testů na virus v mém těle. Na zahajovacím koncertě FOK mě musela zastoupit koncertní mistryně paní Rita Čepurčenko.

Tak to mě mrzí. Doufejme, že váš test bude brzy negativní. Jaká vystoupení máte v nejbližší době před sebou?
Doufám, že už budu fit na další projekt s FOK, což bude 7. a 8. října Koncert pro čtyřruční klavír a smyčce Johannese Brahmse a Symfonie č. 7 A dur Ludwiga van Beethovena, to vše pod taktovkou Tomáše Braunera. Dále bych měl mít 20. října recitál v Kralupech nad Vltavou, 22. října bych měl provést Trigon, koncert pro housle a orchestr Lukáše Hurníka se Severočeskou filharmonií v Teplicích a 12. listopadu taktéž Trigon Lukáše Hurníka a Koncertantní symfonii pro housle a violu W. A. Mozarta s Jihočeskou filharmonií v Českých Budějovicích.

Děkuji Vám za rozhovor a přeji brzké uzdravení!

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments