Být ve správnou dobu na správném místě

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Rozhovor s mezzosopranistkou Evou Randovou, v letech 1994-1997 předsedkyní poroty Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech a v roce 2016 opět členkou této poroty.
Eva Randová (foto archiv Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka)
Eva Randová (foto archiv Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka)

Co potřebuje mladý pěvec pro svou budoucnost?

Vlohu hlasu, muzikálnost a pěvecký sluch dostane od Boha. Na tom vůbec nemusí pracovat. Ale – vzpomínám na svoji profesorku Jitku Švábovou – to je ta nejmenší část uměleckého základu, protože k tomu musí nutně přijít další důležité složky: inteligence, emocionalita, disciplína, organizační schopnost a především pracovitost… Toho je tolik! Technicky jde o tři základní věci: hlavová resonance, netlačit do krku a opírat na appoggio. To nesmí chybět, ale nesmí chybět ani vůbec nic z toho dalšího. Krásných materiálů běhá po světě víc, než by se mohlo zpěvem uživit, ale těch vyvolených, kteří z talentového základu dokážou něco vytvořit a po zásluze vyniknout, těch je nakonec jenom hrstka. To vidíme i tady na soutěži v Karlových Varech.

Jakou úlohu hrají příležitosti, záskoky, kontakty – vlivy vnějšího světa? Má se čekat na náhodu?

Já bych řekla, že to takhle vyloženě nejde. Všechno další vždycky záleží na konkrétním člověku, na tom, jak se ke svému talentu a životu postaví. Často bohužel v některém z těch důležitých životních momentů budoucí pěvec ztroskotá. To vidíme opět i při soutěži: říká se, že je důležité být ve správnou dobu na správném místě. Samozřejmě ano, ale když už jsem ve správnou minutu na správném pódiu, musím se tam obhájit svým výkonem, zazpívat na daném místě v danou chvíli tak, že oslním. A teprve pak mohu říci, že to byla „ta“ doba a „to“ místo. Dál se podaří jít pouze díky dokonalým výkonům. Myslím, že i k tomu jsme tady mladým lidem nápomocni tím, že jim nastavujeme zrcadlo, zvláště těm, kteří si o sobě myslí příliš mnoho. Naznačujeme jim, že některé z těch důležitých složek uměleckého výkonu ještě nezvládli. Pokud chce mladý pěvec dosáhnout něčeho dál, bylo by záhodno, aby si našel své slabé stránky a aby na nich usilovně zapracoval.

Platí to i naopak: kdo projde branou soutěže, třeba s vavřínem, a přestane pracovat, zapadne?

Ano. To ovšem platí i pro ty, kdo žádný vavřín nedostanou: když si méně úspěšný soutěžící řekne, že ho porota podcenila, tak je na špatné cestě. Protože my jsme ho nepodcenili, my jsme mu jen ukázali zrcadlo. Ale pokud se zamyslí a sám sebe se zeptá „Proč jsem nebyl druhý nebo první?“, tak mu to pomůže.

Do poroty Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech jste poprvé vstoupila v roce 1994 a pak ještě třikrát jako předsedkyně. Do hodnocení jste vnesla řád, protože jste také matematička a řád máte ráda.

Ano.

Bylo těžké přesvědčit porotu, že už napříště nebude diskutovat o každém výkonu zvlášť, ale nezávisle anonymně bodovat, že se nebude brát zřetel na nejvyšší a nejnižší počet z pětadvaceti bodů a z bodování zbylých porotců se vypočítá aritmetický průměr?

Pro řád soutěže to bylo rozhodně dobré. Ale možná, že mi nebylo dost dobře rozuměno pro tu chvíli, kdy už máme číselné výsledky hodnocení, které nejsou už žádnou diskusí ovlivnitelné, a kdy by si měli členové poroty nad konečným pořadím otevřeně říci své osobní názory. Diskuse sice neovlivní výsledek, ale má svůj smysl proto, abychom si v porotě navzájem řekli, z jakého hlediska se na soutěžící pěvce díváme. Učitel zpěvu se dívá na soutěžícího z jiného úhlu než režisér, dramaturg, agent, lyrická sopranistka, dramatická pěvkyně, dirigent a další. Každý hodnotíme podle toho, co kdo považuje za důležité, a každý by měl umět osobně obhájit, proč třeba daného soutěžícího ocenil víc nebo méně. Aby porota jako celek dávala napříště soutěžícím co největší šanci. Někdy jsou naše pohledy velice rozdílné. Diskuse je potřebná a užitečná, ale samozřejmě ne před bodováním, to musí zůstat nezávislé, neovlivnitelné.

To je téměř britský pohled: poslanci mohou hlasovat v parlamentu naprosto odlišně, ale pak se sejdou v klubu a přátelsky se o tom pobaví.

Miluji Brity. Angličany. A milovala jsem Covent Garden, protože tam byla absolutní férovost. Tam jsem nezažila za těch dvacet let, co jsem působila v řadě nových inscenací a obnovených premiér, že bych se někdy setkala s neférovým jednáním. Kohokoliv. Což je na světě opravdu – poměrně – výjimka.

Když jste se teď vrátila po delší době do Karlových Varů do poroty pěvecké soutěže, shledala jste nějakou zásadní proměnu? Zápornou? Kladnou? Něco jste jistě očekávala…

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments