Býti operní hvězdou moderní doby aneb Diana Damrau v Praze

  1. 1
  2. 2

Ale Testého koncertní výkon, jenž posluchač musí srovnávat s výkony Diany Damrau, byl navíc poněkud poškozen i nevhodně vybraným repertoárem. Pěvec se opatrně, ale sympaticky uvedl vojáckou písní Marcela z Meyerbeerovy opery Hugenoti s vokálními efekty střelby, jež vhodně zapadala do programu. Následující árie z francouzské verze Verdiho Dona Carlose pak už byla mimo pěvcovy možnosti, a to jak pro chybějící spodní tóny, tak především pro nemožnost najít vhodný výraz pro hudební číslo životní rezignace stárnoucího muže, panovníka velké říše, který ale zažívá životní prohru ve sféře soukromého života. Stejně tak chybně pěvec zvolil árii Dalanda z Wagnerova Bludného Holanďana, zapívanou ryze newagnerovským stylem bez větší plasticity. Místy se v hlase ozývá hruběji vytvářený tón v nižších rejstřících a ani hlasové přechody nejsou zcela plynulé. Navíc tóny jako by občas uvízly v obličejové masce, což způsobuje nerovnováhu hlasové intenzity.

Zařazení árií Verdiho a Wagnera (a následně i Alviseho árie z Ponchielliho opery La Gioconda, ve které bude pěvec vystupovat příští sezónu v Deutsche Oper Berlin), klade trochu otázku na dramaturgii koncertního programu. Pocit původně převážně meyerbeerovského večera (pěvkyně právem považuje předvedení programu z CD Grand Opera za příliš náročné, neboť nahrávka obsahuje takřka dvaaosmdesát minut nejtěžších koloraturních výkonů) se tak rychle změnil ve stylovou směs, která vyústila v přídavcích do árie Inés z Meyerbeerovy Afričanky, ale také árií Collina z opery Bohéma a pak duetem z Gershwinova díla Porgy a Bess.

Nadšené pražské publikum, ochotné tleskat vždy a všude, přes otištěné texty se zrcadlovými překlady v programu dokázalo dokonce dvakrát přerušit potleskem scénu a árii Manon, a také dokázalo dvakrát vyvolat standing ovations. Oba sólisty pozorně doprovázel Emmanuel Villaume (se kterým vzniklo CD Grand Opéra) u pultu PKF – Prague Philharmonia. Sehraný orchestr obstál i v náročnějších úkolech pro sólové nástroje (harfa), ale k nuancovanému zvuku, například při předehře k Hugenotům, akustika Dvořákovy síně příliš nepomáhala.

Hodnocení autora recenze: 85%

 

Pražské jaro 2017
Diana Damrau
Dirigent: Emmanuel Villaume
Diana Damrau (soprán)
Nicolas Testé (basbaryton)
PKF-Prague Philharmonia
16. května 2017 Dvořákova síň Rudolfina Praha

program:
výběr z oper
Giacomo Meyerbeer: Hugenoti

Giacomo Meyerbeer: Dinorah
Giacomo Meyerbeer: Tábor ve Slezsku
Giacomo Meyerbeer: Emma di Resburgo
– Jules Massenet: Manon
– Richard Wagner: Bludný Holanďan
– Amilcare Ponchielli: La Gioconda
– Vincenzo Bellini: I puritani
– Giuseppe Verdi: Don Carlos
přídavky:
Giacomo Puccini: La bohème – Vecchia zimarra
Giacomo Meyerbeer: L’Africaine – Adieu, mon doux rivage
G. Gershwin: Porgy and Bess – Bess, you is my woman now

www.festival.cz

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - D. Damrau & N. Testé, PKF-Prague Philharmonia -E. Villaume (Pražské jaro 2017)

[Total: 25    Average: 4.1/5]

Související články


Komentáře “Býti operní hvězdou moderní doby aneb Diana Damrau v Praze

  1. Myslím, že recenzent výstižně zachytil výkony obou protagonistů. Dramaturgicky byl pro mne večer zklamáním, avízovaný Meyerbeer se tam sotva mihnul. Teste je bohužel jen průměrným zpěvákem, který nedosahuje prvotřídních mezinárodních kvalit a poslouchat jej ve více než 50 % programu při exkluzivních cenách vstupenek bylo až příliš. Tohle by náročné mnichovské, pařížské či berlínské publikum i takové hvězdě jako je Damrau neakceptovalo. Damrau opravdu opouští ten vrcholný koloraturní obor a začíná se věnovat oboru lyrickému soprán, který jejím současným hlasovým možnostem lépe odpovídá. Je to ale především vzorová interpretka, která důsledně vychází z textu, posluchači výjimečným způsobem sděluje obsah árie s příkladnou výslovností ať už se jedná o francouzštinu, italštinu či němčinu.

Napsat komentář