Ceny Thálie 2015: v opeře a baletu má nejvíc nominací Národní divadlo

Herecká asociace dnes odpoledne vyhlásila s napětím očekávané nominace na Ceny Thálie 2015. Přinášíme jména nominovaných v kategorii opera a balet, pantomima a jiný tanečně dramatický žánr, a také kompletní seznam umělců v širších nominacích. A připojujeme i složení odborných porot.

Celkem čtyřiadvacet herců, tanečníků a operních pěvců z patnácti divadel a společností nominovala Herecká asociace na výroční Ceny Thálie za mimořádné jevištní výkony v roce 2015. Loni se pražské soubory podílely na nominacích ve čtrnácti případech, letos jsou zastoupeny osmkrát. Z toho pětkrát zazněl na dnešní tiskové konferenci v Praze název Národního divadla, čtyřikrát Národního divadla moravskoslezského v Ostravě a třikrát Národního divadla Brno.V kategorii opera – ženy odborná porota nominovala Iordanku Derilovu za úlohu Renaty v Prokofjevově Ohnivém andělovi v inscenaci ostravské opery, Marii Fajtovou na titulní roli Belliniho Normy na scéně pražské Státní opery a Olgu Jelínkovou za úlohu Stravinského Slavíka v Národním divadle v Praze.

Z mužů byl v operní kategorii na Thálii nominován Gustáv Beláček díky svému Scarpiovi v opavské Tosce Giacoma Pucciniho, Jaroslav Březina za Lacu v Janáčkově Její pastorkyni v inscenaci brněnské opery a Ondřej Koplík za Almavivu v olomouckém nastudování Rossiniho Lazebníka sevillského.

Z baletu, pantomimy a jiných tanečně dramatických žánrů mají na Thálii naději Kristýna Němečková v inscenaci pražského Národního divadla Reflections on the Fate of Human Forms, uvedené v rámci programu Ballettissimo, Andrea Opavská za sólo v představení Gossip a Amelia Waller za Tuláka v ostravském nastudování baletu Chaplin.

Z mužů v této kategorii pak odborná komise nominovala Viktora Konvalinku za sólo v inscenaci Decadance Ohada Naharina Baletu pražského Národního divadla, do nejužšího výběru se dostal i Koki Nishioka za ostravského Chaplina a také Martin Svobodník za Robarta v brněnské adaptaci Labutího jezera pod názvem Black and White.

O laureátech výročních Cen Thálie rozhoduje kolegium, jmenované prezidiem asociace. Jeho členové vybírají z nominací čtyř odborných porot. Kolegium může udělit Zvláštní cenu za mimořádný umělecký přínos českému divadelnímu umění.  Laureáti 23. ročníku Cen Thálie budou vyhlášeni 26. března z jeviště Národního divadla v přímém přenosu České televize. Vedle výročních cen budou předány i Thálie za celoživotní mistrovství. Moderátorem večera bude opět Antonín Procházka.

 

Zdůvodnění nominací – opera
Iordanka Derilova vytváří Renatu, vlastně sexuálně posedlou protagonistku opery, herecky v podstatě v realistických konturách. Hlavním prostředkem výstavby postavy je jí pěvecký projev, výrazně odstíněný dynamicky i barevně, vyjadřující dramatické proměny. Pěvkyně při tom využívá svých zkušeností z wagnerovských rolí.

Marie Fajtová zvládla strhujícím způsobem extrémní nároky dramatického koloraturního partu Normy, velekněžky i matky, ženy zmítané láskou i pomstychtivostí, schopné zabíjet své vlastní děti i odpouštět. Její Normě věříme – soucítíme s útrapami ztrápené duše a zároveň jsme ohromeni velkolepostí, s jakou tato vrchní kněžka vystupuje.

Olga Jelínková vytvořila titulní roli Stravinského Slavíka na vysoké interpretační úrovni, jak po intonační a pěvecké, tak i herecké stránce. Její zářivý hlas se lehce vznášel do vysokých poloh, nenásilně vykryl celý prostor hlediště, ve výrazu dokonale navodil pohádkově snivý obraz díla.

Gustáv Beláček buduje charakter postavy postupně, využívá proměn barvy hlasu a variuje gestickou i pohybovou stránku. Jeho Scarpia není bídák od prvního momentu, ale ve svrchovaném a jistém výkonu roste postupně ke svému ďábelskému vrcholu.

Role Laci v brněnské inscenaci Její pastorkyně zastihla Jaroslava Březinu na vrcholu jeho uměleckých sil. Vložil do ní všechny své životní i jevištní zkušenosti a vytvořil přesně vyprofilovanou mužnou postavu venkovského mládence, který si uvědomuje, že lidský charakter je víc než vnější krása. Jeho výkon je suverénní po herecké i pěvecké stránce.

Ondřej Koplík podal v roli Hraběte Almavivy výkon, jaký jsme dlouho v tomto oboru na českých jevištích neslyšeli. Skvěle zvládl náročné koloratury i okrajové tóny této mimořádně náročné role, přičemž – navzdory zjevné bezradnosti režie – postavu obdařil přirozeným herectvím a humorem.

Zdůvodnění nominací – balet, pantomima a jiný tanečně dramatický žánr
Kristýna Němečková – výjimečný výkon. Tanečnice jako by vyrůstala v jiném uměleckém prostředí než v pražském Národním divadle. Působí spíše jako tanečnice ze souboru Williama Forsytha, známého neobyčejným, extravagantním jazykem. Je přesná v technice a expresivní ve výrazu. Němečková diváky neustále přitahuje i v nové inscenaci Decadance Ohada Naharina.

Gossip neboli drb či pomluva je téma inscenace, v níž Andrea Opavská exceluje jako partnerka podváděná, pomlouvající i pomlouvaná. Její sdělný tělesný výraz a kvalitní technický základ potvrzují, že patří k nejzajímavějším osobnostem našeho současného nezávislého tance. Na Cenu Thálie je nominována i s ohledem na výkon v obnovené premiéře inscenace La Loba.

V inscenaci Chaplina, která byla upravena pro ostravský soubor, představila Amelia Waller fascinující studii Chaplinovy postavy Tuláka. Přesná interpretace typického výrazu těla (postoje, chůze, mimiky) nebo přirozená práce s kostýmem a rekvizitou jsou prostředkem k vyjádření nálad a postojů, které Chaplin projektoval do své nejslavnější role. Její Tulák vzbuzuje smích, soucit i dojetí.

V Decadance se Viktor Konvalinka potkal s choreografem své krevní skupiny. V dlouhém, částečně improvizovaném úvodním sólu uplatňuje svou kreativitu; i tou nejkrajnější periferií těla si užívá hudební podkres. Svou hravou energií infikuje diváky.

Balet Chaplin je permanentním dialogem mezi umělcem a jeho nejslavnější rolí. Koki Nishioka je skvělým protipólem k pohybem výrazně charakterizované postavě Tuláka. V kontrastu k Tulákovi jde o roli zdánlivě méně vděčnou, výrazem civilnější. A právě díky Nishiokovi, jeho ukázněnému hereckému pojetí a skvěle zvládnutému pohybovému rejstříku, který přesahuje obvyklou zkušenost tanečníka baletu, vyznívá ostravská inscenace tak silně.

V netradiční interpretaci Labutího jezera není Rotbart pohádkovým čarodějem, ale představuje démona zhoubné nemoci. Martin Svobodník vytvořil v jádru temnou postavu s razantní pohybovou dynamikou. Uplatňuje svůj obdivuhodný rozsah, vysoké skoky a přirozené charisma.

Širší nominace – opera
Martin Bárta – role Ruprecht v inscenaci Ohnivý anděl (Národní divadlo moravskoslezské Ostrava)
Lukáš Bařák – role Figaro v inscenaci Figarova svatba (Jihočeské divadlo České Budějovice)
Alexandr Beň – role Amonasro v inscenaci Aida (Jihočeské divadlo České Budějovice)
Paolo Lardizzone – role Edgar v inscenaci Edgar (Divadlo J. K. Tyla Plzeň)
Josef Moravec – role Skuratov v inscenaci Z mrtvého domu (Národní divadlo Praha)

Širší nominace – balet, pantomima a jiný tanečně dramatický žánr
Klára Jelínková  – sólo v inscenaci Decadance (Národní divadlo Praha)
Yui Kyotani – role Marguerite Gautier v inscenaci Dáma s kaméliemi (Moravské divadlo Olomouc)
Julie De Meulemeester – role Rothbart & Odilie v inscenaci Labutí jezero (Jihočeské divadlo České Budějovice)
Nataša Novotná  – sólo v inscenaci Phrasing the Pain (420PEOPLE Praha)
Emilia Vuorio  – role Bílá v inscenaci Black and White (Národní divadlo Brno)

 

Odborné poroty
opera – Zbyněk Brabec (předseda), Jan Dehner, Magdaléna Hajóssyová, Helena Havlíková, Ivan Ruml, Tomáš Šimerda, Jan Štych
balet, pantomima a jiný tanečně dramatický žánr – Roman Vašek (předseda), Marcela Benoniová, Ljubov Dančenko, Kateřina Franková Dedková, Jiří Horák, Ivanka Kubicová, Tereza Podařilová