Červený a černý: Mimořádná baletní událost v Plzni

Youri Vàmos vykouzlil na jevišti Nového divadla strhující představení, jež se vyznačuje obdivuhodnou stylovou čistotou a absolutní estetickou hodnotou. A to po všech stránkách. Inscenaci, v níž jsou jednotlivé složky v dokonalé symbióze a rovnováze. Jež má v sobě neustálé napětí, tah, jejíž děj se čitelně rozvíjí, graduje a vrcholí lidskou tragédií. Představení, které má v sobě dravost i křehkost zároveň. A stojí na výborných tanečních výkonech. Pro hlavní postavu má Plzeň k dispozici dokonce čtyři představitele!

Jeho sobotní premiéra 16. března 2019 na plzeňském jevišti však jednoduchá nebyla. Před koncem prvního dějství došlo k výpadku reproduktorů. Do nastalého ticha se divákům osobně anglicky omluvil za potíže s reprodukcí hudby a přerušení představení sám Yuri Vàmos a ubezpečil, že se divadlo pokusí problémy odstranit. Teprve když po tři čtvrtě hodinové pauze svolaly gongy diváky zpět do hlediště, vystoupil před publikum šéf baletu Jiří Pokorný a vysvětlil, že selhal software a opravit jej v těchto chvílích nelze. Aby bylo možné v premiéře pokračovat, byly na jeviště umístěny náhradní reproduktory. První dějství však už bohužel nebylo dokončeno, premiéroví diváci jeho finále neviděli a pokračovalo se přímo dějstvím druhým. Škoda. Jak ukázala úterní repríza, je toto finále přitom pro pochopení a kontinuitu s následujícím dějem velmi podstatné, pomineme-li fakt, že je vyvrcholením celé první poloviny. Do konce jinak vynikajícího představení se v sobotu již další technické problémy nevyskytly, nové nazvučení však bylo neúměrně hlasité a obtížně snesitelné. Výkony tanečníků v čele s Gaëtanem Piresem v hlavní roli byly však přesto obdivuhodné.

Drama Juliena Sorela a dvou žen – Madame de Rênal a Matyldy de la Mole – rozvíjí Vàmos prostřednictvím hudby anglického pozdně romantického skladatele, Sira Edwarda Elgara, která zaznívá z vynikajících nahrávek. Tančí se na moderní jednotné, jednouché vzdušné scéně Michaela Scotta, který je rovněž autorem návrhů působivých kostýmů (pro plzeňskou inscenaci obé připravil Aleš Valášek). Jeviště je zcela volné, po svém obvodu zprvu uzavřeno vysokými zdmi s velkými dveřmi, za nimiž se skrývají možnosti Julienovy budoucnosti. Později, uvolněná ze sevření volby, otevírá se do hloubky, v pozadí zavěšené dva průsvitné lehoučké šály, z jeviště vede vzhůru ladně zatočené schodiště bez zábradlí, končící dveřmi vedoucími do volného prostoru. Vše jakoby zavěšeno a plující v neuchopitelných výšinách. Tento rámec dává prostor tanci a lidské představivosti. Podvědomě cítíte tíhu vzdušných zámků. Velké plochy jsou nasvícené ostře i měkce (světelný design Klaus Gärditz) podle charakteru děje. Přitom vynikají detaily i charakteristické choreografické a režijní prvky, jakési “příznačné motivy”, které dávají dílu jednotu a semknutost. Zvednutá ruka Julienova, její do krvava nasvícená dlaň, chvějící se prsty nešťastných žen hledající záchytné stéblo…

S velkými plochami na jevišti souzní velké plochy nádherné Elgarovy hudby. Žádné krátké sekvence mnoha děl poskládané za sebou, ale rozsáhlé symfonické a komorní hudební věty. Choreograf vychází z prvků klasického baletu, ale přetváří jej, rozvíjí, vytváří svoji klasiku převedenou do taneční řeči současnosti. Originální prvky jsou jak v úchvatných sólových výstupech, tak v duetech Juliena s oběma ženami. Pohyby i výrazem jedinečně vystihují charaktery všech postav. Žádné “tanečky”, žádná gymnastika, žádné pohybové divadlo. Skutečný balet se svojí grácií, se špičkami a hlubokou estetikou. Děj, pocity, emoce, vášně důsledně převedené do řeči těla.

Výtečná je režie jednotlivých výstupů, do sebemenšího detailu promyšlené postavení tanečníků na jevišti. Nápaditá odlehčující šermířská scéna Sorela a hraběte Norberta bez kordů, obdivuhodný výstup v semináři či tanec venkovských chasníků. Vàmos odlišuje charakterem tance nejen sólisty, ale rovněž jednotlivé společenské vrstvy – venkovský lid, aristokracii, kněžský seminář. A perfektně a s gradací staví velké sborové scény francouzského lidu při revolučních obrazech. Preciznost, s níž jsou všechny výstupy sólové i sborové provedeny, je mimořádná.

Vàmos našel v plzeňském souboru pro své záměry výborné tanečníky. Ani v jednom z představení se nevyskytl slabý článek. Gaëtan Pires v premiérovém obsazení je technicky výtečně disponován a své schopnosti zcela zúročil. Naplno rozvíjí svůj smysl pro výraz a vystižení postavy s pravým francouzským espritem. Plně vyniká onen “účel, jenž světí prostředky”, přitom však dokáže neztratit tvář obyčejného kluka z vesnice, který se chce ´jen´ dostat z malých poměrů. Kluka, který pozná lásku a nakonec dobrovolně pyká za její zapření. Za zapření sebe sama. Je obdivuhodné, jak Pires dokáže obě polohy skloubit a zachovat po celou dobu náročného představení a zachytit tak vývojový oblouk celé postavy. Jeho Sorela nikdy nezatratíte. I Joshua Lee v úterní repríze prokázal své výtečné technické dispozice v sólech i duetech. Julienovi vtiskl především ráz bezskrupulózního hochštaplera toužícího po moci.

V roli něžné Madame de Rênal v sobotu vystoupila Andronika Tarkošová, technicky zcela jistá, po výrazové stránce perfektní. Rozpolcenost zranitelné ženy žijící v manželství bez lásky, ovšem vázané mateřským citem ke svým dětem, je v jejím podání zřejmá a hluboce dojemná. V úterý ztvárnila rovněž po všech stránkách přesvědčivě tuto roli Afroditi Vasilakopoulou. Protipólem je elegantní, suverénní dívka velkého světa Matylda de la Mole. V sobotu ji tančila výtečná Mami Hagihara, která dala Matyldě zvláštní punc nedosažitelnosti. Její stavovskou nadřazenost bortící se v důsledku lásky k Julianovi vyjádřila výtečně. Křehkost vzácné porcelánové sošky vtiskla Matyldě v úterý elegantní Sara Aurora Antikainen. Pro všechny dámy je charakteristická precizní technika en pointe, dotaženost všech pohybů do posledního detailu a celková sdělnost. V obou reprízách ztvárnil výtečně hraběte Norberta Richard Ševčík, starostu, manžela Madame de Rênal, Vojtěch Jansa, Markýze de la Mole Martin Šinták, Madame de la Mole Lýdie Švojgerová a kněze Jiří Žalud. Perfektní byli muži v semináři Justin Rimke, Geronymo Fuhrmann, Mátyás S. Sántha a Vittorio Borio.

Červený a černý je obdivuhodnou inscenací. Inspirativní. Precizní. Patří k tomu nejlepšímu, co kdy DJKT uvedlo a vedení baletního souboru i divadla patří dík za to, že byl Yuri Vàmos do Plzně pozván. O to více zamrzí ne zcela dostatečná informativní hodnota programu k inscenaci. Nejen, že se v něm nedozvíte, která Elgarova díla v inscenaci znějí, ale nedočtete se vůbec nic ani o samotném Elgarovi, přesto, že jeho hudba má zásadní podíl na vysoké kvalitě představení.

Červený a černý
Libreto, režie a choreografie: Youri Vàmos
Asistentka choreografa: Joyce Cuoco
Hudba: Sir Edward Elgar
Scéna: Aleš Valášek, Michael Scott
Kostýmy: Aleš Valášek, Michael Scott
Světelný design: Klaus Görditz
Nastudování: Filip Veverka, Uwe Schröter
Asistenti choreografie: Zuzana Hradilová, Jarmila Hruškociová
Asistent režie: Miroslav Hradil

Premiéra: 16. 3. 2019, DJKT – Nová scéna