Česká operní novinka: Legenda o Kateřině z Redernu

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Dopřála jsem si ten luxus i radost, že jsem byla přítomna na celé řadě zkoušek, a byla to pro mne úžasná zkušenost. Vidět, jak se slévají jednotlivé pramínky příprav a jak se postupně proměňují v jednu řeku, je skutečné dobrodružství. Zejména aranžovací zkoušky pod vedením Martina Otavy byly pro mne něčím zcela ojedinělým. Pohled sólistů, jejich uchopení díla. Pro autora je velmi užitečné, když vidí, které pasáže z jeho hudby jsou při nastudování ty nejproblematičtější, a určitě mne tato zkušenost v mé práci posunula. Nezapomenutelná byla zkouška se sborem. Byla jsem přímo šokována, jak skvěle byl sbor díky sbormistru Tvrtko Karlovičovi připraven. Atmosféra při práci v opeře je něčím zcela unikátním, něčím, co autor v tichu své pracovny nikdy nezažije – pocitem sounáležitosti.Za dirigentským pultem bude stát váš syn Marek – znamená to snad nedůvěru k případným jiným dirigentům?

Vůbec ne, neznamená to žádnou nedůvěru, jen vyzkoušenou důvěru v Markovy schopnosti vyložit přesně moji partituru, ostatně to osvědčil nejen v případě mých skladeb, ale i v případě takových rozsáhlých projektů, jako je komplet orchestrálního díla Zdeňka Fibicha, a při jiných příležitostech s mezinárodním dopadem a ohlasem.

Určitě jste přemýšlela i o tom, jak budou na vaši novou operu reagovat diváci. Co tedy v tomto směru očekáváte?

Očekávám s napětím, jak diváci moji operu přijmou, a věřím, že porozumí tomu, co jsem chtěla svým libretem a svojí hudbou říci.Jaké pocity vůbec prožíváte při premiérách svých nových kompozic?

Většinou mám „strach“, aby vše vyšlo, aby se něco nepřihodilo a skladba se uvedla tak, jak jsem ji skutečně napsala. Cokoli se při premiéře stane, dopadne na mne. Posluchač hodnotí to, co slyší, a nikoli zápis v partituře. A čím je dílo rozsáhlejší, tím více nástrah při provádění čeká. Platí to o čistě hudebních produkcích, ale ještě více u díla scénického, kde jsou zapojeny všechny složky včetně sboru a baletu. Vše přináší nová rizika, ale je to zároveň fascinující.

Moc si vždy přeji, aby lidé z provedení odcházeli s pocitem, že stálo za to přijít. Jsem přesvědčena o tom, že hlavním úkolem kumštu je přinášet do života jiných to, co běžně okolo nás není, a přesto to všichni potřebujeme. Zastavit se, zamyslet a někdy si i klást otázky…

Ve chvíli provedení mohu už jen pasivně očekávat, zda se interpretům podaří moje myšlenky tlumočit. Skvělé nastudování může dílo posunout a naopak. Rozhodující slovo řeknou posluchači a v delším měřítku pak ten nejspravedlivější a zároveň nejnelítostnější soudce – čas.

Když už jsme mluvili o vaší nové opeře, nedá mi to, nezeptat se na osudy té, kterou jste chystala pro Státní operu Praha a která měla název www.portret. Co s touto partiturou je?

Na opeře www.portret pro tehdejší Státní operu jsem více než rok pracovala, ale osud tomu nechtěl a nakonec z finančních důvodů k provedení nedošlo. Věřím, že to vše mělo nějaký smysl, ani Portrét nebyl totiž mojí první napsanou nebo připravovanou operou. Nakonec jsem ráda, že vše dopadlo tak, jak to dopadlo. Od práce na opeře jsem získala další zkušenosti s rozsáhlými hudebními a hudebně-vokálními žánry, kromě dvou oratorií Juda Maccabeus a Mojžíš jsem vyzkoušela své síly v celovečerním cyklu Lingua angelorum a napsala Symfonii Con le campane a získala i cennou zkušenost s instrumentací vokálního cyklu Antonína Dvořáka pro Komorní soubor Vídeňské filharmonie. A to nejzajímavější nakonec: režii mé plánované opery Portrét měl dělat Martin Otava, a jak je vidět, život s námi hraje různé hry – byl to právě Martin Otava, kdo mne do světa opery znovu přizval. Skica Portrétu tedy odpočívá a poctivě řečeno nevím, jestli bych se k ní vracela, mám totiž námět na další operu, ale z pověrčivosti o tom zatím nechci mluvit.

Děkuji za vaše odpovědi, ať páteční liberecká premiéra dopadne podle vašich představ!

Vizitka:
Sylvie Bodorová (1954) je česká hudební skladatelka, která studovala v Bratislavě (konzervatoř) v Brně (JAMU) a v Praze (HAMU). Seznámila se s novodobými technikami na stáži v Sieně (Franco Donatoni), Polsku a Amsterodamu (Ton de Leeuw). V devadesátých letech působila pedagogicky na univerzitě v (Cincinnati) a na dalších místech v USA. V roce 1996 založila spolu s Lubošem Fišerem, Zdeňkem Lukášem a Otmarem Máchou tvůrčí skupinu Quattro, působila v nadaci Ochranného svazu autorského a v umělecké radě Národního divadla. Patří k nejhranějším českým autorům, její skladby se prosadily v zahraničí a reprezentují soudobou českou hudební kulturu na významných pódiích a festivalech.

V osmdesátých letech napsala instrumentální koncerty: Tre canzoni da suonare pro kytaru a smyčce, Pontem video pro varhany, smyčce a bicí a Plankty pro violu a (symfonický orchestr). V komorní tvorbě zaujal výrazně smyčcový kvartet Terezín Ghetto Requiem s barytonovým sólem (1998) – zněl na mnoha místech USA, ve Wigmore Hall, při oslavě „pádu zdi“ v Berlíně v Deutsche Oper, ve Warwicku, Coventry a jinde. Byl natočen i v USA (Christòpheren Nomura). Pro londýnské provedení vznikl i smyčcový kvartet Shofarot (2000). Pro hudební festival v Leamingtonu napsala autorka klavírní trio Megiddo (2001). Soubor Camerata Bern objednal Dvojkoncert pro housle, violu a smyčce, který byl nazván Bern Concerto – Silberwolke (2004).

Pro festival Pražské jaro napsala Sylvie Bodorová celovečerní oratorium Juda Maccabeus (2002) a pro jubileum festivalu Smetanova Litomyšl zkomponovala další rozsáhlé oratorium Mojžíš (2008). Pro Pražskou komorní filharmonii a Martina Kasíka napsala Klavírní koncert Come d’accordo (2005). Významnou zahraniční objednávkou byl sborový cyklus Amor tenet omnia (2007), který byl uveden v Lucembursku a ve Francii. V září 2008 zazněla v premiéře na festivalu Dvořákův karlovarský podzim „Karlovarská” předehra. Na objednávku Lucemburského velvyslanectví v Praze napsala v roce 2009 suitu Carmina lucemburgiana pro smyčce. V roce 2009 vytvořila projekt z oblasti balkánské a cikánské hudby JA RA LAJ pro tenoristu Štefana Margitu, housle, violu, klarinet, harfu, bicí a smyčce, který představuje osobitý pohled na oblast world music. Po úspěchu skladby Carmina lucemburgiana na nahrávce objednal soubor Luxembourg Sinfonietta v roce 2010 další kompozici na texty Franze Kafky – Kafkas Träume. Často prováděné jsou i písňové cykly Sadaj slnko sadaj pro Gabrielu Beňačkovou a Štefana Margitu z roku 2006 a Ama me (2001).

Sylvie Bodorová je poučena důkladným školením v technikách tvorby dvacátého století, zejména důvěrnou znalostí polské školy, využívá ve své tvorbě spojení řady různorodých elementů, zejména takzvané heterofonie, klade důraz na témbrovou složku, typické je časté užívání balkánských rytmů a vůbec je pro její tvorbu charakteristická práce s parametrem metrorytmiky.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Bodorová: Legenda o Kateřině z Redernu (DFXŠ Liberec)

[Celkem: 4    Průměr: 5/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na