Českobudějovická opera a Festival hudebního divadla Opera 2017

Představujeme soubory Festivalu Opera 2017
Šéf opery Jihočeského divadla v Českých Budějovicích Tomáš Studený o festivalové inscenaci Ravelovy opery Dítě a kouzla, o současné kondici českobudějovického souboru, ale i o tom, jak se žije opeře v Česku

Co všechno rozhodlo o výběru titulu, se kterým do Prahy na festival Opera 2017 přijedete?

Asi bych to vyjádřil takto: jistá exkluzivita, která, předpokládáme, bude pro festivalové publikum lákavým zpestřením. Za prvé, Dítě a kouzla Maurice Ravela, je výjimečné dílo mimořádných kvalit, ale navzdory tomu ho nenajdeme v repertoáru tuzemských oper, a ani v zahraničí nepatří k nejfrekventovanějším titulům. Za druhé se nejen dle mého názoru velice povedla inscenace v režii SKUTRů, na scéně Jakuba Kopeckého, v kostýmech Simony Rybákové a hudebním nastudování Maria De Rose, a na velmi dobré úrovni jsou i představitelé jednotlivých postav a všechny další složky. A za třetí je to opera určená dětskému publiku, a to je také poměrně rarita.

Navíc plánujeme na festivalu představit i krátkou předscénu s názvem Kouzla a dítě. To je takový hudebně-divadelní edukativní program, který zábavnou formou děti vtahuje do imaginativního světa Ravelovy hudby. Je to vcelku originální formát a zatím se setkává s velice kladnými ohlasy. Edukativní projekt k opeře vytvořila režisérka Veronika Poldauf Riedlbauchová na popud ředitele Lukáše Průdka a premiérově byl uveden v rámci festivalu Janáček Brno 2016.

Celkem vzato, jsme přesvědčeni, že z Budějovic na festival přivezeme operní událost pozoruhodnou nejen v našem regionálním kontextu, ale i v kontextu širším, a nabídneme operní podvečer zajímavý jak pro rodiny s dětmi (například pro mého čtyřletého syna to byl opravdu velký zážitek), tak pro milovníky opery. Podle našeho názoru by se totiž na opeře pro děti určitě nemělo šetřit, ba naopak. Hlavní slovo při výběru měla tedy jednoznačně dramaturgie. Pak jsou na řadě samozřejmě i praktická hlediska, do jakého prostoru bychom se vešli a podobně, ale to už jsou spíše technické záležitosti.

V čem především jsou podle vás silné stránky vybrané inscenace?

Něco jsem prozradil už v předchozí odpovědi. Myslím, že hlavně fantazie, hravost, výtvarno, neboli vizuál, jak se dnes říká, a celkově asi ta zvláštní, podmanivá poetika, která v sobě absorbuje nenásilnou moralitu, humor, surreálno i nesmírně silné a dojemné momenty. Je to taková krásná sonda do klukovské duše… Už první věta mluví za vše: „To je otrava, dělat úkol!…“ V neposlední řadě bych zdůraznil srozumitelnost, byť samozřejmě není možné rozumět v opeře každému slovu, zvlášť když je hustší faktura. Vnímat zpívaný text ale vždy vyžaduje od posluchače zvláštní druh cviku. A proto jsme věnovali opravdu velkou péči tomu, aby bylo co nejvíce rozumět takzvaně na první dobrou, protože děti příliš posluchačských zkušeností zatím nejspíše nemají. Doslova jsme pěvce při zkouškách terorizovali ze všech stran už od ansámblovek, a protože Mario De Rose češtinou nevládne, připadla tato nepopulární úloha částečně i mně, jako novopečenému šéfovi, a pochopitelně i režiséři byli v tomto ohledu nesmírně bdělí.

Jak tato inscenace zapadá do kontextu repertoáru vašeho divadla a v čem jej hlavně reprezentuje?

Repertoár opery Jihočeského divadla je, jak už to u oblastních divadel bývá, celkem široce rozkročen od velkých klasických titulů po operetu a muzikál. I v těchhle souvislostech se ale jedná o produkci mimořádnou a v mnoha ohledech téměř experimentující. Souvisí to s tím, že se snažíme operou jako žánrem upoutávat stále nové publikum a sem právě tato inscenace přesně míří, jak do řad dětí, tak rodičů. Kdybychom s tímto titulem mysleli prvořadě na tradiční operní publikum, pak bychom ho uváděli patrně v originále, jenže pak bychom si exkluzivitu tohoto druhu (francouzskou operu dvacátého století) těžko mohli dovolit, protože tu by ocenila v rámci regionu jen poměrně úzká skupina lidí. To bohužel nelze ignorovat. A proto koncipujeme Dítě a kouzla jako rodinný titul, připojujeme edukativní předscénu a hrajeme v českém překladu Jana Štycha staršího, mimochodem vynikajícím! Věříme, že pokud je někdo v opeře poprvé, měl by mít šanci zachytit zpívaný příběh napřímo, bez pomůcek, jako jsou titulky. Jedině tak nás může hudební drama opravdu uchvátit a vzbudit živý zájem.

Představte prosím ve stručnosti váš soubor: S kolika kmenovými sólisty pracuje, kolik stálých členů má sbor a orchestr, kolik představení a premiér v průměru za sezonu děláte?

Náš soubor patří k těm nejkomornějším. V úvazku máme sedm sólistů, momentálně šestnáct stálých sboristů a pětačtyřicet členů orchestru. K tomu nápovědu, inspicientku, tajemnici, korepetitora, asistenta režie, sbormistra, dirigenta, dramaturga, hudebního ředitele a uměleckého šéfa. Takže mnoho umělců i dalších profesí musíme na různé projekty najímat externě, což má své výhody i nevýhody.

Míváme tři až čtyři premiéry v sezóně a kromě toho máme i poměrně pestrou koncertní činnost, například utajené koncerty na různých netradičních místech Českých Budějovic. Právě nedávno, 19. května, jsme uskutečnili koncert na letišti v Hosíně, kde orchestr opery Jihočeského divadla hrál velmi náročný koncertní repertoár, Stravinského suitu z Ptáka Ohniváka, Thunderbolt P-47 Bohuslava Martinů a další kusy, dosud v Českých Budějovicích neslýchané, a nutno říci, že je zahrál velmi dobře. I v této linii se tedy snažíme spojit atraktivitu neobvyklého místa a události s progresivní dramaturgií vztaženou k prostoru. Jinak naší specialitou oproti většině ostatních divadel je, že v létě máme jedno z nejrušnějších období, kdy pravidelně od července do zhruba poloviny srpna hráváme před otáčivým hledištěm v Českém Krumlově, celkem to bývá ke dvaceti představením.

V čem vidíte silné stránky a naopak i slabiny souboru?