Českobudějovická opera a Festival hudebního divadla Opera 2017

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Silné stránky vidím v tom, že se u nás pracuje v přívětivé, tvůrčí atmosféře, a přitom s velkým nasazením, a že se lze se souborem pustit i do poměrně náročných projektů. Nevýhoda je, že jsme soubor malý a oblastní, a tak když něčí kvality začnou přesahovat regionální rámec, tak většinou logicky odejde za zajímavějšími výzvami. Na druhou stranu právě tím, že zde panuje dobrá atmosféra, se i vynikající umělci jako například Svatopluk Sem rádi jako hosté průběžně vracejí. Na druhou stranu si můžeme více než velké operní domy dovolit dávat příležitost zajímavým mladým začínajícím pěvcům. Například Kristýně Vylíčilové jsme nabídli předloni hostování, které jí pomohlo odstartovat profesionální kariéru, nebo zrovna v Dítěti a kouzlech hostuje třeba zase Veronika Holbová, vítězka karlovarské pěvecké soutěže, která zde dostala jednu z prvních větších příležitostí v parádní trojroli Ohně, Princezny a Slavíka.

V jakých podmínkách váš soubor pracuje a co byste rádi změnili?

Největší a mnohaletou bolestí jihočeské opery je prakticky totální absence prostoru, který by byl pro operu vhodným a důstojným, a je nanejvýš smutné, že budějovičtí občané a zastupitelé jsou v tomto ohledu tak pramálo ambiciózní a spokojují se stále s provizoriem, trvajícím už přes padesát let. Jsem přesvědčen, že soubor opery mnohými počiny dokazuje své kvality, které jsou však nevhodným prostorem do značné míry stále stírány. Je to patrné hlavně na zájezdech, když přijdeme do jiného prostoru. I organizačně je to složité a v plánování máme často svázané ruce a musíme čekat, jaké termíny nám uvolní pronajímatel v divadelním sále Domu kultury Metropol, kde se většina našich produkcí realizuje. Samozřejmě se snažíme něco s tím dělat, ale opravdu to není jednoduché a naděje jsou zatím stále mlhavé.

Jak známo, Festival Opera je bienále. Jak se za ony dva roky od minulého ročníku váš soubor umělecky proměnil a kam se podle vašeho názoru posunul?

Já jsem tu teprve druhou sezónu a asi nedokážu ještě bilancovat, nicméně mám pocit, že především s příchodem Lukáše Průdka jako ředitele divadlo celkově hodně navenek ožilo. A vnímám také velice zásadní kvalitativní rozdíl mezi časem, kdy jsem zde působil před čtrnácti lety ve sboru, a teď, a to je velký skok nahoru.

Jak vůbec Festival Opera vnímáte?

Jako velice vítanou příležitost ukázat naši produkci v celonárodním kontextu a zároveň vidět něco z jiných divadel, kam bych si přál zavítat daleko častěji, než mi možnosti dovolí. Domnívám se, že myšlenka takové přehlídky je velice smysluplná a živý zájem divadel i diváků je toho důkazem.

A jaké naděje si děláte na získání některé z festivalových cen?

Opravdu nevím, konkurence je určitě veliká, moc jsem o tom po pravdě nepřemýšlel. Ceny jsou určitě skvělé, ale stejně myslím, že nejsou tím primárním důvodem, proč je dobré se zúčastnit.

A zdánlivě „řečnická“ otázka na závěr: Jak se podle vás žije opeře v Česku?

Řekl bych, že kvalita operní produkce u nás za poslední roky celkově stoupá, z čehož mám pochopitelně radost. Obrovsky se vyhouplo Brno, velmi vysoký standard drží Ostrava, velice zajímavé jsou některé produkce z Liberce nebo Plzně; trochu nepřehledná je pro mě Praha, Ústí, Opava a Olomouc, ne že bych měl pochybnosti, ale spíš se tam moc často nedostanu.

Občas slýchávám, jak je ten český operní rybníček zatuchlý a podobně… Zrovna nedávno se v tomto smyslu vyjádřil na sociální síti jeden mladý český pěvec působící v zahraničí. Poslední dobou mi ale čím dál více dochází, v čem ten rozdíl možná (také) bude. Ve světě je totiž opera dost velký byznys a točí se v ní velké finanční prostředky – a z tohoto pohledu na mapě světa opravdu nejsme a asi dlouho nebudeme. Není tady ani kupní síla, vezměte si, kolik stojí lístky ve velkých domech, jak se pohybují honoráře atd.

Na druhou stranu, proč bychom kvůli tomu měli mít pořád komplex? Tvoříme sice s minimálními prostředky, ale v tom nevidím zdaleka jen negativa. I přesto mnoho produkcí snese srovnání se zahraničím – v dané kategorii – samo sebou, nesmíte srovnávat Budějovice s Mnichovem, ale například s Pasovem, to už je vcelku adekvátní. A věřte, že z toho nevycházíme špatně. Ano, buďme sebekritičtí, to je zdravé, ale buďme si vědomi i svých kvalit a važme si jich.

Když vidím některé tuzemské inscenace z větších divadel Brno, Praha, Ostrava, tak se jedná v mnohých aspektech o vysoce kvalitní počiny. Musíme si pěstovat domácí publikum, budovat společenskou prestiž, ne na pozlátku, ale na poctivých základech, a kultivovat dialog o divadle a umění obecně. V tomhle ohledu zrovna třeba Opera Plus nebo Festival Opera dělá dle mého názoru velice smysluplnou práci, protože pro takovou diskusi vytváří prostor.

Je ale pravda, že občas kolegům v zahraničí trochu i závidím. Stačí vyjet třeba do Polska, když se budu držet srovnatelných výchozích podmínek, a úplně vás praští do očí ten rozdíl ve vztahu Poláků k vlastní kultuře, umění a vzdělání, který je vidět na první pohled – v investovaných prostředcích – to je až neuvěřitelný nepoměr s námi. Jenže tuhle uvědomělost je třeba asi postupně vypěstovat, nejde nařídit ani moralizováním vynucovat. Starý koncept dramaturgie, který se snažil „vychovávat publikum“, už moc nefunguje, daleko životaschopnější je dialog, a to je dobře.

Děkujeme za odpovědi!

Také děkuji a přeji mnoho zdaru Festivalu Opera 2017.

 

VIZITKA
Tomáš Studený (1976) pochází z Českého Krumlova. Po dokončení zdejší střední zdravotnické školy vystudoval sólový zpěv na konzervatoři v Českých Budějovicích, kde intenzivně pracoval pod vedením Inge Švandové-Koutecké v operním studiu. Během konzervatoře se stal členem sboru opery Jihočeského divadla a během svého působení zde nastudoval i několik menších sólových úloh. V letech 2003–2008 vystudoval operní režii u Aleny Vaňákové na JAMU v Brně.

Na škole inscenoval několik oper, například Majitele pohřebního ústavu Antonína Tučapského, Hry o Marii Bohuslava Martinů (v Opavě, ve spolupráci s Beno Blachutem) a další. Jako student režie také stál u zrodu animované opery Mluvící dobytek Pavla Drábka a Ondřeje Kyase (2006) a stal se jedním z vůdčích členů Ensemblu Opera Diversa, kde od roku 2009 režíroval prakticky všechny operní produkce, jak z tvůrčí dílny Drábka a Kyase (Společná smrt Milenců v Šinagawě, Pickelhering 1607, Dýňový démon ve vegetariánské restauraci, Everyman, Ponava a další), tak i jiných autorů.

V té době také pracoval v Českém filharmonickém sboru Brno a později i na brněnské konzervatoři coby učitel herectví na pěveckém oddělení. Na konzervatoři spolu s dirigentem Tomášem Krejčím a choreografkou Ladislavou Košíkovou zavedli nový způsob fungování operního studia a vytvořili společně i několik pozoruhodných inscenací (například Zpěvy země 2009, Big M 2012, Kytice z kvítí vonného i býlí hořkého 2014). Na brněnské konzervatoři Studený rovněž vedle toho dva roky působil jako dramaturg a vedoucí koncertního oddělení.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat