Choreografický večer Dagmar Spain a Isabel Gotzkowsky v divadle Ponec

  1. 1
  2. 2

Druhá část programu také měla svůj vrchol a pád. Sestávala ze dvou kusů, z nichž první, v choreografii Dagmar Spain a třech dalších tanečníků, And if not, what if…? (A pokud ne, co když…?) se nesl v duchu současného tanečního divadla. Nešlo o čistý tanec, jako spíš o pohybové formování vztahů, o práci s rekvizitou, hlasem i videoprojekcí. Kompaktní kus místy vyvolával smích v publiku, některé části balancovaly na hranici nepochopitelnosti, ale rozhodně zaujaly a probouzely fantazii a chuť hledat v kusu podtext. Tanečníci shromáždění zprvu kolem mikrofonu se rozdělili do dvojic, jež spolu v první části komunikovaly pomocí vět napsaných na papírech, jež neměly vzájemně žádnou spojitost. Výjev evokoval moderní útržkovitou komunikaci, v níž se často stírá smysl, protože její účastníci více hovoří, než naslouchají, a ze sdělení se stávají izolované výkřiky do světa. V dalších částech, vždy oddělených krátkou projekcí, sestávající z černobílých záběrů života ve městě kypícím ruchem a lidmi, tanečníci hovořili o pocitech a bolesti. Hlavní rekvizitou byly rámy k obrázkům, prosté černé nebo bílé rámy, kterými mohli interpreti ohraničit určitý pohled na sebe, na část těla, tvář nebo končetinu, posloužily také jako rekvizita při partnerské práci. Dílo neakcentovalo tanec jako takový, ale především interakci, choreografie nebyla rozpohybovaná do prostoru, naopak zkoumala vzájemnou blízkost interpretů. Příznivý dojem zvyšoval také živý doprovod na bicí. Tak jako videoprojekce, i sami tanečníci byli oblečení černobíle a tento prvek tvořil pevný výtvarný rámec.

Choreografie Isabel Gotzkowské Points of Departure vznikla také ve spolupráce s tanečníky, tentokrát opět z uskupení Tanzkompanie bo komplex, ale zdá se, že zde dostali až příliš volného prostoru, který ne každý dokázal využít. Choreografie byla ryze abstraktní, tanečníci se sice dostávali do kontaktu, náznaku vztahů, ale ty nebyly rozvíjeny, interakce neměla pokračování, šlo jen o sérii výjevů ilustrujících hudební podklad. Ten byl různorodý, od populární hudby, přes baroko po harmoniku ve stylu francouzského šansonu, ale pohybový materiál byl stále stejný. Šlo o dost tradiční podobu moderního tance čerpající evidentně z dědictví americké moderny a vlivu Marthy Graham. Oblé paže, lehké vývěsy, skoky s napjatýma nohama a propnutými nárty, civilní chůze, pohledy do prázdna, letmé doteky… A to stále do kola snad dvacet minut. Kdyby byla choreografie o polovinu kratší, pro představu by to stačilo, ale variace navazovaly stále jedna na druhou bez větší invence. Moderní tanec ale vznikl proto, aby bylo možné vyjadřovat jím emoce, pocity, myšlenky, neměl sloužit k pouhému ilustrování hudby, ani v době svého vzniku, natož dnes, když z jeho dědictví čerpá už několikerá generace tvůrců. Kus, který by snad slušel absolventskému koncertu konzervatoře nebo taneční školy, nepůsobí vhodně jako prezentace souboru. I tentokrát byla také patrná nerovnováha v taneční zkušenosti interpretů.

Program jako celek byl ale v mnohém poučný a diváci zažili dlouhý a pestrý večer. Především repertoár choreografky Dagmar Spain působí inspirativně a různorodě. Vzhledem k jejímu vztahu k České republice můžeme doufat, že zde v budoucnu uvede další své projekty, a jistě je na co se těšit.

Hodnocení autorky recenze:
Es ist wie es ist: 75 %
Sorry… you are in my space: 80 %
The Doors: 50 %
And if not what if…?: 85 %
Points of Departure: 55 %

Es ist wie es ist
Choreografie: Tanzkompanie bo komplex (Bärbel Stenzenberger, Olaf Reinecke)
Hudba: Philip Röscher
Premiéra 29. dubna 2013
(psáno z reprízy 26. 9. 2014 divadlo Ponec Praha)

Tančí – Theresa von Hunoltstein, Nils Freyer

www.tanzkompaniebo-komplex.de
***

Sorry… you are in my space
(fragment)
Choreografie: Dagmar Spain s tanečníky
Hudba: Anar Keytarman
Kostýmy: Katka Soukupová
Dramaturgie: Caroline Morrow
Premiéra 9. listopadu 2013
(psáno z reprízy 26. 9. 2014 divadlo Ponec Praha)

Tančí – Jey DeYonker, Jakub Sedláček, Martha Sobotka
***

The Doors
Choreografie: Salvatore Siciliano
Hudba: Matresanch
Premiéra březen 2014 Hamburg
(psáno z reprízy 26. 9. 2014 divadlo Ponec Praha)

Tančí – Ronja Häring, Nanna Holst, Rachel Tack, Marie Theres Zechiel
***

And if not, what if…?
Choreografie: Dagmar Spain s tanečníky
Bicí nástroje: Elia Moretti
Kostýmy: Adéla Škopková
Scéna a rekvizity: Miroslav Zach
Video: Wayne Wong
Dramaturgie: Azadeh Mohammedi
Premiéra 2014
(psáno z reprízy 26. 9. 2014 divadlo Ponec Praha)

Tančí – Jay DeYonker, Jared Doreck, Martha Sobotka, Dagmar Spain
***

Points of Departure
Choreografie: Isabel Gotzkowsky ve spolupráci s tanečníky
Tvůrčí asistent: Jon Zimmerman
Hudba: koláž, Gustavo Santaloalla, Max Richter, David Orlowsky Trio
Premiéra 2014 Hamburg
(psáno z reprízy 26. 9. 2014 divadlo Ponec Praha)

Tančí – Nils Freyer, Ronja Häring, Nanna Holst, Theresa von Hunolstein, Maria Nielsen, Rachel Tack, Stefanie Tübinger, Marie Theres Zechiel

www.divadloponec.cz

Foto Sabine Hanse, archiv

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Es ist wie es ist (Tanzkompanie bo komplex)

[yasr_visitor_votes postid="126271" size="small"]

Vaše hodnocení - Sorry… you are in my space -Spain

[yasr_visitor_votes postid="126274" size="small"]

Vaše hodnocení - The Doors -Siciliano

[yasr_visitor_votes postid="126277" size="small"]

Vaše hodnocení - And if not, what if…? -Spain

[yasr_visitor_votes postid="126280" size="small"]

Vaše hodnocení - Points of Departure -Gotzkowsky

[yasr_visitor_votes postid="126283" size="small"]

Mohlo by vás zajímat