Choreografie a genderová nerovnost? Jedno z témat Týdne s tancem

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Dreaming In Code – choreografie Tamsin Fitzgerald a Eddie Kay – Lucid Grounds, Jack Humphrey, Jason Boyle, Ed Warner, Chris Knight, Luke Rigg – 2Faced Dance Company (zdroj 2Faced Dance Company)

Na vašich stránkách jsem zjistila, že s vámi spolupracuje také Lucie Mirková, někdejší produkční souboru DOT504? Co pro vás dělá?

Lucie je programovou ředitelkou DanceXchange v Birminghamu, což je moje místní agentura. S Lucií už se známe pěkných pár let. Poprvé jsem ji potkala na Fringe v Edinburghu spolu s Lenkou (pozn. autorky – Vagnerovou) v Zoo Southside, v té době pracovaly pro DOT504. Lucie je teď členkou rady 2Faced Dance Company, takže mi radí a nabízí pomoc, když to potřebuji. Můj partner James Mackenzie provozuje právě divadlo Zoo Southside v rámci Fringe v Edinburghu, takže to byl také on, kdo mi představil tvorbu Lenky. James vybral do programu festivalu v průběhu let už spoustu českých souborů.

Tíhnete více k učení, nebo k choreografii?

Stoprocentně k choreografii. Učení miluji, ale živá se nejvíc cítím, když tvořím nové dílo. Cítím, že je to jedna z nejvíce odhalujících věcí. Otevíráte svou duši celému světu a doufáte, že si ji užívá a že je pro něj výzvou. Pořád učím a myslím, že mě to táhne k učení studentů, se kterými není jednoduchá práce nebo kteří mají problematické chování. Je to ohromně vděčná práce.

Vím, že jste teď se souborem na zájezdu v Indii. Proč jste se vydali na tohle turné a mimochodem, je úspěšné?

V Indii jsme na měsíc v rámci projektu Re:Imagine India. Je to program kulturní výměny, který investuje do spolupráce mezi uměleckými a kulturními organizacemi v Anglii a v Indii. Kromě tvorby je cílem vytvoření udržitelné sítě a partnerství mezi umělci i šéfy v organizacích v obou zemích, měl by se také vytvořit mezikulturní dialog a posílit vztahy prostřednictvím výměny nápadů, znalostí, práce, umělecké činnosti.

Náš projekt s názvem Outlands je oslavou žen. Buduje výměnu mezi ženami v Británii a Indii a spojuje v sobě tři části. V Bombaji a Bengalúru uvádíme představení RUN. Je to náš nejnovější trojdílný program s choreografiemi Lenky Vagnerové, Rebeccy Evans a mé. V Bengalúru, Bombaji a Ahmadábádu proběhnou série workshopů a masterclasses pro umělce a nakonec zahajujeme program Bench pro Indii. Zahájíme jednodenní konferencí na bienále Attakkalari, máme připravený program pro pět vybraných indických choreografek a dvě z nich získají stipendium, aby mohly přivézt svá díla do Británie v září a v říjnu tohoto roku. Bude to představení opět ve formě třídílného večera, třetí choreografie bude z dílny některé z choreografek, které se účastní projektu Bench v Británii.

V Indii už za sebou máme představení v Bombaji a to bylo neuvěřitelné. Měli jsme ohromné ohlasy, publikum bylo upřímně zvědavé na to, aby vidělo něco nového a jiného.

V čem podle vás spočívá největší síla tance a jaká je jeho úloha v dnešním světě?

Umělci mají moc změnit a ovlivnit společnost. Věřím, že je to naše největší síla a že jako umělci máme povinnost ji využít.

Děkuji za váš čas a přeji mnoho úspěchů projektu Bench.
***

 

Práce s baletním publikem: Národní divadlo moravskoslezské

Trend zapojování publika do divadelního života stoupá ve všech oblastech. Co bylo před deseti lety výjimečnou aktivitou, je dnes standardem. Diváci vždy toužili po tom, aby mohli nahlédnout do zákulisí tvorby a „být při tom“, dozvídat se o tom, co obnáší profese jejich hvězd. Divadla se snaží držet krok a nabízet divákům zábavu a poučení, jak jen to možnosti dovolí, protože diváci, kteří jsou souborům takto blízko, si vytvoří k umění mnohem pevnější vztah a stává se z nich velmi věrné publikum. Chceme tedy zmapovat, co se kde pro diváky připravuje v oblasti baletu.

Balet Národního divadla moravskoslezského patří k tělesům, která mají pro diváky připravený obsáhlý edukativní program. „Snažíme se přiblížit a rozkrýt z představení to podstatné a zajímavé, seznámit diváky s tvůrci, hudebními skladateli, formou inscenace, jejími protagonisty atd. Interaktivně je vtáhnout pomocí workshopů, a tak je zapálit pro dané téma nebo taneční styl. Potěšit věrné fanoušky a samozřejmě přilákat nové diváky – ty, kteří si nejsou jisti, zda balet „přežijí“, vysvětluje se spikleneckým mrknutím na závěr Pavlína Macháčová, produkční baletu Národního divadla moravskoslezského.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat