Choreografka Jana Vrána, VerTeDance, Jiří Kylián a také aktuality z Británie a Nizozemí

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
Týden s tancem (37) – od 11. do 17. září 2017. V dnešním vydání najdete: Rozhovor s choreografkou Janou Vránou. Krátké zprávy z domova i ze zahraničí.
Jana Vrána (zdroj skutr.org)

Několik otázek pro Janu Vránu
V neděli začíná oficiálně sezona divadla Ponec choreografií Jany Vrány Black&White, která měla premiéru na letním festivalu Prague Pride. Jana, absolventka Konzervatoře Duncan Centre, je choreografkou, která vytváří nové projekty v rozmezí přibližně dvou let, jako interpretka má široký záběr od tancování ve vlastních projektech po spolupráce na operách (v Národním divadle ji můžete vidět jako sólovou tanečnici v Janáčkově opeře Z mrtvého domu) a s umělci z dalších oborů – tak jsme se jí na její aktivity zeptali při téhle příležitosti přímo.


Choreografie Black&White měla premiéru v létě na festivalu Prague Pride. Práce vznikla na zakázku – byla jste limitovaná tématem?

Představení vzniklo přímo pro Prague Pride, ale tématem jsem limitovaná nebyla, primárně tvořím a vycházím vždy sama ze sebe, ale zaměřila jsem se na to, pro koho tvořím a jaká je cílová skupina diváků.

Liší se nějak verze pro Ponec od open air premiéry?

V podstatě ne, jen se všichni těšíme na to, že tam bude divadelní koncentrace – klid diváků a absolutní tma.

Ženský a mužský princip se jako témata v současném umění objevují poměrně často. Co ještě nebylo řečeno?

Co tady bylo a nebylo řečeno, popravdě neřeším. Vnímám ženský a mužský princip sama v sobě a jde mi o to, tyto dvě energie v sobě nepopírat, ale dát je do rovnováhy. O tom představení přesně je.

Existuje mužský a ženský princip v tanci?

Nevím. Mohla by se taky položit otázka, co přesně vlastně v dnešní době tanec vůbec je.

Nepatříte k choreografkám, které chrlí inscenace každý rok. Jak dlouho uvažujete nad tématy, než se pustíte do tvorby?

Do tvorby se dokážu pustit hned a kdykoliv. Já tvořím neustále spíš kratší performance, které propojuji do konkrétních outdoor i indoor prostor. Propojuji tanec s festivaly, hudebníky, výtvarníky, VJs, DJs, šperkaři, módními návrháři a tak dále… Mám třeba i tři performance v jednom týdnu. Je to něco jako vytvořit tři menší představení – protože řeším naprosto vše: světlo, zvuk, choreografii, kostým, make-up, prostě celkovou produkci. Do toho tak jednou do roka udělám něco většího, ale vždy se to odvíjí od podmínek. Třeba teď hraju v Nodu Resolution a v Ponci Black&White.

Využíváte často nová média – kdy vás poprvé napadlo experimentovat s projekcí nebo multimédii?

Přišlo to naprosto přirozeně už hodně let zpátky. Beru to jako nezbytnou součást umění dnešní doby. Baví mě propojovat tanec s dalším médiem, protože to dává divadlu nový rozměr.

Využití médií a technologií je nákladná záležitost. Je problém získat finance?

Ano, pokud je potřeba vytvořit kvalitní věc s využitím technologií, je to vždy otázka peněz. Ale pokud má projekt opravdu vzniknout, peníze se vždy seženou.

K existenčním otázkám se často vracím, protože stejným problémům čelíme v životě na volné noze, ať jsme tanečníci, nebo jsme si vybrali jinou profesi. A často víc profesí, aby to vůbec šlo. Jak dlouho trvalo vám etablovat se jako umělkyně, tvůrkyně a moci si dovolit věnovat tanci celý profesní život? Musela jste něco obětovat?

Samozřejmě je vždy potřeba něco obětovat, aby člověk dělal to, co ho opravdu baví, naplňuje a zároveň živí. Je to dlouhá vydřená cesta. Je potřeba mít vhled do budoucnosti a touhu plnit si sny, ale zároveň s pokorou přijímat překážky. Ano bylo to těžké, docela dlouhé, ale naprosto nezbytné pro můj vývoj.

Je na světě něco, co je pro vás opravdu černé nebo bílé?

Záleží, z jakého úhlu se na svět zrovna kouknu, ale pro mě už není černobílé nic. Vše je jednota. Černá bez bílé a naopak nemůže existovat.

Děkuji za rozhovor!

VIZITKA
Jana Vrána se narodila v Jihlavě, kde od svých pěti let působila v reprezentaci České republiky v akrobatickém rock’n’rollu. Je mnohonásobná mistryně České republiky a absolutní vítěz Světového poháru v juniorech. Poté absolvovala divadelní tvorbu a taneční techniku na Konzervatoři Duncan Centre v Praze. Už během studia byla oceněna na prestižní mezinárodní choreografické soutěži „Nová Evropa“. Po dokončení studia absolvovala odbornou stáž na Institut del Theatre v Barceloně. Ve svých uměleckých aktivitách se soustředí především na vlastní produkci, kde kombinuje tanec s novým médiem a rozvíjí tak rozmanité možnosti moderního tanečního projevu. (Clean Cut – 2016, Electra – 2013, Sfinga – 2011, Magnet – 2009, Včely – 2006, Katharze – 2004). Aktuálně hraje své autorské představení Clean Cut a Electra v Nod/Roxy. Dále se podílí se na novocirkusovém projektu Loser(s), spolupracuje s raperem a výtvarníkem Vladimírem 518 na projektu Spam, je autorkou pohybové složky projektu Cinema Royal. Sólově vystupuje v Národním divadle v opeře Z mrtvého domu v režii Daniela Špinara, dále pak v inscenacích Divadla bratří Formanů Obludárium, Čarokraj, Kráska a zvíře (Národní divadlo) a Roberta Wilsona Káťa Kabanová (Národní divadlo). Kromě uvedených aktivit pracuje jako taneční interpret a model pro fotografy, šperkaře, hudebníky, filmaře a designéry.
(zdroj: narodni-divadlo.cz)


Krátké zprávy

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Související články


Napsat komentář