Chvíle, kdy mrazí. Jarní koncert Pražského filharmonického sboru

Každý samostatný koncert Pražského filharmonického sboru je spojen s očekáváním, jaké zážitky z dokonalého provedení a neoposlouchané dramaturgie přinese. Nejinak tomu bylo ve čtvrtek 30. března, kdy se v pražském kostele sv. Šimona a Judy uskutečnil druhý koncert sborového cyklu Pražské filharmonického sboru v této sezoně. Pod vedením dirigenta Lukáše Vasilka zazněla díla Sergeje Rachmaninova – Matka Boží ve věčné modlitbě, Igora Stravinského – Mše a Johannesa Brahmse – Milostné písně – Valčíky.
Pražský filharmonický sbor – Lukáš Vasilek – Praha 30. 3. 2017 (foto © Petr Dyrc)

Neslýchaný Rachmaninov – Matka Boží ve věčné modlitbě
Byla jsem zvědavá především na málo známý Rachmaninův sbor Matka Boží ve věčné modlitbě, a cappellovou kompozici, kterou nemáme možnost naživo často slýchat. Skladatel ho napsal v roce 1893 a sám navrhl podtitul Duchovní koncert g moll. Inspirace pravoslavnými zpěvy, jež dodávala samotné skladbě až kontemplativní rozměr, byla vyjádřena vroucí interpretací, bezpečně zvládnutými frázemi, a především obdivuhodným nakládáním s dynamikou. Ostatně to jsou atributy, které jsou pro Pražský filharmonický sbor typické, zmíníme-li navíc i čistou intonaci. Ovšem ještě silněji než jindy jsem vnímala, jak sbor dýchá s dirigentem a dirigent se sborem.

Stravinského Mše s instrumentalisty i sólisty Pražského filharmonického sboru
Rachmaninov vskutku otevřel uši i duše pro následující Mši Igora Stravinského, který – ač vyznáním pravoslavný – se rozhodl zhudebnit text římskokatolické liturgie, prý inspirován duchovními skladbami Wolfganga Amadea Mozarta. Pravoslaví totiž povolovalo v církevní hudbě jen zpěvní hlasy a zvony a Stravinskij zamýšlel zapojit i instrumentální doprovod. Devatenáctiminutová Mše byla poprvé provedena 27. října 1948 v milánské La Scale pod vedením dirigenta Ernesta Alexandra Ansermeta.

Instrumentální doprovod se měl co nejvíce přiblížit zvuku varhan, proto skladatel pominul líbezné housle a flétny a zvolil obsazení hoboje, anglický roh, trubky, fagoty a pozouny, které má navodit drsnější zvuk z počátku dvacátých let. S těžkou skladbou si sbor opět poradil výtečně, navíc jeho členové, kteří vystoupili jako sólisté, ukázali, jaký potenciál Pražský filharmonický sbor má. Představily se sopranistky Kristýna Fílová a Martina Vostalová, altistka Jana Dvořáková, tenoristé Bronislav Palowski, Tomáš Fiala a Miloslav Pelikán a basista Jan Morávek. Stravinského Mše je skladba náročná jak pro interprety, tak pro posluchače, kteří „mají v uchu“ klasické zvukově opulentní mše. Hudebně složitá Stravinského skladba byla ovšem vnímavým a zdálo se, že i zkušeným a vzdělaným publikem přijata vřele. Není třeba dodávat, že zásluhu na tom měl v první řadě skvěle připravený Pražský filharmonický sbor.

Láskyplný Johannes Brahms na závěr
Láká napsat, že po dvou interpretačně i posluchačsky náročných skladbách si sbor mohl trochu oddychnout u cyklu Johannesa Brahmse Liebeslieder, op. 52 neboli Milostné písně – Valčíky. To je však povrchní soud, rozsáhlý cyklus osmnácti skladeb pro sóla, smíšený sbor a čtyřruční klavír je mimořádně efektní a také mimořádně interpretačně náročný: nejen od zpěváků, ale i od obou klavíristů vyžaduje značnou virtuozitu. Tu prokázali jak samotní klavíristé Lenka Navrátilová a Marcel Javorček, tak sólisté sboru Jana Dvořáková a Martin Slavík a pochopitelně všichni členové ansámblu.

Bravurní Pražský filharmonický sbor
Lze uvažovat o tom, zda zařazení Brahmse bylo šťastným dramaturgickým krokem – bereme-li v úvahu hluboký duchovní zážitek z první půle večera, který dlouho přetrvával, pak bychom o tom mohli diskutovat. Jsem však toho názoru, že tento koncert Pražského filharmonického sboru měl znovu potvrdit virtuozitu a jedinečný zvuk sboru, a především přinést objevnou dramaturgii, kam onen Brahms spadá také – Liebeslieder na našich pódiích rovněž často nezaslechneme.

Na závěr se musím zmínit o dirigentu Lukáši Vasilkovi, díky němuž sbor získává novou objevnou dramaturgii, na nějž se ansámbl může spolehnout, a přestože má vysoké nároky, vrací mu to Pražský filharmonický sbor výtečnými soustředěnými výkony.

Hodnocení autorky recenze: 95%

II. koncert sborového cyklu sezony 2016/2017
Pražský filharmonický sbor
Dirigent: Lukáš Vasilek
Kristýna Fílová (so
prán)
Martina Vostalová (soprán)
Jana Dvořáková (mezzosoprán)
Michal Foršt (tenor)
Martin Slavík (tenor)
Bronislav Palowski (tenor)
Tomáš Fiala (tenor)
Miloslav Pelikán (tenor)
Jan Morávek (bas)
Jiří Zelba (hoboj)
Eva Otradovská (hoboj)
Vojtěch Jouza (anglický roh)
Daniel Hucek (fagot)
Štěpán Rimský (fagot)
Walter Hofbauer (trubka)
Jan Fišer (trubka)
Stanislav Penk (pozoun)
Vít Kořínek (pozoun)
Vojtěch Procházka (pozoun)
Marcel Javorček (klavír)
Lenka Navrátilová (klavír)
30. března 2017 kostel sv. Šimona a Judy Praha

program:
Sergej Rachmaninov: Matka Boží ve věčné modlitbě
Igor Stravinskij: Mše
Johannes Brahms: Milostné písně – Valčíky op. 52

www.filharmonickysbor.cz

Hodnocení

Vaše hodnocení - Pražský filharmonický sbor -L. Vasilek (Praha 30.3.2017)

[Celkem: 7    Průměr: 3.7/5]

Související články


Napsat komentář