Chytračka a Carmina Burana v Opavě: hádanky Carla Orffa rozluštili hlavně pěvkyně a orchestr

Nedělní premiéra Slezského divadla v Opavě přinesla dvě díla německého skladatele Carla Orffa. Operu Chytračka a scénickou kantátu Carmina Burana spojil do jednoho večera dirigent Richard Hein, jenž se ujal hudebního nastudování. Režii Chytračky obstaral novopečený šéf opavské opery Lubor Cukr, choreografii Carminy Burany zinscenoval Valerij Globa.

V nedělní premiéře účinkovali Zdeněk Kapl, Alexander Vovk, Barbora Řeřichová, Jakub Rousek, Anna Bocanová, Pavel Klečka, sólisté opavského baletu a další. Spoluúčinkoval sbor a orchestr Slezského divadla a Moravský komorní sbor. Provedení řídil Richard Hein.

Děj Orffovy Chytračky je inspirován pohádkami bratří Wilhelma a Jacoba Grimmů. V českém kontextu je známá parafráze Chytrá horákyně Boženy Němcové a také Královna Koloběžka Jana Wericha. Režisér Lubor Cukr spolu s inscenačním týmem neváhal a po moderních experimentech Jiřího Nekvasila v Národním divadle v Praze přenesl děj Chytračky do prostředí jiného – do kabaretu. Tomu bezvýhradně odpovídá scéna Jaromíra Vlčka i hezké kostýmy Samihy Maleh, jež provází jednotná koncepce a vzácná vyváženost. Na pódiu se tak před zraky diváků objevilo typické prostředí šantánu: bar po levé straně, židle, stoly a lahve, v zadním plánu pak bylo situováno malé jeviště na jevišti. Scéna je to úsporná, ale plně vyhovující záměru režiséra.

Král (Zdeněk Kapl) je vykreslen jako lascivní hedonista, který si notně přihýbá z lahve a „obšťastňuje“ znuděnou pozorností svých šest girls. Ty jsou Luborem Cukrem projektovány (ač to není z děje vůbec zřejmé) jako šest bývalých manželek krále. Aby byla záměna stylová, jsou dámy samozřejmě oděny do šatů šantánových tanečnic, v podvazcích a s odhalenýma nohama. Ačkoli jejich role není mluvená ani zpívaná, tento režisérský zásah slušně oživil místy statický děj.

To bychom však předbíhali: jako první se totiž pěvecky představil Sedlák (barytonista Alexander Vovk), který najde na poli zlatý hmoždíř bez paličky. Vovkova dikce bohužel nebyla příliš adekvátní obsahu zpívaného textu. Jeho zpěv provázel rytmický nesoulad s orchestrem, také intonační vazby postrádaly v některých momentech přesvědčivost. Nevýrazná artikulace dostala pod prudkým tempem deklamace pořádně na frak. Rozepnutý poklopec Vovkova Sedláka a jeho souvislost s nálezem zlaté paličky zůstává záhadou, již by nerozluštila patrně ani Chytračka.

Král barytonisty Zdeňka Kapla je dobře ztvárněn zejména po herecké stránce. I v této roli Kapl potvrdil, že jeho herecký rejstřík je výrazově bohatý, a vytvořil krále protikladného tomu z muzikálu Noc na Karlštejně. Jeho pěvecká interpretace se nesla příjemně znělým a artikulačně srozumitelným přednesem, některé spodní tóny jeho zpěvního rozsahu však nebyly výrazově přesvědčivé.

Zajímavě je ztvárněna postava Chytračky (sopranistka Barbora Řeřichová), v níž režisér Cukr mimo jiné využil také mimořádných pohybových dispozic sopranistky Řeřichové. Její gesticky přitažlivé vyjadřování hádanek ve stylu orientálního tance příjemně korespondovalo s hudební strukturou Orffovy hudby a evokovalo prostředí pohádek Tisíce a jedné noci. Po pěvecké stránce byla interpretace Řeřichové provázena rytmicky i intonačně dokonale přesvědčivými frázemi v celém hlasovém rozsahu. Její výrazové ztvárnění role zapadalo přirozeně do kontextu opery, stejně tak přesvědčivá byla její plynulá kantiléna a překrásné dynamické odstínění v ukolébavce, kterou zpívá králi.

Z dalších protagonistů zaujal vtipem a šťastně volenou estetikou lidového divadla tenorista Jakub Rousek, jehož Oslař patřil k nejlépe vystiženým postavám. Vyšší falzetové zpívání jeho jasnému, vřelému tenoru svědčilo. Také scéna, v níž přelstí díky radě Chytračky Krále, je Rouskem báječně vystřižena.

Skvěle sehraná byla trojice pobudů v podání Víta Šantory, Víta Noska a Josefa Kovačiče. Ti se režiséru Cukrovi opravdu znamenitě vyvedli a doslova perlili přidanými mluvenými gagy – do kterých se zdařilo legračně zakomponovat i úryvek z Carminy. Také po pěvecké stránce dokázala trojice mladých zpěváků držet dech a úroveň s hlavními protagonisty – což demonstrovali nejen výborně odzpívaným kvartetem s Alexandrem Vovkem – prosyceným estetikou kabaretu, swingu a překvapivě i voicebandu, ale také v jednotlivých sólově výraznějších výstupech. Trojice pobudů se na jevišti perfektně pohybovala, byli vždy tam, kde se to nanejvýš hodilo. V drobnějších rolích Žalářníka se objevil Roman Cimbál, který dokázal na malé ploše rovněž herecky zaujmout.

Chytračka se v opavském nastudování jeví jako řádná taškařice. Cukrova režie vyhmátla z komické linie to podstatné. Orchestr Slezského divadla zahrál pod vedením zkušeného Richarda Heina metro-rytmicky nelehkou partituru s potěšující vitalitou, v dobré nástrojové souhře a výrazu. Příjemnou třešničkou na dortu Chytračky bylo nečekané prozrazení Cukra, který celou dobu spal jako jeden z hostů na stole v kabaretu a vyskočil na diváky až při děkovačce. Tohle se vážně povedlo.

Druhou polovinu večera vyplnila Orffova scénická kantáta na texty středověkých vagantských písní Carmina Burana. Překvapující byla od počátku choreografie opavského baletu, neboť se z mého pohledu jednalo spíše o scénický tanec než o typický balet. Taneční team opavského divadla měl tři zásadní postavy Fortuny (Dominika Sýkorová), Slunce (Radka Heiserová) a Smrti (Radka Heiserová). Zaujaly výtvarně přesvědčivé kostýmy, vyjadřující barevně i symbolicky estetiku středověkého prostředí. Choreografie (Valerij Globa) se nesla cestou adekvátní obsahu hudebního díla. Také po taneční stránce představili opavští členové baletu odpovídající gestickou sehranost. Přesto mne některé jejich výstupy rušily zejména v číslech, kde Orffova hudba svěřuje hlavní úlohu pěveckým sólistům. V tomto ohledu bych volil raději variantu situovat scénický tanec jen do orchestrálních a sborových čísel.

Carmina Burana byla opět velmi dobře hudebně nastudována. Dirigent Richard Hein dokázal „vytáhnout“ z orchestru to podstatné: sehranost, tektonicky pěkně vystavěné větší i menší celky. Dobré instrumentální výkony bylo slyšet v jednotlivých nástrojových skupinách (flétny, smyčce, horny a znamenité perkuse). Z pěveckých sólistů nejvíce zaujal výkon sopranistky Anny Bocanové, jejíž niterný lyrický soprán se dokázal poprat s náročnými výškami a představil svou překrásně subtilní barevnost. Uznání si zaslouží i tenorista Jakub Rousek, který píseň Olim lacus colueram absolvoval v bizarním středověkém kostýmu jako pečená labuť. Rousek i tento part zvládl pěvecky se ctí a půvabnou komickou nadsázkou.

Mírné problémy falzetu barytonisty Pavla Klečky se v kontextu jeho jinak precizního výkonu dají tolerovat. Sbor Slezského divadla (sbormistryně Kremena Pešakova) provázely mírné disproporce v dynamickém poměru jednotlivých hlasových skupin. Konkrétní výhradu si zaslouží zbytečně exponované výkony některých tenoristů sboru. Na druhou stranu sbor disponuje příjemnými hlasovými barvami a intonaci i rytmickou souhru s orchestrem se povedlo udržet až do konce na dobré úrovni. Jako ne úplně šťastné řešení se však ukázalo nazvučení sboru.

Přes výše uvedené aspekty lze provokativní spojení těchto dvou Orffových děl považovat v opavském nastudování za zajímavé, podnětné a pestré.

Hodnocení autora recenze: 70%

 

Carl Orff:
Chytračka
Hudební nastudování: Richard Hein
Dirigent: Richard Hein (alt. Marek Šedivý)
Režie: Lubor Cukr
Scéna: Jaromír Vlček
Kostýmy: Samiha Maleh
Orchestr a sbor Slezského divadla Opava
Premiéra 19. února 2017 Slezské divadlo Opava

Král – Zdeněk Kapl (alt. Pavel Klečka)
Sedlák a Mezkař – Alexander Vovk (alt. Petr Urbánek)
Chytračka – Barbora Perná-Řeřichová (alt. Tereza Kavecká / Lucie Vagenknechtová)
Žalářník – Roman Cimbál (alt. Peter Soós)
Oslař – Jakub Rousek (alt. Václav Cikánek)
První pobuda – Vít Šantora (alt. Rudolf Medňanský)
Druhý pobuda – Vít Nosek (alt. Tomasz Suchanek)
Třetí pobuda – Josef Kovačič (alt. Martin Blaževič)
Šest girls – Radmila Gregorová, Jitka Havrlantová, Lenka Jakubcová, Lenka Liberdová, Anna Ondáková, Petra Španělová
***
Carl Orff:
Carmina Burana
Choreografie a režie: Valerij Globa
Hudební nastudování: Richard Hein
Scéna: Jaromír Vlček
Kostýmy: Samiha Maleh
Sbormistr: Kremena Pešakova
Orchestr, sbor a balet Slezského divadla Opava
Moravský komorní sbor
Premiéra 19. února 2017 Slezské divadlo Opava

Anna Bocanová (alt. Barbora Čechová) (soprán)
Jakub Rousek (alt. Václav Cikánek) (tenor)
Pavel Klečka (alt. Alexander Vovk) (baryton)
Baletní soubor – Monika Globa, Zuzana Přecechtělová, Nikol Sukeníková, Karolína Walachová, Valerij Globa, Radoslav Labanič, Tomáš Hoš, Martin Tomsa a hosté

www.divadlo-opava.cz