Cirk La Putyka zve do zákulisí

Nový umělecký prostor Jatka78, který byl na podzim otevřen ve dvou halách holešovické tržnice a během dvouměsíčního zkušebního provozu přilákal stovky diváků na vyprodaná představení, vzniká především z iniciativy souboru Cirk La Putyka. Spolu s rozvojem umělecké činnosti vždy vznikne potřeba většího a lepšího zázemí i hracích prostor a Jatka78 se přes svůj kuriózní název, který připomíná původní účel stavby, stala pro novocirkusové produkce ideální. Cirk La Putyka letos slaví pět let existence a má za sebou již natolik úspěšnou mezinárodní činnost, že může stát po boku nejlepším zahraničním souborům tohoto dnes populárního divadelního žánru. Nový cirkus v sobě spojuje tradiční disciplíny akrobatického umění s tancem a divadlem, vážným i fraškou, dokáže pracovat s tématy odlehčenými i velmi kritickými a již dávno není jen pouhou zábavou.

Jatka78 zahrnují prostornou společenskou část s barem, divadelní sál i tréninkové zázemí a sklady, co do plochy je tedy objekt zázračně velký, srovnáme-li jej s alternativními divadelními scénami v Praze. Protože jde o původně průmyslovou stavbu, patří sem i vysoké stropy, takže bylo možné vybudovat hlediště v ostřejším úhlu, než je běžné, (a nejméně dvakrát či třikrát delší než v divadlech typu Archy) a současně se výborně hodí pro provozování akrobatických technik na vysokých konstrukcích. Díky rozloze a vzdušnosti je přes svůj industriální vzhled prostorem vyloženě přátelským, který pojme stovky diváků, aniž by to komukoli způsobovalo nepohodlí a stísněné pocity. Hrát se tu dá prakticky cokoli, co spadá pod současné divadlo, od tance po činohru. Ačkoli tu Cirk La Putyka bude mít své zázemí, půjde spíš o stagionu. A pokud bude i v „ostrém“ provozu návštěvnost tak velká jako nyní, je jisté, že projekt vznikl v pravou chvíli a skutečně zaplnil slepé místo na pražské kulturní mapě, jak bychom mohli vyjádřit oblíbeným publicismem dnešní kulturní žurnalistiky.

Jaká vánoční a narozeninová překvapení připravil Cirk La Putyka svým divákům? Především sérii repríz inscenace, která dala celému uměleckému uskupení název – La Putyka, s přízviskem „de luxe“, protože divákům skutečně servíruje mnohem víc, než revui z prostředí typického českého výčepu. Program probíhá každý večer až do 19. prosince, a kdo se chce se světem nového cirkusu jako uměleckého divadelního směru seznámit více než jen jako divák na tradičním představení, neměl by dlouho váhat s návštěvou. Členové souboru dobře vědí, že diváci jsou vděční nejen za umělecký výkon, ale také za to, když si je umělci pustí trochu víc k tělu, a tady se to děje doslova a do písmene.Inscenace začíná vlastně už ve velkém foyer několika výstupy, s akrobatkami ve zvířecích maskách a na šálách a s netradičním uvedením do divadelního sálu. La Putyka není dlouhá, ale je v ní nahuštěno hodně humoru, výborně provedených akrobatických čísel, je jakousi oslavou ducha českého hospodského života. Večerem provází bodrý hospodský, který ze všeho nejdřív rozdá lahvové pivo i zájemcům v publiku, aby dojem, že si šli zaskočit do lokálu „na jedno“ (největší česká lež), byl co nerealističtější. Pod inscenací je podepsán principál souboru Rostislav Novák ml., který pochází z divadelnického rodu Kopeckých, režisérské duo SKUTR a pak i celý kolektiv umělců, kteří večer naplňují tancem, groteskou a akrobacií.Jiří Kohout, představitel hostinského, není akrobat, ale herec, který funguje nejen v této inscenaci jako stmelující prvek jednotlivých scének (až v inscenaci Play se s ním diváci setkali i v artistických číslech, kde o to více překvapil). Se svým pojízdným dřevěným výčepním pultíkem se posunuje po scéně, komunikuje s publikem, nepouští se do výrazných pohybových akcí, ale vystupuje se šlitrovským naivním humorem a obhroublou elegancí, trochu jako v roli konferenciéra, trochu jako figurka, která je sama součástí obrazu.V hospodě se předvádí pár štamgastů, kontaktních akrobatů v klaunsky vycpaných oblecích, zlatá mládež, dívky ve vyzývavých červených šatech barových tanečnic, nevěsta v bílém kožíšku a švihák v krásně nevkusném obleku, a to vše doprovází trojice muzikantů, kteří dokáží napodobit jakýkoli hudební styl. K produkci zní skladby nové, od písní inspirovaných tradičním kabaretem po napodobeniny popu osmdesátých let.Před divákem se míhají postavy se zápletkami osudů, chvíli se provádí párová akrobacie, chvíli se tančí na stole, zazní pijácká píseň a nechybí ani číslo s akrobacií na trampolíně, která je ukryta v zadní části.Jednotlivá čísla se ale v programu obměňují, tak jako se vyvíjejí i dovednosti interpretů a konkrétní početní složení obsazení, La Putyka je živý tvar, spíš koncept než pevná inscenace. Na rozdíl od dalších produkcí, ve kterých soubor začal rozvíjet artistické dovednosti, se v ní více hraje, než předvádí síla paží. I tak diváci nad výkony žasnou, ale důležitější je atmosféra téhle špeluňky. V jejím přítmí se vznáší poetický duch a nostalgie, tak jako obláčky cigaretového dýmu z nonšalantně oklepávaných oharků v rukou mladých akrobatů. Inscenace La Putyka se také dočkala největších ocenění z řad divadelníků, byla vyhlášena inscenací roku 2009, získala Cenu Sazky a Divadelních novin a další nominace.Po představení následuje ještě slibovaná exkurze do útrob zkušebny a další artistický program. Diváci, kterých zůstala většina, nejprve postávají v prostoru plném konstrukcí, šál a provazů s nejasnou otázkou na rtech, proč sem vlastně přišli. Podívat se jen na promítání slide-show fotografií a vyslechnout si shrnutí pětileté historie Cirku La Putyka? Chyba lávky, členové uměleckého souboru se brzy chápou iniciativy a přímo mezi diváky, jen v minimální bezpečnostní vzdálenosti rozehrají novou show, ukázky svých nejlepších dovedností. Čtveřice děvčat předvádí závěsnou akrobacii na provazech a šálách, nad níž se divákům sedících či ležících přímo pod nimi tají dech. Chlapci předvádějí číslo na teeterboardu, který vypadá jako houpačka z dětského hřiště, ale slouží pro odrazy do skoku a metání salt. Jiná skupina si připravuje číslo s ruskou houpačkou, která „hraje“ v inscenaci Play, nebo je tu vystoupení hostujícího artisty s velkou obručí, respektní na ní a v ní, jež má snad největší úspěch ze všech čísel večera. Jeho koordinace je ještě nepochopitelnější než většina silových kousků, které během předvádějí ženy i muži.

La Putyka de luxe jsou dvě představení v jednom večeru – jedno klasické divadelní a v tom druhém se vystoupení blíží víc pouličnímu umění, kde jsou diváci umělcům blízko na dotek, je to silnější sdílení společného času a místa.Vracíme se tady do historie performativních umění, kdy ještě ten, kdo se dívá, a ten, kdo své umění předvádí, nebyli odděleni ničím jiným než trochou volného prostoru někde na návsi nebo na náměstí při výročním trhu. Možná, že ne každý divák o takovou vzájemnost stojí, ale není se čeho obávat, dobrovolníky z publika nikdo nevyvolává a možnost podívat se do zákulisí divadla se také nenabízí každý den. Je zřejmé, že Cirk la Putyka o svého diváka stojí a ví, jak si ho získat, a o to v umění jde také. Neuzavírat se, nejen předávat, ale také sdílet, nezapomínat, že divák je součástí tohoto malého vesmíru stejně tak jako samotný performer.

Hodnocení autorky recenze: 100 %

La Putyka
Koncepce a režie: Rostislav Novák ml., SKUTR a kolektiv
Hudba: Jan Maxián, Jakub Prachař, Vojtěch Dyk a Petr Kaláb
Scénografie: Hynek Dřízhal a kolektiv
Kostýmy: Kristina Záveská
Premiéra 21. dubna 2009
(psáno z reprízy 16. 12. 2014 Jatka78 Praha)

Účinkují – Jiří Kohout, Jan Maxián / Pavel Skála, Vojtěch Dyk / Andrej Rády, Jakub Prachař / Jan Balcar, Petr Horníček / Michal Boltnar, Jiří Weissmann, Lenka Vágnerová / Zuzana Havrlantová, Pavel Mašek / Alexandr Volný, Petr Dejl / Daniel Komarov, Tereza Toběrná, Zbyněk Šporc / Vojtěch Fülep, Rostislav Novák ml., Anna Schmidtmajerová a Vojtěch Fülep / Michael Vodenka

www.laputyka.cz
www.jatka78.cz

Foto Cirk La Putyka