Cizopasník, nebo originální tvůrce? Umění, nebo jen umění provokovat?

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6
Národní divadlo v Praze právě nastudovalo Wagnerova Lohengrina v rekonstrukci bayreuthské inscenace z roku 1967 – jako upomínku na režii Wolfganga Wagnera, kterou oživila jeho dcera Katharina Wagner. Téměř současně s datem nynější pražské premiéry uvedl festival Wiener Festwochen dílo, které Wagnera záměrně dekonstruuje, Mondparsifala Jonathana Meeseho a Bernharda Langa. Ohlasy na premiéru, konanou 4. června, byly hojné, velmi rozporné a protichůdné; některé z nich reprodukujeme jako příspěvek k debatám o současném operním divadle.
Jonathan Meese – scéna Mondparsifal Alpha 1-8 (Erzmutterz der Abwehrz) (zdroj festwochen.at / foto © Jan Bauer/s laskavým svolením Jonathan Meese)

Světová premiéra v rámci festivalu Wiener Festwochen: Mondparsifal Alpha 1–8 Jonathana Meeseho a Bernharda Langa v Theater an der Wien

Sedmačtyřicetiletý malíř, sochař a performer Jonathan Meese je znám různými provokacemi a skandály, z nichž snad největší se odehrál roku 2013, kdy během představení v rámci Dnů Friedricha Schillera v Mannheimu předvedl nacistický pozdrav. Nato byl pozván na univerzitu v Kasselu k debatě na téma Velikášství ve světě umění, kterou pojal jako svou performanci a svou provokaci zopakoval. Musel se pak zodpovídat před soudem a v rozhovoru, který krátce poté zveřejnil, řekl, že je „naprosto nevinný, protože co dělá na jevišti ve jménu umění, je zaštítěno zásadou umělecké svobody, a na jevišti musí být dovoleno hrát si se symboly. A nacistický pozdrav je symbol, a proto musí být neutralizován – což neznamená relativizování historické minulosti ani jejích zločinů“. Odsouzen nebyl, neboť soud uznal, že gesto bylo použito jako stereotyp „v oblasti směšnosti“, nikoli jako výraz identifikace s nacistickým programem.

Meeseho komplikované a provokativní názory, ohánějící se „diktaturou umění“ jako státní formou, jež má nahradit demokracii, se objevily i ve zkráceném rozhovoru (odevzdal prý patnáct ručně popsaných stránek), který poskytl před premiérou Mondparsifala listu Der Standard (3. června 2017).

Pozoruhodné je už to, že o sobě zásadně mluví ve třetí osobě. Na otázku: „Jaký je váš vztah k hudbě a zvlášť k Wagnerovi?“ Jonathan Meese odpověděl: „Pro Meeseho je hudba zvukem přírody. Všechny zvuky života jsou hudba. Meese miluje hudbu, která žene kupředu. Wagner je pro Meeseho nejryzejší budoucnost. Meese poslouchá hudbu a rozplývá se.“ O Wagnerovu Parsifalovi prohlásil: „Wagner ušil Parsifala na Meeseho. Parsifal je ‚Meeseho příběh‘, Wagner Parsifalem vypráví nejradikálnější rytířský příběh vojáků umění… Parsifal je praumělec, spoléhá jen na umění, je instinktivní, nikoli kreativní, je to naivka, všetečka, blázen, umělecký extrémista, umělecký fanatik… Mondparsifal boří svatostánky, odstraňuje souběžence, odpolitizovává, ruší náboženství i ezoteriku.“

Promluvil také o inscenaci Parsifala v Bayreuthu, kterou měl režírovat roku 2014, ale byl z ní odvolán: „V Bayreuthu se momentálně každý bojí. Meese se ‚strachu‘ nikdy nepodrobil a také nebude, jak se teď v Bayreuthu žádá, zrazovat Wagnera! Wagner není žádný prodemokratizovaný zábavný program.“

Parsifal respektive Mondparsifal byl Meeseho první režií opery vůbec a vyvolává mnoho otázek. Například zda je výsledek této jeho práce jen cizopasnictvím na tvorbě jiných (nejen na Wagnerovi), či zda se jedná o legitimní tvůrčí přístup. Nebo jak asi vnímá jeho „performanci“ divák, obeznámený s celým spektrem zdrojů, z nichž Meese čerpá, a jak ten, kdo nezná všechny ty filmové komiksy, science-fiction a podobně, ale zato každou notu z Wagnera. A naopak.

Jonathan Meese nepochybně (a rád) provokuje. Miluje slovní hříčky (často nepřeložitelné, jako už podtitul MondparsifalaErzmutterz der Abwehrz, kde si hraje se slovy Erz – Bronz, Mutter – matka, Abwehr – obrana, a Herz – srdce). Zda něco může přinést operní režii je zřejmě otázka největší. Alespoň si ale tentokrát odpustil nacistické symboly.
***

Výběr z ohlasů v zahraničním tisku

Zranění se jmenuje ideologie

Jonathan Meese a Bernhard Lang rozhýbali obrovský stroj trivializace a parafrázování, aby publiku po čtyřech hodinách konečně sdělili ústřední poselství: „Vykoupení od vykupitelů.

Kde ale začít? Možná by pomohlo nejprve vypsat, z čeho se v zásadě večer skládá: z orchestru, ze scénické výpravy obohacené o všemožné grafické prvky, ze zpěvaček a zpěváků a jejich velmi speciálních kostýmů, ze zpívaného textu, z červeně vyznačeného „subtextu“, který se občas přidává, z dlouhých úseků filmu Fritze Langa Nibelungové – a z umělecké performance, kterou k oběma scénickým proměnám připojuje osobně Meese, sedící v proscéniové lóži v parteru, a která se promítá na jeviště.

Děj se orientuje na Wagnerova Parsifala, v zásadě „kráčí podle“ jeho scénického sledu. Tři jednání, délka s dvěma přestávkami kolem čtyř hodin. Libreto je silně zkráceno a dílem podrobeno zcizení. Podobně je tomu s Langovou hudbou. Wagnerovu hudbu parafrázuje a jazzuje, a hlavně „opakuje“. Jeho opakování však zřídka vytvářejí „minimalistický drive“ nebo stavy podobné transu, nýbrž znějí tak, jako by chtěl Wagnerovu rozvláčnost, lačnící po emocích, vykolejit tím, že ji neustále brzdí, a tak dešifruje její mysticismus: „čistý bloud – bloud – bloud – bloud“ a podobně.

Jonathan Meese, Bernhard Lang: Mondparsifal Alpha 1-8 (Erzmutterz der Abwehrz) – Wiener Festwochen 2017 (zdroj jonathanmeese.com / foto © Jan Bauer)

Tam, kde se Lang odloučí od Wagnera a v orchestru to zajazzuje, dostane tento „Měsíční Parsifal“ dokonce revuální švih. Když při usmrcení labutě v prvním jednání zazní Lohengrin, postará se to o veselí v publiku. Dokonce zpívající pila se zamíchala do mohutně znějícího orchestru (a pochopitelně je tu akordeon, velké obsazení bicích, působivé pasáže saxofonu a elektronické přídavky). Způsob osvojení si partitury Parsifala Bernhardem Langem poskytne jednou krásné téma k dizertaci, od „poškrábaného“ motivu Parsifala až k téměř „důvěrně blaženému“ okopírování hudby proměn a hrozivého sboru Amfortasova ve třetím dějství. Na hudbu tu bylo každopádně vynaloženo hodně.

Reklama
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Hodnocení

Vaše hodnocení - Lang/Meese: Mondparsifal Alpha 1-8 (Erzmutterz der Abwehrz) (Wiener Festwochen 2017)

[Celkem: 2    Průměr: 3.5/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na