Cizopasník, nebo originální tvůrce? Umění, nebo jen umění provokovat?

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Večer začal výzvou „Sundat čepice“ – objevila se červenými písmeny na titulkovacím zařízení, které je v Divadle na Vídeňce vlevo a vpravo od jeviště. Simone Young se k pultu „proplížila“ už dříve, žádný aplaus ji nevítal (teprve po přestávkách). „Předehra“ začala v pianissimu, skoro jako při Zlatu Rýna (kdyby ji nerušilo kašlání v publiku), pak probudil Gurnemanz několikanásobným „Ho! Ho!“ své panoše a představení začalo.

Popsat všechny detaily scénografie a kostýmů by vydalo na román – a na něco podstatného bych určitě zapomněl. Meese nahrazuje „nábožensky symbolickou rovinu“ Wagnerova Parsifala především „triviální kulturou“. Amfortas je zřejmě kapitán Kirk z kosmické lodi Enterprise, jemuž je podřízen sbor Vulkánců (mají špičaté uši) jako „rytíři grálu“. Kundry se promění v prvním dějství v Richarda Wagnera, v Barbarellu ve druhém a Kriemhildu ve třetím. Parsifal se v prvních dvou jednáních objeví v rudém kostýmu z filmu Zardoz, vlastně spíš polonahý, a ve třetím pak ve zlaté zbroji (jako Zeus s bleskem, respektive kopím).

Kromě spousty odkazů na filmová science-fiction využil Meese také laciných románů. Dokonce nezapomněl ani na Perryho Rhodana, od roku 1961 týdně vycházející sérii science-fiction v sešitovém vydání, jak zmiňuje ve svém „zlověstném“ červeném subtextu [Perry Rhodan vycházel od roku 1995 s přerušením i česky]. Meese je ročník 1970 a zřejmě si oživuje vzpomínky z dětství, protože velká doba sešitových románů už pominula. Spousta křížových odkazů se čte jako telefonní seznam, mezi markýze de Sade a dr. No (Bonda) se dokonce zamíchá i Schopenhauer. Gurnemanz připomíná samotného umělce – s proslulými třemi pruhy na bundě.

Někdy vzniká dojem, že chce Meese jako vzdorovitý kluk Wagnerovi dupnout na nohu, ale také ho, jak se zdá, velmi obdivuje. Jenže mnoho důležitých otázek k Mondparsifalu asi zůstane navždy nezodpovězených. Proč bydlí Gurnemanz v obrovské bílé „lednici“ a likviduje tam visící obrovské šunky? Má „mořská houba“ SpongeBob představovat grál (holubici)? Vystoupil už někdy v Divadle na Vídeňce Humpty Dumpty? Uskutečnilo se přistání na Měsíci teprve roku 2017 při Wiener Festwochen?

Jeviště představuje na začátku jakési bílé pohoří. Labuť se nejprve objeví jako rudý drak, přes jeviště přeletí kosmická loď, společnost grálu odbývá své „obřady“ a asi po 75 minutách následuje přestávka. Parsifal dostane od Gurnemanze balon a odejde hledat svou husu. Jedno překvapení: první dějství je částečně dokonce zábavný, každopádně rozhodně ne nudný experiment hudebního divadla, jehož pomrkávající pohled na Richarda Wagnera od uměleckého dua Meese/Lang ještě blahovolně přijmeme.

Ale ve druhém jednání ztratila produkce brzy příslovečnou „půdu pod nohama“. Klingsor dřepí na svém „čihadle“ a týrá velkého plyšového medvěda, Kundry připlouvá v kanoi, a zase je tu Parsifal ze Zardoze. Co se u Wagnera v nejlepším případě vyvine v psychokrimi – svůdcovský pokus Kundry, úspěšný pokus Parsifalův se z její pavoučí sítě vysvobodit – se v Mondparsifalu změní v málo poutavou nudu. Meeseho Kundry se nemůže rovnat eroticky dozrálé Wagnerově pramáti Kundry s jejími quasi mytickými nánosy (sexy kostým ještě sám o sobě nevytváří erotiku). Svůdnická síla Květinových dívek v prepubertálních námořnických šatičkách z japonské série Sailor Moon se drží ve velmi úzkých mezích. Na konci těchto nepodstatných milostných pletek Klingsorovo čihadlo vzplane a Parsifal překvapivě Klingsora zachrání ve svém člunu.

Ve třetím dějství se předvádějí dlouhé úseky z filmu Fritze Langa Nibelungové – a jsou tak předimenzované a tak silně působivé, že jsme na Meeseho a Langa rychle zapomněli. Viděli jsme Siegfriedovu smrt, zánik Burgundska a pak ještě scénu, v níž zlý Hagen vyláká z Kriemhildy tajemství Siegfriedovy zranitelnosti. S proměnou hudby, v níž se Lang opět hodně držel Wagnera, se večer blížil k finále, jenže na to už si opravdu moc nevzpomínám. Ale něco tam ještě bylo? „Vykoupení od vykupitelů!“ Nuže, o tom se dá diskutovat, možná u sklenice vína nebo u piva. Po čtyřech hodinách Mondparsifala je člověk dost vyprahlý a úzká sedadla Divadla na Vídeňce taky nejsou moc pohodlná – nebo jinak řečeno, aby tomu jistý umělec rozuměl: „Zuviel Meezez erzregizzeurs Mondfahrtz“ [volně přeloženo: „Příliš jsme se naseděli při Meeseho arcirežisérské cestě na Měsíc"].

Jonathan Meese, Bernhard Lang: Mondparsifal Alpha 1-8 (Erzmutterz der Abwehrz) – Wiener Festwochen 2017 (zdroj jonathanmeese.com / foto © Jan Bauer)

Daniel Gloger – kontratenor jako Parsifal (také jeden prostředek dekonstrukce) – ze sebe musel fyzicky i pěvecky hodně vydat a podle mého soudu sklidil právem největší ovace. Alespoň on musel zpívat s mikroportem, aby se dostal přes (zejména v druhém dějství) místy velmi „hutný“ orchestr. Martin Winkler byl se svým potěšením ze hry herecky i pěvecky „charakteristický“ Klingsor, a také Wolfgang Bankl svým hlasovým typem představoval výtečné obsazení pro ne právě okázalého Gurnemanze. Připojili se k nim právě tak rovnocenní Magdalena Anna Hofmann jako Kundry a Tómas Tómasson jako Amfortas. Sbor Arnolda Schönberga předvedl opět příklad svého repertoárového rozpětí, tentokrát od „triviálního“ půvabu pubertálních Květinových dívek v námořnickém až po mimozemšťany. Simone Young se u dirigentského pultu s chutí a precizně hrajícího orchestru Klangforum Wien postarala o – aspoň po prvním poslechu – adekvátní interpretaci.

Do aplausu se mísilo několik zabučení, ale ta celkem nepadají na váhu. Ovací se dočkali všichni představitelé, mezi něž se zařadili i skladatel a pochopitelně Jonathan Meese – dekorovaný „slavnými“ třemi pruhy na rukávech a viditelně úplně mimo. Toho večera se vyplnil jeho umělecký sen – poté, co sešlo z jeho inscenace Parsifala roku 2016 v Bayreuthu.

(Online Merker – 4. června 2017 – Dominik Troger)
***

Mondparsifal Alpha 1–8

Je velmi smutné, že musel Christoph Schlingensief zemřít tak mladý, ale jsou lidé, jimž takzvané „inscenace“ nijak zvlášť nescházejí. Jenže divadelní osud je nemilosrdný a už je tu náhrada: Jonathan Meese, génius a frajer, který pracuje nejen jako výtvarný umělec, ale také řádí jako režisér. Mezinárodně známý enfant terrible dosáhl vrcholu popularity, když ho vyhodili z Bayreuthu, protože jeho koncept Parsifala údajně nebyl financovatelný – takto to prošlo tiskem a strašně ho to rozhněvalo.

Reklama
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Hodnocení

Vaše hodnocení - Lang/Meese: Mondparsifal Alpha 1-8 (Erzmutterz der Abwehrz) (Wiener Festwochen 2017)

[Celkem: 2    Průměr: 3.5/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na