Co chystá ostravská opera? Nejen na to jste se ptali její dramaturgyně

Dramaturgyně opery Národního divadla moravskoslezského v Ostravě Eva Mikulášková odpovídá na dotazy čtenářů Opery Plus

 

Dobrý den! Splní se mi někdy (v dohledné době) mé přání a uvede ostravská opera inscenaci Samson a Dalila? A která “tři přání” s ohledem na vrtkavosti osudu máte za ostravskou operu? (Otakar Mlčoch)

Vážený pane Mlčochu, náš milý mistře zvuku, právě o uvedení Saint-Saënsovy opery Samson a Dalila uvažujeme ve výhledu už od roku 2015. Víme ale, že ji prozatím nemůžeme zařadit do repertoáru dříve než v sezoně 2020/2021. Dále děkuji za krásně formulovanou druhou polovinu dotazu! (Spolupráce na naší první inscenaci v NDM, tedy na Martinů opeře-filmu Tři přání aneb Vrtkavosti života byla náročná a strhující zároveň, ještě dnes mám nad stolem onu zlomvazku s vizuálem inscenace a mnohdy se mi vybavují několikeré scény, které jste dokázal na každé jednotlivé představení o pauze sestříhat z live natáčení první poloviny do podoby němého filmu. Díky za to!) Abych odpověděla na to, jaká jsou má tři přání, pomocí nichž bych mohla „ošidně strkat prsty mezi čelisti osudu“ ostravské opery, pak by to byla ta stejná jako ta u Martinů: opeře a v opeře bohatství, mládí a lásku. A také, aby nezaznívalo Justeovo: „Jak je ten život těžký!“

Dobrý den, paní Mikulášková, chtěla bych se zeptat, proč opera NDM s novým vedením nasazuje posledních pár sezon tituly jako Čertova stěna nebo Bouře a další málo navštěvované inscenace (sama jsem prázdná hlediště na reprízách viděla)? Chápu, že se chcete dramaturgicky vyhranit a jedete “smetanovský cyklus”, ale jsou to opery pro většinu diváků nezajímavé a po jedné sezoně se ruší. Má to smysl jak ekonomicky, tak i pro sólisty a sbor? Proč nemáte na repertoáru více stálic jako Bohéma, Carmen nebo Rigoletto a k tomu pak tyto “roční” tituly? Děkuji. (Veronika)

Milá paní Veroniko, na tuto otázku nedokáži dát krátkou a vyčerpávající odpověď zároveň. Velice mě mrzí, že nejsou některá naše představení vyprodána – což není jen záležitostí samotného díla, dramaturgie, obsazení a výsledné podoby inscenace atd., ale také záležitostí zájmu publika a jeho oslovení pomocí marketingu a propagace, která se u Národního divadla moravskoslezského rozprostírá mezi čtyři soubory.

S uvedením titulů dnes poměrně neznámých, ale úžasných, má publikum nejen v Ostravě nějaký (a pro mne osobně, nikoli s přihlédnutím k hudebně-sociologickým bádáním, ne úplně pochopitelný) problém. V dobách, kdy byla opravdu opera či opereta fenoménem, očekávalo publikum novinky s velkým napětím (což je také doloženo v dobovém tisku). Toto očekávání v sobě mám i já – ať už vzhledem k dílu, či jeho inscenační podobě a provedení. Já však asi nepatřím do kategorie běžného návštěvníka opery, který jde na Prodanou nevěstu, Rusalku, Carmen… a chce ji vidět přesně tak, jak „má být“ inscenována, jak ji známe z obsahů oper. U každého díla naprosto respektuji jeho jazyk i sociální a historické pozadí, okolnosti vzniku, ale nikdy nevnímám operu jako muzeum, kam by se divák vydával podobně jako na cestu do pařížského Louvru uvidět Monu Lisu. Opera je pro mě ideálním hudebně-divadelním tvarem, je to stále živá, proměnlivá, vypovídající a poetická krása, kterou dokáží lidé současnosti inspirativně předvést na jevišti.

Miluji zmiňovanou Bohému stejně jako miluji třeba Straussovu Elektru, Bergovu Lulu, Janáčkovy opery, Rossiniho Lazebníka nebo Monteverdiho Orfea, ale nechci vidět stále ty samé kusy, chci objevovat, dovídat se, vnímat, nechávat se strhnout, přemýšlet o tématech. Byla jsem v tomto směru formována mými učiteli, obzvláště Jiřím Zahrádkou a samozřejmě Mikulášem Bekem, který říkával, že „náš život není tak dlouhý na to, abychom četli ty samé knihy“.

Ekonomicky nemá smysl opera nikdy – to se ví asi čtyři stovky let. A „roční tituly“ vytváří divák, nikoliv divadlo samo, a už vůbec ne s tímto záměrem, i když jistý odhad v počtu repríz samozřejmě má. Ukázalo se to nejvíce na oceňované a na pražském festivalu divácky nejúspěšnější inscenaci Hamleta v režii Radovana Lipuse, o kterého již ale publikum navštěvující naše divadlo v této sezoně nemělo zájem – a tak jej opera stáhla z repertoáru. Nejen pro mne je to, myslím, opravdu škoda. V rámci „tradičního repertoáru“, který zmiňujete, uvádíme Prodanou nevěstu, Lazebníka sevillského!!! a také nově La traviatu. V nových sezonách chystáme také takzvané divácké tituly.

Naše rozhodnutí, plynoucí z návrhu pana ředitele Nekvasila, abychom provedli všechny dokončené opery Bedřicha Smetany v takzvaném Smetanovském operním cyklu Ostrava v jubilejním roce 2024, s sebou logicky nese postupné uvádění těchto oper na našem jevišti. Již v současnosti víme, že to bude opravdu nesnadné všechny tyto opery postupně nastudovat a uvádět od roku 2021 – a inscenace staršího data (Čertova stěna vznikla v roce 2014) nejen „oprášit“, ale také doslova opětovně nastudovat s novými sólisty. Vidíme však hlubší smysl v provedení tohoto cyklu v úctě ke Smetanovu dílu, jeho osobnosti, která vytvářela ryze českou hudební kulturu – a právě na scéně, která mimochodem sídlí na Smetanově náměstí.

Dobrý den, rád bych divadlu poděkoval za skvělou inscenaci Šostakovičovy Lady Macbeth. Jen škoda, že hlediště zeje poloprázdnotou… Čím myslíte, že to je? Co chcete udělat pro to, aby se to změnilo? (JB)

Milý pane JB, děkujeme za poděkování! Lady Macbeth Mcenského újezdu se dočká mimo dvou premiér své čtvrté reprízy. Téma Lady Macbeth a Šostakovičova hudba může vyvolávat celou škálu ohlasů – od těch nejpozitivnějších až ohlušujících (diváci vidí inscenaci několikrát, jsou ochotni jet přes půl republiky) po ty naprosto negativní až zhnusené (odchází o první pauze). Na jevišti se neschová nic, podobně jako v Leskovově črtě: znásilnění, bičování, sex, vraždy… a hledištěm prostupují mohutné zvukové vlny díky orchestru i sólistické skupině žesťových nástrojů v lóžích. Toto strhující dílo operní literatury dvacátého století se nyní hraje v Česku po osmnácti letech (po premiéře Národního divadla Praha v roce 2000) a právě v této sezoně je uvedou i přední operní domy v Berlíně, Londýně, Neapoli, Paříži nebo Petrohradu.

Obsazenost každé reprízy se váže především na přijetí operního díla dvacátého století jako takového a jeho scénického tvaru, dále specifika abonentních skupin, jeho pro někoho neúnosnou délku (do 22.10 hodin), což se následně váže na spoje dopravy. To můžou být některé faktory. Další důležitou součástí prodeje je samozřejmě propagace, medializace, což se váže na schopnosti a dostupné finance. Co chci konkrétně já dělat pro to, aby se tato situace změnila – napsala jsem několik textů, dala jsem impulsy ke vzniku studií na toto téma u příležitosti premiéry (Červák, Špaček), také k předpremiérové besedě a debatě nad tématem v rámci mého projektu Operní sirény (Jelínek, Špaček), opět po pár měsících spravuji náš operní Facebook a vedu další komunikaci s marketingovým oddělením a tiskovou mluvčí. Tato premiéra měla velký mediální dosah, větší než naše jiné premiéry. Návštěvnost je ovšem spíše otázkou právě pro marketing, PR a obchodní oddělení.

Dobrý den, neuvažujete o znovupřizvání dirigenta Roberta Jindry pro nastudování nějaké nové premiéry? Určitě by v Ostravě byl vítaný! Děkuji za odpověď. (Richard J.)

Milý pane Richarde, s panem dirigentem Robertem Jindrou udržujeme v rámci operního souboru přátelské vztahy, nyní se chystáme vydat nekomerční CD Věci Makropulos, které vzniklo díky minulému vedení a pod jeho taktovkou. Obávám se však, že by prozatím nabídku k hudebnímu nastudování nového titulu v současné době nepřijal.

Zahrajete si ještě někdy na housle, nebo již není čas? (Petr Meduna)

Milý pane Meduno, není to asi úplně otázkou času, spíš odhodlání začít zase cvičit a mít cíl. Někdy, když potřebuji opravdu vypnout hlavu, hraju si doma cokoli mě napadne – a můj „pes kulturní“ u toho zpívá, tedy vyje… Zahrajeme si občas s bráchou v Jestřebí, když má někdo narozeninovou oslavu, nebo po ostatkách, o pouťových večerech, kdy se vždycky těším na písničku Jednou mi fotr povídá… Tady v Ostravě si užívám vynikající mladé cimbálovky Šmykňa, jejíž členové mě na sklonku kuropění už dvakrát přemluvili, abych hrála… Spíš si tedy s nimi zazpívám, obzvlášť když mi zahrají milované Dzivče počarovné.

Které ostravské operní inscenace z poslední doby si nejvíc ceníte a kterou naopak považujete za nejméně vydařenou? (Iva V., Ostrava)

Milá paní Ivo, mými srdcovými záležitostmi, ať už s ohledem na dílo, inscenaci, obsazení a s tím spjaté procesy tvorby, se staly inscenace Tři přání aneb Vrtkavosti života (2015), Hamlet (2016), Zneuctění Lukrécie (2017), Tajemství (2017) a Lazebník sevillský!!! (2017). Tři přání byla má první opera zde v Národním divadle moravskoslezském, opravdový „křest ohněm“. Hamlet byl dokonalý v poznání toho opravdového „společného tvoření“ díky Radovanu Lipusovi, Igorovi Vejsadovi a celé atmosféře na a po zkouškách s celým obsazením. Skvělé bylo sledovat práci tandemu SKUTR v procesu tvorby Mozartova Tita. V rámci příprav Zneuctění Lukrécie jsme vedly nikdy nekončící hovory s překladatelkou Ivonou Cindlerovou a zamilovala jsem si poetiku tohoto textu a následně i ztvárnění inscenační. Tajemství pro mě bylo velkou zkušeností v jednání a zhodnocení nápadů s výtvarníky inscenace, báječným Davidem Janoškem a Evinkou Jiřikovskou. Lazebník? Ten přinesl nádherné úvahy a inspirativní debaty s Jarkem Nohavicou a mým vymodleným režisérem Ondřejem Havelkou. Navíc Figara ztvárnil pro mě ten nejúžasnější český Figaro Svatopluk Sem. U všech těchto inscenací jsem se snažila nevynechat jediné představení, a tím pádem je znám téměř nazpaměť. Má to jisté následky, kdy vám v hlavě například jede ve smyčce „cinky link, cinky link, Figaro, ty jsi king“, nebo „o nevěstu, bláhový, ještě neříkal jsem vám“…

A nejméně vydařenou inscenací bych nazvala obecně takovou, do které režisér (který si vybírá výtvarníky) nevložil režijní pointu, nepracoval s klavírním výtahem, ale pouze libretem, nebyl připraven, nepracoval na ztvárnění vztahů a detailů. To se vždy na inscenaci projeví.

Dobrý den, moc mě mrzí, že se v Ostravě postupně rozpadl stálý soubor sólistů. Chápu, že je jednodušší zvát zpěváky na role, ale určitě to není levnější. Ostravští diváci chtějí chodit na „svoje“ zpěváky! (Valentovi)

Milí Valentovi, sólisté v angažmá opery jsou vzhledem k jejich hlasovým dispozicím maximálně využíváni v rozsahu dramaturgie napříč sezonami a jsou doplňováni hosty na jednotlivé specifické role. Dochází k maximální oboustranné spokojenosti, tito vynikající hosté se k nám velice rádi vrací i do několika titulů, a to jak z pracovního, tak i osobního hlediska (například Markéta Cukrová, Kateřina Kněžíková, Jana Sibera, Jana Šrejma Kačírková, Martin Bárta, Miloš Horák, Svatopluk Sem, Martin Šrejma, František Zahradníček…). Mnohdy dávají i přednost naší nabídce před nabídkami jiných operních domů, a to především díky našemu takzvanému lidskému, přátelskému přístupu, jak sami říkají. Nynějším trendem není nutnost přijetí angažmá tak, jako dříve. V Česku v podstatě existuje jeden operní soubor, který hostuje na různých operních scénách a mnohdy i v zahraničí.

Z těch opravdu původem ostravských pěvců začínáme čím dál více obsazovat mladou talentovanou sopranistku Veroniku Holbovou, a to do hlavních rolí (Lucia, Rosina, Axiňja/Trestankyně, Violetta Valéry, v další sezoně Míla Válková aj.).

Dobrý den, moc se mně jako opernímu fanouškovi líbí vaše řada operních hitů dvacátého století. O jakých dalších titulech pro nejbližší sezony uvažujete? (Adolf Melichar)

Milý pane Melichare, velice děkujeme za ocenění naší specifické řady. Pro nejbližší sezony máme v návrhu nejznámější Martinů operu Julietta aneb Snář (1938), která bude mít premiéru 11. dubna 2019 a v historii Národního divadla moravskoslezského se objeví vůbec poprvé, dále také Mrtvé město (1920) Ericha Wolfganga Korngolda, které bychom rádi uvedli právě ke stému výročí od premiéry, tedy v roce 2020. Uvažujeme také o dalších komorních operách dvacátého století a do popředí se nám dostává i jméno Richarda Strausse či Albana Berga. Chystáme také inscenace oper jedenadvacátého století a úplně nově napsaných oper z pera ostravských skladatelů (a to nejen v rámci NODO).

Dobrý den, za velkou událost uplynulých sezon považuji uvedení donizettiovské trilogie. Jaké další tituly podobného ražení chystáte? Donizetti, Bellini, méně známý Rossini atd? Děkuji. (J. Pašek, Ostrava)

Milý pane Pašku, uvést Donizettiho trilogii na náměty ze života anglických královen byl úžasný nápad tehdejšího vedení opery Národního divadla moravskoslezského v čele s Robertem Jindrou a Danielem Jägerem. Po tomto soustavném uvádění belcantových oper jsme si na několik sezon dali „pauzu“ a v minulém roce pak uvedli z tohoto skladatelského trojlístku Rossiniho dílo, tedy Lazebníka „jinak“, a od té doby také díla pokračovatele této italské tradice – Giuseppe Verdiho (Otello, La traviata). Ráda bych v dalších sezonách uvedla Belliniho operu, a to i z toho důvodu, že jeho díla v novodobé historii Národního divadla moravskoslezského dosud nezazněla.

Za čtenáře Opery Plus děkujeme za odpovědi.

 

VIZITKA
Eva Mikulášková (1989) je interní doktorandkou oboru hudební věda Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. V připravované práci se pod vedením prof. PhDr. Miloše Štědroně, CSc. zaměřuje na osobnost a tvorbu Oskara Nedbala. V letech 2012­–16 zde působila i jako šéfredaktorka studentského internetového měsíčníku Musicologica.

Během studií na brněnské muzikologii absolvovala stáže jako asistentka režie v České televizi Brno a v Národním divadle Brno při nastudování oper Richarda Strausse Elektra (2012, režie: ROCC), Ericha Wolfganga Korngolda Zázrak Heliany (2012, režie: Heinz Lukas-Kindermann) a Benjamina Brittena Sen noci svatojánské (2013, režie: Roman Meluzín). Aktivně také působila jako dobrovolnice při přípravách mezinárodního divadelního a hudebního festivalu Janáček Brno 2010 a 2012. Od roku 2011 se také podílela jako PR asistentka souboru Czech Ensemble Baroque na zajištění chodu abonentních cyklů Bacha na Mozarta. Od roku 2012 se soustředila na psaní odborných kritik a studií do časopisů Musicologica, Harmonie a Opus musicum.

Ve svém zájmu o hudební divadlo pokračovala také v závěrečné bakalářské diplomové práci Charakteristické rysy ženských postav v operách Ariadna a Julietta Bohuslava Martinů (vedoucí práce PhDr. Martin Flašar, Ph.D.) a později v závěrečné diplomové práci Hudební divadlo v brněnském Německém městském divadle (Deutsches Stadttheater) 1882–1893 (vedoucí práce rektor MU doc. PhDr. Mikuláš Bek, Ph.D.), kde propojila své zájmy o hudební kritiku a operní dramaturgii. Na jaře 2014 absolvovala zahraniční stáž na Universität Wien (obor Musikwissenschaft).

Podílí se na PR opery NDM, spolupřipravuje Letní divadelní školu pro pedagogy, vytvořila projekt Operní sirény a spolupracuje na projektech NDM s Jaromírem Nohavicou. Externě vyučuje na katedře teorie a dějin umění Fakulty umění Ostravské univerzity v Ostravě a také v oboru Kulturní dramaturgie se zaměřením na divadlo Slezské univerzity v Opavě. Od roku 2017 působí také jako editorka pro Svatováclavský hudební festival.
(zdroj ndm.cz)