Co nám v nadcházejících dnech nabídne Národní divadlo?

Opera Národního divadla nabídne v nejbližších dnech přímý přenos koncertu Mozartovy narozeniny a premiéru opery Rigoletto. Soubor Opery Národního divadla a soubor Státní opery pracují na projektech v rámci cyklu Musica non grata. Vzniklo nové dílo inspirované Rembrandtovým dílem a životním osudem v pojetí baletního souboru.

Současné aktivity Opery Národního divadla a Státní opery

S velmi pozitivními ohlasy a velkým zájmem se setkal prosincový Adventní kalendář Opery. Série 26 videí (operních árií, koled a jiných skladeb), na kterých se podíleli jak operní sólisté, tak členové orchestrů a sborů Opery Národního divadla i Státní opery, viděly na sociálních sítích desetitisíce fanoušků a komentáře pod jednotlivými příspěvky byly plné nadšených reakcí.

Do nového roku vstupuje operní soubor naší první scény i přes trvající zákaz živého hraní s pozitivní zprávou v podobě příslibu hned dvou přímých přenosů v České televizi a připravovanou sérií dokumentů z cyklu Musica non grata.

První přímý přenos se uskuteční ve středu 27. ledna od 20.15 hodin, kdy na ČT art oslavíme Mozartovy narozeniny, a to tradičním slavnostním koncertem ze Stavovského divadla. Na programu budou ukázky ze skladatelových oper Idomeneo a Le clemenza di Tito, kterou nastuduje Orchestr Národního divadla pod taktovkou německého dirigenta Karstena Januschke. Příznivci opery se mohou těšit na české i zahraniční sólisty: Michaelu Zajmi, Arnheidur Eiriksdottir, Kateřinu Kněžíkovou, Alžbětu Poláčkovou, Miloše Horáka a Benjamina Brunse.

Druhé živé vysílání nabídne ČT art v sobotu 30. ledna. Od 20 hodin zde proběhne premiéra Verdiho opery Rigoletto v režijním nastudování renomované režisérky Barbory Horákové Joly (držitelka prestižního britského ocenění International Opera Award 2018 v Londýně v kategorii Objev roku), pod taktovkou italského dirigenta Vincenza Milletarì. Nové zpracování Rigoletta je jak první operní premiérou sezony 2020/21, tak zároveň i prvním premiérovým titulem ve zrekonstruované budově Státní opery (ta byla po tříleté rekonstrukci otevřena v lednu 2020). V titulní roli vystoupí gruzínský barytonista Nikoloz Lagvilava a španělsko-americký barytonista Daniel Luis de Vicente. V roli křehké dívky Gildy se budou alternovat sopranistky Marie Fajtová a Olga Jelínková a v roli Vévody mantovského vystoupí čínský tenorista Long Long a korejský tenorista Kyungho Kim. Roli Maddaleny ztvární mezzosopranistky Jana Sýkorová a Kateřina Jalovcová a roli Sparafucile se představí basisté Zdeněk Plech a Ivo Hrachovec. V inscenaci je doprovodí členové Sboru a Orchestru Státní opery.

Obě umělecká tělesa – tedy jak soubor Opery Národního divadla, tak i soubor Státní opery – pracují pilně také na projektech v rámci cyklu Musica non grata. V lednu se například chystá natáčení koncertu z budovy Státní opery, kde pod taktovkou jejího hudebního ředitele Karla-Heinze Steffense bude představen program složený ze skladeb Pavla Haase, Hanse Krásy a úryvku z opery Vzdálený zvuk (Der ferne Klang) Franze Schrekera. Na koncertě vystoupí sólisté Veronika Hajnová, Josef Moravec, Jaroslav Březina, Jiří Hájek a Ivo Hrachovec. Těšit se můžete i na krátký film k suitě z opery Brundibár od Hanse Krásy. Práce na tomto netradičním hudebně-vizuálním díle se ujal tým složený ze zkušené divadelní režisérky Magdalény Švecové, scénografa Davida Janoška a videoartisty Tomáše Hrůzy. Dílo nastudovala s Orchestrem Státní opery mladá dirigentka Jana Cecílie Mimrová a uvidíte v něm například i tanečníky baletu Opery Národního divadla.

Orchestr Národního divadla v čele s hudebním ředitelem Jaroslavem Kyzlinkem natočil v prosinci videozáznam hned dvou skladeb Bohuslava Martinů – Serenádu H 199 a píseň Zastavte muziky za známého Špalíčku, kterou zazpívala operní sólistka Marie Fajtová. Výsledné materiály bude možné shlédnout na webových stránkách projektu Musica non grata a na sociálních sítích Opery Národního divadla.

Současné aktivity Baletu Národního divadla

Je to paradoxní, ale i doba covidová může přinést něco dobrého, nutí nás hledat nové cesty a myslet v netradičních kontextech. Tak tomu je i na příkladu nově vzniklé spolupráce mezi dvěma kulturními institucemi: Národním divadlem a Národní galerií Praha: Balet mezi obrazy: Rembrandt a Saskia.

Jak divadla, tak galerie jsou zavřené. Ale nezahálejí a snaží se svým příznivcům zprostředkovat a dopřát umělecký zážitek jiným způsobem.
Projekt spojující balet a výtvarné umění se váže k právě probíhající výstavě Národní galerie Rembrandt: Portrét člověka. Vzniklo nové dílo z oblasti videoartu, inspirované Rembrandtovým dílem a životním osudem. Choreografii vytvořil člen Baletu ND Fraser Roach, za režií a koncepcí klipu stojí italský režisér Marco Chiodi, který s Baletem Národního divadla dlouhodobě spolupracuje.

Sólisté Baletu Národního divadla Evgeniya Gonzalez a Fraser Roach interpretují vztah Rembrandta a jeho životní lásky Saskie. Tanec vychází z přímé inspirace výtvarnými díly, jde o dialog mezi živým tanečním uměním a samotným Rembrandtovým géniem. Milostný duet se natáčel ve výstavních prostorách, kromě portrétu Rembrandtovy ženy Saskie se součástí vizuálního díla stal i obraz Učenec ve studovně, který je jediným Rembrandtovým dílem na území ČR.

Video mělo premiéru 1. ledna 2021 na sociálních sítích a kanálech YouTube Národní galerie Praha a Baletu Národního divadla, nicméně k vidění je zde stále…

„Rembrandt potkal Saskii van Uylenburgh v roce 1633, pravděpodobně v průběhu návštěvy svých příbuzných v Amsterdamu. Téhož roku se mladý pár zasnoubil a v roce 1634 se Rembrandt se svou múzou oženil. S něžností a láskou ji zvěčnil na několika kresbách a malbách. Rembrandt Saskiinu tvář vtiskl také alegorickým postavám a hrdinkám mnoha obrazů. Šťastné období, završené v roce 1641 narozením syna Tita, který se jako jediný ze čtyř dětí Rembrandta a Saskie dožil dospělosti, vystřídalo hořkosladké období pádů a vzestupů. Rembrandtova milovaná žena Saskia zemřela necelý rok po Titově narození a manželské štěstí tak netrvalo ani deset let,“ říká Lucie Němečková, kurátorka výstavy.

„Byl jsem osloven ředitelem Baletu ND Filipem Barankiewiczem, abych vytvořil koncept a choreografii pro tento projekt, za který jsem velice vděčný. Inspiroval jsem se Rembrandtovým životem, láskou k jeho ženě Saskii a těžkým obdobím po její smrti. Myslím, že všichni máme zkušenost s láskou i ztrátou, a to jsou také ústřední témata, která jsem chtěl prezentovat a na která jsem se chtěl zaměřit,“ vysvětluje choreograf a tanečník Fraser Roach.

Fraser Roach zahájil svou profesní kariéru v londýnské Královské baletní škole, hostoval v Birminghamském královském baletu a v anglickém Královském baletu. Své první angažmá získal v Národní opeře v Bordeaux. Dále tančil ve Stuttgartském baletu, kde v roce 2019 vytvořil svou první choreografii Demon Days (v rámci projektu prestižní Noverrovy společnosti). V Baletu ND působí od roku 2019, ztvárnil zde řadu významných rolí: Rotbarta v Labutím jezeru, Gremina v Oněginovi nebo Krále v baletu Leonce & Lena.

Evgeniya Gonzalez se narodila v ruském Sankt-Petěrburgu, absolvovala Královskou švédskou baletní školu ve Stockholmu, účinkovala v řadě představení Královské švédské opery. Tančila v Mariinském divadle v Sankt-Petěrburgu, byla členkou Bavorského státního baletu. V roce 2014
získala první cenu v mezinárodní soutěži Jeune Ballet Mediterranean ve francouzském Grasse a skončila třetí v Nordické baletní soutěži ve Švédsku. V sezoně 2019/2020 nastoupila jako demisólistka Baletu ND v Praze, kde měla možnost ztvárnit například Klárku v Louskáčkovi – Vánočním příběhu, Guvernantku v baletu Leonce & Lena či Odettu/Odilii v Labutím jezeru.

Natáčení v prostorách výstavy podléhalo pečlivým přípravám a také bezpečnostním pravidlům. Primární bylo bezpečí uměleckých děl, dodržení světelných i klimatických podmínek, včetně dostatečného odstupu od obrazů. Důležitý byl také citlivý přístup a spolupráce kolegů – od štábu přes restaurátory až po realizační tým a dodržování přísných hygienických opatření s ohledem na pandemickou situaci.