Collegium 1704 přineslo již tradiční duši oblažující zvukovost i některá zklamání

Dramaturgie koncertu byla postavena na hudbě dvou benátských mistrů, k nimž byl přidružen římský rodák Giovanni Felice Sances, který se za svého života sice taktéž „mihl“ v Benátkách, ale v myslích muzikologů je veden hlavně jako kapelník habsburského císařského dvora ve Vídni. V dnešním programu jsme mohli pozorovat jistou stylovou soudržnost danou dominancí koncertantního stylu v kompozicích, a to hlavně v principu střídání různých skupin sólistů a nástrojů se všeobjímajícím tutti.

Právě ono mohutné tutti ukázalo jednu z největších devíz Collegia 1704: dirigent Václav Luks dokáže se svým instrumentálním i pěveckým nepočetným ansámblem dosáhnout obrovské zvukové masy, která hraje všemi barvami, ale zároveň je neuvěřitelně zvukově kompaktní. Jejich tutti, ať už ve vysoké, nebo nízké dynamice, bývají dechberoucí, jak dnes ukázali mimo jiné na začátku Monteverdiho Dixit dominus secondo (geniální dosažení statičnosti v hybnosti), v úplném závěru Beatus vir (úžasné „vyhrocení“ konce) nebo pasáž na slova „bonae voluntatis“ v Gloria – naprostá statičnost, kdy jakoby se do tohoto verše „lidem dobré vůle“ obtiskla veškerá tíha současné situace, která si žádá pomoc právě lidí takto smýšlejících. K nim se chce připojit i Collegium 1704, které věnuje výtěžek z tohoto koncertu na pomoc Ukrajině.

Tato tutti místa pak ještě získávají na efektnosti v případě, že se nacházejí v sousedství sólových či ansámblových ploch působivé interpretace. Hezký příklad tohoto střídání malého a velkého obsazení je začátek až notoricky známého Monteverdiho zhudebnění žalmu Beatus vir, který je založen na jednotaktovém sopránovém sólu doplněném sborovou odpovědí. Synkopická rytmizace spolu se sopránovou křehkostí (pokud je jí sopranistka v této vyšší poloze schopná) následovaná homofonní masou vytváří často velká posluchačská pohnutí. Dnes se ale bohužel nedostavilo. Sopranistka Helena Hozová jako by se dnes zcela rozezpívala až po přestávce a Monteverdiho sólům nedodala požadovanou jemnost a křehkost. Naopak zněl její hlas, jindy tak příjemný, místy až úsečně, jako například právě na začátku Beatus vir. Stejně tak bylo škoda, že ve střední ansámblové pasáži této skladby nevyzněly nádherné sekundové disonance mezi dvěma sopránovými hlasy (Helena Hozová a Tereza Zimková), které se – stejně tak jako v následujícím Laudate Pueri – nedokázaly interpretačně plně sladit a sjednotit.

V Laudate Pueri naopak excelovali sóloví tenoristé Ondřej Holub a Tomáš Lajtkep, kteří vytvořili perfektní zvukově celistvé podhoubí této skladby. Začátku udal Václav Luks příznačné tempo se stylovým frázováním, které plochu tohoto duetu stmelilo a dalo mu potřebný tah bez přílišné uspěchanosti.

Příjemný a stylově rovný hlas Ondřeje Holuba však nezářil pouze v Monteverdim, ale také už v předchozím Lauda Jerusalem a due cori (Musiche sacre concertanti) Francesca Cavalliho, kde kromě technicky i výrazově povedených sól zaujal také nenápadným, ale efektním zvýrazněním půltónových sestupů. Svůj průzračný a neobyčejně příjemný soprán zde měla možnost představit i Tereza Zimková. Naopak stálice Collegia 1704 (dnes snad indisponovaná?), Kamila Mazalová, intonačně i hlasově poněkud zklamala.

Z první půlky koncertu ještě nesmím opomenout zmínit velice detailní výrazové vypracování v souvislosti s významem zpívaného textu ve způsobu tempa, rubata či dikce (Monteverdiho typické hudební kontrasty). Taktéž je třeba vyzdvihnout pohyblivost sborových hlasů a jejich velkou disciplinovanost při „spoluznění“, stejně tak úžasnou citlivost i hybnost cinků (Adrien Mabire, Frithjof Smith) a trombonů (Stanislav Penk, Ondřej Sokol, Pavel Novotný, posléze Lukáš Moťka).

V Missa Sanctae Mariae Magdalenae Giovanniho Felice Sancese se pak dostalo větší sólové pozornosti i dalším členům sboru. Z těch, kdo nejvíce zaujali, jmenuji alespoň Anetu Petrasovou a Danielu Čermákovou – alt, Tomáše Šelce a Martina Vaculu – bas, díky nadmíru sympatickému projevu vyzařujícímu maximální nasazení nesmím opomenout tenoristu Čeňka Svobodu. Soprány jako by najednou barevně splynuly (přímo působivě vynikl duet v Benedictu) a hlasu Heleny Hozové se vrátila měkkost. Škoda jen, že skladba nenabídla větší kontrasty (zvlášť po Monteverdiho výrazových zlomech), které by její průběh oživily, a majestátnější závěr. Paradoxně totiž efektnější konec nastolilo Monteverdiho Gloria, zařazené těsně před přestávku, právě jehož závěrečné zcela impozantní tempo (klobouk dolů zvláště před sboristy a cinky!) přineslo tu pravou bouřlivou smršť, která má posluchače zdvihnout ze sedadla.

Chiaroscuro veneziano – koncert na podporu Ukrajiny
22. března 2022. 19:30 hodin
Rudolfinum

Program:
Francesco Cavalli: Lauda Jerusalem a 2 cori (Musiche sacre concertanti 1656)
Claudio Monteverdi: Selva morale e spirituale – Dixit dominus secondo a 8
Claudio Monteverdi: Selva morale e spirituale – Beatus vir a 6
Claudio Monteverdi: Selva morale e spirituale – Laudate Pueri primo
Claudio Monteverdi: Selva morale e spirituale – Gloria a 7 voci
Giovanni Felice Sances: Missa Sanctae Mariae Magdalenae

Účinkující:
Collegium 1704 & Collegium Vocale 1704
Václav Luks – dirigent