Collegium 1704 ví, jak nadchnout posluchače

Koupit si lístek na Collegium 1704 je sázka na jistotu. Jistotu příjemně prožitého večera s oblažující a do detailu dotaženou interpretací světové úrovně, která nadchne běžného i náročnějšího posluchače. Předpokladem je samozřejmě už výběr repertoáru. Tento soubor si (většinou) nevybírá největší barokní/klasicistní „hitovky“, přitom i z méně hraných skladeb tohoto období onen hit dokáže vytvořit. Každý nápad, jak samotnou skladbu interpretačně povznést, úspěšně realizuje.

Skladby pod vedením Václava Lukse (který tentokrát dirigoval od cembala) začínají dýchat; pomalé části se poklidně přelévají z jedné fráze do druhé, rychlé naopak vzrušeně tepou. Skvělá je i práce s dynamickým odstíněním jednotlivých frází, které soubor nejen dodržuje dle pokynů, ale zároveň je i žije. Jako článek, na který se lze spolehnout, slouží v tomto ohledu basso continuo, tentokrát Libor Mašek a Hana Fleková (violoncello), Tilman Schmidt (kontrabas), Leon Jänicke (teorba, barokní kytara), Carles Vallès (fagot) a Pablo Kornfeld (cembalo, portativ), z nichž Libor Mašek a Carles Valles zazářili i ve (více či méně) sólové roli.

V první polovině koncertu vyslechla Dvořákova síň Rudolfina kromě Vivaldiho i hudbu méně známých skladatelů, jejichž hudba se provozovala v 1. polovině 18. století v Drážďanech, Johanna Georga Pisendela (mj. koncertního mistra drážďanské dvorní kapely) a Johanna Friedricha Fasche. Oba se zároveň nechali inspirovat Vivaldiho hudbou (Pisendel se dokonce v Itálii stal Vivaldiho přítelem a odvezl si domů opisy jeho skladeb), čímž se nám program krásně skládá dohromady a dramaturgické záměry jsou jasně zřetelné. (To by mimochodem měl přesně být záměr textů v programních brožurách – v tomto případě byl autorem Václav Kapsa – vyjasnit posluchači některá pojítka mezi skladbami, která by mu jinak utekla. Vždy si ráda přečtu texty u koncertů Collegia 1704, kde nehrozí výčet biografických dat z Wikipedie.)

Zároveň jsme si však nemohli stěžovat na nedostatek pestrosti programu, protože kromě kompozičních specifik jednotlivých autorů velké kontrasty vytvořila i instrumentace. V úvodním Vivaldiho Koncertu F dur (RV 574) sólově dominovaly housle (Ivan Iliev), hoboje (Katharina Andres a Petra Ambrosi) a lesní rohy (Jiří Tarantík a Miroslav Rovenský), v následující Pisendelově Sonátě c moll pro orchestr jsme se ocitli ve zcela odlišné atmosféře dané jejím chrámovým určením, které předpokládalo mj. užití varhanního portativu místo cembala, ve Faschově Ouverture-Suite zase mj. použití fléten (Julie Braná, Lucie Dušková).

Vivaldi nabídl i virtuózní sóla kladoucí značné nároky a to hlavně na housle a (přirozené) lesní rohy. Ty touto zkouškou zdárně prošly, byť s malými intonačními nepřesnostmi, které jim posluchač jistě rád odpustil vzhledem k náročnosti jejich partů. Poněkud horší situace nastala u Fasche, kdy se horny staly svým tónem a hlavně intonací (navíc při své průraznosti) natolik rušivými, že je téměř nebylo možné vytěsnit. Daleko lépe tedy u Fasche vyzněly části s jemnější instrumentací, jako bylo například sólo houslí s flétnami či později fléten s hoboji v druhém „Air“.

Po přestávce nás čekal další Vivaldiho Concerti con molti strumenti, tentokrát v g moll (RV577), kde zářili všichni sólisté; „běhavé“ party zvládli s přehledem po tempové i intonační stránce (po této stránce mě uchvátila koncertní mistryně Helena Zemanová a dvojice již zmíněných hobojistek). V souvislosti se sólisty je však třeba vyzdvihnout i skvělou akustickou práci orchestru, který se dynamicky – ne však co se kvality tónu týká – potlačoval, aby některé méně zvučné nástroje dostaly dostatek prostoru. O to více se však „rozparádil“ ve třetí větě, jejíž zvuková masa při forte přímo kypěla pulsujícím napětím. Geniální.

Následovalo už jen poslední číslo, Vivaldiho zhudebnění žalmu Laudate pueri Dominum (RV 601), při kterém se k souboru připojila sopranistka Mirella Hagen. Tu zná publikum již z její spolupráce s Collegiem 1704 na letošním nastudování Händelovy opery Alcina v Národním divadle Brno. I dnes projevila své přednosti ve formě příjemného rovného hlasu, který je schopen koloratur i nádherné kantilény. Z úvodních extrémně náročných částí (obrovský rozsah a časté změny poloh, koloratury, téměř bez instrumentálních meziher) však bylo znát, že má poněkud ostych (drobné intonační nedostatky v koloraturách, někdy se ztrácí plnost tónu, ty skutečně nejvyšší tóny poněkud „vytlačuje“), ale vzhledem k tak vysokým nárokům na zpěváka, které zde Vivaldi má, je zvládla velice dobře. Přece jen však daleko lépe vyšla druhá polovina skladby, kdy se sólistka znatelně uvolnila, nejznámější část Gloria Patri si v duetu s flétnou znatelně užívala a celý koncert zakončila spolu s orchestrem grandiózním Amen, které dodalo tu správnou tečku.

Ano, Collegium 1704 přesně ví, kterou skladbou skončit, aby si zajistilo burácivý potlesk. Ale není v tom vypočítavost; jde o přesné vystihnutí toho, co hudebně funguje. A na úplný závěr se těšíme na tradiční Luksovo dirigování závěrečné úklony, tentokrát doplněné i gestem na ukončení fráze k indikaci jejího konce, a člověk odchází s úsměvem na tváři.

Collegium 1704 – Laudate pueri
6. prosince 2022, 19:30 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň

Program
Antonio Vivaldi: Concerto in F dur per violino, due oboi, due corni, violino principale e archi RV 574
Johann Georg Pisendel: Sonata in c per orchestra
Johann Friedrich Fasch: Ouverture-Suite FaWV K:D6
Antonio Vivaldi: Concerto in g RV 577 per 2 oboi, due flauti, fagotto, Violino principale e archi
Antonio Vivaldi: Laudate pueri Dominum RV 601

Účinkující
Mirella Hagen – soprán
Collegium 1704
Václav Luks – dirigent