Constellations III. a bytostná potřeba rituálu

  1. 1
  2. 2

Motivy, z nichž je představení postupně vystavováno, překypují invencí, ale nejde o nějaké zmatené vršení výjevů na sebe v touze využít každý nápad. Scénické prvky, předměty a materiály, vše volá jistotou vnitřní motivace, i když je někdy nepostižitelná a jde spíše o instinktivní pochopení, že všechny věci před našimi zraky mají své místo. Proto je obtížné do inscenace proniknout a snažit se rozklíčovat její sdělení. Třeba se mýlím, ale v tomto případě skutečně vidím jedinou možnost čtení v tom o žádné čtení se nepokoušet a pouze nechat prvními okamžiky svou pozornost, dát se vést bezprostředními prožitky, přistoupit na to nejobyčejnější sdílení (rezonuje mi zde i název předchozí produkce, který zněl Time of Sharing, vystihuje totiž princip i té současné, a možná ještě víc). Zvuková krajina se rozpíná od prvních hlasových a zvukových smyček do velké šíře, hudebnice využívá hojnost zvuků reálných předmětů transformovaných do nové podoby, směs elektroakustiky a konkrétní hudby, kouzlí s rytmem i intenzitou zvuku a dynamikou. Její živá produkce je tu také něčím víc než elementem atmosféry, je spolutvůrkyní, jež ostatní do jisté míry řídí, nebo přinejmenším ovlivňuje. Sama také střídá doplňky kostýmů a svou spolu-existenci na jevišti netají a nemaskuje. Je zřejmé, že představení je výsledkem společné tvorby vše tří.

Spitfire Company – Constellations III. (Sára Vondrášková; foto Vojtěch Brtnický)

Deus ex machina se nedostavil, tak jako to bývá také v životě, kde záchrana nedorazí na pouhé zavolání. Tu sílu transformace a zrnko boží existence je třeba hledat ve svém vlastním nitru, projít procesem zkoumání zákoutí světlých i temných a pozvolným přerodem. Jistě by bylo možné v inscenaci hledat bohatší vrstvy symbolů a metafor, ale sama volá po připojení se k prožitku. Je to otřepaná fráze, ale k tomuto tvaru je potřeba přistoupit zcela otevřeně a bez očekávání, pak je šance, že se kolem člověka zadrhne jako smyčka a bude z něj pomalu vymačkávat dech, tak jako ze sebe performerky vydávají emoce.

Constellations III. – My Son looking to the Sun
Režie: smrt autora
Choreografie: Markéta Vacovská, Miřenka Čechová
Hudba: Sára Vondrášková
Hrají: Markéta Vacovská, Miřenka Čechová, Sára Vondrášková
Mentální koučink: Petr Boháč
Light design: Pavla Beranová, Jiří Šmirk
Kostýmy: Petra Vlachynská
Zvuková konzultace: Martin Tvrdý
Premiéra: 25. listopadu 2019, Studio ALTA

 

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat